Rozhovor s Igorem Lukešem

 22. září 2011  Jakub Janda   komentáře

Prof. PhDr. Igor Lukeš, Ph.D., M.A.L.D. je americký historik českého původu a honorární konzul České republiky v Bostonu. Vystudoval Fletcher School of Law and Diplomacy, Tufts University. Působí jako profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University se zaměřením na historii a politiku střední a východní Evropy a současného Ruska.

Rozhovor s Igorem LukešemRozhovor s Igorem Lukešem

NATO si schválilo novou strategickou koncepci, která s revolucemi v arabském světě nepočítala. Jak samotnou koncepci vnímáte dnes?

Organizace, které se nepřizpůsobují změnám ve svém prostředí, musí zaniknout.  Proto mám z nové koncepce (její hlavní autorkou je Medeleine Albright) radost.  Především je dobré uznat, že členské země v blízké budoucnosti nečekají války, ale krize a je na to třeba se dál připravovat.  Za druhé je zřejmé, že se události tohoto typu budou dál odehrávat mimo euro-atlantické prostředí, a tak má-li si NATO udržet věrohodnost, musí se připravit na intervence třeba na druhé straně zeměkoule. 

A konečně se mi líbí i akcent na Evropskou bezpečnostní a obrannou identitu (ESDI), protože když Spojené státy utrácí na obranu tolik, jako zbytek světa dohromady, je něco jasně v nepořádku.  Je též na čase, aby NATO ještě důrazněji zakročilo proti pirátství na moři a v počítačových sítích.

NATO chce po Obamově odstoupení od amerického protiraketového deštníku zapojit do nové koncepce protiraketové obrany Rusko. Čím je tato snaha motivována a kam povede?

Koncept protiraketové obrany (SDI) a výzkum v této oblasti jsem podporoval v osmdesátých letech, protože samotná představa SDI děsila Kreml.  Bylo to ztělesněním všeho, co potomkům Stalina a Brežněva nedávalo spát: Sovětský svaz nebyl schopen od padesátých let se Západem držet krok, zejména ne v techno-elektronické éře, která se naplno rozjela v šedesátých letech.  SDI nastavila zrcadlo, v němž páni z Kremlu viděli své zoufale obsolentní a stále méně relevantní tváře. 

Po pádu komunismu pro mě ale SDI ztratila svůj politický význam a stal se z ní zbraňový systém.  A tady je třeba veřejně uznat (tak, jak to udělali odborníci z Massachusetts Institute of Technology), že dosavadní technologická úroveň nedává naději, že by současný „deštník“ byl schopen proti raketovému útoku účinně zasáhnout.  Proto mne všechny plány na protiraketovou obranu nechávají zcela chladným.  Nezáleží na tom, zda by to mělo být v ČR nebo v Rumunsku, zda by Rusko mělo nebo nemělo být partnerem.  Jde o to, že to zatím nefunguje.  Až to bude fungovat, začněme se o tom bavit znovu.  Do té doby nemá žádnou cenu systém zavádět.  Je třeba ho dál vyvíjet v laboratořích.

Můžete popsat, jak jako americký rezident vnímáte smrt Usámy Bin Ládina v očích americké veřejnosti?

Ve Spojených státech žiji třicet tři let a nejsem tedy rezidentem, ale občanem této země.  Co se bin Ladina týče, myslím, že president Obama se k věci postavil velmi dobře.  Vydal rozkaz a převzal za jeho důsledky úplnou odpovědnost.  Když operace dopadla bezchybně, světu to oznámil bez nepatřičných triumfálních tónů.  Byl to výkon spravedlnosti. 

Celý život jsem zásadním odpůrcem trestu smrti, ale bin Ladin o sobě řekl, že je voják a že vyhlašuje Spojeným státům válku.  Zabil skoro tři tisíce Američanů.  Padl v boji, s AK-47 na dosah ruky.  Nemám s tím sebemenší morální problém.  Naopak mám radost, že ho nemusíme soudit a poslouchat jeho nenávistné řeči.

Očekáváte změnu v americké bezpečnostní politice po avizované výměně na postu ministra obrany?

Americká bezpečnostní politika je věc příliš závazná, aby se měnila jen proto, že došlo k výměně jednoho civilisty, který ostatně slouží zcela podle přání presidenta Spojených států.  Může mít vlastní styl řízení úřadu, ale ne vlastní bezpečnostní politiku.

Můžete komentovat změny v bilaterálních vztazích USA – Pákistán po tomto incidentu?

To je vážná věc.  Pákistán je země velmi hrdá a její ozbrojené síly jsou v tomto ještě daleko před ostatními institucemi státu.  Proto byla neohlášená americká operace proti sídlu bin Ládina těžkou ranou pákistánskému národnímu a vojenskému sebevědomí.  Ve Washingtonu to dobře vědí, a proto si myslím, že všechny případné americké dotazy na to, kdo z pákistánských osobností o bin Ladinovi věděl, jsou kladeny něžně.  Americko-pákistánské vztahy jsou důležité, ale velmi křehké.  Mohou jít z extrému do extrému.

Ministr obrany Gates, který je na odchodu z funkce, se při projevu na West Pointu zmínil, že každý ministr obrany, který po Iráku a Afgánistánu doporučil intervenci amerických pozemních sil mimo USA by se měl nechat vyšetřit u psychiatra. Opravdu se tedy postoj USA k intervenci ve světě změnil?

Jsem velmi rád, že to řekl.  Je teď třeba doufat, že tohle nebude světu připadat jako změna.  Ve skutečnosti je to návrat k normálu a útěk od katastrofálně špatné politiky, kterou slabému a dezorientovanému presidentu Bushovi a pak i celému světu vnutili naši neokonzervativci a jejich trpaslíci-pomocnici ve formě jistých evropských intelektuálů, kteří (sami celoživotní nevojáci) se najednou v 90. letech zamilovali do vojenské síly jako jediného prostředku řešení světových problémů.

Již proběhla bilaterální ratifikace dohody známé jako New START – paktu Obama – Medvěděv o dalším jaderném odzbrojení. Můžete analyzovat motivace obou stran k této dohodě?

Jestli nějaká smlouva dává smysl, pak je to START.  Je pravda, jak naznačujete, že každá strana měla své parciální motivace, ale to nebylo to hlavní.  Nukleární arsenál, který měl kdysi sloužit k zastrašení protivníka během Studené války, je třeba postupně redukovat a přizpůsobovat potřebám měnící se doby.

Očekáváte další směřování USA k odzbrojení, či to čistě závisí na politické příslušnosti obsazení Oválné pracovny?

Nemohu souhlasit s premisou vaší otázky.  Vzhledem k tomu, ze Spojené státy utrácejí za zbrojení 700 miliard dolarů, nelze jistě mluvit o „odzbrojení“.  A národní bezpečnost není věc stranické ideologie.  Proto nezáleží na tom, zda je v Bílém domě demokrat nebo republikán.  Pentagon vždy dostane, co potřebuje.  Je to jedna z konstant americké politiky. 

Neubráním se ale pocitu, že vaše otázka implikuje, že Obama je jakýsi naivni míru-milovník.  Tyhle sentimenty od Evropanů skutečně sedí!  Když má Česká republika poslat do akce pár (doslova) mizerných Pandurů nebo jeden dva gripeny, je z toho domácí politická krize.  A přitom obranný rozpočet USA ve výši 700 miliard dolarů připadá jako odzbrojení?

Kam se podle Vašeho názoru směřuje Rusko? Můžete porovnat prezidenta Medvěděva a premiéra Putina – jak očekáváte, že se budou vyvíjet ruské prezidentské volby?

Dynamika mezi oběma – dnes už to tak můžeme říct – rivaly je velmi zajímavá.  Kolikrát se to už v dějinách stalo, že někdo umístil svého psíčka na nějaký post v očekávání, že ho bude dál poslouchat.  Psíček ale mezitím vyrostl v pořádného hafana . . . 

Nevím, co se stane mezi Medvěděvem a Putinem.  Je jen třeba doufat, že Medvěděv (byť ani jeho ruce nejsou zcela čisté) by mohl Rusko vyvést z putinovskeho marasmu.  Ať si o Medvěděvovi myslíme cokoli, nepřišel k moci za tak podivných okolností jako Putin (myslím tím atentáty na obytné domy v září 1999 a následné vraždy mnoha lidí, kteří se věc pokoušeli vyšetřit).

 

Prof. PhDr. Igor Lukeš, Ph.D., M.A.L.D. je americký historik českého původu a honorární konzul České republiky v Bostonu. Vystudoval Fletcher School of Law and Diplomacy, Tufts  University. Působí jako profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University se zaměřením na historii a politiku střední a východní Evropy a současného Ruska. Je také členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Je autorem řady knih, např. Inside the Apparat či Gorbachev’s USSR: A System in Crisis (1990), kniha Czechoslovakia between Stalin and Hitler: the diplomacy of Edward Benes in the 30´s (Oxford University Press 1996) získala cenu Boston Authors Club a Kahn Award.

 

Odpovědný redaktor: Martin Fedina

Článek neprošel jazykovou korekturou

Titulní obrázek převzat z archivu autora

Jak citovat tento text?

Janda, Jakub. Rozhovor s Igorem Lukešem [online]. E-polis.cz, 22. září 2011. [cit. 2017-08-17]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/rozhovor-s-igorem-lukesem.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(