Evropskou unii řídi fanatici: rozhovor s Nigelem Faragem

 11. září 2012  Jakub Janda   komentáře

Řecko je protektorát Evropské unie, tvrdí Nigel Farage, europoslance, který charisma prezidenta EU Hermana Van Rompuye přirovnal k mokrému hadru. Jeho vystoupení v Evropském parlamentu viděly na internetu miliony lidí. Farage rozhodně není onen typ sešněrovaného bruselského úředníka, kterému nerozumíte tři slova ze čtyř. V Evropském parlamentu vede frakci \"Evropa svobody a demokracie\". Dříve byl členem Konzervativní strany, kterou v roce 1992 opustil na protest proti schválení Maastrichtské smlouvy.

Evropskou unii řídi fanatici: rozhovor s Nigelem FaragemEvropskou unii řídi fanatici: rozhovor s Nigelem Faragem

Jeho vystoupení v Evropském parlamentu viděly na internetu miliony lidí. Farage rozhodně není onen typ sešněrovaného bruselského úředníka, kterému nerozumíte tři slova ze čtyř. Při rozhovoru s ním se vás jímá pocit, že s tímhle chlapíkem byste klidně zašli na pivo. Farage přijel do Prahy na přednášku „Pravda o Evropě“ na pozvání konzervativní iniciativy D.O.S.T.

Kritici většinou bývají po letech zahořklí, což ovšem ani po třinácti letech v Evropském parlamentu není případ vrchního představitele evropské opozice. Byl svěží, často se smál, šklebil a intenzivně gestikuloval – byl takřka nadšený, že mu vývoj dává za pravdu. V perfektně šitém obleku s lehkostí britského gentlemana popisoval pokuty, které dostává za příliš ostré projevy v Evropském parlamentu.

Proevropské strany v Řecku sestaví vládu, která hodlá pokračovat v úsporných opatřeních, v jaká doufá Mezinárodní měnový fond, Evropská komise a také Německo. Čekáte, že se situace v Řecku teď uklidní?

Byl to souboj dvou pólů – souboj těch, kdo usilují o pokračování evropské pomoci Řecku, a těmi, kdo chtějí prolomit závazky, ke kterým se vůči Evropské unii zavázala minulá řecká vláda.

Více než padesát procent Řeků hlasovalo proti dodržení závazků, ale vzhledem k specifiku řeckého politického systému, kdy vítěz voleb obdrží volební bonus padesáti křesel, tam bude proevropská vláda. Ta ale bude zastupovat menšinový názor společnosti a podle mého názoru jen prohloubí, zintenzivní agónii a současnou krizi.

Podlehli Řekové vnějšímu nátlaku? Tlačilo na ně Německo?

Kdyby to byl jen německý tlak! Byl to přímo globální nátlak! Na Řeky tlačil Barack Obama, britský premiér David Cameron, Tony Blair, v podstatě všichni v Evropské unii … kromě českého prezidenta Václava Klause.

Vy jste nedávno řekl, že Řecko je skutečným protektorátem Evropské unie. Proč?

Řecko v podstatě řídí nevolení byrokrati. Když se za vlády Papandrea Řekové ozvali, že se jim něco nelíbí, a mluvilo se o referendu, vláda brzy skončila. Teď už Řekové bohužel nemají moc na výběr, takže tyto volby už měly ráz spíše doprovodného koloritu.

Jde o demokratický deficit, o kterém často mluvíte v souvislosti s Bruselem?

Pojem “demokratický deficit” znamená například rozpor mezi tím, co vláda dělá, a sliby, kvůli kterým jí voliči delegovali moc – problém je také v ohromném množství nevolených byrokratů, kteří skutečně rozhodují. Ale Unie je ze své podstaty antidemokratická!

Ale nejsou vaše známá a častá kritická vystoupení v Evropském parlamentu naopak důkazem, že systém unijního rozhodování je právě velmi demokratický? Moje proslovy mají jediný účel: upozornit lidi v Evropě na reálné problémy a na to, co se děje za jejich zády. Pokouším se vyvracet mýty, kterými nás krmí vládnoucí evropská elita, a také se snažím povzbudit demokratickou rebelii napříč Evropou.

Doma v Británii máme dlouhou tradici - v parlamentu jsou lidé, kterými opovrhujeme – jako například skotskými a severoirskými nacionalisty. Já můžu křičet do světa, ale nikdy nic zásadního nezměním.

Existuje demokratická cesta, jak říci „NE“ další integraci?

Ne. V roce 2005 Francouzi a Holanďané smetli ze stolu návrh euroústavy. Pak jsme viděli onen demokratický deficit na vlastní oči. Evropské elity zjistily, že evropská veřejnost nesdílí jejich velkolepé plány. Ale jak se z toho poučily? Odmítnutý návrh euroústavy přejmenovali na Lisabonskou smlouvu!

Není možné reformovat něco, co se buduje tak, že se proti tomu nemůžete odvolat. Čím více opozice, tím lépe, ačkoli pro tak malou zemi, jako je Česká republika, není mnoho cest, jak úspěšně vzdorovat. Současná evropská vládnoucí garnitura se nehodlá lehce vzdát moci, kterou posledních padesát let pevně akumulovala ve svých rukách.

Takže prohlubování integrace bude pokračovat až do doby, kdy vzniknou Spojené státy evropské?

Je tu jedna myslitelná cesta, jak tomu zabránit. To když se vzepře některý z klíčových evropských hráčů. Takový pohyb by jistě povzbudil menší země, aby udělaly to samé. Velká Británie je velká země s 62 miliony obyvatel a to nám dává sílu dělat si politiku po svém. Naproti tomu malé země se cítí ohrožené a právem se obávají zemí jako Německo nebo Francie. Českou pozici absolutně chápu.

Takže musíme čekat na velké státy?

Šancí je jít do Bruselu a být neukázněný – nepodepisovat každou smlouvu bez pročtení a pochopení toho, oč v ní jde. Česko v tom udělalo velký kus práce, a když se na to podíváte zblízka, tak u vás probíhá poměrně živá debata o evropských záležitostech. Oproti tomu mezi německými nebo španělskými elitami už není téměř nikdo, kdo by šel proti hlavnímu euronázorovému proudu. Lidé tam nemají koho volit, když nesouhlasí s eurofanatiky!

Nedávno jste prohlásil, že “Eurotitanic” narazil do ledovce. Kdy se potopí?

Stomilionová finanční injekce španělským bankám zlepšila náladu na trzích asi tak o šest hodin. Hádám, že pokud si třeba zase popovídáme za rok, Řecko už tou dobou v eurozóně nebude.

A Španělsko v eurozóně zůstane?

Tady je jedna naprosto zásadní věc, kterou většina lidí není s to vnímat. Euro španělskou ekonomiku strašlivým způsobem poškodilo a to už od chvíle, kdy se Madrid k eurozóně připojil. Španělské banky pracovaly v režimu, v němž úrokové sazby naprosto neodrážely realitu, a půjčovaly komukoli, kolik si jen řekl.

Proto i Španěly velmi brzy čeká debata na téma opuštění eurozóny. Může být rychlejší, když se ke stejnému kroku odhodlá Řecko.

To je přesně ten důvod, proč evropští úředníci dělají všechno pro to, aby Řecko v eurozóně udrželi, a také proč mezinárodní společenství tlačilo na řecké voliče, aby zvolili proevropskou vládu. Je to ale krok, který Evropu nezotaví, pouze odsune nevyhnutelné.

Je euro úplně špatný nápad od samého začátku?

Projekt společné měny vnímám jako snahu o aplikaci teoretické myšlenky, která je v praxi nerealizovatelná – jistě si vzpomínáte, že nějak podobně tomu bylo s komunismem. Obojí jsou idealistické chiméry – jak komunismus, tak společná evropská měna, protože popírají lidskou přirozenost a vrozené sobectví. Evropský projekt je postaven na nepravdivé premise, že národní státy jsou příčinou válek, takže když odstraníte národní státy, problém zmizí.

Evropané ale chtějí žít v národních státech – žijeme totiž v Evropě, ne v Americe. Neopustili jsme naše rodiny a neodešli za velkou louži budovat nový národ.

Vzor USA tedy pro Evropu není uskutečnitelný?

Spojené státy přijaly svou slavnou Ústavu a pak jim trvalo více než sto let, než měly měnovou unii. Evropská unie naproti tomu ustanovila měnovou unii a doufala, že vše ostatní už půjde snadno. To je k smíchu. Ve skutečnosti je docela těžké mít společnou měnu a úrokovou sazbu i v národním státě.

V Británii jsme měli podobné problémy s dluhy Newcastlu, ale lidé akceptovali, že jsme jeden národ. Proto nebyl problém posílat většinu vybraných daní z Londýna do Newcastlu. Cítili jsme se jako jeden národ.

Dovedete si představit, že byste Britům otevřeně řekli, že příštích třicet let budou jejich daně posílány na účet Řecka a oni by souhlasili? Anebo Holanďanům, jejichž města mají dost vlastních sociálních problémů. To jednoduše nejde! A proto je euro od začátku odsouzeno k zániku.

Proč jste s tímto názorem mezi politiky v menšině?

Lidé, kteří řídí EU, jsou fanatici. Chtějí za každou cenu vybudovat Spojené státy evropské a je jim úplně jedno, že desítky milionů lidí tím budou trpět. Zajímá je pouze realizace vlastního snu.

Evropská komise je plná komunistů – José Manuel Barroso je bývalý maoista, “ministryně zahraničí EU” Ashtonová zase v minulosti dostávala na svou kampaň pro Evropský parlament od Kremlu! “V poslední komisi dokonce seděl člověk, který byl pravou rukou bývalého maďarského diktátora.

Nemohli prostě změnit své názory? Myslíte, že jejich minulost má vliv na dnešní rozhodnutí?

Ti lidé už nevěří v Boha, a tak si vytvořili nové náboženství. Potom, co vyšlo najevo, že komunismus byl katastrofou, tito lidé přišli s novou velkou ideou, za kterou začali bojovat a kterou začali prosazovat.

Jestliže byl komunismus dominantním trendem první poloviny dvacátého století, eurofederalismus začal nabývat na síle na počátku druhé poloviny. Lidé potřebují věřit něčemu úžasně velkému, co je větší než oni sami. Naštěstí já jsem tímhle problémem nikdy netrpěl.

Také jste neměl problém během projevu v europarlamentu říct, že předseda Evropské rady Herman Van Rompuy má charisma mokrého hadru…

Já jsem za ten výrok vyfasoval pokutu ve výši desetidenního platu. Nejsem si ale vědom, že bych se dopustil nějakého nevhodného chování. Ve skutečně vyspělých demokraciích si politici ze sebe běžně vzájemně dělají legraci.

Bývalý předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek mi pak řekl, že „Pan Rompuy není volený člen Parlamentu, a proto ho nesmíte kritizovat“ na což jsem opáčil: „A to je přesně to, co tady celou dobu kritizuji!“ Nikdo z těch, kteří v Unii skutečně rozhodují, není volen!

Dá se to změnit?

Euroústava z roku 2005 měla šanci EU demokratizovat, například kdyby stanovila, že evropská vláda vzejde na základě výsledků voleb do Evropského parlamentu. Nestalo se. Jeden ze zakladatelů EU Jean Monet hovořil v roce 1951 o výhodách krizí pro evropskou integraci.

Přesně tak je dnes využívána „finanční krize” jako clona sloužící k odpoutání pozornosti od postupného prohlubování evropské integrace, která tak probíhá za zády evropské veřejnosti. Monet a jemu podobní nám plánovali budoucnost padesát let dopředu, nepřipomíná vám to něco?

Narážíte na komunistickou éru?

Přesně tak.

Očekáváte, že český prezident bude výraznou mezinárodní tváří odporu proti eurofederalizaci i po skončení jeho prezidentského mandátu?

Byl bych moc rád, kdyby tak učinil. Upřímně ho považuji osobnost s neuvěřitelným kreditem, takže když bude stát na straně našich argumentů, bude to jen dobře. Potřebujeme politiky zvučných jmen.

Proč? Máte jich nedostatek?

Sověti své odpůrce neváhali zabít, Evropská unie je raději uplácí. Je velmi zajímavé podívat se do východní Evropy – kolik vašich politiků už změnilo svůj názor za krásné auto a slib lukrativního místa v Bruselu…

Vaše strana (UKIP) má za cíl odchod Velké Británie z Evropské unie. Myslíte, že je to možné?

Samozřejmě. Některé evropské státy využily finanční krizi jako záminku k vytvoření tužší fiskální a politické unie. V Británii se naopak o takových věcech musí hlasovat v referendu. Navíc je tu silný britský soukromý sektor a jeho hlas – my prostě nemůžeme podepsat smlouvy, které obsahují přílepek v podobě balíku regulací na všechno možné. Chceme zachovat volný trh. Proto jsem velmi optimistický ohledně radikálních změn vztahů mezi Velkou Británií a EU.

Francie má nového socialistického prezidenta, který volá po dalším utrácení. Bude to mít zásadní vliv na probíhající debatu?

Když se vrátím k tomu, co jsem říkal o komunismu, tak připomenu, co říkal Lenin: „Čím hůře, tím lépe.” Na komunismu bylo nejhorší, že skutečnost vždy předčila nejhorší očekávání. Proto věřím, že to, čeho jsme svědky ve Francii, je počátek obratu k lepšímu.

Francouzský prezident nebude schopen ani ochoten dodržet míru fiskální odpovědnosti tak, jak si Německo představuje, že ji naoktrojuje celé Evropě. Hollandovým zvolením se vrazil mezi Berlín a Paříž klín. Tato propast se bude dále prohlubovat a přestane fungovat francouzsko-německá synergie, pohánějící unijní motor. Nakonec to všechno skončí zónou „německého eura”, což je to, čeho se všichni bojí.

Vítězství Hollanda a následné debaty vnímám spíše jako dobrou kouřovou clonu, která má odvést pozornost od blížícího se konce.  

Nigel Farage (48) je britský politik a předseda Strany za nezávislost Spojeného království (UKIP – United Kingdom Independence Party), jež prosazuje vystoupení Velké Británie z EU. V Evropském parlamentu vede frakci "Evropa svobody a demokracie". Dříve byl členem Konzervativní strany, kterou v roce 1992 opustil na protest proti schválení Maastrichtské smlouvy. Do EP byl zvolen v roce 1999, 2004 i 2009. Spolu s Václavem Klausem je hlavním představitelem menšinového proudu, který důrazně kritizuje další evropskou integraci.

Autoři: Ondřej Šlachta, Jakub Janda

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová

Titulní obrázek: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/eu/7877115/Nigel-Farage-brands-Belgium-an-embarrassment-as-he-returns-to-work.html  

Jak citovat tento text?

Janda, Jakub. Evropskou unii řídi fanatici: rozhovor s Nigelem Faragem [online]. E-polis.cz, 11. září 2012. [cit. 2017-09-22]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/evropskou-unii-ridi-fanatici-rozhovor-s-nigelem-faragem.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(