Erich Fromm (6) - Liberalismus jako náboženský směr

 28. srpen 2006  David Novotný   komentáře

Zdá se mi, že náboženství je zvláštní postoj lidského vědomí, který bychom mohli formulovat ve shodě s původním používáním pojmu „religio“ jako pečlivé respektování a zachovávání určitých dynamických faktorů, jež jsou pojímány jako „mocnosti“: duchové, démoni, bohové, zákony, ideje, ideály nebo jakkoli člověk pojmenoval takové faktory, jež ve svém světě zakoušel jako natolik mocné, nebezpečné nebo pomáhající, aby na ně bral pečlivý ohled, anebo jako natolik velké krásné a smysluplné, aby je zbožně uctíval a miloval - C.G.Jung.

Erich Fromm (6) - Liberalismus jako náboženský směrErich Fromm (6) - Liberalismus jako náboženský směr

Jung zde hovoří o tom, že každý člověk má v sobě náboženské cítění, které se projevuje různě. U věřících lidí se projevuje toto cítění otevřeně, u ateistů se projevuje třeba vírou v ideály pokroku nebo vědy, které ačkoli často nemají nic společného s náboženstvím dostávají formu náboženského uctívání. Jako dobrý příklad poslouží víra osvícenců v rozum jako řešení všech problému nebo víra pozitivistů ve vědecko-technický pokrok jako spásy lidstva. Podobný vztah mají někteří lidé k liberalismu. Má to být jakýsi posvátný princip, který vše uvede na pravou míru. Stát nebude obtěžovat podnikavé jedince a ti co nejsou schopni bojovat o místo na slunci „přirozeně“ zanikají a tím nejsou přítěží pro společnost. Díky konkurenčnímu boji budou na trhu jen ty nejlepší výrobky a ceny a tím budou zákazníci přivedeni do konzumního ráje. Má dokonce i svá neviditelná a svou podstatou metafyzická božstva jako Ruka trhu, která i u nás těm správně vzývajícím uděluje vily ve Švýcarsku či tučná bankovní konta. Ekonomický systém s trhy a působící neviditelnou rukou trhu je v Bohatství národů traktován jako nebeský systém. Zatímco ten je držen pohromadě gravitací,pojítkem ekonomického systému v nejvyšším stadiu společenského vývoje – společnosti založené na spolupráci a směně – je neviditelná ruka trhu. Existence neviditelné ruky trhu, která lidi vede na cestě za vlastním prospěchem, prospívá veřejnému zájmu (Lucová 2001, 56). Málokoho by napadlo, že liberalismus má v sobě ukryt metafyzické prvky již ve svém zárodku. Nezapomínejme,že náboženství opravdu často působí spíše jako opium, než cokoli jiného. Ostatně ona netolerance a vehementnost s jakou si liberalismus razí cestu, je podobna fanatickému šíření nějakého náboženství. Věřící liberálové jsou obvykle ortodoxní. Debata s nimi není dost dobře možná, neboť všichni nevěřící jsou nerozumní, protože nechtějí přijmout jediné a „přirozené“ uspořádání společnosti, které je jediné dobré pro všechny.

Neznají kompromisu ve své věrouce. Kdo není s nimi je buďto komunista, nebo zmatený socialista, který nerozumí ekonomii. To, že ekonomové nerozumí člověku jako takovému a ani se o něj nezajímají, pokud v tom nehraje roli zisk, zjevně není překážkou k tomu, aby právě tito lidé určovali směr jakým se má společnost udávat. A prý je to tak správné. Jednou s nejvíce rozšířených lží je fikce o tom, že liberalismus vede k zvýšení všeobecné životní úrovně. Když porovnáte, jaké procento z celosvětových příjmů náleží nejbohatším 20% a nejchudším 20%, zjistíte, že tento poměr během posledních třiceti let dramaticky vzrostl. Srovnáte-li chudé a bohaté země, vidíte, že došlo asi ke dvojnásobnému zvýšení. Při srovnání bohatých a chudých lidí uvnitř jednotlivých zemí zjistíte mnohem vyšší a ostřejší změnu. Takový je důsledek tohoto speciálního typu rozvoje (Chomsky 1999, 56). Stručněji řečeno - bohatí bohatnou a chudí chudnou. Vliv liberalismu na všeobecný a celosvětový rozvoj je podobný jako vliv modlitby na výši úrody. Ovšem tento náboženský směr má i své filozofické stránky. Tržní idealismus je filozofií neoliberalismu. Tedy jak sám název napovídá, jde opět o směr, který se nám pomocí jakési vyšší pravdy snaží vnutit své vlastní hodnoty a normy, které ovšem, nevedou k našemu blahu, ale spíše naopak. Tržní selhání nebo tržní nedostatek jsou slova, která v debatách s liberály neuslyšíte, dokonce se domnívám, že je neznají nebo je považují za výmysly levicových novinářů a radikálů (podobně se vyjadřoval k nedostatkům a krádežím během kupónové privatizace poslanec Říman). Ovšem o neviditelné ruce trhu, se kterou jsme se měli možnost více než dobře seznámit dokonce společně s výroky „neznám špinavé peníze“. O tom, že trh selhává hlavně v oblastech veřejných, není třeba pochybovat. Vždyť sama filozofie maximalizace osobního zisku, přímo odporuje společenského zájmu. Snad nejcharakterističtějším prvkem této víry je tvorba zisku za jakoukoli cenu, bez ohledu na to, jestli je to lidstvu prospěšné nebo ne. Říká se tomu „zvýšená flexibilita trhu práce“. Flexibilita je podobné slovo jako reforma – předpokládá se,že to musí být příznivá věc.Ve skutečnosti je flexibilita synonymem nejistoty. Znamená to,že jdete v noci spát a nevíte,jestli svou práci ještě budete ráno mít. Každý ekonom vám dokáže vysvětlit, že to prospívá ekonomice – tedy prospívá to tvorbě zisku, ale ne způsobu života obyčejných lidí. Zisky korporací strmě stoupají,ale pro většinu obyvatel nejsou vyhlídky radostné (Chomsky 1999, 48). K čemu je systém, který nevede k spokojenosti lidí, ale spíše jejich nejistotě a úzkosti, které se nezbaví tím, že si za svoji mzdu mohou koupi více věcí. Toto je zřejmě jedna z věcí, která vysvětluje proč jsou desítky miliónů Američanů závislých na Prozacu (populární antidepresivum). Tato víra v liberalismus měla své opodstatnění v 18. a 19. století, snad i v první polovině století 20. Dnes se jeví díky gigantickým monopolům spíše jako zcela iracionální archaismus, kdy základní principy tohoto náboženství nejsou realizovatelné. Už sám prorok a spoluzakladatel této víry – A. Smith hlásá, že jeho systém nemůže být uplatněn v praxi, pokud vlády mají tendenci podléhat mrzké hrabivosti obchodníků a majitelů manufaktur, kteří nejsou vládci lidstva a ani by jimi být neměli (Lucová 2001, 56).Člověka napadá analogie s původním křesťanstvím a církví, kdy zakladatelé by se sami divili, co se ve jejich jménu hlásá za pár století po jejich smrti.

Anachronické uctívání dnes již neplatných zásad liberalismu mě udivuje. Podobá se víře prvních křesťanů, kdy čekali, že Ježíš se zjeví každým dnem a spasí je. Po 2000 letech je tato víra pojatá jinak, jak dlouho ještě bude liberálům trvat než prozří? Odborníci usuzují, že asi jedenáct miliónů dětí každoročně umírá na snadno léčitelné choroby, z nichž mnohé by se daly překonat ta pomocí léků za pár centů. Ale ekonomové nám tvrdí, že by to bylo zasahování do tržního systému. To není nic nového. Hodně to připomíná britské ekonomy, kteří během irského nedostatku brambor v polovině devatenáctého století trvali na tom, že Irsko musí vyvážet potraviny do Británie – což také během celého hladomoru provádělo – a že mu nesmí být poskytnuta potravinová pomoc, protože by to porušovalo posvátné principy politické ekonomie. Tyto metody mají vždycky náhodou tu podivnou vlastnost, že přinášejí užitek bohatým a škodí chudým (Chomsky 1999, 80-81).Můžeme směle namítnou, že každý má šanci zbohatnout a mít z tohoto systému užitek. To bychom, ale přehlédli fakt, že nikdy nemohou být všichni bohatí a vždy musí někdo dělat práce, které nepatří k nejpříjemnějším. A není jediný důvod kromě lidské arogance a omezenosti, aby se na ně zhlíželo skrz prsty. A není jiné příčiny kromě hamižnosti, aby tito lidé za svou práci nedostávali důstojnou mzdu. Už jsem potkal zbohatlíky, kteří prohlašovali věty typu v MHD jezdí jenom luza nebo manuálně se živí jenom hlupáci… Neexistuje částka, za kterou by se dal koupit rozum.

Závěr

Chtěl jsem v této práci vyjádřit své postoje k dnešní době a jejímu duchu a taky jistý nesouhlas. Nekladl jsem si za cíl, nějakou 100 % objektivitu a už vůbec ne 100% odbornost. Mé postoje jsou osobní a zabarvené, přesto jsem se snažil jim zcela nepodlehnout a zachovat si aspoň nějakou míru odstupu, což se mi ne vždy podařilo. Dodávám, že nejsem komunista, socialista nebo anarchista a ani nejsem členem žádné politické strany. Nešlo mi o to mít ideově zabarvený postoj. Liberalismus má v sobě mnoho pozitivního, jako třeba to, že neumožňuje flákačům parazitovat a ten kdo je usilovný tak dosáhne svého a dostane co mu patří (i když si pak často neustálým stresem zničené zdraví nevrátí). Domnívám se, že liberalismus se jaksi urval z řetězu a žere si vlastní ocas. To, co bylo důležité třeba v 19. století, dnes již podstatné není a připadá mi, že mnoho osob tuto změnu, která se odehrála, nevidí. Stále uctívají své staré modly ze století starších, ovšem mezitím se změnilo mnohé. Jistý si zůstávám v několika věcech. Je to část práce, která se týká přirozenosti. Myslím si, že je důležité si uvědomit, že přirozenost je člověku dnešní doby velmi vzdálená a ani genetika, či psychologie nám nepomohou k přiblížení. Vadí mi, že termínem přirozenost se obhajují zcela umělé a vykalkulované systémy, které nemají ve skutečnosti jiný smysl, než nekonečné ukájení potřeb, které jsou často uměle vyvolávány reklamou a nemají žádný jiný smysl než zisk.

Troufám si odhadnout, že 40 – 60% všech výrobků člověk vůbec nepotřebuje ke svému spokojenému bytí. Všeobecně se považuje za smysl života jakési osobní naplnění, kdy většina lidí zřejmě cítí jako svůj cíl osobní blaženost. Možná je jedno, jestli ji vidí v konzumu hmotných statků, z nichž velkou část vůbec nepotřebuje a bylo by mu blaženěji, kdyby je vůbec neměl a nepoznal… Ale nechtěl bych nějak lacině moralizovat nad mamonem a hmotařstvím, protože stejný je omyl „duchovně hledajících“, kteří usilují v podstatě o to samé (jakési blaho) jenom jinými k přírodě šetrnějšími prostředky ovšem i tyto snahy často končí spíše úsměvně, v horších případech tragicky v podobě duševních nemocí. Zásadní problém vidím v mylném přesvědčení o smyslu vlastního bytí, který by měl spočívat v jakémsi eudaimonismu. Těžko můžeme někomu vysvětlovat, že utrpení je pro něj prospěšné nebo tvrdit, že je v něm smysl. V životě se ovšem nevyhneme utrpení a tak snaha vyhnout se mu za každou cenu vede k otupění a ignoraci. Být schopen činu bez ohledu na osobní ztrátu, být rozumně přesvědčen o svých ideálech a bojovat za ně, to je řešení dnešní krize a zároveň cesta ze života, kdy často jediným úsilím je snaha zbavit se nudy.

Odvraceli pozornost od zájmu duchovních, pokud ještě existovaly; už nebylo otázkou, které vědění je cennější, zdali vědění o věcech pomíjejících či věčných, nýbrž které je produktivnější. Tak rozděluje vědění Adam Smith ve svém slavném díle a pokládá za neproduktivní všechny práce, které mizejí v okamžiku, kdy byly vyrobeny, a zřídka zanechají za sebou stopu nebo hodnotu, za niž by bylo později možno koupit stejné množství služeb. Místo pravdy výrobek, místo poznání produkce – v jaké mlhavé dálce ztrácí s tohoto nového stanoviska Platonův ideál nezaujatého poznání, Tomáše Akvinského vidění Boha, ba i Descartova filozofie poznání matematického a jistojistého! Adam Smith už nerozeznává mezi pravdou a omylem jako podstatou věcí, nýbrž mluví o práci neproduktivní, jako jest práce kněží, lékařů, spisovatelů, hudebníků atd. – neboť mnoho papíru se od té doby popsalo o této věci: cítilo se a cítí, že Smith udělal právě na tomto místě chybu; že také práce spisovatelů a také filozofů (nemluvě o lékařích) může být produktivní. Kdy však produktivní jest? Tj. otázka pro moderní filozofii; na tomto poli se najde smíření mezi Platónem a moderní civilizací (Rádl 1999, 230-231).

Jak citovat tento text?

Novotný, David. Erich Fromm (6) - Liberalismus jako náboženský směr [online]. E-polis.cz, 28. srpen 2006. [cit. 2024-03-29]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/erich-fromm-6-liberalismus-jako-nabozensky-smer.html>. ISSN 1801-1438.

Autor David Novotný

Autor:

Autor je studentem pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor dějepis, občanská výchova.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.8 hvězdiček / Hodnoceno: 5x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!