Berlín (Historie - Členění - Volby)

 6. duben 2005  Mgr. Jindřich Čermák   komentáře

Neexistuje na evropském kontinentě žádné druhé město, které by prošlo tak neuvěřitelnou a nešťastnou historií jako hlavní město Spolkové republiky Německo – Berlín.

Berlín (Historie - Členění - Volby)Berlín (Historie - Členění - Volby)
  1. Úvod
  2. Berlín v historii
  3. Berlín a jeho vnitřní členění
  4. Berlín a voby
  5. - Volební teorie
  6. - Volební praxe
  7. Literatura

Úvodem

Neexistuje na evropském kontinentě žádné druhé město, které by prošlo tak neuvěřitelnou a nešťastnou historií jako hlavní město Spolkové republiky Německo – Berlín.

Berlín, od roku 1871 hlavní město sjednoceného Německa, odrážel ve 20.století na malém území situaci v celé Evropě. Vrcholem pak byla stavba zdi, která rozdělovala město a obyvatele v něm na dva odlišné světy.

I když v roce 1990 došlo ke sloučení dvou německých republik v jednu a tím i dvou Berlínů do jednoho, jedná se stále, přes všechny snahy o velmi rozdělené město, kde je hranice mezi bývalým Západem a Východem velmi zřetelně vidět.

Právě tento fascinující fakt a historicky i politologicky ojedinělá skutečnost mě vedla k bližšímu zkoumání Berlína a to nejen na základě posledních voleb, ale i v širším historickém kontextu.

Berlín v historii

Berlín nepatří k tak starým městům jako Vídeň či Paříž. Nebyla tedy založena Římany a dokonce je mladší než třeba Praha. V oblasti, kde byli původně osídleni Slované[1], docházelo ve 10.století ke germánské kolonizaci a v oblasti dnešního Velkého Berlína vznikaly první osady.

Samotný vznik města Berlín nelze přesně určit. Na území kolem řeky Sprévy vzniklo dvouměstí Berlín a Kölln, přičemž první dokumenty o Köllnu jsou o šest starší než o Berlínu, nicméně zmínka o Berlínu jako městě (civitas) je z roku 1251, kdežto o Köllnu z roku 1261.[2]

Berlín, jenž je umístěn na výhodném obchodním místě, se bouřlivě rozvíjí a v roce 1307 dojde ke spojení (nikoliv sloučení) měst Kölln a Berlín, kdy berlínští mají větší rozhodovací pravomoci. K posílení důležitosti dvouměstí dochází pod nadvládou Hohenzollernů, kteří z něj udělají roku 1486 prostřednictvím kurfiřta Jana Cicera udělají sídelní město knížectví.

Během éry knížectví se Berlín zvětšuje a v celoněmeckém kontextu nabírá na významu. Velmi mu v tomto směru pomáhá přítomnost francouzských hugenotů, kteří prchají v 17.století z celé Francie. Tím se Berlín stává evangelickým městem, kde katolicismus bude i v budoucnu hrát marginální roli. 18.1.1701 se nechává kurfiřt Fridrich Vilém nechává korunovat na „krále v Prusích“[3] a Berlín se tak stává hlavním městem království.

Během éry pruského státu dochází sice k militarizaci společnosti, ale také k rozvoji řemesel a výstavbě honosných paláců a staveb, jakými byly a jsou Městský zámek či třída Unter den Linden (Pod lipami). Důležitými lety v historii Berlína jsou léta 1786-1815, kdy došlo i k francouzské nadvládě a tím i k posilujícímu nacionalismu mezi Berlíňany. Navíc po roku 1815 dochází k rychlé industrializaci Berlína a rozevírání nůžek mezi agrárními oblastmi.

I přes svou velikost a důležitost není Berlín výstavnou metropolí pařížského nebo vídeňského typu. Má výstavné stavby, ale v nejbližším okolí těchto staveb žijí lidé v naprosto nevyhovujících podmínkách. Někteří lidé nemají přístup k vodě, není dostatečné dláždění. Odpad se vylévá do struh, které proudí městem a teprve v roce 1873 se začíná budovat kanalizace. Právě neutěšený stav pro normální obyvatele může být příčinou tradičně vysoké podpory levicových stran v Berlíně.

Po nástupu Bismarcka[4] jako pruského ministerského předsedy v roce 1862 nastává éra sjednocování Německa, která vyvrcholí 18.1.1871, kdy je ve Versailles ujednáno a podepsáno sjednocení Německa s Berlínem jako hlavním městem.

Berlín se době císařství expandoval z 800.000 obyvatel v roce 1871 na 2.000.000 v roce 1912. Největší část přistěhovalců pocházela z evangelického východu, pro katolické jižany není Berlín příliš atraktivní. V roce 1907 pak tvoří rodilí Berlíňané jen 40% veškerého obyvatelstva.

Na území celého Pruska i Berlína se podle ústavy z 30. května 1849 volí do Pruského sněmu podle většinového systému, ale voličstvo je rozděleno do tří tříd. Každá z těchto tříd postavila stejný počet volitelů a tito volitelé pak volili poslance. První třída (plátci nejvyšších daní, podnikatelé a továrníci) představovala 4,7% obyvatel, druhá třída 12,6% obyvatel a třetí třída 82,6% obyvatel. (Müller, 1995, str.164). Tento stav se nezměnil až do roku 1918.

V Berlíně, stejně jako v celém Německu, vzrůstá moc SPD –


Sozialdemokratische Partei Deutschlans (Sociální demokracie). Už v roce 1912 vyhrála volby v celém Německu, přičemž v Berlíně získala 75,3% hlasů a povedlo se jim i obsadit berlínskou radnici. Sociální demokraté shromáždili celou řadu osobností a ti se rozdělili do dvou proudů – většina se přihlásila k roku 1848, ale bez revolučního programu. Proti této menšině stojí mladí intelektuálové v čele s Karlem Liebknechtem a Rosou Luxemburgovou.

Útrapy první světové války se Berlína dotknout tvrdou ranou. Od 31. července 1914 je Berlín ve stavu trvalého obležení. Původně se předpokládala rychlá válka, ale ta nabude (pro Berlíňany) překvapivě dlouhé trvání. V roce 1915 je Berlín prvním městem, kde se vydávají lístky na chleba a rok později, po vypuknutí nepokojů, zavádí Hindenburg[5] přísné represe a vojenskou diktaturu. V politice se v letech 1916-17 radikalizuje část SPD a zakládá USPD – Nezávislou SPD, v jejímž čele stojí Liebknecht s Luxemburgovou.[6]

Po zhroucení císařského Německa zuří v Berlíně nepokoje, kde hlavní slovo hrají ultra levicové síly pod vedením nejradikálnějších členů USPD. Nepřehledná situace, kdy se střílí do demonstrantů, vyhlašují se republiky rad a zatýká se, vyvrcholí vraždou obou vůdců extrémní levice.

Na začátku dvacátých let otřásá Berlínem a Německem hrozivá hyperinflace. V Berlíně vystoupá cena lístku na metro na neuvěřitelných 150 miliard marek. Nakonec se podaří hyperinflaci zastavit a to i za přispění ostatních států.

Po hyperinflaci nastává nejzářivější éra Berlína jako centrum evropské kultury a avantgardy. Velmi liberální prostředí se spoustou přistěhovalců a emigrantů dává vzniknout velkému počtu nočních podniků (např. i homosexuálních), divadel, kin i oper. Právě toto prostředí liberálního bezbožného světa plného neměckých vlivů je trnem v oku množství Němců, zejména pak z jihu a západu.

Jedním z nich byl i Adolf Hitler, který se v roce 1933 stal německým kancléřem a v roce 1934 pak i presidentem, když obě funkce spojil do jedné. Hitler neměl Berlín rád (na rozdíl od Goebbelse a Göringa) a nerad tam jezdil, přesto chtěl přestavit Berlín na monumentální nacistické hlavní město – Germánii. Hitlerův dvorní architekt, Albert Speer, navrhl skutečně velkoryse pojaté město, jehož centrem se měl stát Velký dóm na náměstí Adolfa Hitlera, s výškou 230 metrů.

Druhá světová válka, vyvolaná nacistickým Německem, se na dnešním Berlíně podepsala nejvíce. Město bylo zničeno spojeneckými bombami. Ze 150.000 obydlí je jich 132.000 poškozeno nebo zničeno, na výstavní třídě Kurfürstendamm zbývá jen několik pahýlů a přes řeku Sprévu se lze dostat jen pomocí lodí. Celé město bylo rozděleno do čtyřech sektorů dle vítězných mocností – do amerického, britského, francouzského a sovětského.

Začátek rozdělení města začal paradoxně spojením. Komunisté, kteří mají mohutnou podporu sovětů navrhují sociálním demokratům sloučení. Zatímco sociální demokraté ze západních sektorů 82,2% hlasy odmítají sloučení, východní sociální demokraté, kterým je podobná vymoženost odepřena, se 21. dubna 1946 slučují s KPD ve stranu SED – Sozialistische Einheitspartei Deutschlands (Jednotná socialistická strana Německa).

V roce 1949 se západní sektory mění postupně v dvojzónu (bizonii) a trojzónu (trizonie), jenž vyústí po demokratickém procesu v Německou spolkovou republiku. Hned v srpnu se v NSR volí nový spolkový sněm. V září pak je zvolen kancléř (Adenauer) a president (Heuss). V sovětském sektoru je „samostatná“ republika ustavena 7.října téhož roku v čele s presidentem Pieckem a premiérem Grotewohlem.

Rozdělení Německa se nevyhne ani Berlínu. V červnu 1948 zavedou západní spojenci ve svých sektorech města měnu západních zón, Deutsche Mark (DM). Na to reagují Sověti blokádou pozemního a vodního spojení západních sektorů s cílem donutit soupeře vzdát se jejich Berlína. Spojenci však kontrovali vybudováním vzdušného mostu, který zásoboval západní Berlíňany jídlem a uhlím. Ten se ukázal jako nesmírně efektivní a Sověti po 11 měsících svou blokádu skončili.[7]

Východní Berlín se stává hlavním městem Německé demokratické republiky, ale se statutem Berlína Západního to je složitější. Západní spojenci nesouhlasili s tím, aby se Západní Berlín stal součástí NSR jako další spolková země a to kvůli rozdělení samotného města. Souhlasili však s uplatňováním stejných principů a postojů jako v NSR, která Berlín mohutně subvencovala. Západoberlínský magistrát se proto stává Senátem, městská rada Parlamentem, jenž může přijímat federální legislativní texty jako zajišťovací zákony. (Buffet, 1999, str.330). Jen u starosty se nic nemění, ten má stále titul „vládnoucí starosta“.

Jedním z nejsmutnějších dnů berlínské historie je 13. srpen roku 1961. Tehdy vyvrcholila druhá krize stavbou zdi kolem Západního Berlína. Od roku 1958 se snažil Sovětský svaz prostřednictvím Nikity Chruščova začlenit opět Západní Berlín do východní části, nebo alespoň vytvořit z Berlína sjednocené, ale demilitarizované město. Celá iniciativa nakonec ztroskotá a tak se snaží východní establishment zklidnit situaci v NDR stavbou zdi kolem Západního Berlína, kam během 15 let emigrovalo téměř 3 miliony východních Němců (jen v neúplném srpnu 1961 to bylo téměř 50.000 lidí). Postupně je vybudována 165 km dlouhá betonová zeď, která rozděluje město na dva světy. Západní Berlíňany i ostatní Němce tehdy popudila nečinnost spolkových orgánů a nedostatek Adenaurovy odvahy při krizi.[8]

Až do listopadu 1989 tak byl definitivně rozdělen a to včetně kanalizace, či hromadné dopravy. Po dobu těchto 28 let se obě části rozvíjely velmi rozdílně, stejně jako obě republiky. Západní Berlín se snažil angažovat na poli moderních technologií, zatímco Východní Berlín zůstal zřetelně industriální. Do západní části města se také promítl nedostatek pracovníků z východní části, který byl řešen imigrací pracovníků hlavně z Jugoslávie a Turecka.

obrázek 1 - opravená střecha Reichstagu v pohledu přes vrchol Braniborské brány 9.listopadu 1989 byly otevřeny hranice mezi NDR a SRN a Západním Berlínem. Tímto překvapivým krokem bylo započato znovusjednocení Německého státu, který nabral rychlé obrátky. Ve volbách do Lidové sněmovny, nejvyššího orgánu NDR, lidé z východního Německa dají 40,6% hlasů CDU a tím vyjádří rychlé připojení k SRN. To je uskutečněno 3. října 1990.


obrázek 1 - opravená střecha Reichstagu v pohledu přes vrchol Braniborské brány

Tímto okamžikem se Berlín opět stává spolkovou zemí a 2. prosince zde po 45 letech proběhnou volby do celoberlínského Senátu. Berlín se také na základě hlasování Spolkového sněmu v poměru 338:320 stal 20. června 1991 jediným hlavním městem sjednoceného Německa. Přesun všech institucí z Bonnu je však složitý a ještě neskončil. Chlouba Berlína, zrekonstruovaný Reichstag – Říšský sněm, však už opět slouží svému účelu.

Berlín a jeho vnitřní členění

Berlín nebyl vždy jen takřka čtyřmiliónovou megapolí, ale až do roku 1709 jen relativně malým městem, tvořící jednu z pěti přilehlých obcí. Na popud slavného filosofa Leibnize pak Fridrich I. dekretem oznamuje sloučení pěti obcí: Berlína, Köllnu, Friedrichswerderu, Dorotheenstadu a Friedrichstadu do jednoho města. Toto sloučení se uskuteční i přes (nebo právě pro) protesty pěti městských rad, které se obávaly ztráty pravomocí.

Obdobná situace nastala v roce 1920, kdy 27. dubna byl přijat a 1. října vstoupil v platnost zákon o Velkém Berlínu, jenž byl východiskem pro pozdější rozdělení Berlína. K městu Berlínu bylo přičleněno dalších sedm měst – Charlottenburg, Kopník, Lichtenberg,


Neukölln, Schöneberg, Špandava a Wilmersdorf. K tomu je připojeno dalších 59 zemědělských obcí a 27 panských majetků, včetně Městského zámku. K připojení je pozvána i Postupim, ale tamní městská rada začlenění do Berlína zamítne.

Takto velký kolos čítá 880 km2 a necelé čtyři miliony duší. Celý tento Berlín je rozdělen do dvaceti městských obvodů (jako Paříž). Princip decentralizace však je dosti iluzorní, neboť jednotlivé městské obvody mají na starost pouze školství. A i v roce 1920 protestovala řada připojovaných obcí a poukazovala na ztrátu suverenity.

Tento Berlín vydrží ve své podobě až do rozdělení, kdy stále existuje 20 městských obvodů. Rozdělením města zůstane v západních sektorech 12 obvodů a ve východním 8 územně velkých obvodů. V rámci reorganizace východního Berlína pak stoupl tento počet na 11.

Dohromady 23 městských obvodů vydrželo Berlínu až do roku 2001, kdy byla pozměněna ústava Berlína, přijata referendem 22. října 1995 a upravena 18. listopadu 1999.

www.berlin.de/RBmSKzl/Landesregierung/constitutionstart.html

23 bývalé obvody jsou: Mitte, Tiergarten, Wedding, Prenzlauer Berg, Friedrichshain, Kreuzberg, Charlottenburg, Spandau, Wilmersdorf, Zehlendorf, Schöneberg, Steglitz, Tempelhof, Neukölln, Treptow, Köpenick, Lichtenberg, Weißensee, Pankow, Reinickendorf, Marzahn, Hohenschönhausen a Hellersdorf.

Ústavní změna, platná od 1. ledna 2001 vytvořila 12 nových obvodů.

  1. Mitte, Tiergarten a Wedding – obvod Mitte
  2. Friedrichshain a Kreuzberg
  3. Prenzlauer Berg, Weißensee a Pankow – obvod Pankow
  4. Charlottenburg a Wilmersdorf
  5. Spandau
  6. Zehlendorf a Steglitz
  7. Schöneberg a Tempelhof
  8. Neukölln
  9. Treptow a Köpenick
  10. Marzahn a Hellersdorf
  11. Lichtenberg a Hohenschönhausen – obvod Lichtenberg
  12. Reinickendorf[9]

Takto vytvořené obvody mají zhruba 300 tisíc obyvatel každý.

Berlín a volby

Volební teorie

Berlín je jednou ze šestnácti spolkových zemí Spolkové republiky Německo a základní volební záležitosti jsou v Berlíně stejné jako na celoněmecké úrovni. Přesto se liší v některých záležitostech.

Berlínský parlament, který slouží zároveň jako velký magistrát, se nazývá Abgeordnetenhaus, Poslanecká sněmovna, jehož maximální počet není omezen, minimálně musí mít 130[10] poslanců, z toho 78 se musí volit přímo (to je podle volebního zákona z roku 1999, předchozí, z roku 1995 určoval tyto počty na 150, resp. 90 poslanců). V roce 1999 se volilo 169 poslanců, v předčasných volbách v roce 2001 se volil 141 poslanec.

Funkci vlády pak zastupuje Senát, který se volí z členů sněmovny. Nejvyšším funkcionářem je Der Regierende Bürgermeister von Berlin – „Vládnoucí starosta Berlína.

Volební období sněmovny je pět let (stejně jako v dalších 11 německých státech) a aktivní i volební právo je od osmnácti let.

Křesla ve sněmovně získají pouze ty strany, které získají alespoň pět procent hlasů ve druhé volbě. Do přepočítávání ale postoupí i ty strany, které získají alespoň jeden přímý mandát.

Voliči mají k dispozici dva hlasy. Prvním (Erststimme) vybírá svého kandidáta jako osobnost, jednotlivce v jednom ze 78 okrsků (v každém městském obvodě je 6-7 okrsků). Druhým hlasem (Zweitstimme) vybírá jednotlivou stranu. Do pořadí kandidátů nemůže zasahovat. V každém městském obvodě je vytvořena jedna kandidátka strany. Z politologického hlediska se jedná o smíšený volební systém, stejný jako na spolkové úrovni

K přepočtu kandidátních hlasů se používá Hare-Niemeyerovy kvóty. Kvóta nám určí nejmenší počet hlasů potřebný k získání mandátů v prvním skrutiniu. U této kvóty zjistíme výsledek tak, že vezmeme počet hlasů jedné strany, vynásobíme ho počtem rozdělovaných mandátů v daném obvodě a vydělíme celkovým počtem odevzdaných hlasů v konkrétním obvodě. (Cabada, Kubát, 2002, str. 291-2).

Samotné zemské parlamenty mají pravomoce hl. co se týká kultury, školství, vnitřní politiky, financí a hospodářského plánování. Úplně mimo zemské kompetence zůstává kompletně zahraniční politika.


obrázek 2 - vzor hlasovacího lístku - první volba - obvod Mitte - první okrsek



obrázek 3 - vzor hlasovacího lístku - druhá volba - obvod Mitte

Volební praxe

Za dob císařství i Výmarské republiky byl Berlín baštou sociálních demokratů a levice vůbec. Levice ale měla za dob Výmarské republiky problémy najít vhodného koaličního partnera a tak vznikaly křehké koaliční dohody, které někdy vydržely a někdy ne. Pravděpodobně nejúspěšnějším starostou té doby je Gustav Böss, který byl zvolen umírněnou levicí a středem jako nezávislý. Böss se udrží v čele Berlína po dobu 9 let – od roku 1920 až do roku 1929 – tedy přes dobu vážné finanční krize a hyperinflace. Po celou dobu relativně úspěšný Böss je nakonec donucen rezignovat po hloupé aféře s kožichem.

OstrowskiPo druhé světové válce se první volby konají v roce 1946. Hlavním favoritem je opět levice, která je rozdělena a přesto spojena. S překvapivě velkým náskokem zvítězí SPD, získá téměř 49%, SED propadne s necelými 20% až za křesťanské demokraty (CDU). SED získala v Berlíně stejně hlasů jako v roce 1933 komunistická strana a tak se dá hovořit o tragickém neúspěchu. Starostou se stává Otto Ostrowski, po jeho sbližování s SED mu vlastní strana vysloví nedůvěru a na jeho místo nastupuje Ernst Reuter (na obrázku), taktéž sociální demokrat, který drží Berlíňany nad vodou v době sovětské blokády.[11]

Berlín si nadále drží pověst levicového města. Po roce 1946 nebyli sociální demokraté ve vládnoucí koalici pouhých osm let, mezi lety 1981-89. Svého starostu neměli dohromady 20 let, v letech 1953-55, 1981-89 a 1991-2001. Nejvyššího a těžko překonatelného volebního zisku dosáhlo SPD v roce 1948. Tehdy tuto stranu volilo 64,5% voličů. Přesto starosta Reuter udržoval širokou koalici všech stran.[12]

Na postu starosty Berlína se objevili i osobnosti, které později ovlivňovali chod v celém Německu. V letech 1957-66 se na berlínské radnici usídlil Willy Brandt, pozdější první levicový kancléř SRN. Naopak v letech 1981-84 byl v čele radnice člen CDU Richard von Weizsäcker, jenž byl v roce 1984 zvolen presidentem.

Brandt Vlevo na obrázku Brandt, vpravo von WeizsäckerWeizsäcker

Někteří němečtí odborníci tvrdí, že Berlín působí jako velký experiment pro celé Německo, neboli volby do zemského sněmu v Berlíně předurčují další vývoj v Německu. A tak se v Berlíně už v roce 1981 dostávají do sněmovny Zelení, když obsadí 9 poslanců. V roce 1989 zaznamenají nečekaný úspěch nacionalističtí Republikáni ziskem 11 mandátů.

nejsilnější strany v jednotlivých obvodechPo sjednocení Berlína se první volby ve znovu sjednoceném městě konají 2. prosince 1990. V atmosféře sjednocení dominují CDU, s takřka 40%, o 10% více než druhá SPD, která boduje hl. na východě. Neztratí se ani PDS – potomek SED s 10% hlasů. CDU pak sestavuje na 10 let radnici, kvůli nedostatku jiných koaličních partnerů je to velká koalice s SPD.


obrázek 4 – nejsilnější strany v jednotlivých obvodech


Tato koalice se udrží pod vedením starosty Eberharda Diepgena i po volbách v letech 1995 a 1999, kdy si CDU svou pozici udržuje a naopak SPD ztrácí voliče. V západní části města je to ve prospěch Zelených (v roce 1995 zisk 13,2% hlasů), ve východní části ve prospěch PDS – v roce 1999 zisk 17,7% hlasů.

nejsilnější strany v jednotlivých obvodechVelká změna nastala v roce 2001, kdy po reformě správního členění následovaly nové zemské volby. Zvítězila SPD – 29,7% hlasů a 44 mandáty. Následovala CDU s 23,8% hlasů a 35 mandátů, PDS s 22,6% a 33 mandáty (z toho 32 v přímé volbě), FDP vstala z mrtvých s 15 poslanci a 9,9% hlasů a Zelení získali 9,1% hlasů a 14 mandátů.


obrázek 5 - nejsilnější strany v jednotlivých obvodech


Sociální demokraté si jako svého koaličního partnera nakonec vybrali postkomunisty z PDS, což v Německu vyvolalo velmi bouřlivé reakce. Novým „vládnoucím starostou“ se stal právník Klaus Wowereit (na obrázku), který se na mezinárodní scéně uvedl otevřeným přihlášením se k homosexualitě, což mu u některých skupin přineslo zpět ztracené body popularity. Společný rudo-rudý kabinet zatím hospodaří se schodkovým rozpočtem, podle koaliční smlouvy plánuje vláda vyrovnaný rozpočet na rok 2009…

Použitá literatura a zdroje

  1. Cabada, L., Kubát, M.: Úvod do studia politické vědy. Eurolex Bohemia, Praha. 2002
  2. Buffet, C.: Berlín. Nakladatelství Lidové Noviny, Praha. 1999
  3. kolektiv autorů: Komparace politických systémů I., VŠE, Praha. 1999
  4. Müller, H.: Dějiny Německa. Nakladatelství LN, Praha. 1995
    internetové adresy:
  5. www.election.de
  6. www.statistik-berlin.de/wahlen/aghbvvwahl-2001
  7. www.berlin.de/RbmSKzl/landesregierung/constitutionstart.html
  8. www.wahlrecht.de
  9. www.muench-dahlstein.de/wahl.htm
  10. www.aillyacum.de/Dt/Wahlen-Deutschland/2000/Berlin-Links.html

Poznámky

[1] Samotný název Berlín má pravděpodobně slovanský základ, neboť slovanský termín brl označuje vlhké místo, jelikož Berlín je postaven na bažinatém terénu. (Buffet, 1999, str.20)

[2] První zmínka o městě Kölln se však objevuje už 28.10.1237, kdy jistý farář z Köllnu je svědkem jisté smlouvy. Tento do jisté míry náhodný datum je pak zneužit nacisty v roce 1937 k oslavám založení. (Buffet, 1999, str.20)

[3] Stal se králem jen východního Pruska, které nebylo součástí Svaté říše římské. (Müller, 1995, str.110)

[4] Berlín neměl Bismarcka příliš v lásce a nikdy tu nezískal masové podpory. V roce 1861 je Bismarck, pod nátlakem Německé strany pokrokové a její petice se čtyřiceti tisíci podpisy, nucen stáhnout zákon o zostření cenzury. (Buffet, 1999, s.192)

[5] Maršál Paul von Hindenburg tvoří společně s generálem Erichem Ludendorffem tzv. třetí vrchní vojenské vedení, které začalo řídit vnitřní i zahraniční politiku, což do té doby spadalo do říšské civilní správy. (Müller, 1995, str. 219-220)

[6] 1.1.1919 zakládají Spartakovci, ultra levicoví členové USPD pod vedením Luxemburgové a Liebknechta, a další levicové síly komunistickou stranu – KPD.

[7] Celkem bylo přepraveno 1 830 000 tun nákladu v 277 264 letech v 195 000 letadlech. Šlo na tu dobu o heroický a nadlidský čin. (Buffet, 1999, str. 329-330; Müller, 1995, str. 335)

[8] Kancléř Adenauer navštívil Berlín až 22. srpna, o tři dny později než americký vicepresident Lyndon Johnson. Berlín mu to oplatil mrazivým přijetím… (Buffet, 1999, str. 349)

[9] U dvojic obvodů bez poznámky o změně názvu zůstal název stejný

[10] Větší počet zemských poslanců mají jen Bavorsko, Dolní Sasko a Severní Porýní-Vestfálsko

[11] Jeho oponentem na východní straně je Friedrich Ebert, syn prvního ministerského předsedy Výmarské republiky.

[12] Za zmínku stojí, že ve volbách v roce 1950 dosáhlo nejvyššího zisku FDP – 23% hlasů. Podobný výsledek už nikdy nezopakuje, ve druhé polovině devadesátých let se podpora smrskne na 2%.

Jak citovat tento text?

Čermák, Jindřich. Berlín (Historie - Členění - Volby) [online]. E-polis.cz, 6. duben 2005. [cit. 2024-03-28]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/berlin-historie-cleneni-volby.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Mgr. Jindřich Čermák

Autor:

V letech 2000-01 student politologie a historie na FF UK, od roku 2002 student politologie na Fakultě filozofické ZČU v Plzni. V odborné činnosti se věnuje zejména volebním systémům, politickému systému České republiky a komu


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.08 hvězdiček / Hodnoceno: 50x


Přidat komentář

Vložit komentář

admin

pondělí, 23. leden 2006
21:34

admin

pokud víš něco o php, tak je od toho, že z databáze generuje výstup v html kódu


Napsal: admin [Odpovědět]

Asarka

středa, 11. květen 2005
20:18

moc se vam stranka povedla, opravdu, tak hodne zdaru do budoucnosti


Napsal: Asarka [Odpovědět]

PetrS

úterý, 7. červen 2005
10:48

Jen technicka pripominka, na fotografiich je vlevo Weiszacker a vpravo Brandt...


Napsal: PetrS [Odpovědět]

davesi

neděle, 12. červen 2005
12:23

davesi

Ano, fotky a jména jsou v opačném pořadí... Jindra to však jistě neudělal z nevědomosti :-)


Napsal: davesi [Odpovědět]

Admin

pondělí, 13. červen 2005
14:27

admin

Chybička se asi vloudila při převodu do HTML, už je to opravené...


Napsal: Admin [Odpovědět]

JinČer

pondělí, 13. červen 2005
21:38

V originále to bylo správně, však nám to také admin pěkně opravil, Davide. :-)


Napsal: JinČer [Odpovědět]

Huhla

úterý, 23. srpen 2005
22:26

se podivej nahoru a rekni mi do jakyho html.. ty ses vazne admin k nakousnuti.. spis totalni blb.. kdyz ani nevis ze to mas pres phpko v databazich.. se podivej ze ten clanek ma id... smich


Napsal: Huhla [Odpovědět]