Erich Fromm (3) - Otázka přirozenosti v nepřirozené společnosti

 29. duben 2006  David Novotný   komentáře

Otázka přirozenosti není v naší civilizaci staré téma. Myslitelé se jím zabývají pouze několik staletí (mám na mysli pojetí přirozenosti jako jakéhosi původního stavu člověka). V antické, ale i čínské filozofii bylo lidské společenství chápáno jako přirozené, tedy jako neoddělitelná součást přírody a myšlenky o nesounáležitosti člověka s přírodou logicky ani neexistovaly (tedy až na výjimky v podobě sofistů).

Erich FrommErich Fromm

Plató výslovně praví, že zákon i umění jsou stejně od přírody a nemají menší platnost než přirozenost sama (Rádl 1999, 141).

Přesto se tato otázka stávala čím dál populárnější a důraznější. Pokud pomineme fantasty jako Rousseaua, nebo Hobbese jejichž představy o přirozeném člověku považuji za absurdní právě díky vyhrocení obou pohledů, máme tady výrazného autora, kterým je Freud. Ovšem i jeho vize pračlověka a jeho chování na mě působí spíše jako intelektuální konstrukt podpořený jeho vírou ve vlastní teorii (za vtipný považuji Jungův komentář, kdy Jung označuje Freudovo pojetí sexuality jako sublimovanou náboženskou představu.). Představa chování prapředků u Rousseaua, stejně jako Hobbese, Freuda a dalších jsou to často více než fantastické představy, které ať již idealizují nebo zatracují, mají spoustu nedostatků. Naivní je představa, že všichni přirození lidé byli všude stejní. I dnes vidíme, že tzv. primitivní národy mají odlišnou kulturu a dozajista ani před 100 000 lety nebyli všichni stejní, už z jednoho prostého důvodu – byli rozšířeni do různých podnebních pásem. Navíc i příslušníci jedné tlupy se mohli lišit ve svém myšlení a cítění. Ovšem to jsou mé subjektivní názory, ale pokaždé když někdo přijde s tím, jaký byl člověk před 100 000 lety, nemohu se ubránit dojmu, že věci mohly být jinak.

Proč právě přirozenost hrála a hraje tak velkou roli v naší společnosti, která se díky průmyslové revoluci stala dokonale umělou a odlidštěnou? Sama přirozenost se obtížně definuje. Znamená to být jako Indián, nebo snad jít ještě dále? Rádl nám lehce napovídá.

Máme snad běhat po čtyřech jako zvířata, abychom se stali přirozenými, ptá se Voltaire právem proroka přirozenosti Rousseaua. Vskutku jak je přirozenost možná? Je možné spálit celou historii, výchovu, smazat vliv společnosti, odnaučit se řeči, setřást důsledky dědičnosti a odkrýt původního nahého Adama, který jako dokazuje biologie, zase není původní, nýbrž je jen produktem dlouhých dějin života? Moderní filozofie se bude točit okolo tohoto problému. Marné úsilí! Všechna domnělá přirozenost se ukáže nepřirozenou a všechna slavená „upřímnost“ (která je dnes v anglosaském světě jen zmodernizovanou přirozeností) se ukáže hrozně neupřímnou (Rádl 1999, 57).

Otázky o přirozené agresivitě člověka jsou z tohoto úhlu těžko uchopitelné. Má se vycházet z chování našich nejbližších příbuzných? Copak jsme jako oni? Můžeme se vcítit do vědomi šimpanze a chápat, co dělá a proč? Stejně dojdeme k tomu, že prožívá něco odlišného od toho, co prožíváme my. Je to právě rozum (intelekt), který dělá člověka člověkem, tedy pokud by někdo rozum neměl, byl by na tom jako tzv. "vlčí děti“, které již nikdy nebyly schopny plné integrace do společnosti a to ne díky „přirozenosti“ (tedy ve smyslu pudové stránky člověka), ale právě díky absenci lidského rozumu. Rozum je přirozenou součástí člověka a z toho by se mělo vycházet. Vezměte jakoukoli hrubohmotnou a bezduchou filozofii, či životní postoj a najdete v něm vždy spoustu rozumových (neznamená to automatick? že rozumných) konstrukcí. Tedy není možné se vyhnou rozumu (intelektu) v jakékoli lidské činnosti. Ať si vezmeme sexualitu, nebo agresi i tam hraje intelekt svou roli. Pokud se sebepřitažlivější osoba bude chovat stejně jako šimpanz, těžko najde partnera u lidí. Stejně tak třeba boxer musí svému tréninku věnovat spoustu námahy a musí své tělo nutit do výkonů, do kterých by samovolně a instinktivně nešlo (vyžaduje uvědomělé úsilí) a navíc musí znát taktiku boje, což s pudy má již málo co společné. Bylo by mylné domnívat se, že

Boxerský zápas vyhraje agresivnější a zdánlivě přirozenější jedinec. Tedy i na té nejprimitivnější stránce lidského bytí se ukazuje, že je to intelekt, který je s nimi pevně spojen a chtít, aby se člověk choval agresivně se z tohoto úhlu pohledu jeví jako zvrácenost, protože kdo rozumný bude ohrožovat sebe i své bližní svým chováním. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že lidé, kteří vyhledávají pravidelně násilnosti, jsou obvykle jedinci extrémně psychicky labilní s impulzivními sklony. Nejsou to spokojení lidé, kteří si pravidelně vybíjejí agresivitu, ale naopak díky těmto svým sklonům mají o mnoho více problémů a pochybuji, že zvýšená a nekontrolovaná agresivita slouží k lepšímu přežití jedince. Spíše naopak.

Občas mám pocit, že představa přirozeného člověka je u některých lidí, něco jako jedinec zmítaný a ovládaný nekontrolovatelnými pudy. Tedy ideální den takového člověka by probíhal asi takto. Ráno vstane sní to, co zrovna má po ruce, rychle vyběhne ven ukojit své pohlavní pudy na nejbližší osobě (podle Freda je anální sex přirozený, bez ohledu na pohlaví), poté urve klacek z nejbližšího stromu a půjde ukojit své pudy agrese na náhodných kolemjdoucích. Pokud tyto vize má nějaký zastánce liberalismu, tak poté co si náš přirozený člověk utře zbytky masa a krve ze svého saka, půjde na 16 hodin do práce, kde ukojí svou potřebu po bohatství, která je vlastně taky podle něj přirozená. Sama absurdnost tohoto pojetí dává jasně najevo, že věci jsou trošku jinak Každý organismus i ten nejjednodušší má sebekontrolující mechanismy. Ať se týkají příjmu potravy nebo výdeje energie, existuje mechanismus, který jim brání neomezenému přijímání nebo vydávání. Tedy regulace a sebekontrola není z biologického hlediska nic „nepřirozeného“, ale spíše naopak. Když se odstraní tyto mechanismy, organismus zaniká vysílením, nebo přesycením. …organismus – i když jej chápeme čistě biologicky- není složen jen z pudů,které se chtějí bez překážky uplatnit, nýbrž že nutně je ovládán velkým systémem zabraňovacích reakcí už na nejnižších stupních (Hemmungen), které dávají teprv organismu jednotu a koordinovanost výkonů; bez nich život není vůbec možný (Rádl 1999, 542). Pokud bych chtěl dělat osobité parafráze ne nepodobné obhájcům liberalismu, vyplývá z toho fakt, že tedy je přirozené, aby i společnost jako celek byla regulována, což bude tak jako tak, rozdíl bude v tom, že místo státu budou regulovat nadnárodní giganti.

I v kapitalismu svobodné konkurence, jenž ve Smithově díle odpovídá systému „přirozené svobody“, ale docházelo k neustálým střetům mezi svobodnými jedinci (nadanými stále většími schopnostmi a možnostmi díky novým objevům a vynálezům, po jejichž aplikacích byla poptávka na trhu) a stávajícím řádem, jehož pravidla odpovídala rozdělení moci ve společnosti (Lucová 2001, 56). I v tomto díle narážíme na problém přirozenosti. Jak „přirozená“ by se nám jevila doba Smithova? Už tehdy bylo slovo přirozenost absurdní a možná ještě více než teď. Slovo přirozenost v nás vyvolává jakýsi pocit něčeho fundamentálního a správného. Něčeho silnějšího, než je umělý svět kolem nás. Lidská lovecko - sběračská kultura je vzhledem k svému téměř 200 000 letému trvání zřejmě nejpůvodnějším a tedy „nejpřirozenějším“ uspořádáním společnosti. Existují archeologické důkazy o tom, že už tehdy byla tato společnost schopná postarat se o nemocné, či zmrzačené, tedy je zjevné, že lidská solidarita je z tohoto hlediska „přirozená“ a bludy o nějakém přežívání silnějších mají spíše původ v darwinismu a podobných výtvorů moderní a dokonale „nepřirozené“ společnosti. Jak chtějí lidé žijící tisíciletí mimo lovecko – sběračskou společnost, hledat přirozenost? Kde vůbec berou tu drzost prohlašovat, něco za přirozené. Další činitel, který působil na Freudovy teorie, je obecně přijatý pojem člověka založený na struktuře kapitalismu. Aby se ukázalo, že kapitalismus odpovídá přirozeným lidským potřebám, bylo potřeba dokázat, že člověk je svou povahou soutěživý a plný vzájemného nepřátelství. Zatímco ekonomové to „dokazovali“ neukojitelnou touhou po ekonomickém zisku a darwinisté biologickým zákonem o přežití nejschopnějšího, Freud dospěl k stejnému výsledku na základě předpokladu, že muž je hnán

Bezmeznou touhou po sexuálním dobývání všech žen a jen tlak společnosti mu brání,aby jednal podle své touhy. Proto muži nutně na sebe žárlí a tato vzájemná žárlivost a konkurence by pokračovaly i tehdy,kdyby zmizely všechny jejich ekonomické a společenské příčiny (Fromm 1999, 89). Tedy mluvit o nějaké přirozené hierarchii v současné společnosti je podobně absurdní jako mluvit o přirozeném šíření viru na internetu. Může si umělý konstrukt dělat nárok na přirozenost? Samozřejmě, že existují mechanismy, které působí v umělých konstruktech se silou přírodního zákona. Ovšem ty jsou závislé na konstruktu, nikoli na nějakém „přirozeném“ zákonu, který by se ani nemohl bez umělého výtvoru uplatňovat. Na motor působí stejná gravitace jako na nevytěženou rudu, ale není to totéž. Motor může letět třeba do vesmíru, kde už budou platit odlišné zákony a rozhodně se mu to nepodaří díky nějaké „přirozenosti“. Stejně tak můžeme hovořit o „přirozeném“ dopravním toku, stejně jako o přirozeném toku řeky, ale přesto cítíme, že to není totéž. Člověk umírající hlady, mrazem nebo nemocí uprostřed blahobytné a lhostejné společnosti není tím samým člověkem umírajícím v přírodě. V přírodě nemá tento člověk šanci, ať z neschopnosti vlastní či neblahých okolností, kdežto člověk žijící uprostřed skleněné džungle umírá z důsledků uměle nastavených mechanismů oné společnosti, která by mu mohla poskytnout vše oč žádá, aniž by byla nějak výrazněji poškozena. Tedy pokud je lhostejnost braná jako norma a sobectví a egoismus jako přínos (byť mylně považován za přirozený), tento člověk umírá jenom díky mechanismům, které nastavili jiní lidé (kterých se obvykle tyto problémy nedotýkají). Tedy pokud se prohlásí umělé a nelidské mechanismy za přirozené, snad to uleví svědomí běžného člověka nebo podpoří jeho snahy o vlastní sebeodosobnění, ovšem k pravdě to má tak blízko jako ekonom k Platonovu pojetí idejí. Každé období mělo své vědecké dogma podle něhož se řídili lidé i v jiných oborech. Jako příklad může sloužit darwinismus, který našel nepřímo ohlas v oborech nesouvisejících. Jako příklad takového myšlení uvedu, že dlouho se předpokládalo, že vajíčko je znásilněno tou nejschopnější spermií, nyní víme, že vajíčko si vybírá tu nejvhodnější samo. Další příklad klamného vlivu Freudovy psychoanalýzy (a nejen jí) na společnost uvádí sám Fromm …v letech po první světové válce koncepce lásky, v níž se předpokládalo, že základem úspěšných milostných vztahů a zejména šťastného manželství je sexuální uspokojení. Věřilo se, že příčina tolika nešťastných manželství je v tom, že partneři nedosáhli správného „sexuálního přizpůsobení“; za důvod této chyby se považovala nevědomost o „správném“ sexuálním chování, tedy nesprávná sexuální technika jednoho či obou partnerů. Pro „vyléčení“ tohoto nedostatku a na pomoc nešťastným párům vycházelo mnoho knih s instrukcemi a radami o správné pohlavní technice a slibovalo se, ať už přímo či nepřímo, že výsledkem bude štěstí a láska. Základní myšlenka toho všeho byla, že láska je dítětem pohlavní radosti, a že když se dva lidé naučí, jak se navzájem pohlavně uspokojit, budou se milovat. Bylo to v souladu s všeobecnou iluzí té doby, že používání dobré techniky vyřeší nejen problémy průmyslové výroby, ale i všechny lidské problémy. Přitom se přehlíželo, že ve skutečnosti je to právě naopak. Láska jako racionální jev, jako vyvrcholení zralosti, nebyla pro Freuda předmětem bádání, protože nevěřil v její reálnou existenci (Fromm 1999, 86-87).

Rozvažoval jsem nad tím, proč se slovo přirozenost používá s takovým důrazem. A došla mi zajímavá souvislost. Když někdo použije slovo přirozené, chce svému tvrzení dodat váhu a zdůraznit jakousi nezbytnost a samozřejmost. Dospěl jsem k názoru, že to vychází z víry dnešního člověka ve vědu a přírodní zákony (snad nějaký podvědomý fyziokratismus), kterým se dává jakási absolutní platnost. Pokud lidstvo věřilo v boha, ekvivalentem slova přirozenost byla boží vůle. Tedy něco absolutního a nezpochybnitelného jakýsi vyšší řád, který je natolik jasný, že nepotřebuje další komentář. V tomto je zároveň skryt i další paradox. A tím je potřeba dovolávat se jakýchsi vyšších sil, kdy často lidé ohánějící se přirozeností, mají o přírodních vědách takovou představu, asi jako o boží vůli. Tedy slovo přirozenost by mělo být užíváno v míře co nejmenší a pokud se používá jindy než v běžné řeči, měli bychom být na pozoru, zdalipak se někdo nepokouší o vytváření ideologických axiómů podporovaných vůli boží.

Jestli právě umělost a mechanističnost naší doby spojená ještě s představou přírodních sil a zákonů jako jediného platného a pravého, nevyvolává v lidech jakési romantické touhy po přirozenosti, jako stavu kde najdou své civilizací odlidštěné já. Jako kdyby kultura a sociální normy v člověku blokovaly „přirozené“ vybíjení pudů a tím ho činily nespokojeným a umělým. Možná je na tomto tvrzení něco pravdivého,mě osobně se jeví jako příčina odlidštěnosti přílišný individualismus a ztráta přirozeného a upřímného zájmu o druhé lidi kolem sebe. Zásadní pro mě je názor, že představa o tom, co je přirozené a původně lidské je u mnoha lidí mylná, což má za následek jednu nemilou věc – utvrzení se v omylu o oprávněnosti vlastního jednání (sobectví, agrese…). Postoj spousty jedinců k přirozenosti se dají přirovnat k tvrzení, že zdravým selským rozumem se ohánějí neduživí měšťáci. Navíc pokud bych šel k opravdu „přirozenému“ a zdravému myšlení musel bych označit i onen selský rozum za něco velmi umělého, neboť zemědělstvím se člověk zabývá sotva 10 000 let. Tedy správný výraz by zněl asi jako zdravý lovecký rozum… Odvolávat se na jakousi přirozenost mi v dnešní době připadá dosti neadekvátní vzhledem k současné umělé realitě. Rozhodně tím chci popřít legitimnost jakékoli ideologie o prosazovaní se pomocí argumentu přirozenosti. Pokud by chtěl být někdo opravdu přirozený, musel by se oddat životu lovce a sběrače, což na druhou stranu není špatný nápad, protože tomu stačí na obživu pouze 4 hodiny denně (pokrok naší společnosti zřejmě spočívá v násobení této doby), po zbytek dne má volno. Neznám moderní ideologii, která by prosazovala návrat k této formě života, protože jedině ta se mi jeví jako člověku přirozená vzhledem k době trvání (zhruba 200 000 let). Jedním z podstatných důvodů nemožnosti k návratu není jen lidská pohodlnost, ale i fakt, že lovec potřebuje ke své obživě teritorium o rozloze 20 km2, což je plocha, která může i při primitivním obdělávání uživit několik tisíc zemědělců. Návrat ke skutečné přirozenosti bude zřejmě možný a asi i nutný po třetí světové válce. Za předpokladu, že lidstvo přežije.

Spoléhat na pouhý instinkt,na pud sebezáchovy a udržení rodu nestačí jednak proto, že u člověka je většina instinktů již velmi oslabena (a zejména tento), jednak proto, že instinkt sám nemůže řešit zápletky vzniklé rozmachem vědy a techniky. Je – li základním nesporným posláním filozofie dát lidem racionálním způsobem jasné vědomí o smyslu jejich života, potom se případná snaha zachránit existenci lidstva bez filozofie podobá snaze dostat se z rozbouřeného oceánu bez jakékoliv prostorové orientace. V tom případě by přežití lidstva bylo vlastně jakousi náhodou. Sotva lze na ni spoléhat (Machovec 1998, 53-54). Stejně naivní by bylo spoléhat se na tržní mechanismy, které stejně jako věda nemají odpovědi na to, proč by mělo lidstvo existovat a už vůbec nevedou k jeho záchraně, ale spíše naopak. Už samotná ideologie liberalismu založená na zvyšovaní úrovně osobního hedonismu si takový stav ani nepřipouští, natož aby ho byla schopna řešit. Členové klubu prosperity se budou nepochybně všemi prostředky zasazovat o to, aby se celá planeta co nejdéle neuvěřitelně devastovala.Trh jehož prostřednictvím realizují svou moc, si však lze ochočit jen do jisté míry. Trh sám se postará o to, aby mizející suroviny a stále obtížněji získatelná energie zdražily výrobu natolik, že sám v generalizované podobě nebude moci dále existovat a rozpadne se do kratších řetězců směny. Neviditelné chapadlo trhu bude ochromeno logikou svého fungování. Pokud lidé tento kritický bod dějin přežijí, mají naději (Keller 2005, 117).

Tímto jsem chtěl zdůraznit intelekt jako přirozený prvek lidské bytosti, který byť není tak archaický jako biologické pudy, patří neodmyslitelně k člověku a ba co víc, dělá lidské tělo se všemi pudy člověkem. Pokud by někdo byl celý život v místnosti bez kontaktu s lidmi (vím o jednom experimentu probíhajícím na dvoře jednoho osvíceneckého panovníka, kdy kojné měly zakázány jakýkoli kontakt s dítětem kromě krmení - všechny děti umřely) a nikdy nerozvinul intelekt, nebyl by člověkem. Bylo by to fyzické torzo neschopné ničeho a člověkem by byl pouze biologicky, ale jinak by neměl s člověkem nic společného. Tím nechci všechny snahy o pojetí přirozenosti odsuzovat, věřím tomu, že něco takového dokonce existuje, ale pro člověka dnešní doby dosažitelné asi jako lov lva pomocí oštěpu, a proto se mi jeví jako reálnější vybrat si řešení životních a společenských situací pomocí rozumu. Navíc často pojetí přirozenosti odpovídá silně subjektivní, nepromyšlené a naivní představě inspirované spíše hollywoodskými akčními filmy, než lidským nitrem. Navíc i člověk žijící lovecko - sběračským způsobem, který by se dal nazvat jako nejpřirozenější, se spíše než na sílu paží spoléhal na své nástroje a v podstatě nemusel se zvířetem přijít do těsnějšího kontaktu, kde by s ním musel zápasit na život a na smrt (pojídal i mršiny). I u nejprimitivnějších kmenů nalezneme používání pastí, nebo střelných zbraní, tedy produkty rozumu, které umožňují získat obživu bez nějakého boje s medvědy. Mamuty lovili naši prapředci poměrně inteligentním způsobem, kdy je pomocí ohně a hluku přinutili k pádu se srázu, ono proti mamutovi samotná fyzická síla člověka mnoho nezmůže.Tím bych chtěl rozptýlit bludný mýtus o tom, že původní člověk musel být hromada svalů plná agrese, která se všemi a vším vede individuální fyzický boj o přežití. Tato nereálná vize se hodí ekonomickým a politickým směrů, které nejsou staré ani 4. staletí, ale svou podstatu chtějí odvozovat z jakési původní přirozenosti… Je velký omyl chtít aplikovat jakousi nedefinovatelnou přirozenost do společnosti jako prvek správný a nutný. Neboť na fungování a trvání současné společnosti se podílí intelekt, mnohem více než jakýkoli pud.

Touto částí své práce jsem chtěl vyvrátit velmi rozšířený omyl o „přirozenosti“ lidské agrese, sexuality a pudů, neboť naše otupělé instinkty hrají v naší společnosti méně významnou roli, než jak by si možná někteří přáli ve svých fantaziích (doporučuji přestat sledovat americké akční seriály typu Walker Texas ranger). Na uspořádání kapitalismu, či jakéhokoliv jiného moderního směru, se pudy a přirozenost podílí minimálně. Jestli někoho vzrušuje představa toho, že bude bohatý nebo toho, že vydělá miliardu je to pochopitelné, ovšem těžko můžeme přikládat tuto euforii nějakým pudům, ale spíše uvědomění si tohoto faktu. Stejně tak nemůžeme pudům přikládat nějakou snahu o dosažení podobných věcí, obvykle pudy nehrají tak velkou roli při vydělávání peněz obchodem,spíše naopak. Přirozenost se stala pouhým sloganem, který zní působivě, ale nemá šanci na to, aby v současnosti podstatu tohoto slova někdo hlouběji obsáhl. Snad za zajímavý můžeme považovat pohled lidí žijící zřejmě přirozeným způsobem života v konfrontaci s naší civilizací. Asi za nejpůsobivější považuji různá přísloví a postřehy severoamerických Indiánů ve vztahu k mentalitě kolonizátorů. Jedna z nejpodivnějších věcí pro ně byla představa, že někdo vlastní půdu (jak přirozená by se jim jevila stavba továrny si asi každý umí představit).. Nerozuměli tomu. Pro ně bylo vlastnictví půdy stejně absurdní jako vlastnictví nebe. Některé věci zřejmě jejich mysl vůbec nebyla schopna pojmout díky tomu, jak jim byly vzdálené (nepřirozené). Zajímavé bylo jejich setkání se školským systémem. Poslali svoje syny do škol. Když se vrátili byli pro ně k ničemu. Byli to mizerní běžci a neuměli ani lovit. Tím bych chtěl zbavit iluzí všechny, kteří mají pocit, že jsou přirození nebo že se tak chovají. Když už má někdo potřebu hledat přirozenost, může ji najít spíše v etnografii „primitivních národů“, než ve vylhaných proslovech ideologů. Žijeme v umělé společnosti a máme silně degenerované instinkty, nelze se jich dovolávat jako něčeho, podle čeho se má společnost řídit.

Použitá literatura:

  1. FROMM, E.: Člověk a psychoanalýza. Praha: Svoboda, 1967.
  2. FROMM, E.: Umění milovat. Praha: Český klub, 1999.
  3. FUNK, R.: Erich Fromm. Praha: Lidové noviny, 1994.
  4. CHOMSKY, N.: Tajnosti. lži a demokracie. Olomouc: Votobia, 1999.
  5. JUNG, C.G.: Obraz člověka a obraz Boha. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2001.
  6. KELLER,J.: Až na dno blahobytu. Praha: EarthSave CZ, 2005.
  7. KELLER, J.: Politika s ručením omezeným. Praha: Nové směry, 2001.
  8. LUCOVÁ, M.: Pojednání o bohatství národů. Ekonom, 2001.
  9. MACHOVEC. M.: Filozofie tváří v tvář zániku. Brno: "Zvláštní vydání…", 1998.
  10. RÁDL. E.: Dějiny filozofie I. Starověk a středověk. Praha: Votobia, 1998.
  11. RÁDL. E.: Dějiny filozofie II. Novověk. Praha: Votobia, 1999.

Jak citovat tento text?

Novotný, David. Erich Fromm (3) - Otázka přirozenosti v nepřirozené společnosti [online]. E-polis.cz, 29. duben 2006. [cit. 2017-05-30]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/erich-fromm-3-otazka-prirozenosti-v-neprirozene-spolecnosti.html>. ISSN 1801-1438.

Autor David Novotný

Autor:

Autor je studentem pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor dějepis, občanská výchova.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.33 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář

míra

neděle, 28. květen 2006
03:02

Míra

mno je to za 1. Tento autor je můj oblíbený, má pravdu, kam jen oko dohlédne! Jen tak dál! V tomto je pravý život!


Napsal: míra [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(