Úvod do problematiky mezinárodního práva soukromého v USA

 20. březen 2007  Veronika Hradilová   komentáře

Mezinárodní právo soukromé (private international law) je v USA označováno termínem conflict of laws. Obě označení jsou širokou právnickou veřejností natolik známá, že jsou de facto vykládána jako synonyma, neboť se týkají téže problematiky, tedy vymezením rozdílnosti vnitrostátního práva alespoň dvou států.

Úvod do problematiky mezinárodního práva soukromého v USAÚvod do problematiky mezinárodního práva soukromého v USA

Mezinárodní právo soukromé se odlišuje v právním systému kontinentálního práva a common law. Úkolem mého článku je seznámit se základními otázkami mezinárodního práva soukromého v americkém právním systému.

Obecně k pojmu mezinárodního práva soukromého

Mezinárodní právo soukromé (private international law) je v USA označováno termínem conflict of laws. [1] Obě označení jsou širokou právnickou veřejností natolik známá, že jsou de facto vykládána jako synonyma, neboť se týkají téže problematiky, tedy vymezením rozdílnosti vnitrostátního práva alespoň dvou států.

V této souvislosti stojí za zmínku relativní pojetí státu. Interpretace pojmu stát má široké pojetí co se týče mezinárodního práva soukromého. Může dojít k tomu, že se ve vztahu vyskytuje prvek z Anglie a Skotska ve Velké Británii, státu Wisconsin a Illinois ve Spojených státech amerických apod. V takových případech by vznikl soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem. Podle mezinárodního práva veřejného by však část Velké Británie, popřípadě jednotlivý unijní stát USA nemohly být definovány jako „country“, respektive jako „země“, či „stát“. [2]

Termín conflict of laws byl poprvé vysloven kontinentálními právníky v případech, kdy docházelo ke kolizím mezi nejméně dvěma právními řády. Private international law použil americký právní teoretik Joseph Story v roce 1834 v prvním vydání svého díla Commentaries on the Conflict of Laws. Zvláštností je, že označení private international law se později uchytilo v kontinentálním právu. Na druhé straně conflict of laws se prosadilo v angloamerické doktríně.

Vzhledem k tomu, že se postupně objevovaly spory, ve kterých byly stranami sporu soukromá osoba a na druhé straně suverénní stát, tak se angloameričtí právníci snažili zjevně odlišit mezinárodní právo soukromé od mezinárodního práva veřejného. Pro spory mezi osobami jako subjekty mezinárodního práva soukromého se tak vžilo označení conflict of laws. Co se týče výkladové stránky, tak toto označení vymezuje rozdílnost vnitrostátního práva dvou států, jedná se tedy o kolizi dvou právních řádů. [3] USA se tímto zařadily k zastáncům tzv. nacionalistického směru. „Nacionalismus“ bez výhrad tvrdí, že mezinárodní právo soukromé je součástí vnitrostátního, národního práva. Základem takového názoru je přesvědčení o podstatné odlišnosti mezinárodního práva soukromého a mezinárodního práva veřejného. Doktrína potvrzuje, že mezinárodní právo soukromé je v každém státu samostatné a že na světě existuje tolik mezinárodních práv soukromých, kolik je států.

Stručný exkurs do kolizních situací amerického právního systému

Spojené státy americké jsou federálním státem. [4] Ve federaci USA je autonomní postavení jednotlivých členských států zajištěno Ústavou. Státní moc je ve federaci rozložena mezi federálními orgány [5] a orgány členských států. [6] Členské státy nejsou samostatným subjektem mezinárodního práva, nejsou tedy suverénní.

Ústavní systém USA bere v potaz dvě úrovně suverénní pravomoci: národní, tedy federální suverénní pravomoc, a suverénní pravomoc jednotlivých států. Z Ústavy USA lze na základě výkladů Nejvyššího soudu USA vyvodit, že federální právo v USA má přednost před právem jednotlivých států (tzv. „supremacy“). Každý jednotlivý stát má svoje vlastní zákony a ústavu. Přestože Ústava Spojených států amerických vytvořila teoreticky dokonalou federaci, která omezila pravomoci jednotlivých amerických států a výkon některých pravomocí svěřila Unii, ani dělba pravomocí, zakotvená v této Ústavě a v jejích dodatcích, nezabránila konfliktům. [7]

Ústava USA předpokládá existenci střetů práva na vertikální a horizontální úrovni. Za vertikální se označují střety mezi federálním právem a právem jednotlivých států Unie. Na horizontální úrovni rozlišujeme kolize mezi:

  1. právem jednotlivých států Unie (intra-national „interstate“ conflicts);
  2. zahraničním právním řádem na jedné straně a na druhé straně:
    • s federálním právem USA (international „federal“ conflicts), nebo
    • s právním řádem státu Unie (international „state“ conflicts). [8]

Jedním takovým konfliktem je právě kolize několika právních řádů v rámci americké Unie. USA nemají jednotné právo soukromé, ale každá oblast, resp. stát Unie má své vlastní právo. To znamená, že se v určitém státě pohlíží na každé jiné právo jako na cizí právo, ať už se jedná o jinou územní oblast USA (např. Pensylvánie, takovou kolizi označujeme jako tzv. interstate conflict) nebo o jiný cizí stát (tzv. international conflict).

Specifika mezinárodního práva soukromého v USA

Angloamerická teorie zaujímá zvláštní místo v doktríně mezinárodního práva soukromého v právním systému a myšlení. Teorie a praxe není založena na kolizích mezinárodních, ale na kolizích mezioblastních, které vedou k tomu, že se značně odlišuje od doktríny na evropském kontinentě.

Mezioblastní právo soukromé zahrnuje soubor norem, které si kladou otázku, práva které územní oblasti daného státu se má použít pro úpravu soukromoprávních vztahů, které mají vztah k více než jedné oblasti.

Normy mezioblastního práva soukromého jsou kolizními normami, i když nejsou součástí mezinárodního práva soukromého, neboť předmětem jejich úpravy nejsou soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem, ale vztahy existující uvnitř daného státu, resp. USA. Je pak otázkou, kterého mezioblastního práva soukromého použijeme. Na závěr lze konstatovat, že kolizní normy mezioblastního práva soukromého se shodují s kolizními normami mezinárodního práva soukromého tehdy, pokud ve státě není jednotné mezinárodní právo soukromé, což je právě případ USA.

Každý stát Unie upravuje samostatně otázky mezinárodního práva soukromého. V tomto právním oboru platí jedině právo jednotlivých států (state law), nikoli federální právo (federal law). Všeobecně je americké doktríně mezinárodního práva soukromého společná tendence přeceňovat platnost legis fori na úkor aplikace cizího práva.

Mezinárodní právo soukromé se v oblasti common law zabývá třemi základními otázkami v případech řešení sporů s mezinárodním prvkem: [9]

a) Volba práva („choice of law“). V případě soukromoprávního poměru s přítomností mezinárodního prvku obsahuje poměr vztah ke dvěma nebo k více státům, tj. k jejich právním řádům, a cílem je určit, který z těchto dotčených právních řádů se má pro daný právní vztah použít.

b) Pravomoc soudu („choice of jurisdiction“). Rozumí se tím, který soud má oprávnění rozhodnout o vzniklém právním sporu.

c) Uznání cizích soudních rozhodnutí („recognition of foreign judgments“). Spočívá v tom, zda je možno přiznat cizímu soudnímu rozhodnutí tytéž právní účinky jako rozhodnutí tuzemskému.

V USA neexistuje kodifikace mezinárodního práva soukromého. Výjimkou jsou státy Louisiana a Oregon. Louisiana kodifikovala mezinárodní právo soukromé zákonem č. 923/1991 a komplexní úpravu této problematiky zařadila od 1. 1. 1992 do svého občanského zákoníku (Louisiana Civil Code). Kodifikace je výsledkem práce Louisiana State Law Institute, který na jednotné úpravě problematiky kolizních norem pracoval již od roku 1976. Oregon je druhým státem, který přišel s kodifikací mezinárodního práva soukromého. Od 1. 1. 2002 se jedná o komplexní kodifikaci závazků ze smluv (Oregon House of Bill 2414 z roku 2001). Úpravu závazků ze smluv nalezneme v Oregon Revised Statutes. Jde o výsledek práce Oregon Law Commission, jejímž konečným cílem je na území státu Oregon vypracovat jednotnou úpravu problematiky kolizního práva. Proto úprava otázek kolizního práva ve vztahu k závazkům ze smluv představuje první krok na cestě k tomuto cíli. Skupina právníků této Komise se nyní věnuje kodifikaci torts (závazky z deliktního jednání).

Kolizních otázek se na půdě USA týkají některé zvláštní předpisy. Značný vliv na americkou soudní praxi mají soudní precedenty. V American Law Institute byly vypracovány soukromé kodifikace mezinárodního práva soukromého, tzv. „Restatements of the Law of the Conflict of Laws. First Restatement byl vypracován v roce 1934 a Second Restatement v roce 1971. Dále byl vypracován Third Restatement, tzv. „Foreign Relations Law of the United States“ v roce 1986.


[1] Dále se můžeme setkat s označeními „intermunicipal law“, „comity“ a „extra-territorial recognition of rights“.

[2] North, P. – Fawcett, J. J.: Cheshire and North's Private International Law. 13. vydání. London, Oxford, 2004, str. 3-32.

[3] Prof. Tetley upozorňuje na rozlišování „private international law“ a „international private law“. „Private international law“ chápe jako střetávání právních řádů při řešení sporů se zahraničním prvkem mezi osobami soukromého práva. „International private law“ se zabývá právními vztahy mezi soukromými osobami z různých států.

[4] Federace (z latinského f?dus, „smlouva“) je složený stát, skládající se z autonomních státních celků (členských států, zemí).

[5] Ústava USA, článek I., oddíl 8.

[6] Ústava USA, dodatek X. (z roku 1791): „Práva, která Ústava výslovně nepřiznává Unii ani je nevylučuje z pravomoci států, náležejí jednotlivým státům nebo lidu.“

[7] Problém rozsahu federálních a národních pravomocí a spory mezi oběma centry moci o výkon těchto pravomocí se stal předmětem mnoha soudních sporů, včetně sporů o výklad Ústavy USA, jimiž se zabýval Nejvyšší soud USA. Americký ústavní princip „národní převahy“ staví na premise, že ústřední vláda a státy jsou v poměru nadřízenosti a podřízenosti a že úkolem Nejvyššího soudu USA je hájit federální systém proti přílišným zásahům ze strany jednotlivých států.

[8] Symeonides, S. C. – Perdue, W. C. – von Mehren, A. T. Conflict of Laws: American, Comparative, International: cases and materials. 2. vydání. St. Paul, Minnesota, Thomson West Publishers Co., 2003, str. 4 a násl.

[9] North, P. – Fawcett, J. J.: Cheshire and North's Private International Law. 13. vydání. London, Oxford, 2004, str. 3-32. „Conflict of Laws is concerned with choice of law, jurisdiction and recognition of foreign judgments.”

Jak citovat tento text?

Hradilová, Veronika. Úvod do problematiky mezinárodního práva soukromého v USA [online]. E-polis.cz, 20. březen 2007. [cit. 2017-07-22]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/uvod-do-problematiky-mezinarodniho-prava-soukromeho-v-usa.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Veronika Hradilová

Autor:

Autorka je studentkou 5. ročníku Právnické fakulty v Brně.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.25 hvězdiček / Hodnoceno: 20x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(