Postavení ženy ve společnosti se zaměřením na Českou republiku

 10. listopad 2003  Mgr. Jindřich Čermák   komentáře

Člověk jako species Homo sapiens sapiens je jako každý jiný živočich. I on má své samce a samičky. Jenže člověk, jakožto jím deklarovaná vyšší bytost, by se leckdy od „nižších tvorů“ mohl přiučit ve vztahu mezi jednotlivými pohlavími.

Postavení ženy ve společnosti se zaměřením na Českou republikuPostavení ženy ve společnosti se zaměřením na Českou republiku

Člověk jako species Homo sapiens sapiens je jako každý jiný živočich. I on má své samce a samičky. Jenže člověk, jakožto jím deklarovaná vyšší bytost, by se leckdy od „nižších tvorů“ mohl přiučit ve vztahu mezi jednotlivými pohlavími. Historie ženy je veskrze jednou ze stinných stránek historie lidstva. Bohužel, ani dnes nemá žena fakticky stejné pozice, jakkoli jsou deklarované zákonnými opatřeními, jako muž.

Diferenciace

Proč má i v současné západní společnosti žena leckde horší společenské postavení než muž? Pro tento fakt se musíme ponořit hlouběji do historie a zapátrat po širších společenských souvislostech. Podle některých sociologů stojí primární rozdíl už v Bibli.

Na počátku Adam a Eva možná dělali tytéž činnosti. Potom však bylo na cestě dítě a Eva byla pomalejší a nemohla už zvedat těžká břemena. Zbylo tedy na Adama odhánět nebezpečná zvířata, zabíjet a nosit domů vysokou, manipulovat s těžkými kameny atd. Když se dítě narodilo, Eva se o ně musela starat, byla tím omezena v pohybu a když dítě odchovala, pravděpodobně přišlo další. Takže bez ohledu na to, jak stejně mohli Adam a Eva začínat, dříve nebo později se jejich činnosti diferencovaly.

Podobné případy samozřejmě platí hlavně pro preindustriální a primitivní společnosti. Avšak i pro moderní západní společnosti může tato skutečnost být použita jako základní pochopení diferenciací. V mnoha státech západní kultury mají ženy jen funkci pečovatelek dětí a to ve státech typu Francie, Kanady či Rakouska.

Pro lepší pochopení vžitých stereotypů mezi mužskou a ženskou prací používají současní sociologové mimo jiné o poznatky získané sledováním primitivních kmenů celého světa. Profesor Munrock se zabýval studiem 224 primitivních kultur (mnohé z nich nepoužívají písmo) a zjistil silné zaměření jednotlivých činností podle pohlaví. Ze seznamu 46 činností poukazuje, že některé jsou vyloženě ženské či naopak vyloženě mužské. Kupříkladu práce se dřevem je u 104 kultur ryze mužskou záležitostí a jen u šesti ženskou záležitostí. Ale vaření je ve 158 případech doménou žen a jen u pěti společenství výsadou mužů. Celkem je nutné, podle závěrů George Munrocka, počítat mezi typicky mužské činnosti lov, rybolov, výrobu zbraní, stavbu člunů a těžbu nerostů. Naopak ženské práce jsou mletí zrna či nošení vody. Neutrálními činnostmi, kdy jsou práce děleny takřka půl na půl, jsou například obdělávání půdy, pěstování rostlin, péče o úrodu a sklizeň a nošení břemen.

Někteří antropologové mu vyčítají, že počet kultur (224) je příliš malý z celkového počtu více než 2000 kultur, k nimž máme odpovídající etnografické údaje, než abychom mohli určovat obecně platné závěry. V moderních společnostech je pozice ženy lepší v současné době, než třeba před sto lety. Dnešní a moderní společenství kladou důraz na sociální pouto mezi matkou a dítětem. Sociální interakce mezi matkou a dítětem, která se vytvoří v průběhu několika prvních let života dítěte, je pak základem jistoty a duševního zdraví dospělého jedince. Také dítě vytváří nechtěně na ženu další psychologický tlak – je územ západního světa, že malé dítě brání v ekonomické aktivitě ženy. Až donedávné minulosti byla například v České republice možná mateřská dovolená pouze u matek. Nyní záleží na rodičích, kdo z nich se bude starat o dítě. Přesto ještě nedosahujeme flexibility např. Švédska, kde si mohou rodiče rozdělit dobu mateřské dovolené jak sami potřebují a stát jim vyplácí velmi štědré příspěvky (až 90% normální mzdy).

Kdy se vlastně utvářejí základní názory na to, co je ženské a co je mužské? Není asi žádným překvapením, že základní archetypy jsou každému z nás vštěpovávány od útlého dětství a většina z nás je jich plna. Matky zacházejí s kojenci opačného pohlaví jinak. Jeden z pokusů dal šesti matkám jedno dítě nejdříve oblečené jako chlapečka (říkali mu Adam) a to samé dítě oblečené jako holčičku (Elizabeth). K holčičkám se maminky chovaly tak, že se na dítě častěji usmívaly, dávaly mu na hraní panenky a vůbec jim připadaly „roztomilé“. Naopak při oblečení dítěte do chlapeckých šatů mu byly vnucovány vláčky a jiné „klukovské hračky“. [5] Podle toho se také projevuje všeobecné chování k příslušníkům buď ženského, nebo mužského pohlaví. Zatímco u malého chlapce můžeme slyšet poznámky typu „to je kluk jako buk“ či „to je cvalík“, holčička bývá označována za „roztomilou“, „sladkou“ nebo „jemnou“. Avšak mezi jednotlivými dětmi žádné větší rozdíly ohledně váhy nebo výšky nebyly. [6] I menší děti vnímají společenské rozdíly mezi „mužským“ a „ženským“ obdobně jako dospělí. Jako agresivnějšího a kompetentnějšího vidí pětileté děti muže a rozhodně vyhledávají více péče u žen. Podle toho a v souladu s vlastními představami o jednotlivých pohlavích si děti vybírají své hračky.

Přitom děvčata si častěji hrají s chlapeckými či „neutrálními“ hračkami než chlapci s „dívčími“.

Zajímavým fenoménem k utváření názorů malých dětí na jednotlivá pohlaví je role pohádek. Rozdíly mezi rolemi žen a mužů, zjištěné výzkumem Lenory Weitzmanové z roku 1972, byly šokující. Mužské postavy sehrávali daleko důležitější role než ženské v poměru 11:1. Když do toho započítáme i pohlaví živočichů s vyjádřeným rodem stoupne nám poměr na neuvěřitelných 95:1! Postavy mužského rodu podnikaly často různá dobrodružství, byly často mimo domov, prováděly různé činnosti, jenž využívaly jejich sílu a důvtip. Role jejich postav zaobírá celou škálu činností, ale nejčastěji se jedná o hrdiny, soudce, krále apod.

Ženským postavám je dáváno do vínku jasně submisivní postavení. Čekají na své muže-hrdiny doma, vaří jim a dělají různé jiné domácí práce. Žádná žena ze studovaných pohádek se nezabývala podstatnou činností mimo domov.

Situace se v posledních letech poněkud zlepšila, ale zůstává stále stejně tragická. Stále zůstává zachován obdobný princip – chudá dívka (nebo dívka všeobecně) má sny o bohatství a kde se vzal tu se vzal – mladý, krásný, bohatý, úspěšný princ (továrník, velkopodnikatel, umělec). Zamilují se do sebe, vztah přečká jednu krizi (leckdy i druhou) a vše zdárně směřuje k happy-endu. Je to princip nejen pohádek, ale také šestákových románků určené pro paní a dívky, které mají stále kupodivu spoustu nadšených čtenářek i mezi mladou generací.

Stejnou roli mají knihy i pro už trošku větší děti. U nás tři nejpopulárnější druhy – verneovky, mayovky a foglarovky opět dokazují „mužskou nadvládu“. Ženy a dívky tu mají marginální roli, často poměrně zápornou. Vždy mi bylo záhadou proč hezcí a inteligentní chlapci z Rychlých šípů neřeší alespoň trochu problémy dívek. Jistě, Tleskačovo létající kolo by přineslo větší slávu, ale v šestnácti letech vždy měli chlapci alespoň minimální zájem o opačné pohlaví…

Západní společnost leckdy považuje ženské tělo po porodu už méně přitažlivé než před porodem. Muži se stávají naopak leckdy atraktivnějšími a často se hovoří o „atraktivitě“ vyzrálých mužů. Studie Sex and Temperament in Three Primitive Societies (Pohlaví a temperament ve třech primitivních společnostech) popisuje Margaret Meadová tři různé kmeny žijící v Nové Guineji. Kmeny Arapešů, Mundugumurů a Čambuliů. Mundugumurové a jejich život se blíží mužskému vzoru – obě pohlaví jsou si povahově podobná a tak také vychovávají své děti; Čambuliové mají zase role obrácené – ženy jsou panovačné a asertivní, muži marniví a zajímající se o drby. To se odráží i na jejich dětech. Děvčata jsou tady zřetelně inteligentnější a podnikavější než zhýčkaní a nesoustředění chlapci.

Dva předchozí příklady byli poněkud extrémní. Třetí z kmenů – Arapešové – se takřka blíží k ideálnímu stavu společnosti z hlediska vztahů mezi mužem a ženou.

„U Arapešů má ideální dospělý jemnou, pasivní, laskavou povahu a připomíná ženský typ naší kultury. Ve vztazích mezi příslušníky rozdílných pohlaví, včetně vztahů sexuálních, nerozlišují Arapešové žádné rozdíly v temperamentu – nikdo není iniciátor nebo agresor. Hlavní činností dospělých mužů a žen je péče o děti a jejich výchova. Pohlavní styk nazývají „prací“, pokud je jeho cílem početí. V prvních měsících těhotenství je pohlavní styk povinností, protože Arapešové věří, že otcovské sperma spolu s mateřskou krví formuje dítě. Termín „porodit dítě“ se vztahuje na muže i ženu bez rozdílu. Meadová zaznamenala, že řekne-li se o muži ve středním věku, že dobře vypadá, lidé odpovědí: „Dobře vypadá? To byste ho měli vidět, než se mu narodily všechny ty děti!“

Je tedy vidět, že pohled na pozice ve společnosti si každý z nás nese už od raného dětství. Přesto se podařilo během několika generací pozici ženy ve společnosti vylepšit a smazat určité stereotypy. Nebyla to pro mnohé cesta jednoduchá a bude ještě dlouho trvat, než bude normální, že se muž v hospodě před ostatními muži přizná k radostnému mytí nádobí, či k hrdosti na svoji lépe vydělávající ženu (podle výzkumu CVVM z ledna 2003 si 64% obyvatel myslí, že domácnost by měl finančně zajišťovat pouze muž.).

Žena ve společnosti

Z historického hlediska zažívá žena v současné západní civilizaci, ale nejen v ní, poměrně značnou satisfakci. Zažívá nejrovnější přístup s mužem v historii: účastní se na politickém procesu a má stejná práva, přístup ke vzdělání a nárok na rovnou mzdu. Přesto v České republice roku 2001 jsou ženy zastoupeny v kategorii zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků pouze 25% a dostávají pouhá 54% platu mužů. Celkově dostávají české ženy cca. 70% platu mužů.

Jedním z nejdůležitějších sebevyjádření ženy je přístup k politické moci. Ten se od společností sběračů a lovců až do 19.století zlepšoval velmi pozvolna. Participaci na politické či náboženské moci měli výhradně muži a jen tu a tam se objevovali výjimky. Snad největší byla panovnice pozdních egyptských antických dějin Kleopatra VII., která proslula jako velmi ctižádostivá a sebevědomá žena, na svou dobu velmi emancipovaná a nebála se použít svého osobního kouzla pro dosažení kýženého výsledku (i přesto že nebyla výrazně krásná, jak nám ukazuje filmové zpracování jejího příběhu).

Ve středověku se žena ještě více přimknula k tradiční roli správkyně domácího krbu, rodičky dětí a kuchařky. Díky katolické církvi se podíl ženy na mocenských strukturách zmenšil na nulu. Je zajímavé, že z čarodějnictví, které bylo oblíbeným soudním rozsudkem již od 12.století, byly nařčeny téměř výhradně ženy a obviněných mužů bylo velmi málo. Na osočení z čarodějnictví doplatila také i nejvýraznější žena středověku – Johanka z Arku. Ovšem i v této době se objevují ženy, které mají zřejmé politické a mocenské ambice a prostřednictvím postele ovlivňují mocné muže své doby – Eliška Rejčka byla postupně manželkou králů Václava III., Rudolfa I. Habsburského a milenkou vlivného šlechtice Jindřicha z Lipé. Z poněkud novějších dob tahala podobným způsobem za nitky milenka Ludvíka XV. markýza de Pompadour, která měla ve spoustě státních záležitostech silný vliv.

Ale teprve osvícenectví přináší rozsáhlejší celospolečenskou diskusi. A právě v této době se uplatňují velké panovnice (včetně jediné ženy v čele státu u nás – Marie Terezie). Také se ztrátou monopolu katolické církve získávají ženy větší podíl na chodu věcí duchovních.

Přesto až v 19.století se objevují první masovější protesty žen za větší politická práva – sufražetky a začátky feministického hnutí, které znělo nejsilněji ve Spojených státech a ve Velké Británii. Stěžejním cílem bylo získat právo volit (i když v českých zemích bylo zavedeno všeobecné, rovné právo pro všechny muže jen 12 let před volebním právem pro ženy). Nicméně po uzákonění volebního práva pro ženy ve Velké Británii v roce 1928 přišla k volbám jen 1/3 voliček na 2/3 voličů. Postupně se však tento rozdíl takřka vyrovnal (stejně jako v USA), ve Švédsku, Kanadě a Německu zmizel rozdíl úplně a v Itálii, Japonsku a Finsku je dokonce vyšší volební účast žen než mužů.

Přesto je procentuelní zastoupení žen v zákonodárných orgánech velmi malé (v ČR bylo ve volebním období 1998-2002 v Poslanecké sněmovně 15% žen v roce 2000 v Senátu pouhých 12, 3% žen). Výjimku tvoří jen skandinávské země a Kanada, kde zastoupení šplhá nad 35%. Zářným příkladem může být Finsko, kde jako první země na světě mají prezidentku a předsedkyni vlády a jako bonus ještě primátorku hlavního města.

Volební práva dostávaly ženy v průběhu let 1893 až 1979. Saudská Arábie zůstává jediným státem, kde ženy nemohou volit na celostátní úrovni. Jako první zavedl volební právo pro ženy Nový Zéland a Austrálie (1902), následují severské země. Po první světové válce dochází pak k přidělení práv v dalších zemích, včetně Československa. Ženy ve Francii, Itálii či Maďarsku se dočkaly až v roce 1945. Poslední evropskou zemí, která dala ženám volební práva, bylo Švýcarsko v roce 1975. Mezi země, které nejdéle otálely patřily tradiční islámské státy.

Důležitou úlohu pro ženy hraje také role pracovního procesu. Tradiční pracovní zaměření ženy nezměnila tolik průmyslová revoluce, jako spíše válečné konflikty 20.století. Do té doby bylo zaměstnání žen velmi nízké. Většinou se jednalo o služky a posluhovačky (30% zaměstnaných žen) a o svobodné ženy, které pracovaly v továrnách a kancelářích a jejichž mzda byla zasílána často jejich rodičům.

Během první světové války byla většina mužů na frontě a tak se o průmyslovou a jinou výrobu musely starat ženy. Jejich zaměstnanost prudce stoupla. V ještě větší míře se situace opakovala během druhé světové války. Ve Spojených státech dokonce místo mužů hrály ženy baseballovou ligu. Po druhé světové válce se sice muži vrátili do svých zaměstnání, ale dosavadní tradiční schéma bylo narušeno.

Dnes se zaměstnanost žen pohybuje většinou mezi 35-60%16 (platí pro evropské země) ve věku 15-60 let. V České republice je ekonomicky aktivních 51, 3% žen starších 15 let oproti 69, 6% mužů. Ve věkové kategorii 30-44 let je zaměstnáno 84, 3% žen (mezi 15-29 rokem je to 47, 4%, což je dáno nejen studiem, ale hlavně dětmi). Pro srovnání: u mužů činí zaměstnanost v této věkové skupině 96, 7%, resp. 64, 4%. [17] Tím se Česká republika příliš neliší od zemí západní Evropy.

Do roku 1989 byla zaměstnanost žen vyšší. V komunistickém bloku existovala pracovní povinnost a každý musel mít faktické zaměstnání, včetně žen. Po sametové revoluci dochází k určitému zvyšování počtu žen v domácnosti. V kampani k parlamentním volbám v roce 1990 byla výzva k rodinnému pojetí ženy silně zastoupena18, nicméně došlo k postupnému uklidnění situace a procento žen, které jsou „na plný úvazek zaměstnány doma“ je obdobný jako v západní Evropě.

Jedním z největších problémů, se kterými se žena potýká je nerovnost a platová diskriminace (pokud si odmyslíme sexuální harašení). Pronikání žen do vedoucích pozic je otázka několika posledních let. Většinou okupují prestižní a výnosně placené zaměstnání muži. Například právníci: ženy tvořily v roce 1966 právnickou obec v USA ze 3%, ve Velké Británii ze 4% a ve Švédsku ze 7%. Během dvaceti let se počet žen věnující se právu zvedl ve Velké Británii o 350%. I tak je ženských právníků pouhých 14%.Je otázkou, jak se počet právníků promění za předpokladu, kdy jsou studující právnické fakulty v Británii rozděleny z hlediska pohlaví takřka rovnoměrně.

Česká žena

V poslední kapitolce se budu věnovat otázkám české společnosti a žen. Některé problémy jsem načrtl již v předešlých odstavcích. Česká společnost nese s sebou dědictví po předcích a drží se i nešvarů importovaných po roce 1989.

Vraťme se k otázce zaměstnání. Česká žena má na trhu práce daleko horší postavení než muž. Projevuje se „typické“ rozdělení na ženské a mužské práce. Takže drtivé zastoupení žen najdeme v profesích jakými jsou pečovatelky, učitelky, zdravotní pracovnice, pracovnice ve službách apod. Avšak i v těchto oborech, kde ženy hrají prim, se ve vedoucích postaveních objevují většinou muži. Zejména v oblasti školství se tato situace promítá ve fixaci genderových stereotypů v myšlení dětí.

Nejvíce je česká žena diskriminována z pohledu mzdy. Ženy za stejnou práci ve stejné pozici dostávají v průměru o 30% nižší plat než muži. Vyjádřeno v číslech: zatímco průměrný vedoucí pracovník-muž pobíral 37 257 korun, vedoucí pracovník-žena jen 20 188 korun. Tady činí rozdíl 46%! Nejmenší rozdíl je pak mezi kvalifikovanými dělníky v zemědělství a lesnictví – „pouhých“ 15% (10 924 korun oproti 9 257 korunám). Mimo jiné díky tomuto rozdílu je mzda české žena v rodině většinou vnímána jen jako doplněk ke mzdě mužově. Zachováním platové diskriminace nikdy nedojde k úplnému faktickému zrovnoprávnění muže a ženy.

Velkým tématem je role ženy ve společné domácnosti. Stále ještě přetrvává tradiční model dělby práce v rodině, kdy hlavní péči o domácnost a děti zabezpečuje převážně žena. Ti muži, kteří se nevyhýbají práci v domácnosti, především pomáhají s nákupy a luxováním. Málo se podílejí na vaření pro rodinu. Zdá se však, že mezi střední a mladší generací se zapojení mužů do dělby práce v domácnosti přece jen zvyšuje. Stále však v této oblasti mají muži vůči svým ženám značný dluh.

Ve fyzické péči o dítě hraje zásadní roli žena. Vaří jim, obléká je, stará se o ně v době jejich nemoci. Naopak otec se věnuje spíše psychickým aktivitám dítě – hraje si s nimi, či jim pomáhá s úkoly do školy.

Obecně se dá říci, že pozice českých žen se v domácnosti zlepšuje zejména s klesajícím věkem a stoupajícím vzděláním si rodiny tradičně ženské role rozdělují mezi sebe a dělají spoustu věcí společně. Jedná se zejména o rodinný rozpočet, vzdělávání se či pěstování koníčků.

Naopak starší lidé zůstávají věrni klasickému rozdělení rolí v domácnosti a například pěstování koníčků bývá častěji doménou muže.

Závěr

Nosíme v sobě celou řadu předsudků a stereotypů. Žena je pro nás většinou představitelkou hodné starostlivé matky a nikoliv úspěšnou sportovkyní nebo hrdinkou akčního filmu. Stejně tak může přeci být i starostlivý otec, který se postará o nemocného potomka namísto pracovních povinností. Potom si takového člověka vážím více než všech akčních hvězd dohromady.

Není zrovna obvyklé, aby se muž zaobíral poněkud nelichotivými fakty o sobě samém. Ale je to jen můj malý příspěvek k zrovnoprávnění na všech frontách. I když ženy občas své postavení křehkého a jemného stvoření zneužívají, stále je tu dluh ze strany mužské části. Jíti například cestou pozitivní diskriminace by nebylo správné řešení. Společnost musí postupně dozrát. Za posledních sto let se povedl velký kus práce a doufejme, že za sto let bude toto dílko již jen historickou kuriozitou o tom, jak se jedno pohlaví stejného druhu pošetile povyšovalo nad to druhé…

Titulní obrázek převzat z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/6/64/Votes_For_Women.jpg

Použitá literatura:

  1. Giddens, A.: Sociologie, ARGO, Praha 2001
  2. Heitlingerová, A., Trnková Z.: Životy mladých pražských žen, SLON, Praha 1998
  3. Mansfeldová, Z., Tuček M.: Současná česká společnost – sociologické studie, Sociologický ústav AV ČR, Praha 2002
  4. Oakleyová, A.: Pohlaví, gender a společnost, Portál, Praha 2000
  5. www.czso.cz - tabulka 508 – Míra ekonomické aktivity, Český statistický úřad, Praha 2003 - 4014-01 – Dělba práce v rodině, Český statistický úřad, Praha 2001
  6. www.cvvm.cz - OV.4, OV. [5] – Rozdělení rolí v rodině, Centrum výzkumu veřejného mínění, Praha 2003

Jak citovat tento text?

Čermák, Jindřich. Postavení ženy ve společnosti se zaměřením na Českou republiku [online]. E-polis.cz, 10. listopad 2003. [cit. 2017-06-27]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/postaveni-zeny-ve-spolecnosti-se-zamerenim-na-ceskou-republiku.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Mgr. Jindřich Čermák

Autor:

V letech 2000-01 student politologie a historie na FF UK, od roku 2002 student politologie na Fakultě filozofické ZČU v Plzni. V odborné činnosti se věnuje zejména volebním systémům, politickému systému České republiky a komu


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.2 hvězdiček / Hodnoceno: 56x


Přidat komentář

Vložit komentář

Mery

sobota, 28. říjen 2006
14:54

Pánům asi nic neříkají genderové stereotypy a je to vidět, tady nikdo netouží po žádným pisoáru.


Napsal: Mery [Odpovědět]

Pavel

středa, 28. březen 2007
21:07

Myslím, že se ženy a muži přece jenom liší a to kromě Vámi téměř nepozorovatelnou stavbou těla i uvažováním (bohužel-bohudík).Pro obhájení těch Vašich blbostí se pokuste zaměstnat učitelku mateřské školy v uranových dolech nebo absolventku dopravní školy jako kapitánku obřího dopravního letadla a jiné a jiné a jiné a jiné................................................................................(zákony to umožňují)


Napsal: Pavel [Odpovědět]

Maud

úterý, 8. leden 2008
16:01

S článkem souhlasím a myslím, že je to tak.Ať už se pan Pavel ročiluje nad mužatkama sebevíc..


Napsal: Maud [Odpovědět]

xlalala

čtvrtek, 13. březen 2008
20:34

Přijde mi, jako by někteří z pánů níže text ani nečetli, jinak by nemoli napsat to, co napsali. Chtělo by to zjistit si nejdřív něco o otázce genderu a potom vytahovat tyhle obnošené fráze, kterými krátíte čas v hospodách....Prostě "chlapi", neměli byste mít z žen takový strach nebo ho aspon nedavejte tak najevo.


Napsal: xlalala [Odpovědět]

čtenář

čtvrtek, 11. červen 2009
01:06

Zajímavé je, že se ženy tlačí jen do vedoucích rolí, ale aby některá požadovala, aby bylo stejné zapojení zedniček a zedníků na stavbách, to se žádné ženě nechce.


Napsal: čtenář [Odpovědět]

Jarek

pátek, 12. červen 2009
20:35

Velmi pěkný a inspirativní článek. Trochu se divím reakcím v diskuzi, přijdou mi opravdu amatérské a naprosto odtržené od toho, co se v článku píše.


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Skepticus Maximus

čtvrtek, 31. březen 2005
22:26

toužící po době zmužilých žen a zženštilých mužů? :-)


Napsal: Skepticus Maximus [Odpovědět]

hm

pátek, 1. leden 2010
17:30

Článek je dobrý.Horší to je, když takovýto dobrý článek čtou zřejmě lehce intelektuálně zanedbaní muži.Nejspíš by si to potřebovali přečíst vícekrát, jelikož komentáře a jejich poenta trochu "ujíždí".Gender...To vám asi moc neříká.


Napsal: hm [Odpovědět]

Maďar Marek

sobota, 2. leden 2010
11:23

"V poslední kapitolce..." :D To je mazec. "Křehké a jemné stvoření", to je přesně jeden z mnoha dalších předsudků, které se tu mimochodem autor snaží rozehnat. Je na tom asi tolik pravdy jako na mýtu, že jedno pohlaví utlačovalo (utlačuje) druhé. Trochu toho common sense a znalost evropských dějin by občas neuškodilo.


Napsal: Maďar Marek [Odpovědět]

Katka

středa, 27. leden 2010
13:39

to čtenář: to je snad logické že ženské tělo není fyzicky tak silné, aby mohla dělat horníka, zedníka apod. ale v tom, aby mohla dělat vysoce postavenou funkci jí žádné fyzické předpoklady nebrání.


Napsal: Katka [Odpovědět]

Maďar Marek

pátek, 29. leden 2010
10:53

Ženy jsou výtečné prodavačky.


Napsal: Maďar Marek [Odpovědět]

Sarka

sobota, 30. leden 2010
20:01

to čtenář: Zajímavé je, že se muži tlačí jen do vedoucích rolí, ale aby některý požadoval, aby bylo stejné zapojení uklízeček a uklízeču a kuchařů a kuchařek v domácnostech, to se žádnému muži nechce.

to hm: to je dobře, že článek čtou lehce intelektuálně zanedbaní muži. Nějak se vzdělávat taky musí!


Napsal: Sarka [Odpovědět]

Jarek

neděle, 31. leden 2010
10:53

to Sarka: jj, chlapi jsou hulváti, ale pokud muž doma neuklízí a nevaří, tak ať ho partnerka vykopne a najde si jiného - jednoduché řešení. V praxi to ale funguje tak, že je vztah založen na trpělivosti a tolerování všech možných neduhů toho druhého a člověk se mnohdy rád obětuje pro svou drahou polovičku.


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Sarka

neděle, 31. leden 2010
13:59

to Jarek: naprosto s Vámi souhlasím, pokud slovem "člověk" máte na mysli oba partnery vztahu :o)


Napsal: Sarka [Odpovědět]

Sarka

neděle, 31. leden 2010
14:09

to Jarek: ono, uměle napravovat poměr žen a můžů v zedničině a v domácnostech je holý nesmysl. Já jsem jen chtěla poukázat na nesmyslnost čtenářova příspěvku. Ženy se zajímají o vedoucí role ze stejného důvodu jako muži a nezajímají se o zedničinu ze stejného důvodu, jako se muži nezajímají o domácnost (vyjma výjimek, samozřejmě)


Napsal: Sarka [Odpovědět]

hhh

pátek, 4. červen 2010
17:19

mám mužské povolání a co má být? Po letech stresujícho manželství a ponižování přišel rozvod. On je zvlášť a já taky -krásnější pocit pro mne si nedovedete představit, žije se mi bez toho dobře.To už mi nesmí přez práh. Sláva už nedělám lacinou služku a je mi veselo la, la. Dělám si co chci.


Napsal: hhh [Odpovědět]

Jan

středa, 6. červenec 2011
17:49

jan

Dobrý den, jsem student Vysoké školy a v současné době píši bakalářskou práci na téma Zobrazování muže a ženy v reklamě, jestliže by Vás to neobtěžovalo, prosím o vyplnění následujícího dotazníku, velice děkuji: http://16471.vyplnto.cz/


Napsal: Jan [Odpovědět]

Isokrates

čtvrtek, 6. říjen 2005
15:50

fasisti a konzervativci...co si mysli ze feminismus je boj muzatek za zenske pissoary..:o(


Napsal: Isokrates [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(