Kratší než jeden tweet. Ježíšova politická vize má 54 písmen, připomněl kardinál Ravasi

 23. listopad 2015  Anika Metelková   komentáře

Téma křesťanských kořenů evropské kultury se až do počátku migrační krize jevilo jako téměř neviditelné. Nyní se však využívá jako argument komentátorů a účastníků veřejných diskuzí. Je identifikace s křesťanskými kořeny pouze póza a potřeba bránit se nebezpečí, nebo se jedná o obrat z agnosticko-ateistické společnosti v křesťanskou? I na to se pokusil odpovědět kardinál Gianfranco Ravasi.

Zdroj: Youtube.comZdroj: Youtube.com

Ten 20. listopadu přednášel na plzeňské radnici. Eminenci uvítal plzeňský biskup František Radkovský, jenž pro italskou přednášku překládanou do češtiny stanovil téma: Křesťanské kořeny evropské kultury a její budoucnost. Kardinál na úvod zdůraznil, že se jedná o téma velice široké a aktuální, vzhledem k tomu, co se odehrálo minulý týden v Paříži. Svůj projev rozdělil do dvou částí. V první se zabýval genezí křesťanské tradice v Evropě a ve druhé části se zaměřil na současnost a budoucnost.

K artikulaci křesťanství přispěli rozhodující měrou tři velké osobnosti – Goethe, velký spisovatel a autor Fausta, který pravil, že „křesťanství je rodnou řečí Evropy“. Následoval německý filozof Kant, dle něhož je „evangelium zdrojem, ze kterého vytryskla naše civilizace“. Poslední osobností byl Nietzsche, který uznával, že Bible je naši vlastí. Tyto citace nám dají nahlédnout do toho, jak je křesťanství kořenem naší civilizace. To všechno se podle kardinála nyní ocitlo v krizi. Vnější krizí je rozkol mezi chalífátem a křesťanstvím. Vnitřní krize probíhá v rámci Evropy, protože jde o krizi paměti, ztráty našeho dědictví. V Evropě není problémem ateismus, ale indiferentismus a povrchnost, apatie nebo spíše lépe řečeno apateismus. Křesťanství je v Evropě nejen tolerováno, ale ignorováno.

Evropa je dle Ravasiho souostrovím několika kultur. Tato multiplicita a různorodost pak s sebou nese mimořádné bohatství přetavené například do literatury a umění všech zdejších národů. Právě tato různorodost kultur má společné kořeny. Těmi jsou řecká filozofie, římské právo a křesťanství. Křesťanství bylo filtrem, přes který šla řecká filozofie a římské právo. Společnou intelektuální gramatikou bylo po mnohá staletí křesťanství, Bible byla kodexem evropské kultury. Kardinál ale uznává, že křesťanství nebylo jediným kořenem. Byl tu i humanismus, renesance, a osvícenství, které zaujalo určitý odstup od křesťanské kultury a poskytovalo nové dimenze pohledu. V 19. století to pak byl marxismus a socialismus. Všechny tyto směry určitým způsobem odkazovaly křesťanskou matici. Studium evropských kořenů není pouze záležitostí náboženskou, je to otázka především kulturní.

Kardinál Ravasi posluchačům dále nabídl hned několik modelových příkladů poselství Bible. V prvním aktualizoval malířský biblický vzor. Jde o plátno, které lze volně přeložit jako Po řeči a visí ve Skotské národní galerii. Představuje 32. kapitolu z knihy Genesis, zápas Jakuba s neznámou bytostí u řeky v noci. Je to jakýsi boj mezi Bohem a člověkem, boj mezi lidstvem a tajemstvím božím ve snaze toto tajemství dobýt. Jakub zde byl zasažen setkáním s tajnou bytostí. Co tím chtěl malíř říct? Zápas byl situován na jedno francouzské náměstí. Lidé slyšeli v kostele kázání, které interpretovalo tuto stránku z Bible a teď, když vyšli z kostela, vidí, že tento zápas se děje v každodennosti a v běžném životě. A právě to má odkazovat na aktuálnost Bible.

Druhý příklad pramení z psychologie C. G. Junga v díle Odpověď Jobovi. Zobrazuje sílu Bible i ve chvíli, kdy je pokroucena ve svém významu. Kniha Jobova popisuje hledání Boha, když se nám děje něco špatného, kdy někdo nevinný prožívá bolest. Je to teologická kniha, mluví více o Bohu než o člověku a Jung v ní píše, že Job je jediný z lidí, který protestuje směrem k Bohu, když je tu zlo přítomno. Ostatní lidé mají z Boha strach, protože Bůh je mstitel, jediný Job Boha kritizuje do očí, že Bůh rozhoduje o tom, co je dobré a co zlé a obviňuje ho, že je imorální a Bůh je pokoušen v tom, aby Joba zabil, ale pro zvědavost chce pochopit důvody vedoucí k Jobově kritice, proto vysílá Ježíše Krista, syna, který se stává jako Job člověkem. Kristus dává Jobovi za pravdu a Bible zůstává inspirujícím prvkem, který nelze přehlédnout.

Třetí příklad pochází z oblasti hudby. Je to Bachovo zhudebnění Matoušových pašijí, kdy je poslední částí ukolébavka zpívaná dítěti Ježíšovi, který je položen do hrobu. V této fázi už jsou patrné záchvěvy zmrtvýchvstání.

Gianfranco Ravasi se poté přesunul k druhé části své přednášky, do současnosti a budoucnosti s tvrzením, že církev musí reagovat na sekularizaci a tím pádem na opuštění naší křesťanské tradice. Z druhé strany zde máme vstup nového náboženství do evropské kultury. Je nutné mít na paměti, kde byla muslimská kultura ve středověku. Aristoteles se k nám dostal pomocí asijských myslitelů, medicína také. Důraz kladl i na Španělsko, kde společně žili muslimové, křesťané a židé. V současnosti jsme svědky nové přítomnosti islámu, která není podobná té předchozí, což nás staví před určitou výzvu.

Tyto výzvy byly/budou tři:

(1) antropologická výzva, kdy koncept osoby, který předložilo křesťanství, musíme předložit znovu. Znovu naléhá otázka důležitosti svobody a důstojnosti života, nahrazení objektivní etiky etikou subjektivní, kdy si každý sám o sobě rozhodne, co je zlé a dobré. Tyto hodnoty jako svoboda jsou uvedeny do krize díky muslimskému chápání, protože muslimové chápou napřklad svobodu úplně jinak, člověk není partnerem pro Boha.

(2) politická výzva – muslimský svět chápe jako jednotný svět politiky a víry; podle kardinála musíme myslet na teokracii jejíž ústavou je korán. Křesťanská vize je naopak ta, kterou formuloval Ježíš – Matouš 21,22 je to pouze 54 písmen, což je mnohem méně, než jeden tweet: „dávejte císařovi, co je císařovo, a dávejte to, co je božího, bohu“. Pro nás je tradiční autonomie politiky, ekonomie, církve, hodnot. Tyto dvě zkušenosti jsou odlišné, ale nejsou oddělené. Obě se zabývají lidskou osobou, protože i politika může ustanovit skutečnosti, které se týkají morálky.

(3) kulturní výzva – autentická křesťanská kultura se zakládá na dialogu. Slovo dialog má svůj původ v řečtině. Dvě logos, která se protínají a dvě identity, které se konfrontují navzájem a setkávají se v rozhovoru. Tento dialog čelí dvěma nebezpečím: a) mentalita fundamentalisty, která neuznává autonomii toho druhého; b) indiferentismus, který už ztratil identitu. Evropa není fundamentalistická, ztratila svoji tvář.

Konkluzí je dle kardinála to, že musíme uznat hodnoty jiných náboženství a zároveň ukázat naše křesťanské kořeny. Namísto duelu zvolit cestu duetu (jako je to v hudbě, protože zde soprán i bas stojí na nejvzdálenějších hranicích, ale zní v harmonii, když se respektují).

Jak citovat tento text?

Metelková, Anika. Kratší než jeden tweet. Ježíšova politická vize má 54 písmen, připomněl kardinál Ravasi [online]. E-polis.cz, 23. listopad 2015. [cit. 2017-10-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/kratsi-nez-jeden-tweet-jezisova-politicka-vize-ma-54-pismen-pripomnel-kardinal-ravasi.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(