Bezpečnostní politika - srovnání koncepcí politických stran v PS Parlamentu ČR po volbách 2010

 14. prosinec 2010  Jan Mohnert   komentáře

Primárním cílem mé prezentace je srovnat představy, jaké mají jednotlivé politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky o bezpečnostní politice, především potom s ohledem na jejich názory na zahraničně-politickou situaci a možnosti jejího využití k zabezpečení státu.

Bezpečnostní politika - srovnání koncepcí politických stran v PS Parlamentu ČR po volbách 2010Bezpečnostní politika - srovnání koncepcí politických stran v PS Parlamentu ČR po volbách 2010

Úvod 

Primárním cílem mé prezentace je srovnat představy, jaké mají jednotlivé politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky o bezpečnostní politice, především potom s ohledem na jejich názory na zahraničně-politickou situaci a možnosti jejího využití k zabezpečení státu.

Proto nejdříve partikulárně představím bezpečnostní koncepce jednotlivých stran v samostatných podkapitolách. Následně se pokusím vymezit okraje politické diskuse, v jejímž rámci se bezpečnostní politika České republiky může přinejmenším po následující volební období utvářet. V poslední části práce potom zužitkuji zjištěné poznatky a pokusím se umístit jednotlivé strany s jejich koncepcemi na místa, která v rámci diskurzu na dané téma zaujímají.

Považuji však za nutné předeslat, že se jedná o analýzu koncepcí, tedy informací, které vycházejí z programů politických stran. Práce nebere v potaz reálné postoje a chování aktérů, nýbrž postoje, jež aktéři deklarují. Výsledkem by mělo být stanovení určitého ideáltypu prostoru, v jehož rámci se bude česká zahraniční a bezpečnostní politika utvářet, a stanovení případných dílčích postojů, které z něho mohou vzejít. Výsledky mohou být využity především badateli zabývajícími se rozdílem mezi realitou politického chování a programy stran.

 

Bezpečnostní politika v programech stran 

 

ODS 

Protože je ODS vedle sociálních demokratů a komunistů stranou nejdéle kontinuálně přítomnou na půdě dolní komory českého parlamentu, mohu konstatovat, že disponuje poměrně propracovanou koncepcí bezpečnostní politiky státu. Ačkoli je bezpečnostní program ODS vcelku podrobný, pokud se podíváme na webovou prezentaci strany, zjistíme, že stávající koncepce je již téměř sedm let stará. Byla vytvořena jako součást kampaně „Modrá šance pro všechny“ v letech 2002 – 2005, a ve svých závěrech tak reflektuje události a poznatky počátku dnes již téměř minulého desetiletí.

„Modrá šance pro všechny“ byla vytvořena jako reakce na dlouhodobý „pobyt“ ODS v mimovládních (záměrně neužívám termínu „opoziční“, neboť období Smlouvy o vytvoření stabilního politického prostřední v České republice, neboli „Opoziční smlouvy“, lze jen velmi opatrně označit za dobu, kterou občanští demokraté strávili v opozici) pozicích (1998 – 2006). Díky tomu se „Modrá šance“ stala velice propracovaným programovým dokumentem, který poměrně komplexně pokrývá víceméně všechny tradiční politicky artikulovaná témata, a to včetně zahraniční a bezpečnostní politiky, což v České republice z mnoha důvodů nebývá úplně obvyklé.

Následující řádky budou vycházet ze dvou dokumentů programu „Modrá šance pro všechny“, a to z „Modré šance pro diplomacii“, za který byl zodpovědný svého času stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil, a z „Modré šance pro obranu“, kterou měl v gesci coby stínový ministr obrany ODS Petr Nečas.

ODS považuje mezinárodní systém za přirozeně dynamický. Proto jednoznačně zavrhuje statickou zahraniční politiku (Zahradil 2004: 6). Podle občanských demokratů musí být zahraniční politika ČR schopná reagovat a adaptovat se měnícím se podmínkám mezinárodního systému. Reakce a změny zahraniční politiky musí podle ODS vždy reflektovat český národní zájem (Zahradil 2004: 4). K českým národním zájmům řadí ODS vedle tradičních vitálních zájmů (bezpečnost, zajištění svrchovanosti a územní celistvosti) také dlouhodobou stabilitu, demokratické uspořádání a ekonomickou prosperitu (Zahradil 2004: 4).

Ekonomika je pro občanské demokraty jedním z klíčových faktorů ovlivňující mezinárodní vztahy a systém v 21. století. Proto je podle nich třeba se prostřednictvím zahraniční politiky aktivně podílet na utváření hospodářského blahobytu v zemi, ale rovněž využívat postavení ČR ve světovém hospodářství k dosahování vlastních zájmů (Zahradil 2004: 5).  Negativním důsledkem globalizace hospodářství je pro ODS předávání národních pravomocí nadnárodním organizacím. Považuje je za méně akceschopné než suverénní národní státy (Zahradil 2004: 5)

Ve vztahu k EU je ODS dle programových dokumentů velice skeptická. Prakticky jedinou perspektivní výhodou EU je podle ODS existence volného trhu uvnitř jejích hranic. ODS se vyslovuje pro obranu národních zájmů uvnitř EU, proto navrhuje, aby se česká unijní politika držela tzv. „politiky zájmových koalic“ a do budoucna ODS preferuje transformaci současné EU ve vícerychlostní systém založený na národních zájmech jednotlivých členských zemí (Zahradil 2004: 9).

Z hlediska bezpečnostních rizik strana konstatuje, že:

  „Násilná územní expanze (tedy klasické soupeření o prostor) byla nahrazena ekonomickou expanzí (zejména soupeřením o trhy)“ (Zahradil 2004: 5). 

Proto je bezpečnost státu ohrožena tzv. asymetrickými hrozbami, jakými jsou mezinárodní terorismus a organizovaná mezinárodní kriminalita, mnohem více než hrozbou klasického válečného střetu pravidelných vojsk (Zahradil 2004: 5).

Tomuto předpokladu potom odpovídá i koncepce obranné politiky ODS, jež se zakládá na dvou pilířích: kolektivní bezpečnosti v rámci NATO a reformy ozbrojených složek ČR tak, aby byly schopny čelit asymetrickým hrozbám a plnit specializované úkoly v rámci NATO.

NATO v očích ODS představuje garanci bezpečnosti státu proti potenciálním symetrickým hrozbám a významného partnera na poli obrany proti hrozbám asymetrickým. Vzhledem k výjimečnému postavení USA v rámci Severoatlantické aliance a transatlantické bezpečnosti tak ODS podporuje vojenskou přítomnost i aktivity USA v Evropě. Zároveň však prosazuje větší iniciativu evropských členů Aliance při zajišťování bezpečnosti v regionu (Zahradil 2004: 12).

Evropskou unii ODS z bezpečnostní a obranné politiky ČR téměř úplně vylučuje:

  „Jedním z problémů EBOP je prohlubující se zaostávání za USA. Již první válka v Perském zálivu 1991 demonstrovala obrovskou vojensko-technologickou převahu Spojených států nad zbytkem světa, včetně ekonomicky vyspělých zemí západní Evropy. V průběhu devadesátých let se tato technologická mezera nejen nezmenšila, ale naopak dramaticky prohloubila“ (Nečas 2003: 9).

Odmítá jakoukoli integraci na v oblasti společné obrany a bezpečnosti. Česká republika se podle ODS může projektů evropské bezpečnostní a obranné politiky účastnit pouze v případě, že jsou její cíle ve shodě s cíly NATO (Nečas 2003: 10).

Stávající členství České republiky v dalších regionálních a globálních organizacích, jako jsou OSN a OBSE, program ODS nijak nezmiňuje. Protože však členství nikterak nezpochybňuje, lze předpokládat, že je pokládá za samozřejmé.

Vzhledem k tomu, že ODS považuje regionální konflikt jakékoli velikosti za málo pravděpodobný až nepravděpodobný (Nečas 2003: 4), je podle ní nutné zcela odstoupit od vševojskových ambicí armády (Nečas 2003: 15) a utvořit poměrně kompaktní, ale vysoce mobilní a technologicky vyspělý profesionální obranný sbor schopný plné integrace jak do podpůrných, tak i bojových operací NATO, zároveň však schopný účinně reagovat na hrozby 21. století (terorismus či proliferace WMD). Za tímto účelem prosazuje ODS nikoliv navyšování armádních a obranných rozpočtů, nýbrž jejich dlouhodobou stabilitu na úrovni 2 % HDP (Nečas 2003: 15).

 Pozoruhodné je, že ODS paralelně s profesionalizací armády prosazuje koncept „totálních sil“, tedy možnosti dobrovolné služby v armádě (po vzoru Národních gard v USA), kdy jsou určité specifické oblasti obrany přenechány sborům aktivních záloh, jimž armáda zajišťuje v pravidelných intervalech rekvalifikace a výcvik a využívá jich pouze v případě potřeby (Nečas 2003: 17).

Posledním významným návrhem ODS je prohloubení vojenské spolupráce se Slovenskem, především v oblasti vzdušných sil a protivzdušné obrany. Vzdušné síly ČR by měly být zredukovány na minimum, vrtulníkové vojsko vyčleněno ze vzdušných sil a zařazeno pod pozemní síly. Nadzvukové letectvo by mělo být zachováno, ale v minimální podobě a pokud možno v kooperaci se Slováky v rámci společných akvizic (Nečas 2003: 17).

 

ČSSD 

Pokud se někdo bude chtít dopátrat nějaké ucelenější koncepce zahraniční a bezpečnostní politiky v programu ČSSD, narazí na podobný problém jako u občanských demokratů – nelze narazit na nějakou aktuální verzi. Volební programy stran v České republice věnují sféře zahraniční a bezpečnostní politiky tradičně velmi malý až žádný prostor. ČSSD je však v jistém smyslu stranou výjimečnou – jako jediná parlamentní politická strana má vedle volebních programů uceleně formulovaný jak program dlouhodobý, tak i program střednědobý. V těchto dvou dokumentech se lze postojů (byť poněkud staršího data) strany při řešení otázek bezpečnosti státu při troše snahy dopátrat.

Z hlediska dynamiky mezinárodního systému je pro ČSSD klíčová globalizace. Tu strana vnímá jako proces přeměny systému národních států v určitý nový světový řád, který má být podle sociálních demokratů charakteristický globální spravedlností[1]. Od toho se potom odvíjí prakticky celá koncepce zabezpečení ČR ve světě. ČSSD je stranou prosazující mezinárodní právo a arbitrární řešení sporů, podporující veškeré instituce přispívající k utváření a rozšiřování mezinárodně-právního prostředí.

Za zásadní bezpečnostní hrozby ČR považuje ČSSD asymetrické hrozby, jakými jsou terorismus a proliferace WMD, dále pak potenciální ohniska mezinárodních krizí v podobě slabých a rozpadlých (failed) států. Pozoruhodné, ale z hlediska vnímání dynamiky systému pochopitelné, je řazení intervencí odporujících mezinárodnímu právu do kategorie hrozeb bezpečnosti ČR.[2]

Základem bezpečnosti a územní celistvosti ČR je pro ČSSD prevence v podobě kooperace na poli zpravodajství a rozvědky a členství v mezinárodních organizacích NATO a EU. NATO vnímá strana jako současného garanta bezpečnosti, který pracuje na principu kolektivní obrany. V EU potom vidí ČSSD příležitost, jak prohloubit bezpečnost státu v budoucnu a vytvořit rovnocenný vztah mezi Evropou a USA v otázkách obrany transatlantického prostoru:

  „Česká sociální demokracie přikládá velký význam budování účinné společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie,…“[3]  

  „Prohlubování naší integrace do NATO a zapojení ČR do přípravy na začlenění do Evropské unie v oblasti bezpečnosti jsou nezbytnými kroky naší obranné a vojenské politiky.“[4]

Vedle bezpečnosti, jejímž základem má být hard power, tedy bezpečí daného vojensko-politickou převahou, se vyslovují sociální demokraté taktéž pro posilování struktur, které spadají spíše do kategorie soft power, tedy nadnárodních institucí a organizací fungujících na principu mezinárodního práva:

  „ČSSD ve svém programu vychází z toho, že existující mezinárodní organizace je třeba nejen posilovat, ale též reformovat do podoby, umožňující spoluvytvářet a garantovat nový světový řád založený na principech legitimity, lidských práv, multikulturního uznání, sociální spravedlnosti, solidarity a ekologické udržitelnosti rozvoje.“[5]

Pokud jde o angažovanost České republiky na zajišťování vymahatelnosti mezinárodního práva, bezpečnosti a míru, podporuje ČSSD jednoznačně naši účast v misích OSN a OBSE:

„…podporujeme účast České republiky na opatřeních k posílení míru v rámci OSN a OBSE.“[6]

V zásadních otázkách zahraniční politiky prosazují sociální demokraté všeobecné referendum.[7]

Z hlediska reformy ozbrojených sil se ČSSD omezuje na konstatování, že je potřeba vybudovat malou, moderní a plně profesionální armádu, která bude schopna čelit asymetrickým hrozbám 21. století a účastnit se misí v rámci organizací, jichž je Česká republika členem. Armádní rozpočet by podle sociálních demokratů neměl přesáhnout 2,2 % HDP.[8]

 

KSČM 

Komunistická strana Čech a Moravy podobně jako již zmíněné dvě dlouhodobě parlamentně přítomné strany nedisponuje žádnou aktuální, nebo alespoň pravidelně aktualizovanou koncepcí zahraniční a bezpečnostní politiky. Veškeré informace o zastávaných postojích a prosazovaných koncepcích jsou obsaženy převážně ve dvou stranických dokumentech: „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“ a „Informace – obrana země a profesionální armáda“, které lze najít na webové prezentaci KSČM.

Za hlavní hrozbu v 21. století považuje KSČM globální kapitalismus. Ten je podle komunistů jednak příčinou hrozeb jiných, a jednak ústředním nástrojem imperialismu a světovládných ambic USA.

  „Spravedlivé a rovnoprávné mezinárodní vztahy spolupráce a solidarity a trvalé soužití v míru a bezpečí je schopno na této planetě v konečné podobě vytvořit pouze jiné společenské uspořádání – socialismus.“

Mezi další (globálním kapitalismem vyvolané) hrozby komunisté řadí proliferaci WMD a mezinárodní terorismus.[9] Ke globalizaci jako takové však zaujímá KSČM velmi ambivalentní přístup. Nekompromisně odsuzuje jeho „globálně-kapitalistickou složku“:

  „KSČM, vycházejíc ze zastávané politické orientace, odmítá kapitalismus ve všech jeho projevech v politické, ekonomické, sociální, kulturní i morální oblasti, včetně jeho prolínání do mezinárodních vztahů v podobě agresivity…“[10]

Avšak v propojování světa a zkracování vzdáleností po všech stránkách lidské existence vidí pozitivní příležitost pro levicové (především „radikálně levicové“) strany a hnutí, jejichž snazší kooperace usnadní podle názoru KSČM strhnutí globální dezinformační a cenzurní kampaně kapitalistů proti radikální levici:

  „Důležitým úkolem KSČM je i v oblasti mezinárodních vztahů všemi prostředky otřást dezinformační blokádou: Využití i vlastních sdělovacích prostředků k zpřístupnění stanovisek radikální i širší levice, ale i kritických pohledů liberální a dokonce i konzervativní žurnalistiky a vědy. Účast na boomu internetového prostředí, včetně „samizdatu“.“[11]

„Představuje (globalizace, pozn. aut.) však rovněž kladné možnosti pro nekapitalistické síly, jichž je třeba účinněji využívat…“[12]

Pokud jde o terorismus, je postoj KSČM poněkud kontroverzní. Na jedné straně komunisté odmítají teroristické násilí a terorismus jako celek, na druhé straně však vyslovují podporu pro „…činnost nevládních organizací, hnutí a fór působících v duchu uvedených zásad (boje proti kapitalismu a imperialismu, pozn. aut.) ve všech oblastech života na národní i mezinárodní úrovni (akademické, expertní, mládežnické, ženské, sociální, mírové, odborové, kulturní, sportovní, náboženské skupiny, publicisté, novináři).“[13]

KSČM přisuzuje nejvyšší roli ve světě a mezinárodních vztazích OSN. Ta má být státům supremována, má dbát a dohlížet na udržování a dodržování zásad mezinárodního práva a případně je i vynucovat. Lze dokonce říci, že ideálním uspořádáním mezinárodního systému je podle KSČM soustava vnitřně suverénních států, jimž je nadřazena OSN jako garant legality jednání v rámci mezinárodních vztahů, a v němž platí pravidlo „one state - one vote“.

 Jakékoli další mezinárodní organizace jsou pro komunisty přípustné pouze v případě, že budou respektovat nadřazenost a pravidla OSN. Mezi takové organizace řadí KSČM OBSE[14], na níž se Česká republika má na poli bezpečnosti v Evropě aktivně podílet.

KSČM striktně odmítá opřít bezpečnost České republiky o NATO a EU. NATO považují za nástroj globální dominance kapitalistických elit v USA, který podle komunistů výrazně omezuje suverenitu ČR a vytváří její jednostrannou závislost na USA, s čímž zásadně nesouhlasí. Evropská unie představuje v programu strany organizaci prosazující zájmy kapitalistických elit v Evropě a je jako buržoazní projekt pro komunisty nepřijatelná. O podstatných otázkách a rozhodnutích v zahraniční politice by se podle komunistů mělo rozhodovat v referendu.[15]

KSČM proto aktivně podporuje vystoupení České republiky jak z NATO, tak z EU, „obnovení“ svrchovanosti a navrhuje aktivní spolupráci s vybranými alternativními partnery:

  „Zvláštní význam přikládá všestranným stykům s Čínou, Kubou, Vietnamem, KLDR a jinými zeměmi světa, kde jsou u moci levicové vlády, jako kupř. Jihoafrická republika, Brazílie, Venezuela, Bolívie, Moldávie, a také zemím, kde jde o tradiční styky, včetně všech států Společenství nezávislých států, a to nejen s Ruskem, Ukrajinou či Běloruskem, ale i dalšími nezávislými zeměmi, zvláště ve Střední Asii a v Zakavkazsku.“[16]

Dlouhodobě kritizuje rovněž profesionalizaci armády. Česká republika neměla z jejich pohledu nikdy rezignovat na budování armády vševojskového charakteru. K profesionalizaci zaujímá ambivalentní postoj, v němž ji přímo nevylučuje, nicméně přímo odmítá redukci ozbrojených sil na velikost jedné divize.[17] Vojsko by podle KSČM mělo být se společností provázáno prostřednictvím byť jen omezené branné povinnosti, nikoli uzavřenou plně profesionální skupinou. Za primární úkol armády je považována obrana země na jejím vlastním území, KSČM proto nesouhlasí s jakýmkoli vysíláním vojenských jednotek na zahraniční mise, tím méně potom na mise NATO či EU. Naopak, za velice žádoucí je považováno prohloubení vojenské spolupráce se Slovenskem.

Posledním a velmi zajímavým postřehem je, že KSČM jako jediná z parlamentních stran otevřeně deklaruje, že má cosi jako „vlastní zahraniční politiku“, tedy že dlouhodobě usiluje o spolupráci (a i skutečně spolupracuje) s ostatními radikálně levicovými stranami a hnutími s cílem změnit nespravedlivý kapitalistický světový řád a nastolit globální socialismus. O prostředcích se však nezmiňuje.

  „…základ iniciativy KSČM, směřující k překonání stávajících překážek koordinovaného postupu co nejširší evropské radikální levice.“[18]  

 

TOP 09 

TOP 09 coby nová strana jak mezi relevantními, tak i mezi politickými stranami v ČR vůbec, dosud nevytvořila propracovanější koncepci zahraniční a bezpečnostní politiky. Jediným dokumentem, ve kterém se strana zmíněné problematice věnuje, je volební program k volbám do poslanecké sněmovny 2010, konkrétně v části nazvané překvapivě „ Zahraniční politika“.

Zahraniční a bezpečnostní politika státu musí podle TOP 09 sloužit primárně národním zájmům, které strana spatřuje především v oblasti zájmů ekonomických a bezpečnostních[19]. Bezpečnostní zájmy státu zajistí nejlépe NATO, jež představuje garanta územní celistvosti a nedotknutelnosti ČR. TOP 09 proto zásadně podporuje českou účast na jeho misích a prosazuje navýšení české účasti.[20]

 Vitálním ekonomickým zájmem státu je energetická bezpečnost. Zabezpečení ČR na poli energetiky spatřuje TOP 09 především v kooperaci v rámci Evropské unie. Evropská unie představuje v očích strany garanta prosperity a míru v Evropě v uplynulých padesáti letech, a proto zapojení ČR do všech jejích struktur a plánů podporuje. Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU je však pro TOP 09 pouze doplňkovou k politice NATO:

  „Společná bezpečnostní a obranná politika EU je komplementární k roli NATO. Její jedinečnou schopností je oblast civilního krizového řízení…“[21]

 Česká republika se jí má účastnit především tehdy, kdy to bude vyhovovat národním zájmům. Proto TOP 09 omezuje českou aktivitu v SZBP jen na regiony Střední a Východní Evropy, Balkánu a Blízkého Východu.[22]

Za další doplňkovou, ovšem velice významnou politiku považuje strana udržování nadstandardních bilaterálních vztahů s USA. S Ruskem navrhuje TOP 09 udržovat korektní obchodní vztahy, avšak jednoznačně odmítnout jakékoli snahy Ruské federace o obnovení svého vlivu ve Střední Evropě.[23]

TOP 09 podobně jako ODS v programu nikde nezmiňuje své postoje k členství ČR v OSN a OBSE. Nicméně, obdobně jako u ODS lze předpokládat, že je tomu tak, protože TOP 09 participaci v obou organizacích považuje za samozřejmost.

Pokud jde o armádu, omezuje se TOP 09 na deklarativní prohlášení o nutnosti reformy jejích struktur tak, aby bylo dosaženo větší transparentnosti a kontrolovatelnosti a předcházelo se tak možným skandálům.

 

Věci Veřejné 

Věci Veřejné jsou podobně jako TOP 09 parlamentním i stranickým nováčkem. Díky tomu se lze dopátrat poměrně aktuálních informací o jednotlivých politikách a postojích prosazovaných VV. Koncepce zahraniční a bezpečnostní politiky je shrnuta především ve dvou stranických dokumentech: „Zahraniční politika“ a „Bezpečnost“.

Za zásadní hrozby, jimž musí Česká republika v 21. století čelit, označují VV mezinárodní terorismus, proliferaci WMD, organizovaný zločin a regionální konflikty. Ohrožení nějakou symetrickou hrozbou není podle VV reálné, a ČR tak nemusí čelit přímému vitálnímu riziku. Další klíčovou hrozbu představuje nezajištěná energetická bezpečnost.[24]

Pro efektivní čelení asymetrickým hrozbám je podle Věcí Veřejných zajistit jednotnou Evropskou unii, upevňovat spolupráci v rámci NATO a být aktivním a loajálním spojencem USA.

Evropská unie se má stát jak platformou pro řešení rizik spojených s energetickou bezpečností, tak kompaktním celkem s vlastní účinnou a jednoznačnou obrannou a bezpečnostní politikou. Evropská integrace a její prohlubování je tak pro Věci Veřejné mimořádně pozitivním jevem, který budou podporovat. Z účasti na projektu evropské integrace však VV vylučují Turecko, s nímž namísto členství preferují určitou formu strategického partnerství.[25] Evropská unie by podle VV měla vybudovat vlastní funkční jednotné ozbrojené síly, jejichž potenciál bude komplementární k NATO a na nichž by se ČR měla jednoznačně podílet. EU by měla do budoucna utvořit takový útvar, který bude schopen efektivně čelit novým mocnostem, jako je Čína, Indie nebo Brazílie.[26]

NATO považují VV za prozatím jediný pilíř bezpečnosti ČR, který by měl být postupně doplněn o nějaký evropský obranný program. Ačkoli považují USA za strategického spojence, především díky jeho postavení v NATO, v oblasti vojenské spolupráce a postupu preferují VV před bilaterálními jednáními jednání v rámci NATO.[27] Mise NATO je podle VV bezpodmínečně nutné plnit i přes hospodářskou krizi a fiskální potíže.

Rusko považují Věci Veřejné za strategického obchodního partnera. Vztah k Rusku by měl být určován ekonomickou spoluprácí, avšak zcela jasně by měly být odmítnuty jakékoli ruské snahy o vliv ve střední Evropě. Proto je podle VV zapotřebí jednotný postup EU i NATO a vzájemná kooperace obou uskupení.[28]

Věci Veřejné se ve svém programu rovněž zmiňují o roli OSN ve světové bezpečnosti, především v souvislosti s reformou Rady bezpečnosti a mandátů vojenských operací pod vlajkou UN. Počet stálých členů RB by měl být zvýšen a právo veta zrušeno a nahrazeno schvalováním určitou většinou. Mandát vojsk OSN by měl být rovněž zrevidován tak, aby bylo dosaženo vyšší akceschopnosti a nemohla se opakovat „fatální selhání minulosti“.[29]

Armáda ČR by podle VV měla být vysoce specializovaným omezeně velikým sborem primárně rozvíjejícím složky určené pro působení v zahraničních misích tak, aby se Česká republika mohla plně zapojit do vojenských i nevojenských misí NATO a případně EU. Česká republika by si měla rovněž podržet své nadzvukové letectvo.[30]

Vymezení základních navrhovaných pilířů zahraniční a bezpečnostní politiky a jejich kvantifikace 

Projdeme-li koncepce zahraniční a bezpečnostní politiky v programech stran, které jsem zmínil výše, jsme schopni napříč politickým spektrem stanovit celkovým úhrnem deset základních pilířů zahraniční politiky a bezpečnosti, o nichž se vede politický spor.

Tyto pilíře jsou: suverenita coby znak státnosti, který je buďto upřednostňován, anebo upozaděn ve prospěch nějakého jiného cíle. OSN, NATO, EU, OBSE a nespecifikované další mezinárodní vládní organizace bezpečnostního charakteru, jichž je ČR členem a u nichž se vede spor o míru angažovanosti. Zvláštním pilířem jsou bilaterální vztahy, které jsou jak upřednostňovány, tak navrhovány či kritizovány. Dalšími pilíři jsou národní zájem, univerzální cíle a armáda jako prostředek a zároveň vykonavatel bezpečnosti České republiky.

Suverenita je programově prosazována pouze KSČM. ODS, která je v tomto ohledu hned po komunistech nejkonzervativnější, také často apeluje na národní svrchovanost, ovšem zároveň připouští a podporuje zapojení ČR v organizacích, které ji v určitém smyslu omezují. ČSSD, TOP 09 i Věci Veřejné nemají v otázce suverenity vyhraněnější postoj a jsou spíše ochotné ji omezit ve prospěch určité kvalitativně lepší organizace či struktury.

Absolutní shoda mezi parlamentními stranami panuje ohledně podpory členství ČR v OSN, ačkoli v programech ODS a TOP 09 se o této podpoře přímo nedočteme. Proti členství ČR v NATO pak aktivně vystupují pouze komunisté, kteří tuto organizaci z ideologického hlediska odsuzují. V otázce EU panuje mezi stranami největší chaos, jelikož existuje různý postoj k společné diplomacii, kterou představuje SZBP EU, a ke kolektivní obraně spadající pod EBOP. Komunisté z ideologických důvodů odmítají účast ČR v EU jako takovou. ODS pak naše členství neodmítá, nicméně s jakoukoli formou kolektivní obrany EU zásadně nesouhlasí a společnou diplomacii podporuje pouze tehdy, bude-li ve shodě s českými národními zájmy. ČSSD naopak společný diplomatický postup bez výjimky podporuje, podporuje také EBOP, ovšem pouze jako doplňkovou součást k zabezpečení v rámci NATO. K největší angažovanosti v EU vyzývají Věci Veřejné, které plně podporují jak EBOP, tak SZBP. OBSE, je další z organizací, u níž je členství i účast ČR absolutně samozřejmou – je podporována všemi politickými stranami (byť ODS a TOP 09 konkrétní podporu explicitně nezmiňují). Ze všech stran jediní komunisté aktivně navrhují členství v alternativních organizacích, které však nezmiňují konkrétně. Pouze je z ideologického hlediska definují coby organizace sloužící radikálně levicovým idejím socialismu, světového míru a mezinárodního práva.

Nadstandardní bilaterální vztahy s USA na vojenské i diplomatické úrovni prosazují ODS a TOP 09. ČSSD udržování vztahů s USA sice podporuje, nicméně nepovažuje za nutné udržovat ve všech ohledech nadstandardní stupeň spolupráce. Věci veřejné plně podporují intenzivnější diplomatické vazby na USA, avšak pokud jde o vztahy vojensko-bezpečnostní, preferují spolupráci na platformě NATO před dvoustrannými pakty. Komunisté jakoukoli spolupráci v USA striktně odmítají.

Slovensko je druhou ze zemí, které strany v rámci prohloubených bilaterálních vztahů zmiňují Je tomu tak především v souvislosti s přímou vojenskou spoluprácí, kde ODS navrhuje utvořit společný postup v těch oblastech vojenství, které jsou z hlediska členství ČR v NATO, ale i prestiže na mezinárodní scéně nejdůležitější, avšak z hlediska ekonomiky jednoho státu neudržitelné. Navrhuje tedy spolupráci na společném zbudování nadzvukového letectva i protivzdušné obrany. KSČM se zmiňuje pouze o prohloubení vojenské spolupráce, konkrétní návrhy však nepředkládá. Ostatní parlamentní strany se k vztahům se Slovenskem nevyjadřují.

Jediná KSČM navrhuje alternativní bilaterální vztahy s „…Čínou, Kubou, Vietnamem, KLDR, …Jihoafrickou republikou, Brazílií, Venezuelou, Bolívií,…“.[31]

Politiku národních zájmů bez univerzalistických ambic prosazuje pouze ODS. Částečně je následována TOP 09, která na národní zájem klade rovněž velmi silný důraz, nicméně deklarativně také prohlašuje, že ČR by měla sloužit i určitým vyšším cílům, jako je demokracie a udržování míru ve světě. ČSSD ve svém programu rovným dílem zdůrazňuje národní zájmy i univerzální charakter určitých hodnot. Některé z nich dokonce směšuje, když tvrdí, že např. všeobecně platné a vymahatelné mezinárodní právo je hodnotným a správným cílem samo o sobě a zároveň že dokáže nejlépe posloužit zájmům českého státu. Prakticky totožný přístup mají Věci Veřejné. Komunisté z ideologických důvodů politiku národních zájmů víceméně odsuzují a prosazují především postoje s univerzalistickými cíli.

Přístupy jednotlivých stran k armádě se různí podle tří aspektů daných možnými formami organizace a charakteru: organizačně může armáda být profesionální, anebo na principu branné povinnosti, charakterem může být vševojsková, anebo také specializovaná. Na profesionalizaci ozbrojených složek se shodují všechny politické strany, pouze KSČM nesouhlasí se způsobem, jakým byla armáda profesionalizována. Nicméně profesionální armádu samu o sobě neodmítá. Spor se vede pouze o charakter, kdy ODS, TOP 09, ČSSD i VV prosazují specializovaný sbor a čelí dlouhodobé kritice KSČM, pro niž je specializace nepřijatelná a která by ráda viděla armádu vševojskového charakteru.

Na následující stránce je uvedena tabulka, v níž jsou shrnuty informace výše uvedených odstavců. Získané informace jsem se pokusil kvantifikovat, aby bylo možné vyvodit názorný závěr celé práce. Ke kvantifikaci jsem využil jednoduché metody přiřazení číselných hodnot od -1 do +1 jednotlivým obecnějším formám postojů: -1 pro nesouhlas, 0 pro neutrální postoj a 1 pro podporu, částečný nesouhlas a částečná podpora je potom v tabulce vyjádřena hodnotami -0,5 a 0,5. Celkovým součtem v řádcích získáme index podpory (číselné hodnoty příslušné jednotlivým stranám), který nám pomohou určit jejich polohu v rámci diskuse o zahraniční a bezpečnostní politice. Součty ve sloupcích (index shody) potom mohou napovědět, které z pilířů mají napříč politickým spektrem nejširší podporu.

Tabulka 1

Bezp tab 2

1 – podpora, 0,5 – částečná podpora, 0 – neutrální postoj, -0,5 – částečný nesouhlas, -1 – nesouhlas

Extrémy jsou vymezeny hodnotami indexu podpory 14[32] a 0, přičemž 14 značí téměř úplnou angažovanost a 0 postoje velmi blízké izolacionismu. Index shody se pohybuje mezi hodnotami -5 až 5, kdy -5 a 5 znamenají absolutní shodu. Čím více se index shody blíží hodnotě 0, tím větší nejistotu výsledku politického rozhodnutí indikuje. Politická rozhodnutí jsou relativně jistá, pokud je index shody v rozmezí -5 až -2,5 a 2,5 až 5.

Shrnutí 

Z tabulky uvedené v minulé kapitole je možné po odečtení hodnot jednoznačně určit polohu jednotlivých stran ve vztahu k zmíněným extrémům zahraniční a bezpečnostní politiky. Výsledky shrnuje následující tabulka:

Tabulka 2

Bezp tab 2

Z tabulek lze vyčíst především dvě zajímavé skutečnosti. 1. postoje v zahraniční politice, ačkoli jsou závislé na umístění strany na tradiční socioekonomické ose pravice - levice, neodpovídají polohám stran v parlamentu. Z naší tabulky vyplývá, že jediná strana, která stojí v extrému v parlamentu na obecné úrovni politiky, je v extrému i na subúrovni zahraniční a bezpečnostní politiky, a tou stranou je KSČM.

  1. Orientačně[33] lze určit rovněž přibližnou míru vzájemného průniku programů politických stran, a sice rozdílem libovolných dvou indexů podpory. Čím nižší je hodnota výsledku, tím podobnější jsou si deklarované postoje stran. Určíme-li rozdíl v indexech podpory nejuzavřenější z tzv. systémových stran[34], tedy ODS (7), a nejotevřenější, kterou jsou VV (8,5), zjistíme číslo 1,5. To indikuje poměrně velký programový průnik. A jelikož zbylé systémové strany se nachází mezi těmito dvěma, lze s přihlédnutím k velikosti a významu jednotlivých stran v systému ve střednědobém horizontu předpokládat poměrně stabilní zahraniční a bezpečnostní politiku ČR.

 Rozdíl ODS a antisystémové KSČM, který představuje programovou shodu nejuzavřenější a v pořadí druhé nejuzavřenější strany, je 3 – přesně dvojnásobný oproti rozdílu zmíněné ODS a VV. Všechny čtyři systémové strany jsou si tak programově mnohem blíže než ODS a KSČM, které naše tabulka s výsledky výzkumu umístila hned vedle sebe.  Proto lze rovněž předpokládat, že vliv KSČM na zahraniční a bezpečnostní politiku České republiky zůstane i přes její parlamentní přítomnost minimální.

S přihlédnutím k indexům shody v Tabulce 1 potom můžu říci, že česká zahraniční a bezpečnostní politika bude napříště kombinovat dosahování národních zájmů s univerzalistickými cíli. Bude podporována naše účast jak v organizacích mezinárodního práva charakteru bezpečnostního společenství, jako je OSN a OBSE. NATO bude i nadále primárním pilířem bezpečnosti státu. Evropská unie je pro Českou republiku omezeně perspektivní v oblasti kolektivních diplomatických postupů, k obranné a vojenské integraci je a do budoucna nejspíše i bude český postoj ještě rezervovanější. V otázkách bilaterálních vztahů je případné české stanovisko obtížně předvídatelné, rovněž nelze jednoznačně předvídat vstřícný či negativní postoj k případným dalším příležitostem zapojení do mezinárodních organizací. Suverenita bude zdůrazňována či rozdrobována ad hoc podle situace a okolností. Armáda naopak s největší pravděpodobností zůstane i nadále profesionální a bude pokračovat její specializace.

 

Dovětek 

Nezapomeňme, že výše zmíněné vývody představují – jak jsem již v úvodu zmínil -  pouze nastínění ideálu prostoru utváření zahraniční a bezpečnostní politiky a možností, které přicházejí v souvislosti s ním v úvahu. Nelze je tak považovat za jednoznačnou predikci budoucího vývoje a nikdy tak nebyly zamýšleny.

Odpovědná redaktorka: Selma Hamdi

Odpovědná korektorka: Bc. Hanka Stýblová

Titulní obrázek převzat z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:EU_location_CZE.png  (David Liuzzo)

Seznam literatury a zdrojů 


[1] Dokument „Dlouhodobý program ČSSD“. Dostupné  na www.cssd.cz, http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/dokumenty/programove-dokumenty/strednedoby-program.pdf, (13. 11. 2010)

[2] Dokument „Dlouhodobý program ČSSD“. Dostupné  na www.cssd.cz, http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/dokumenty/programove-dokumenty/strednedoby-program.pdf, (13. 11. 2010)

[3] Dokument „Dlouhodobý program ČSSD“. Dostupné  na www.cssd.cz, http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/dokumenty/programove-dokumenty/strednedoby-program.pdf, (13. 11. 2010)

[4] Dokument „Střednědobý program ČSSD“. Dostupné  na www.cssd.cz, http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/dokumenty/programove-dokumenty/strednedoby-program.pdf, (13. 11. 2010)

[5] Dokument „Dlouhodobý program ČSSD“. Dostupné  na www.cssd.cz, http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/dokumenty/programove-dokumenty/strednedoby-program.pdf, (13. 11. 2010)

[6] Dokument „Střednědobý program ČSSD“. Dostupné  na www.cssd.cz, http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/dokumenty/programove-dokumenty/strednedoby-program.pdf, (13. 11. 2010)

[7] Dokument „Střednědobý program ČSSD“. Dostupné  na www.cssd.cz, http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/dokumenty/programove-dokumenty/strednedoby-program.pdf, (13. 11. 2010)

[8] Dokument „Střednědobý program ČSSD“. Dostupné  na www.cssd.cz, http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/dokumenty/programove-dokumenty/strednedoby-program.pdf, (13. 11. 2010)

[9] Dokument „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4489&item=44739&previev=archiv (15.11.2010)

[10] Dokument „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4489&item=44739&previev=archiv (15.11.2010)

[11] Dokument „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4489&item=44739&previev=archiv (15.11.2010)

[12] Dokument „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4489&item=44739&previev=archiv (15.11.2010)

[13] Dokument „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4489&item=44739&previev=archiv (15.11.2010)

[14] Dokument „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4489&item=44739&previev=archiv (15.11.2010)

[15] Dokument „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4489&item=44739&previev=archiv, (15.11.2010)

[16] Dokument „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4489&item=44739&previev=archiv, (15.11.2010)

[17] Dokument “Informace - obrana země a profesionální armáda“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=3103&item=44964&previev=archiv, (15.11.2010) 

[18] Dokument „Koncepce mezinárodní politiky KSČM“, dostupné na www.kscm.cz, http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4489&item=44739&previev=archiv (15.11.2010)

[19] Dokument „Zahraniční politika“, dostupné na www.top09.cz, http://www.top09.cz/proc-nas-volit/volebni-program/volebni-program-2010/zahranicni-politika-1352.html  ; (13. 11.2010)

[20] Dokument „Zahraniční politika“, dostupné na www.top09.cz, http://www.top09.cz/proc-nas-volit/volebni-program/volebni-program-2010/zahranicni-politika-1352.html  ; (13. 11.2010)

[21] Dokument „Zahraniční politika“, dostupné na www.top09.cz, http://www.top09.cz/proc-nas-volit/volebni-program/volebni-program-2010/zahranicni-politika-1352.html  ; (13. 11.2010)

[22] Dokument „Zahraniční politika“, dostupné na www.top09.cz, http://www.top09.cz/proc-nas-volit/volebni-program/volebni-program-2010/zahranicni-politika-1352.html  ; (13. 11.2010)

[23] Dokument „Zahraniční politika“, dostupné na www.top09.cz, http://www.top09.cz/proc-nas-volit/volebni-program/volebni-program-2010/zahranicni-politika-1352.html  ; (13. 11.2010)

[24] Kapitola „Vnější bezpečnost“ v dokumentu „Bezpečnost“, dostupné na www.veciverejne.cz, http://www.veciverejne.cz/program-vv-bezpecnost.html, (12. 11. 2010)

[25] Dokument “Zahraniční politika”, dostupné na www.veciverejne.cz, http://www.veciverejne.cz/program-vv-zahranicni-politika.html, (12. 11. 2010)

[26] Kapitola „Vnější bezpečnost“ v dokumentu „Bezpečnost“, dostupné na www.veciverejne.cz, http://www.veciverejne.cz/program-vv-bezpecnost.html, (12. 11. 2010)

[27] Dokument “Zahraniční politika”, dostupné na www.veciverejne.cz, http://www.veciverejne.cz/program-vv-zahranicni-politika.html, (12. 11. 2010)

[28] Dokument “Zahraniční politika”, dostupné na www.veciverejne.cz, http://www.veciverejne.cz/program-vv-zahranicni-politika.html, (12. 11. 2010)

[29] Dokument “Zahraniční politika”, dostupné na www.veciverejne.cz, http://www.veciverejne.cz/program-vv-zahranicni-politi

Jak citovat tento text?

Mohnert, Jan. Bezpečnostní politika - srovnání koncepcí politických stran v PS Parlamentu ČR po volbách 2010 [online]. E-polis.cz, 14. prosinec 2010. [cit. 2017-08-23]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/bezpecnostni-politika-srovnani-koncepci-politickych-stran-v-ps-parlamentu-cr-po-volbach-2010.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(