Systémová změna? Zatím došlo údajně jen na štěňata

 18. květen 2015  Hana Svobodová   komentáře

Současná rozšířená mediální sféra produkuje obrovské kvantum informací pocházejících z různých zdrojů, které mají rozličné zájmy. Nad úrovní manipulace s veřejným míněním se zamýšlí Hana Svobodová.

Proruští demonstranti v Doněcku, březen 2014. Zdroj: commons.wikimedia.orgProruští demonstranti v Doněcku, březen 2014. Zdroj: commons.wikimedia.org

V našich domácích „rozbouřených“ vodách, kde se to jen hemží „zaručenými“ zprávami, které často zaštiťuje tu ten nebo jiný volený činitel zleva nebo zprava, politolog s puncem „nejzkušenějšího“ a samozřejmě „nejinformovanějšího“ nebo novinář-koryfej, jehož důvěru by měl jistit už jenom „kmetský vous“, nebo to, s kým, kdy rozmlouval, dodnes si to přeci pamatuje, a navíc prý je stále platné… Ale možná není ironie úplně na místě, protože šablony typu „tak je to bílé, tak černé a tomu věřte, nebo vůbec nevěřte“, dělají s některými divy. A to se konec konců očekává. Myslím, že vzhledem ke stupni a dostupnosti manipulace s veřejným míněním se rozdíly tzv. mainstreamu a toho, co je rádoby od „dobře“ informovaného (ne mainstreamu) zdroje počase stírají. Třeba už jen proto, že minimálně obé se snaží o totéž, aby právě účinek jejich „informace“ byl ten nejpřínosnější. Byl by proto div, aby se nakonec tyto přístupy nesblížily.

Co tedy zřejmě nyní nejvíce cílí na víru, resp. prožívání veřejného mínění? Můžeme si vybrat např.:

  • blížící se oficiální připomínání 70. výročí osvobození Československa (již probíhá)
  • cesta prezidenta Zemana do Moskvy u příležitosti konce II. světové války
  • zda plán „B“ skutečně dojde např. až k vystoupení Řecka z eurozóny, a to dle úvah a přání některých konečně přivede EU údajně o něco blíže ke kolapsu;
  • situace na Ukrajině – tu tak nebo onak prezentovaná jednak těmi blíže k velmocenským zájmům Ruska (často potažmo svými soukromými z pohledu zástupců různých politických stran u nás atd.), které už byly spojeny s carem, rádoby „vůdci všeho (z) lidu“, generálními tajemníky, taky prezidenty, a snad jen ten „občan z lidu“ měl pokaždé namále. A také těmi, co možná až příliš popustili uzdu své „ideologické“ fantazii, že „velmocenský zájem“ může (nebo dokonce musí!) být jen jeden, správný, a to je právě jejich, a bude přijat bez výhrad - a hlavně bez připravenosti především občanské veřejnosti, o cože to jde komu tentokrát – tedy, USA, EU atd.
  • jistě by se dalo pokračovat…

Zřejmě si každý v tomto zdaleka ne všezahrnujícím výčtu najde tu „svou“ informaci, ba dokonce dodá vlastní interpretaci. Osobně přidám ještě jednu, pravda, s některým zpožděním a jistě ne neznámou. V části médií a různých zamyšleních prezentovanou také jako „Fascist shit“ v Petrohradě[1] , nebo Krajní pravice v Petrohradě: Sympatie k Putinovi[2] , Ruských Židov pobúril zraz krajnej pravice v Petrohrade[3] atd. Pro jedny možná banalita „ve světle zásadního dění“, pro jiné důvod mávnout rukou, pro další „konečně se něco děje“, znám i ty, kteří už jenom při zmínce jména „Putin“ v textu zprávy, budou zvažovat očima „stranického cenzora“, jestli takovou zprávu vůbec pustit, když přeci dění na Ukrajině, „jejich“ vazby na Rusko a některé činitele – prezident, poslanci ruské Dumy - a proč to raději moc nevířit.

Co ale na této informaci vlastně stojí za pozornost? No, tak se „nějací křiklouni“ někde sešli. Asi i tak to lze říci, kdyby… Kdybychom např. právě v této etapě vývoje neřešili a nebyli svědky poměrně závažných změn na geopolitické mapě světa, které jsou tu více, tu méně viditelné, a hlavně interpretovány způsobem, který tu i onde vyhovuje té které vládnoucí elitě. Občanovi jsou dávány do jeho „sféry vlivu“ především prožitky, emoce v koexistenci s problémy, s nimiž se dnes a denně potýká a které účelově, propagandisticky podány efekt příp. umocní – tedy:

  • na Ukrajině prý vládnou dnes především fašisté a ohrožují nás nejméně tak vážně jako nacisté od 30. let minulého století, pomáhá jim přitom eurounijní establishment;
  • je prý snaha opakovat události z Majdanu (náměstí Nezávislosti metropole Kyjeva) také v naší zemi (zejména s akcentem na „fašistické“ nebezpečí);
  • s tím se spojí právě 70. výročí konce války a vítězství nad nacistickým Německem a pro některé už je „absolutní pravda“ odhalená;
  • vášně se zjitří některými pochybnostmi nad Zemanovou květnovou návštěvou Ruska – v kontextu dění událostí na Ukrajině a celkově vyhrocenými vztahy Ruska a Západu - spojenou s přehlídkou vojenské techniky ruské armády, jíž se prezident nakonec nezúčastní, a když už se tato informace objeví, okamžitě se „do ohně olej“ přilije, že neměl ustupovat „nátlaku“;
  • z té a další strany se situace zjitří např. seznamem[4] „ohrožených“ se jmény, jimiž se cítí někteří poslanci ve víru události osobně dotčeni. Když se ale před časem např. objevil seznam tzv. Dvorany židovské slávy[5] od také novináře Adama B. Bartoše, některé hlasy již tolik neslyšet, raději vůbec ne. Přeci jen ten Bartošův seznam totiž přináší některá jména, která zrovna na „mocný ruský hlas“ u nás doma příliš neslyší, naopak.

A tak, aniž chci vyvolávat některé vášně, sdělím: symboly často čekají na své významy a my jsme, nikoliv jen nevědomky, právě ty své (intersubjektivní) významy skrze ně šířit.

Výše uvedený sraz krajní pravice[6] v Rusku má těch, a nikoliv jen subjektivných významů více:

  • sešla se v Rusku, navíc v Petrohradě – ve městě, tolik těžce zkoušeném válečnou vřavou před sedmdesáti lety;
  • přijela na něj nikoliv nevýznamná část pravicového stranického spektra právě ze zemí EU a radikálně se tu vymezila proti některým hodnotám, především proti údajně západnímu „liberálnímu fašismu“. Jak ale jinak než homofobně a jako šíření xenofobie, velkoruského šovinismu si vysvětlit např. zde zaznívající projevy typu: „Je tak symbolické, že Petrohrad je městem mostů, neboť i my budujeme mosty mezi zdravými lidmi v Rusku a v Evropě.“[7] ; To označení „zdravý“ tu není jen prostým opakem „nemocný“ – ti „nemocní“ totiž budou ti z nás, kdo poselství těchto a podobných sletů nepochopí jako významnou mezinárodní výzvu všem zdravě pravicovým a k nim se vinoucím jednotlivcům a skupinám z různých částí společnosti – přičemž Rusko nabízejí tyto síly jako hlavního abonenta na „vedoucí roli“;
  • s idejemi těchto radikálně pravicových subjektů souvisejí i někteří dnes vedoucí představitelé Ruska a poslanci ruské Dumy;
  • Rusko má být vnímáno dle některých, prý nikoliv mainstreamových vln, jako jakási „alternativa“ současné euroatlantické geopolitice představované USA a zeměmi západní Evropy (jistě nejen EU, jíž jsme také součástí). Možná k tomu někteří využívají, resp. zneužívají právě 70. výročí od konce nejstrašnější světové války v dějinách, aby příp. pochybovače – svět totiž opravdu není jen „bílý“ nebo jen „černý“, a stejně jako patent na „výklad dějin“ nemá ani USA ani Rusko;
  • zatím jsme totiž nic podstatného neslyšeli o té „jinakosti ruské cesty“, stejně jako o její „alternativnosti“, stojí-li kapitalistické hodnoty Západu na liberálních zásadách, které z pohledu své podstaty a priorit dostávají povážlivé trhliny a ty ruské zase stojí na „velkoruských ambicích, nacionalismu, provládní oligarchické, ekonomické a s ní propojené politické a autoritářské moci“ jsou rozdíly obou cest a účelových spojenectví výhodné především pro tamější a zdejší mocenské a služební elity. Pro lidi tzv. v nižších patrech společnosti jde spíše o podněcování k „přednosti obrazu před věcí“ – chcete-li významy věcí (pozn. aut) – „kopií před originálem, představě před skutečností, zdání před podstatou… To, co je pro ni posvátné, je pouhá iluze, avšak co je profánní, je pravda. Ba posvátnost stoupá… v téže míře, v níž pravdy ubývá a iluze přibývá, takže nejvyšší stupeň iluze je … rovněž nejvyšším stupněm posvátnosti.“[8]

A tak, až se zase začneme z těchto iluzí probírat, zjistíme, že ten spektákl je tu pořád a naše role hrají stále titíž, jenom jinak učesaní.

Pokud proto pozorovatelé těchto a podobných sešlostí krajní pravice poukazují údajně např. na to, „že sjezd nekritizovali příznivci KPRF[9] či levicového proputinovského hnutí Suť Vremeni (Podstata doby). Vzhledem k tomu, že v zásadě schvalují zahraniční politiku Putinova režimu a nevadí jim jeho zaujetí pro „tradiční hodnoty“, nevěnují pozornost tomu, nakolik odpudivé či bizarní jsou politické subjekty, jež Kreml neváhá pro své cíle využívat.“[10], pak jde o cosi, čím se sice účelově podkopává uvadající liberální model západního kapitalismu, jeho náhražkou je však vyvolávání „běsů“ nejhrubšího zrna. „Společnost spektáklu“ se tak zřejmě jen oživí o drsnější a iluze budící představení, kde mocí posedlí budou za největší urážku považovat právě zase „pravdu o sobě sama“.

Má-li tahle „hra“ být alternativou, s níž někteří zřejmě spojují „systémovou změnu“, pak nejen těch posledních 70 let bylo málo, ale především příčiny k nim vedoucí zůstaly nadále nepochopeny. Co hůř, a nelze vyloučit – někteří je zřejmě pochopili až dost dobře.

 


[1] „Fascist shit“ v Petrohradě. A2larm.cz [online]. Dostupné: http://a2larm.cz/2015/03/fascist-shit-v-petrohrade/ [cit. 27. 4. 2015]

[2] Krajní pravice v Petrohradě: Sympatie k Putinovi. Euroskop.cz [online]. Dostupné: https://www.euroskop.cz/46/25513/clanek/krajni-pravice-v-petrohrade-sympatie-k-putinovi-a-odpor-k-sankcim/ [cit. 27. 4. 2015]

[3] Ruských Židov pobúril zraz krajnej pravice v Petrohrade. Pravda.sk [online]. Dostupné: http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/349637-ruskych-zidov-poburil-zraz-europskej-krajnej-pravice-v-petrohrade/ [cit. 27. 4. 2015]

[4] Slonková sestavuje žebříček přisluhovačů Kremlu. Parlamentnílisty.cz [online]. Dostupné: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Slonkova-sestavuje-zebricek-prisluhovacu-Kremlu-371566 [cit. 27. 4. 2015]

[5] Slavní Židé mezi námi. Čechy Čechům.cz [online]. Dostupné: https://cechycechum.wordpress.com/category/slavni-zide-mezi-nami/page/23/ [cit. 27. 4. 2015]

[6] „Obrázek fašistického sletu zato dokreslovali uniformovaní kozáci s koženými biči, střežící vchod do sálu. V předsálí se důležitě procházel také Alexej Milčakov, dvacetiletý neonacista, který se v roce 2012 proslavil fotografiemi, na nichž uřezává hlavy štěňatům. Nyní je seržantem ozbrojených sil Doněcké lidové republiky.“ In: „Fascist shit“ v Petrohradě. A2larm.cz [online]. Dostupné: http://a2larm.cz/2015/03/fascist-shit-v-petrohrade/ [cit. 27. 4. 2015]

[7] „Fascist shit“ v Petrohradě. A2larm.cz [online]. Dostupné: http://a2larm.cz/2015/03/fascist-shit-v-petrohrade/ [cit. 27. 4. 2015]

[8] Feuerbach, předmluva k II. vydání Podstaty křesťanství. In: DEBORD, G., Společnost spektáklu. Praha: intu, 2007. 1 s. ISBN 978 – 80 – 903355 – 5 – 4.

[9] Komunistická strana Ruské federace

[10] „Fascist shit“ v Petrohradě. A2larm.cz [online]. Dostupné: http://a2larm.cz/2015/03/fascist-shit-v-petrohrade/ [cit. 27. 4. 2015]

Jak citovat tento text?

Svobodová, Hana. Systémová změna? Zatím došlo údajně jen na štěňata [online]. E-polis.cz, 18. květen 2015. [cit. 2017-09-21]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/systemova-zmena-zatim-doslo-udajne-jen-na-stenata.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 1 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(