„Každá menšinová vláda musí být kryta nějakým druhem opoziční smlouvy“, rozhovor s Milošem Zemanem

 27. září 2012  Nikola Klímová   komentáře

Miloš Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně. Kvůli referátu o T. G. Masarykovi, který prezentoval na střední škole, mu bylo zakázáno pokračovat ve studiích na vysoké škole. Od roku 1965 směl dálkově studovat Vysokou školu ekonomickou, v roce 1967 přešel na denní studium. V témže roce se stal členem Komunistické strany Československa, z níž byl vyloučen v roce 1970 pro nesouhlas se sovětskou okupací a začínající normalizací. Na pokyny komunistického režimu je třikrát propuštěn z různých zaměstnání. V roce 1990 nachází zaměstnání v Prognostickém ústavu ČSAV. Od ledna téhož roku je reprezentantem Občanského fóra ve Federálním shromáždění.

„Každá menšinová vláda musí být kryta nějakým druhem opoziční smlouvy“, rozhovor s Milošem Zemanem„Každá menšinová vláda musí být kryta nějakým druhem opoziční smlouvy“, rozhovor s Milošem Zemanem

V současné době kandidujete na post prezidenta ČR. Jedná se již o Vaši druhou kandidaturu. Proč jste se znovu rozhodl ucházet o tuto funkci? Přispěla k tomu nějakým způsobem přímá volba prezidenta?

Zcela určitě ano. Jeden z těch důvodů, proč kandiduji podruhé, je, že se změnila pravidla volby. To znamená, že o prezidentovi republiky již nerozhoduje jenom 281 poslanců a senátorů, ale zhruba 8 milionů oprávněných voličů. Druhý důvod spočíval v nespokojenosti se stavem české politiky. Konečně třetí důvod, last but not least, spočíval v tom, že do této chvíle podepsalo petici za moji kandidaturu asi 80 tisíc občanů.

Jak vidíte roli českého prezidenta v parlamentní demokracii?

Zhruba stejně jako roli například rakouského, slovenského anebo polského prezidenta, kteří také žijí v parlamentní demokracii a nikoliv v prezidentském nebo poloprezidentském systému. Vidím ho jako člověka, který má usilovat o vytvoření jakéhosi neutrálního pole pro dialog a komunikaci politických stran. To znamená jako člověka, který má prosazovat spíše sjednocující, než rozdělující roli.

Pokud se podíváme do historie (a to i do historie československé), zjistíme, že čeští či českoslovenští prezidenti byli zpravidla velmi silnými osobnostmi. Jejich společným znakem byly časté zásahy do dění na politické scéně, a to i nad rámec vymezených prezidentských kompetencí. Jak chápete pravomoci prezidenta ČR Vy?

Vedle formálních kompetencí existují i kompetence neformální, které jsou dány konkrétní osobností toho, či onoho prezidenta. Jinými slovy, jestliže minulé prezidentské osobnosti měly u svých partnerů výraznou autoritu, tak dokázaly i nad rámec svých formálních kompetencí, například formou doporučení nebo rad, ovlivnit své partnery. Pokud naopak takovou autoritu neměly, což byl případ Emila Háchy a v posledních letech i Gustava Husáka, nemluvě o Antonínu Novotném, ale ten si spíše autoritu vynucoval administrativními prostředky, tak v takovémhle případě samozřejmě neuspěly. Kdysi na to existovala docela hezká anekdota: „Jeden politik, nebudu jej jmenovat, řekl: „Chtějí mě odsunout na vedlejší kolej, ale já jim z té vedlejší koleje udělám hlavní nádraží.““

Nedávno jste senátorovi Dienstbierovi poděkoval za ujasnění definice eurohujerství. Jaký je Váš vztah k Evropské unii?

Když jsem jako eurofederalista kritizoval některé kroky evropské byrokracie, například v oblasti úsporných žárovek v poslední době, tak Jiří Dienstbier vystoupil, že jako eurofederalista bych tyto kroky kritizovat neměl. Já jsem tedy díky němu skutečně odhalil definici eurohujerství, za což jsem mu poděkoval. Eurohujer je ten, kdo říká, že eurofederalista nemůže kritizovat žádné kroky bruselské byrokracie.

Jak vnímáte současnou krizi eurozóny? Myslíte si, že by Česká republika měla přijmout euro?

Kdybyste si přečetli vzpomínky Jeana Monneta, zakladatele Evropské unie, které všem vřele doporučuji, tak byste zjistili, že od Evropského společenství uhlí a oceli přes Římské smlouvy v roce 1957 přes de Gaullovo veto Macmillanovi, které se týkalo vstupu Velké Británie do Evropské unie, a tak dále procházela Evropská unie sérií krizí a z každé z nich kupodivu vyšla posílena a její integrační proces se zrychlil. Já předpokládám, že tomu tak bude i nadále. Právě jako eurofederalista vítám nedávný Barossův výrok o tom, že v roce 2014 předloží návrh na evropskou federaci. Pokud jde o krizi evropské měny, pokládám ji za sice vážný problém, ale překonatelný a řešitelný, a to právě vytvořením politiky rozpočtové odpovědnosti, například v podobě takzvané dluhové brzdy. Jinak náš vstup do eura není v současné době aktuální ze dvou prostých důvodů. Zaprvé, podle Maastrichtských kritérií musíme mít deficit státního rozpočtu pod 3 % HDP. Zadruhé, i kdyby se to podařilo, musíme projít přechodným obdobím, kterému se říká ERM2, 2 proto, že trvá 2 roky. V tomto přechodném období musí být ve velmi úzkém fluktuačním pásmu kurz koruny fixován vůči kurzu eura. Takže před námi je celá řada práce a já si myslím, že vstup do eurozóny není aktuální dříve než v roce 2017, a to je ještě velmi optimistický odhad.

Vraťme se nyní k domácí politické scéně. České vlády jsou zpravidla málo stabilní a až příliš často čelí pokusům o vyslovení nedůvěry, které jsou čas od času skutečně až zoufalé. Co je podle Vás důvodem existence slabých vlád?

Víte, když byla opoziční smlouva, tak naši kritikové jí vyčítali především to, že v ní byl pasus, že vládě nebude vyslovena nedůvěra, i když opozice, zejména tedy ODS, ale nejenom ona, měla svaté právo hlasovat proti jakýmkoliv návrhům zákona včetně státního rozpočtu. Proč tam byl tento pasus? Když vláda podniká určitá opatření, tak mají důsledek krátkodobý a také důsledek dlouhodobý. Některá nepopulární opatření mají negativní krátkodobé a pozitivní dlouhodobé důsledky a některá populistická opatření naopak. Takže právě proto, aby mohly odeznít tyto důsledky a aby se vědělo, zda rozhodnutí vlády bylo správné, nebo nesprávné, byl tam tento pasus – vláda dovládne 4 roky, voliči jí pak vystaví účet a uvidí se v dalších volbách, jak to dopadne. To, že něco podobného neexistuje dnes, vede k tomu, co jste sama zmínila, tedy až k zoufalým pokusům o vyslovení nedůvěry. Já bych velmi uvítal, kdyby u nás byl použit německý model – konstruktivní nedůvěra. To znamená, že když Jiří Paroubek nebo kdokoliv vysloví vládě nedůvěru, tak ať řekne, co bude následovat po vyslovení této nedůvěry a jaký má takzvaný plán B.

Zůstaňme ještě chvíli u opoziční smlouvy. Myslíte si, že by v dnešní době bylo možné či vhodné, aby podobná dohoda na půdě Parlamentu ČR existovala?

Zaprvé, opoziční smlouva vznikla již v roce 1996. V roce 1998 se pouze změnily jednající strany, nikoliv však podstata. Zadruhé, každá menšinová vláda musí být kryta nějakým druhem opoziční smlouvy, jinak by nevydržela ani den. Zejména ve skandinávských zemích, ale nejenom tam, jsou menšinové vlády naprosto běžnou záležitostí. Z toho vyplývá i odpověď na Vaši otázku. Jistě je možné i na půdě českého parlamentu, nebo přesněji řečeno mezi jednajícími politickými stranami, uzavřít takový druh smlouvy, kdy menšinová, zpravidla jednobarevná, vláda by byla tolerována, zdůrazňuji tolerována, nikoliv podporována, opoziční stranou.

Podívejme se nyní na problematiku českých volebních kampaní. Myslíte si, že je správné, aby soukromý sektor dotoval volební kampaně politiků či celých politických stran zcela bez finančních limitů?

Pokud to bude veřejné, to znamená, že pokud ze svých soukromých prostředků nějaký bohatý podnikatel zveřejní, že dal například jako pan Chrenek devítimilionový dar panu Janu Fischerovi, tak v tom neshledávám nic nemorálního. I když si samozřejmě vzpomenu, že pan Chrenek do jisté míry přispěl k úspěchu finančního génia Stanislava Grosse. Viz případ Moravia Energo. Na druhé straně nejsem pro to, aby státní podniky dotovaly ať už politické strany, nebo politické kandidáty z toho prostého důvodu, že tyto strany tak či onak dotuje stát, a to příspěvky za výsledky voleb. Takže to by byla vlastně dvojitá státní dotace a podle mého názoru stačí ta jedna.

V České republice se široce rozmohl fenomén negativních kampaní, v nichž se politici a strany navzájem očerňují. Nemáte ten pocit, že českým voličům chybí racionální argumenty?

V prezidentské kampani jsem se zavázal, že nebudu napadat svoje protikandidáty právě proto, že prezident má být sjednotitelem a moderátorem diskuzí a nikoliv stranou konfliktu. Na druhé straně dovedu pochopit existenci negativních kampaní před parlamentními volbami, ale myslím, že to má být vyvážené. Když máte pouze nebo převážně negativní kampaň a nemáte vlastní pozitivní alternativu, tak Vám voliči nebudou věřit, ať očerňujete své protikandidáty a protistrany jakkoliv. Jestliže se Vám však podaří prokázat, že kandidát protistrany například krade, a přinesete pro to racionální důkazy, tak nevidím důvod, proč tento argument, byť je součástí negativní kampaně, v této kampani nepoužít. Negativní kampaň je cosi jako koření do polévky, ale tu polévku nesmíte překořenit, jinak by nebyla k jídlu.

 

Miloš Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně. Kvůli referátu o T. G. Masarykovi, který prezentoval na střední škole, mu bylo zakázáno pokračovat ve studiích na vysoké škole. Od roku 1965 směl dálkově studovat Vysokou školu ekonomickou, v roce 1967 přešel na denní studium. V témže roce se stal členem Komunistické strany Československa, z níž byl vyloučen v roce 1970 pro nesouhlas se sovětskou okupací a začínající normalizací. Na pokyny komunistického režimu je třikrát propuštěn z různých zaměstnání. V roce 1990 nachází zaměstnání v Prognostickém ústavu ČSAV. Od ledna téhož roku je reprezentantem Občanského fóra ve Federálním shromáždění. V roce 1992 kandiduje za ČSSD, kam přešel po rozpadu OF. O rok později byl zvolen předsedou strany. Mezi lety 1996 až 1998 zastával post předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V roce 1998 byl jmenován předsedou vlády. V této funkci setrval čtyři roky. V roce 2003 kandidoval na Prezidenta ČR. Po neúspěšné kandidatuře se na čas zcela stáhl z politické scény. V roce 2006 podpořil ČSSD ve volební kampani. Ze strany vystoupil o rok později pro nesouhlas s politikou tehdejšího předsedy strany Jiřího Paroubka. V prosinci 2009 založil Stranu práv občanů – Zemanovci (SPOZ) a později se stal jejím čestným předsedou. V lednu 2013 se bude ucházet o post prezidenta ČR v historicky první přímé volbě prezidenta.

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Text neprošel jazykovou korekturou

Titulní obrázek převzat z: http://zpravy.idnes.cz/polozit-vladu-behem-predsednictvi-byla-pitomost-mysli-si-milos-zeman-1kv-/domaci.aspx?c=A090423_171849_domaci_lpo

Jak citovat tento text?

Klímová, Nikola. „Každá menšinová vláda musí být kryta nějakým druhem opoziční smlouvy“, rozhovor s Milošem Zemanem [online]. E-polis.cz, 27. září 2012. [cit. 2024-03-28]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/kazda-mensinova-vlada-musi-byt-kryta-nejakym-druhem-opozicni-smlouvy-rozhovor-s-milosem-zemanem.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Nikola Klímová

Autor:

Šéfredaktorka zabývající se především oblastí mezinárodních vztahů, zahraniční politiky a mezinárodního práva. V e-Polis začínala v rubrice Ze zahraničního dění.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!