Demonstrace v Chile

 23. prosinec 2019  Lucie Mikulková  komentáře

18. říjen 2019 v Chile je datum, které bude jistě navždy zaznamenáno v historii této jihoamerické země. Zdá se to být paradox, že Chile, jakožto země se silnou tradicí demokratického státu a jedna z nejstabilnějších zemí v Latinské Americe, muselo v uplynulém měsíci čelit konfliktu takového rozměru. Jedná se o největší protivládní protesty za posledních 30 let od pádu vojenského režimu a přechodu k demokracii. Demonstrace propukly v polovině října jako reakce na zvýšení cen jízdného v metru v hlavním městě. Momentálně však tento protivládní konflikt negativně ovlivňuje i hospodářskou situaci země a také celkový obrázek Chile v mezinárodním kontextu – kvůli protestům došlo například ke zrušení již dvou velkých mezinárodních summitů, které se měly konat v Chile.

Demonstrace v ChileDemonstrace v Chile

Za počátek tohoto konflitku lze považovat sérii protestů z řad studentů proti zvýšení cen jízdného ve městě Santiagu. Tyto počáteční protesty, které započaly 18. října, však vygradovaly v násilné akce a během následujících dní došlo k devastaci stovek stanic, k rabování a bohužel i k úmrtím. V následující fázi konfliktu – a pravděpodobně nejvýznamnější - lze poukázat na demonstrace masivního rozsahu, které přetrvávají doposud, a kterých se účastnilo více než milion občanů jen v hlavním městě Chile. Demonstrace, které byly pořádány nejen komunitou Chilanů, probíhaly však i napříč celým kontinentem.

Ačkoli se na první pohled může zdát, že příčinou konfliktu bylo “pouhé” zvýšení cen jízdného, které vyústilo v pobouření obyvatelstva, není tomu tak. Tento počin byl spíše jakousi “poslední kapkou”, která spojila národ – sociální situace a nerovnost je v této společnosti více než tristní a je třeba jednat.Hlavnímihybnou silou, která ovlivnila sled událostí a protestů v Chile, jsou sociální nerovnost, postoj vlády, a iniciativa studentů, kteří svou aktivitou započali první vlnu odporu.

Ústředním motivem těchto protestů je tedy frustrace obyvatelstva a nerovné sociální pole, kterému dominují elity, zneužívající svou moc a které nedodržely opakované sliby, ohledně rovnějších příležitostí pro své občany. Chilská vláda již léta slibuje zlepšení kvality života lidí, ale ekonomická situace doposud nanaplnila očekávání společnosti.

V Chile je aplikován více než 30 let ryze třní model ekonomiky a současná ústava pochází ještě z doby vlády diktátora Augustina Pinocheta. Na jedné straně se kritici vymezují tomuto modelu a kritizují, že s Chilany se zachází spíše jako se spotřebiči než jako občany, právě v důsledku tohoto modelu. Lze tedy souhlasit s tvrzením, že tato krize je i důsledkem neoliberálního kapitalistického modelu, který způsobuje velkou krizi hodnot. Nespokojenost pramení mimojiné i z faktu, že v Chile je bohatství nerovnoměrně rozděleno a stále častěji se tak ozývá volání po hospodářských reformách. AčkoliChile patří mezi nejbohatší a nejstabilnější země Latinské Ameriky, patří k ekonomicky nejnerovnějším zemím v regionu. Pinochetův odkaz zanechal v Chile až doposud neoliberální politiku, která zkrátka nenahrává sociální otázce ani společenským hodnotám. Lze tedy poukázat na nespokojenost s ekonomickým modelem. Jak “vykřikují” i protestanti, nejedná se pouze o zvýšení cen o “pár pesos”, ale o desítek let zneužívání moci vlády. Zdá se, že to co Chilané doopravdy požadují, je zavedení lepších veřejných služeb, které budou dostupné pro širokou společnost a konkurenceschopnější trh. Chilané si stěžují i na růst životních nákladů a dlouhodobě přetrvávající pasivitu vlády ohledně řešení sociální nerovnosti. Dle občanů je tristní například stav zdravotnictví nebo školství, a je finančně nedostupný pro širokou veřejnost.

Kritice se nevyhnula ani pravicová vláda v čele s prezidentem Sebastiánem Piñerou, který je lidem vyzýván k rezignaci. Je však příhodné se zamyslet, zda by samotná rezignace přispěla k hlubším změnám. Protesty započaly v momentě zvýšení cen jízdného, avšak v ulicích nadále přetrvávaly i po jeho odvolání. Je tedy značně nepravděpodobné, že pouhá rezignace prezidenta by protesty rovněž zastavila. Nutno dodat, že reakce vlády na demonstrace také nebyla příliš šťastná. Jak politická opozice vlády Sebastiána Piñery, tak i někteří jeho vlastní příznivci, souhlasili s tím, že současná administrativa na demonstrace reagovala pozdě.Rozhodnutí zasáhnout a vyhlásit vyjímečný stav (dne 20. říjena) přišlo tedy poměrně se zpožděním a předcházelo mu i mnoho váhání prezidenta Piñery. K řešení násilného konfliktu navíc v prvních momentech nepřispěla ani armáda, která měla posílit policii –od vlády nedostala povolení a nemohla převzít kontrolu nad situací v ulicích, která postupně gradovala ve větší násilí.

Je tedy otázkou, jak se zachovají chilské elity a jak se vyrovnají s tak silným tlakem lidu z ulic a také jakým způsobem chtějí docílit proměny ze současného neoliberálního modelu k sociálně rovnější společnosti. Nejvhodnějším řešením této situace se zdá být hluboká legislativní reforma, která by měla vyústit ve spravedlivější uspořádání společnosti. Je více než jasné, že vysoká míra sociální nerovnosti byla hlavním hybatelem uplynulých událostí v Chile. Po čtyřech týdnech intenzivních protestů, které se zaznamenají do chilské historie, dospěla většina politických zástupců parlamentu k dohodě, která by měla řešit tuto tíživou situaci. Z dohody vyplývá, že v dubnu 2020 proběhne referendum ohledně nové ústavy. Pokud většina občanů bude hlasovat pro novou ústavu, proběhnou v říjnu volby do parlamentu. V konečném referendu bude poté tento ústavní návrh ratifikován nebo zamítnut.

V Chile nastává momentálně stěžejní okamžik, který rozhodne o novém ústavím opatření. Je jen otázkou, zda se skutečně podaří překonat neoliberální a pinochetovský odkaz, který až doposud značně reguloval společenský život. Momentálně je Chile ve fázi hledání nového modelu, který by fungoval lépe, než ten aktuální, neoliberální. Jeden z hypoteticky možných scénářů je i návrat k levicovým vládám, jejichž vlna se v minulosti přehnala celým kontinetem, a které aplikovaly silně sociální politiku a byly oblíbené.

V reakci na probíhající demonstrace prezident Piñera již provedl dílčí politické změny v kabinetu a obměnil osm ministrů. Možná si začíná sám uvědomovat, že nynejší Chile už není stejné jako dřív a že i vláda se musí zkrátka přizpůsobit nové éře a reformovat stávající systém potřebám lidu. Výhledově by se měla zvýšit minimální mzda či zrušit nedávné zvýšení cen za elektřinu. Nicméně, mnoho slibů už padlo ze strany vlády i v minulosti a ke změnám nedošlo. Je tedy nezodpovězenou otázkou, jak vláda k této věci přistoupí tentokrát.

Jak citovat tento text?

Mikulková, Lucie. Demonstrace v Chile [online]. E-polis.cz, 23. prosinec 2019. [cit. 2020-04-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/demonstrace-v-chile.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 1 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[28. leden 2019]
Časopis hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na emailovou adresu: reda…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(