ISIS tu vnímají jako daleko větší zlo než v Evropě

 19. květen 2016  Soňa Krpálková   komentáře

Probudí se brzy ráno v severoiráckém Dohúku. A než byste dojeli autem z hlavního města do moravské metropole, natáčí už první záběry na válečné frontě s Islámským státem. Blízkovýchodní zpravodaj České televize Jakub Szántó si na pracovní stereotyp rozhodně stěžovat nemůže. Jak sám říká, každý den v Orientu je zcela odlišný.

Zdroj: archiv Jakuba SzántóZdroj: archiv Jakuba Szántó

Na Blízkém východě působíte již několik let. Jak moc se změnil?

Poprvé pracovně jsem tu byl v roce 2000. Od té doby mezi Araby a Izraelci proběhly čtyři války a jedna intifáda, v roce 2003 svrhli Američani a jejich spojenci Saddáma Husajna, v roce 2011 otřáslo trůny arabských diktátorů Arabské jaro, nad kterým postupně zašlo slunce a zdegenerovalo v krvavé války v Libyi, Sýrii, Jemenu a Iráku. Ano, během mého působení se Orient hodně změnil. Je to velká dějinná epocha, která ho hodně přepisuje.

V evropských zemích se o ISIS mluví převážně v souvislosti s teroristickými útoky. Jak je vnímán na Blízkém východě?

Islámský stát je chápán jako momentálně největší zlo i nebezpečí. Je to destruktivní síla, která ničí mnoho zemí, vyhání lidi z domovů a svou nezměrnou brutalitou děsí většinu lidí v regionu. Drtivá většina obětí Islámského státu jsou Arabové, takže jako zlo ho tady lidé každodenně vnímají daleko víc než v Evropě.

Jaké jsou představy uprchlíků o Evropě?

Uprchlíci mají jen velmi povrchní představy – Evropa je bezpečný, bohatý kontinent, kde ale žijí hlavně křesťané a kde jsou jiné mravy a zákony. Drtivá většina uprchlíků ale nechce v Evropě zůstat, chtějí počkat do konce války na bezpečném a zajištěném místě, a pak se vrátit domů. Nebo do toho, co z domovů zbylo.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den?

Každý je zcela jiný. Můžu se probudit brzy ráno v iráckém Dohúku, sednout do auta a za dvě hodiny natáčet ve vypáleném Sindžáru a na frontě s Islámským státem. Můžu se vydat do Starého jeruzalémského města natáčet začátek Ramadánu s desítkami tisíc muslimů kráčejících na Chrámovou horu, nebo Haram al Šaríf, jak ji nazývají. Nebo si můžu upravovat kravatu před rozhovorem s izraelským prezidentem. Skutečně platí, že každý den je jiný a v Orientu nikdy nevíte, jestli zprávu, na které pracujete, za pár hodin nepřemaže nějaká úplně jiná. To mě na té práci velmi baví.

Divák ve zpravodajství vidí jen výsledek Vaší práce. Ale jak dlouho připravujete reportáž a co všechno musíte zařídit předtím, než se reportáž dostane do televize?

Existují reportáže, které se ráno vymyslí a večer odvysílají – teroristický útok na Západním břehu nebo výstava fotografií českého autora v Jaffě. Jiné vznikají pár dní – třeba různá historická výročí, pro která sháníme očité svědky. Nedávno jsme například natáčeli o vůbec první operaci na osvobození letadla z rukou teroristů v roce 1973. Sehnal jsem jednoho ze členů izraelské osvobozovacího komanda, který žije ve středním Izraeli, ale taky jednu z únoskyň, která žije v jordánském Ammánu. A pak tu jsou velké projekty jako cesty na frontovou linii v Iráku, Sýrii, Libyi nebo natáčení na americké letadlové lodi v Perském zálivu. Třeba přípravy na ni trvaly zhruba půl roku kvůli různým povolením, formulářům od amerického námořnictva.

Je možné, aby se nějak urovnal spor mezi Izraelem a Sýrií o Golanské výšiny? Zvlášť po posledních výrocích Benjamina Netanjahua?

V tuto chvíli nikoliv. Předně neexistuje centrální syrská vláda, která by byla schopná garantovat stejný klid na současné hranici - tak jako mezi lety 1974 a 2014. Netanjahuovy výroky s tím nemají vlastně moc společného, protože nemají právní dopad. Navíc byla směřována spíš dovnitř země – izraelský premiér dobře ví, že výzvy k uznání izraelské anexe Golan z roku 1981 nemají šanci padnout na úrodnou půdu. Zároveň v situaci, kdy se libanonský Hizballáh a Íránské revoluční gardy snaží na Golanech vybudovat další frontu v dlouhé válce proti Izraeli, chápou i velmoci, že Izrael nemá nejmenší motivaci strategické výšiny opustit.

Dříve stál v centru dění konflikt mezi Izraelem a Palestinou, nyní je to tzv. Islámský stát. Co je dlouhodobě zdrojem nestability na Blízkém východě?

To je na celé knihy. Kvůli válce v Sýrii, Iráku, Libyi a Jemenu jako by svět konečně pochopil, že Blízký východ je mnohem víc než arabsko-izraelský konflikt. Stačí se jen podívat na mapu. Zdroje napětí v Orientu jsou na dlouhý seznam: arabsko-perské soupeření, sunnitsko-šíitská nevraživost, mocenské ambice nearabských zemí jako je Írán, Turecko a Izrael, rozbroje uvnitř sunnitského bloku po vojenském převratu v Egyptě, nízké ceny ropy a spory o výši těžby, nenaplněné ambice nestátních národů především Kurdů a Palestinců. Blízký východ bude zdrojem konfliktů, ale i údivu a inspirace ještě dlouhé generace.

Česká republika uznává Izrael, setkal jste se někdy s tím, že by Vás, kvůli Vaší národnosti, někde omezovali? Jak na Vás všeobecně hledí na Blízkém východě?

S výjimkou části muslimských zemí uznává Izrael celý svět. A i ten zbytek možná ne de iure, ale de facto určitě. Být Čech tedy v tomto ohledu není nic jiného, než být jakýkoliv Evropan. Ostatně, odkud cestuji, nikoho nezajímá, pouze můj evropský pas.

Česko má navíc v Orientu mimořádně dobré jméno. V arabských zemích mají rafinérie, které třeba v Libyii, Sýrii nebo Iráku stavěli čeští inženýři, znají náš fotbal a hlavně všichni znají slovo „Brno“ vyražené na služebních pistolích vojáků i policistů. Zbrojovka Brno a české zbraně vůbec jsou v Orientu velmi proslavené.

V Izraeli si zase pamatují zbraňové dodávky a hlavně prodej letadel, díky kterým vůbec vzniklo izraelské válečné letectvo. To tady ví úplně každý. A pak taky vozy Škoda tu jezdí čím dál víc.

Jak se na Blízkém východě dívají na českou podporu Kurdů?

Kromě Kurdů samotných a vlády v Bagdádu ji nikdo nevnímá. Naprosto to není téma. Kurdové sami jsou ale za fakt, že Praha byla třetí na světě, kdo bezplatně poskytl pomoc v době, kdy Islámský stát tvrdě dotíral na jejich metropoli Irbíl, velmi vděční.

Česká televize se poslední dobou často ocitá pod palbou kritiky lidí z různých společenských vrstev a často s různými zájmy. Čím to je?

Jako zahraniční zpravodaj se soustředím na profesionální pokrytí své rozsáhlé oblasti, tedy Blízkého východu, a útokům na televiti se nevěnuji. Vnímám je tak, že v důsledku vysoké aktivity profesionální ruské a amatérské proruské propagandy, vzniká řada takzvaných alternativních zdrojů, jejichž cílem je buď šířit kremelské vidění světa, nebo alespoň narušit důvěru ve standardní evropské zpravodajství, jaké vytváří i ČT. Jak může například lépe pokrývat uprchlickou krizi hrstka „nadšenců“ v ČR, kteří přejímají zprávy pochybné kvality od serverů jako Sputniknews nebo Aeronet, než ČT, která má své zpravodaje v Evropě, na místech, kam utečenci přicházejí, na tranzitních místech na Balkáně i v Orientu, odkud ti lidé přicházejí?

Řada lidí navíc cítí informační přesycenost. V takové atmosféře i nejednotných postojích české zahraniční politiky má pak řada lidí dojem, že pro jejich donedávna skrývané agresivní postoje má společnost větší pochopení. A podle vzoru „Děláte zprávy jinak, než chci – nejste objektivní, navíc za moje peníze!“ pak útočí na ČT a Český rozhlas.

Jak citovat tento text?

Krpálková, Soňa. ISIS tu vnímají jako daleko větší zlo než v Evropě [online]. E-polis.cz, 19. květen 2016. [cit. 2024-03-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/isis-tu-vnimaji-jako-daleko-vetsi-zlo-nez-v-evrope.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář