Rozhovor s Jiřím Schneiderem

 15. září 2011  Jakub Janda   komentáře

Jiří Schneider je prvním náměstkem ministra zahraničních věcí ČR. Absolvent univerzity v Cambridge a bývalý poslanec Federálního shromáždění ČSFR pracuje na ministerstvu zahraničních věcí s přestávkami od roku 1993. Mezi lety 2005 a 2010 byl programovým ředitelem Prague Security Studies Institute.

Rozhovor s Jiřím SchneideremRozhovor s Jiřím Schneiderem

Pane náměstku, v souvislosti se zapojením sil NATO v Libyi se mluvilo i o českém zapojení. Můžete definovat, z jakých argumentů se skládalo rozhodnutí neangažovat se vojensky v této operaci?

V našem rozhodování hrála roli řada faktorů. Především se mělo jednat o krátkodobou operaci (původní mandát na 90 dní, nyní prodlouženo na dalších 90) se specifickými požadavky na schopnosti, kterými ČR zatím nedisponuje. To však neznamená, že by ČR byla „černým pasažérem“ v oblasti bezpečnosti. V rámci sdílení společných rizik a odpovědnosti pokračuje v plnění svých úkolů v Afghánistánu či na Balkáně, pokračuje také ve specializaci svých ozbrojených sil na oblast ochrany proti zbraním hromadného ničení. Nově jsme zapojeni do systému včasné výstrahy a řízení AWACS, který se na operaci v Libyi podílí.  Zvažujeme další možnosti zapojení do případné humanitární operace EU.

Na podzim byla v Lisabonu schválena nová koncepce NATO, která s nepokoji v arabském světě nepočítala. Můžete jako bezpečnostní analytik komentovat, jak se Aliance k této problematice postavila a co to znamená pro její další fungování?

Nová strategická koncepce NATO je dokumentem definujícím roli NATO ve 21. století. Jejím cílem je připravit Alianci na to, aby byla schopna účinně čelit novým hrozbám za pomoci nových schopností a partnerů, nikoli předvídat konkrétní konflikty či specifický politický vývoj. Jako tři hlavní úkoly si Aliance vytýčila kolektivní obranu, zvládání krizí - ať již před konflikty, během nich či po nich, a konečně kooperativní bezpečnost - tedy důraz na posilování bezpečnosti prostřednictvím partnerství. Události v arabském světě – jakkoli nepředvídané – však ukazují, že principy, na nichž je budoucí fungování Aliance založeno, jsou správné. Aliance je na podobné situace připravena a plní svoji základní roli s využitím vojenských, ale stále častěji také politických nástrojů, kam patří i partnerství. Nezapomínejme, že Aliance je politickou, stejně jako vojenskou organizací. Země "arabského jara" jsou ve své většině také partnerskými zeměmi Aliance v rámci Středomořského dialogu či Istanbulské iniciativy spolupráce a ve spolupráci s nimi se otevírají nové možnosti. V případě Libye pak Aliance ukázala svoji připravenost rychle a pružně reagovat na žádost mezinárodního společenství, s plným mandátem RB OSN, a získat jak podporu arabských zemí, včetně například operační podpory Kataru a Spojených arabských Emirátů, tak Africké unie (i přes některé medializované neshody). Ke slovu přichází také "otestování" vztahů a spolupráce s ostatními mezinárodními organizacemi, například v otázce, co se stane s Libyí po ukončení aliančních operací. 

Po rozpadu SSSR padal argument, že NATO se zánikem Varšavské smlouvy ztratilo důvod své existence. Můžete zhodnotit, jaký vliv na to mají revoluce v arabském světě?

Na tuto otázku jsem částečně odpověděl již u předchozího dotazu. Změnilo se samozřejmě prostředí, v němž dnes Aliance funguje, a typ hrozeb, ne však důvod její existence - chránit politickými a vojenskými prostředky svobodu a bezpečnost všech svých členů. Současné prostředí zahrnuje širokou a proměnlivou škálu hrozeb - od terorismu, přes lokální konflikty, šíření zbraní hromadného ničení, kybernetické útoky až po ohrožení kritické infrastruktury či přerušení dodávek strategických surovin. Na scéně se objevili noví aktéři. Aliance musí být schopna na tyto hrozby reagovat, tzn. vytvořit odpovídající nástroje a schopnosti. I přes mnohé skeptické pohledy a problémy v oblasti zdrojů v období ekonomické krize Aliance prokázala, že je schopna se v nové situaci adaptovat.

Ministerstvo zahraničních věcí představilo novou Koncepci zahraniční politiky ČR. Můžete komentovat proces její přípravy?

Poslední koncepce české zahraniční politiky platila pro léta 2003-2006. V rámci příprav na české předsednictví v Radě EU v první polovině 2009 byly ještě vypracovány české priority, které se staly součásti 18 měsíčního programu Rady EU (společný program Francie, ČR a Švédska). Poté začínala být stále patrnější naléhavá potřeba nové koncepce zahraniční politiky ČR, která by odrážela nové reality v mezinárodních vztazích. Ve svém programovém prohlášení z počátku srpna 2010 se vláda zavázala tuto mezeru vyplnit (souběžně s novou Bezpečnostní strategií) a vyslala zřetelný signál, jak by revidovaná zahraničně politická koncepce ČR měla vypadat. K jejím základním charakteristikám by podle vládního prohlášení měly patřit co nejširší vnitropolitický konsensus a kontinuita. Ve snaze dosáhnout maximálního názorového souladu při formulování klíčových priorit i celkového ideového rámce Koncepce se ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg několikrát sešel s poslanci a senátory a nakonec byla Koncepce projednána v příslušných výborech obou komor Parlamentu České republiky. Kromě toho naše ministerstvo během posledního roku zorganizovalo ve spolupráci s Ústavem mezinárodních vztahů celkem 18 odborných setkání expertů parlamentních politických stran ke klíčovým otázkám české zahraniční politiky. Témata Koncepce byla neformálně projednána i s odborníky z akademické a nevládní sféry. Koncepce byla připravována v souladu s dalšími strategickými dokumenty, především Bezpečnostní strategií ČR, Koncepcí působení ČR v EU a Bílou knihou o obraně.  Na základě důkladné a dlouhodobé přípravy tak vznikl text, který byl připraven pro politickou diskuzi ve vládě.

Z řad kritiků nové Koncepce se ozývají narážky na její takzvané maločešství, vnímání statutu České republiky pouze podle její ekonomické velikosti. Vnímáte tuto kritiku jako oprávněnou nebo považujete Koncepci za čistě realistickou?  

T.G.Masaryk se jako filosof i politik soustavně zabýval „problémem malého národa“. Již v roce 1905 v Kroměříži pronesl přednášku s tímto názvem, v níž zdůraznil, že „každý národ má svůj úkol a také my máme svůj úkol“. Pokud je tedy poukaz na „maločešství“ odkazem k Masarykovi, hrdě se k němu hlásím. Vycházím z Masarykova přesvědčení, že i český národ má svou roli v Evropě i kontextu celé soustavy mezinárodních vztahů. A to, že při tom jsme připraveni vidět naši reálnou velikost, nikterak neumenšuje naše cíle.

Nejsme velký stát, nepatříme k „velkým“ národům. Nová Koncepce zahraniční politiky ČR pragmaticky konstatuje fakta. „Česká republika se svojí rozlohou a počtem obyvatel v Evropě řadí mezi státy spíše střední velikosti. Jako stát s otevřenou ekonomikou, vysokým podílem vývozu a služeb na tvorbě hrubého domácího produktu a bez vlastních zdrojů řady základních surovin je značně závislá na vnějším prostředí, na mezinárodní spolupráci a její kvalitě.“ Co je špatného na tom, když Koncepce vychází z této premisy?

Nic tu není podřízeno malodušnosti, nic nedává důvody k defétismu. V mezinárodní politice – tak jako v mnoha jiných oborech lidské činnosti – je přesné povědomí o vlastních zdrojích a možnostech spíše důkazem moudrosti a zdrojem síly. V textu Koncepce se uvádí, že „ČR představuje v dnešní EU 2,1 % obyvatel a 1,2 % jejího HDP. Tato čísla jsou reálnou základnou pro ambice a možnosti ČR.“ Je nutno se na sebe podívat střízlivě a mít realistické ambice. Pak i menší potenciál může být velmi efektivní. V tomto kontextu pak Koncepce vychází z předpokladu, že ČR „své zájmy prosazuje jak samostatně, tak prostřednictvím větších celků. Zásadní význam pro další vývoj České republiky má její členství v NATO a v EU.“

 

V souvislosti s Koncepcí se mluví o absenci strategického prosazování českých zájmů v EU. Jak jako analytik vidíte prvních sedm let ČR v Unii z hlediska využití potenciálu?

Sedm let není nijak dlouhá doba. Lze ji rozdělit asi do tří etap: období od vstupu ČR do EU do českého předsednictví v Radě EU, dále období předsednictví včetně jeho příprav a následně období po předsednictví. Každá z těchto etap kladla specifické nároky zejména na systém vnitrostátní koordinace evropských záležitostí a expertní posílení Stálého zastoupení v Bruselu. Základní důrazy zůstaly stejné: snaha o získání, resp. zachování adekvátní váhy hlasu ČR v EU, důraz na subsidiaritu a maximální důraz na zachování kompetencí členských států, dobré využití evropských fondů,  zásadní důraz na čtyři základní unijní svobody, vč. volného pohybu pracovní síly a samozřejmě také jasný otisk českých zahraničně politických priorit do společné zahraniční politiky EU. Celým obdobím se prolínalo politické jednání o institucionální podobě EU, které vedlo k Lisabonské smlouvě. Těch sedm let, na které se tážete, bylo po mém soudu využito dobře, zároveň se na našich dosavadních zkušenostech dá stavět další strategie působení ČR v EU.

 

Dnes je evropská agenda rozdělena pod jednotlivá ministerstva, již neexistuje jednotný koordinační úřad. Považujete tento systém za dostačující?

Systém meziresortní koordinace ve věcech Evropské unie funguje ve stejné podobě od vstupu ČR do EU v roce 2004. Základním prvkem koordinace je Výbor pro Evropskou unii ustavený rozhodnutím vlády, který má dvě úrovně – vládní a pracovní. Výkonný sekretariát výboru byl původně na Ministerstvu zahraničních věcí, v období před českým předsednictvím v Radě EU přešel na někdejší Útvar ministra pro evropské záležitosti, který se po volbách v roce 2010 transformoval v souladu s Programovým prohlášením vlády v Sekci pro evropské záležitosti na Úřadu vlády. Koordinační útvar tedy existuje, na pracovní úrovni zasedá pravidelně každý týden, na vládní úrovni minimálně jednou za měsíc, zpravidla však častěji dle aktuální agendy.

Již na začátku našeho členství byl rovněž vytvořen systém gescí ke všem dosavadním i nově vznikajícím agendám a pracovním orgánům EU. Gestory či spolugestory jsou jednotlivá věcně příslušná ministerstva či další orgány státní správy v souladu s jejich danými kompetencemi. Takovýto systém gescí funguje všude v zemích EU. Je logické, že resort či orgán státní správy zodpovědný za danou problematiku „doma“, má tuto zodpovědnost i v rámci agendy EU. Koordinace gestorů s ostatními rezorty probíhá na expertních úrovních prakticky denně, zaštítěna pak je Výborem pro EU.

 

Česká diplomacie získala významný post, Jana Hybášková se stala představitelkou EU v Iráku. Máte pocit, že se česká diplomacie bude více prosazovat v nově vzniklé evropské diplomatické službě?

Pozice v nově vzniklé Evropské službě vnější činnosti nepatří české diplomacii, ale jde o významnou příležitost, jak se mohou čeští diplomaté podílet na provádění společné zahraniční politiky EU. Post vedoucí Delegace EU v Iráku je zatím nejvyšší¸ nicméně v zastoupeních EU již působí na méně viditelných pozicích další čeští diplomaté. Původně vymezený třetinový podíl pro členské státy zdaleka nebyl naplněn, a MZV systematicky podporuje kandidáty, kteří mají šanci se uplatnit v podobných pozicích. Nejde však zdaleka jen o vnější službu EU, nýbrž v zájmu ČR je prosazovat české experty na další pozice v unijních institucích a to především v oblastech, kde máme důležité zájmy a kde máme k dispozici vhodné odborníky jako např. v energetice.

Jiří Schneider je prvním náměstkem ministra zahraničních věcí ČR. Absolvent univerzity v Cambridge a bývalý poslanec Federálního shromáždění ČSFR pracuje na ministerstvu zahraničních věcí s přestávkami od roku 1993. Mezi lety 2005 a 2010 byl programovým ředitelem Prague Security Studies Institute.

 

Odpovědný redaktor: Martin Fedina

Úvodní fotka převzata z osobního archivu autora

Jak citovat tento text?

Janda, Jakub. Rozhovor s Jiřím Schneiderem [online]. E-polis.cz, 15. září 2011. [cit. 2017-11-23]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/rozhovor-s-jirim-schneiderem.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(