Čínský monopol v produkci strategických prvků vzácných zemin - hrozba nebo výzva?

 29. leden 2014  Mgr. Kamil Beneš   komentáře

Naprostá většina naší společnosti už bere jako samozřejmost výdobytky moderní technologie, jako jsou chytré telefony, televize, úsporné domácí spotřebiče, komponenty našich automobilů či obyčejné úsporné žárovky. Pouze tisíce jedinců však ví, že kromě „tradičních“ komodit jsou pro výrobu těchto produktů potřeba také takzvané prvky (nebo kovy) vzácných zemin (dále také REE ). Tyto zeminy samozřejmě nejsou zajímavé pouze proto, že se z nich vyrábějí produkty, které využíváme na denní bázi. Jejich zajímavost tkví zejména v tom, že jejich těžba je možná pouze na několika málo místech na světě. Co je ale nejdůležitější, jejich produkci a dodávky na světový trh v současné době z cca 95 % zajišťuje Čínská lidová republika.

Čínský monopol v produkci strategických prvků vzácných zemin - hrozba nebo výzva? Zdroj: investorintel.comČínský monopol v produkci strategických prvků vzácných zemin - hrozba nebo výzva? Zdroj: investorintel.com

1.     Úvod

Právě tato skutečnost vede nutně k myšlenkám o tom, zda taková dominantní pozice ČLR může nějakým způsobem ohrozit trh s REE. Vzhledem k tomu, že se pomocí REE vyrábí vysoce sofistikované obranné vojenské systémy, se REE za během posledních 30 let vyšplhaly na stejnou úroveň důležitosti jako jiné, pro nás známější, strategické suroviny. Otázek, kterými bych se chtěl v této práci zabývat, je hned několik. Může mít čínská dominance v produkci REE nějaké politické dopady, či se může stát dokonce zdrojem konfliktů? Jak k této dominanci vůbec došlo a lze ji v blízké budoucnosti odvrátit? A jakým způsobem je ovlivňována cena REE a jejich přístup na světový trh (vývoj cen REE do roku 2000 )?

Nejprve bych ale rád čtenáře seznámil s tím, co REE vůbec jsou, proč jsou vzácné a jaké je jejich praktické využití. Tomu bude věnována první kapitola této práce. Zároveň se budu zabývat tím, kde všude se REE těží a v jakém množství. Následně se zaměřím na historii čínské dominance a pokusím se přiblížit současnou čínskou strategii v oblasti vzácných zemin. Poslední část bude věnována reakcím klíčových spotřebitelů REE, jako je Japonsko, Evropská unie a USA. Všechny důležité poznatky pak budou shrnuty v závěru práce, kde nebude chybět ani zamyšlení nad budoucím vývojem.

2.     Co jsou REE, jejich výskyt a použití

Pokud mluvíme o prvcích vzácných zemin (nebo také kovech vzácných zemin), máme na mysli celkem 17 prvků, které tolik nepojí jejich „vzácnost“, nýbrž jejich podobné fyzikální vlastnosti. Mezi tyto prvky jsou řazeny všechny lanthanoidy, což jsou všechny prvky[2] řazené v periodické tabulce mezi atomovými čísly 57 až 71. Mezi REE je rovněž řazeno i yttrium (atomové číslo 39) a skandium (atomové číslo 21) a to z toho důvodu, že mají velmi podobné fyzikální charakteristiky jako již zmíněné lanthanoidy. Všechny tyto prvky se pak dále dělí na kategorii lehkých vzácných zemin (prvky s atomovými čísly 57-62) a na skupinu těžkých vzácných zemin (všechny ostatní prvky). Rozdíl mezi oběma skupinami je především v hojnosti výskytu prvků, jejich získávání a nakonec i v jejich samotném využití. Obecně lze říci, že těžké REE jsou cennější než lehké, neboť jejich výskyt není tak hojný a je po nich rovněž větší poptávka (Seaman-Ming, 2013: 235-237).

Nutno taktéž podotknout, že označit tyto prvky jako vzácné je poněkud matoucí. REE se vyskytují v zemské kůře, ve velkém množství skal a rud. Jejich vzácnost je tvořena tím, že jejich koncentrace ve vytěžené zemině je poměrně nízká. To zvyšuje náklady na selekci těžených REE z vytěženého koncentrátu a díky tomu pouze na několika místech světa je možné udržet rentabilní těžbu. Navíc je technologický proces získávání REE velmi neekologický, což při přísném dodržování technologických norem s cílem eliminovat jeho dopady na životní prostředí celý proces těžby ještě více prodražuje (proces získávání REE z rudy ). Vzácnost těchto prvků tím získává ekonomický rozměr (Hurst, 2010: 3-4; Seaman-Ming, 2013: 235-237).

Největší zásoby kovů vzácných zemin má ČLR s přibližně 37 % světových zásob. Těží se jak na severu země (důl Pa-jen Opo ), tak i na jihu, kde jsou prvky získávány z monazitových písků. Druhé největší světové zásoby REE vlastní Rusko. To těží na poloostrově Kola, kde se prvky vyskytují jako součást apatitů. Třetí největší zásoby má USA, kde byla znovuobnovena těžba v dole Mountain Pass. Poměrně velké zásoby má ještě Austrálie (cca 6 %, těžba v dole Mount Weld) a Indie (cca 3%). Velmi malá ložiska lze najít i v Indonésii, Brazílii, Vietnamu, Norsku, Švédsku a Litvě (Bitinas-Kaminskas, 2013: 1-2).[3]

Využití REE zahrnuje celou řadu výrobků od počítačových procesorů přes součástky do elektromobilů až po sofistikovaná vojenská zařízení. Právě pro výrobu obranných či útočných zbraní a techniky jsou REE klíčové. Podle zprávy Valerie Grasso, jež je určena americkým kongresmanům, se s pomocí REE vyrábí bezpilotní letouny, chytré bomby, rakety Tomahawk, různé druhy laserů, radary či součástky do nejmodernějších stíhaček F-35. Není tedy divu, že Grasso tyto prvky označuje jako jedny z klíčových komodit pro národní bezpečnost (Grasso, 2011: 8-13). Kromě toho je celá řada prvků vzácných zemin využívána v jaderné energetice pro výrobu speciálních slitin, moderátorových tyčí v jaderných reaktorech atd.[4]

Celé spektrum využití mají REE také v řadě technologií šetrných k životnímu prostředí. Například dysprosium je používáno k výrobě velmi úsporné domácí elektroniky či ke zhotovování větrných mlýnů vyrábějících elektrickou energii. Ytterbium je zase nutné k výrobě úsporných žárovek. Řada dalších REE mají využití při zvyšování efektivnosti paliv do motorů, výrobě bionafty či snižují škodlivé emise výfukových plynů v automobilových katalyzátorech. Díky svým magnetickým schopnostem a schopnostem uchovávat energii mají REE široké využití i při výrobě elektromobilů (Hurst, 2010: 35-40; Murtinger, 2012: nestránkováno).

Nejvýznamnější využití ale mají REE v komerčních výrobcích, případně ve strojírenství. Široká veřejnost si tyto kovy ponejvíce spojuje se spotřební elektronikou, tedy mobilními telefony, počítači nebo s chytrými televizory. Pro tyto produkty je klíčový prvek neodym, který díky svým vlastnostem pomáhá k miniaturalizaci technologií, výrobě mikrofonů, reproduktorů a hard disků. Nezbytný je ale v konstrukcích automobilových airbagů a ABS. Ostatní REE jsou kupříkladu využívány k produkci vláken do optických kabelů, odolných kovů do leteckých motorů, leštících prostředků na skla, čoček do fotoaparátů atd.[5] Navíc téměř každým rokem se objevují nové možnosti využití REE. Zajímavostí je, že holmium žádné praktické využití zatím nemá, ale s vývojem nových technologií se předpokládá jeho budoucí využití (Hurst, 2010: 35-40).

3.     Kořeny čínské dominance a historie těžby REE

Současná čínská dominance na trhu s REE má svůj historický vývoj. Čína těží REE bezmála 30 let, což je poměrně krátká doba, neboť počátek jejich těžby se datuje přibližně ke konci 19. století. Celková historie těžby by se dala shrnout do tří období a jednoho meziobdobí, přičemž pro poslední dvě období je charakteristické jiné dominantní naleziště REE[6]. V prvním období a v meziobdobí žádné naleziště nepatřilo mezi dominantní dodavatele. Etapa od počátku těžby REE až do roku 1964 je nazývána érou monazitu. Monazit je minerál, jenž obsahuje řadu prvků vzácných zemin. Byl těžen převážně v Brazílii a Indii, avšak po druhé světové válce získala majoritní postavení v těžbě tohoto minerálu Jihoafrická republika. V roce 1964 získává dominantní postavení v těžbě REE USA. V této době došlo k významnému rozšíření těžby v dole Mountain Pass v Kalifornii[7]. Zhruba do roku 1984 bylo toto naleziště dominantním producentem REE. V témže roce se ovšem začíná těžit i v Číně, která se stává významným konkurentem USA. Tím začíná zmíněné meziobdobí, kdy trh nemá dominantního producenta (Danelski, 2009: nestránkováno). Toto období však netrvá příliš dlouho. Díky dostatečně velkým ložiskům, levné pracovní síle a především neekologickým těžebním postupům mohla Čína dodávat na trh podstatně levnější vzácné zeminy než její konkurenti. Od roku 1991 je ČLR majoritním producentem a během 90. let získala dominantní pozici v těžbě a zpracování REE. Éra, která tehdy v těžbě REE začala, se nazývá obdobím Pa-jen Opo, což je název v současnosti největšího naleziště REE na světě. Tento důl dnes zásobuje trh s vzácnými kovy z více než jedné poloviny (Hurst, 2010: 5-9; Seaman-Ming, 2013: 236-239). [8]

Čínští představitelé si význam REE uvědomili již na samém počátku 80. let. Všeobecně známé je údajné prohlášení čínského reformátora Teng Siao-pchinga o tom, že bohatství zemí Blízkého východu je v ropě, ale bohatství ČLR spočívá ve vzácných zeminách (Seaman-Ming, 2013: 238-239). Číňané šli ale ještě dál a v rámci Programů 863 a 973 investovali značné prostředky do výzkumu REE. Velkým průkopníkem v této oblasti je především profesor Sü Kuang-sien. Čína díky tomu získala velké „know-how“. Pravým opakem byl úbytek zájmu amerických studentů o REE na přelomu 70. a 80. let minulého století (Hurst, 2010: 5-8). Tato technologická propast se nejvíce projevuje v posledních letech. Zatímco zájem o studium REE ze strany studentů je, americké vysoké školy nenabízí obory věnované této tématice, protože nemají dostatek vzdělaných specialistů (Grasso, 2011: 14).

4.     Současná čínská strategie těžby a vývozu REE

Největším problémem a jádrem sporu mezi ČLR a zeměmi dovážejícími REE je současná čínská strategie v této oblasti. Čína po dosažení pozice dominantního producenta REE nadále dlouhá léta plnila roli spolehlivého dodavatele dostatečného množství materiálu za přijatelné ceny. Situace se postupně začala obracet po uzavření amerického dolu Mountain Pass a od roku 2006 jsou postupně snižovány exportní limity a počet firem[9], které mohou vyvážet REE v syrové podobě. K největšímu snížení exportních kvót došlo mezi lety 2009 a 2010 a to téměř o 26 000 tun surového materiálu, což je meziroční snížení o více než 45 %. Kromě toho byla v roce 2007 zavedena jako doplněk ke kvótám i vývozní daň. Ta byla původně vytyčena mezi 15 až 25 % v závislosti na daném prvku. V roce 2011 byla daň stanovena na 25 % bez výjimky pro všechny prvky (Jebe-Mayer-Lee, 2012: 591-592; Seaman-Ming, 2013: 240-243).

ČLR obhajuje svou politiku vývozu REE několika argumenty. Jedním z nich je tvrzení, že mezi lety 1996 a 2009 došlo ke snížení čínských zásob REE o 37 %. Proti tomuto tvrzení se však staví Geologická služba Spojených států amerických. Podle jejích výpočtů naopak došlo mezi lety 1996 a 2010 ke zvýšení čínských zásob ze 43 miliónů tun REE na přibližně 55 miliónů. Toto zvýšení bylo způsobeno především objevy nových ložisek a také technologickými pokroky v těžbě, čímž bylo umožněno dříve nepřístupná ložiska rentabilně těžit (Seaman-Ming, 2013: 240-244).

Dalším argumentem je snaha o ochranu už tak zdecimovaného životního prostředí. Od roku 2009 Čína vydala řadu opatření týkající se látek, které znečišťují ovzduší, a stanovila za porušování těchto opatření tvrdé sankce. Také stanovila pokuty za vypouštění škodlivých látek do řek a jezer. Ty by se měly dotknout především dolů v jižních provinciích. Otázkou ale zůstává, jak striktně vláda tyto sankce vymáhá. Celkové investice ke zlepšení infrastruktury tak, aby bylo možné dodržovat ekologické limity, se odhadují na minimálně 200 milionů dolarů. To by mohlo v některých oblastech vést k ohrožení těžby (Hurst, 2010: 23-24).

Posledním základním argumentem čínské vlády je prioritní ukojení domácí spotřeby REE. ČLR je zároveň i největším spotřebitelem prvků vzácných zemin na světě a její spotřeba díky rostoucí produkci technologicky pokročilých produktů stále roste. Navíc cena REE na domácím čínském trhu je díky exportním opatřením o mnoho nižší než na trhu světovém. To vede řadu vědců a analytiků k názoru, že se ČLR snaží do regionů, kde se REE těží přilákat další zahraniční investory. Ti by pak získávali klíčové komodity pro své produkty mnohem levněji a Číňané by tím získali nová pracovní místa pro svůj trh práce (Seaman-Ming, 2013: 242-244; Hurst, 2010: 18-20).

5.     Reakce hlavních odběratelů REE

Do té doby, než ČLR zahájila sérii vývozních opatření, nebyla její dominance na trhu s REE až tak velkým problémem pro cílové odběratele. Teprve poté, co vývozní kvóty vynesly ceny REE raketově vzhůru, začaly státy jednat. USA, Evropská unie a Japonsko v březnu 2012 podaly na ČLR formální stížnost u Světové obchodní organizace (dále také WTO). Zmínění členové WTO podali stížnost na základě toho, že „Čína uvalila daně na vývoz REE, omezuje vývoz REE prostřednictvím kvót a požadavků na vydávání vývozních licencí a udržuje minimální vývozní ceny REE“[10] (Jebe-Mayer-Lee, 2012: 593). Nastal tedy spor, jehož řešení pomocí mezinárodního práva je složité a předvídat jeho vývoj či výsledek je přinejmenším nejisté. ČLR se odvolává na Článek XX a tvrdí, že „tato vývozní opatření byla součástí komplexního rámce ochrany životního prostředí určeného ke snížení znečištění za účelem ochrany zdraví čínské populace“ (Jebe-Mayer-Lee, 2012: 600).  Spory jsou na půdě WTO řešeny nejprve v takzvaném konzultativním kole. Následně je ustanoven řídící panel, jenž se skládá ze stěžovatelů, odpůrce a nestranných zemí[11]. Spor je stále v řešení a podle nejnovějšího dokumentu zveřejněného na stránkách WTO měla být závěrečná zpráva prezentována stranám sporu 21. listopadu 2013. Podle dostupných informací k tomu však zatím nedošlo.[12] Podle odborníků na mezinárodní právo má ČLR v tomto sporu slušnou šanci na výhru. Navíc není úplně jasné, co by případným vítězstvím získali stěžovatelé. Díky nedávnému poklesu cen REE by naopak hrozilo, že odbourání vývozních bariér by stlačilo ceny REE na takovou úroveň, která by pro nově otevřené mimočeské doly mohly být likvidační (Jebe-Mayer-Lee, 2012: 639-641; Hurst, 2010: 26).

Spojené státy (stejně jako další stěžovatelé) nespoléhají pouze na výsledek sporu u WTO. Americká společnost Molycorp obnovila těžbu v dříve primárním dole pro těžbu REE v Mountain Pass v Kalifornii. Rychlé znovuotevření dolu podpořily i administrativní orgány, neboť získání licence pro těžbu REE trvá standardně v USA minimálně 7 let. Američané do dolu vkládají velkou naději, protože má potenciál nasytit domácí poptávku po REE. Navíc technologie těžby má být šetrná k životnímu prostředí. Firma Molycorp však chystá i spolupráci s místními výrobci magnetů a během několika let expandovat i na mezinárodní trh. Rozvoj podnikání tímto směrem podporuje i Ministerstvo energetiky. To hodlá společnosti poskytnout výhodné půjčky pro její další rozvoj (Hurst, 2010: 26; Seaman-Ming, 2013: 237; Tůma, 2010: nestránkováno).

Největší problém s dodávkami REE mělo v minulosti Japonsko. Kromě toho Čína již několikrát využila svého dominantního postavení k prosazení politických zájmů vůči Japonsku, což by v budoucnu mohlo přinést japonskému průmyslu velké ztráty. Tento fakt podnítil Japonce k hledání úplně nových ložisek REE a zakládání společných podniků. Japonské společnosti Toyota Tsusho a Sojitz podepsaly dohody s vietnamskou vládou o společné těžbě v REE v provincii Lai Chau. Zdejší důl má mít těžební potenciál přibližně 3000 tun REE ročně. Japonsko rozvíjí spolupráci i s Indií, kde kromě pomoci s hledáním nových ložisek má vybudovat nový závod na zpracování indických zásob REE. Štědré investice přivedla Sojitz i do Austrálie, kde se s její pomocí podařilo otevřít důl Mount Weld. Zdejší hrubý koncentrát se pak odváží ke zpracování do Malajsie (Seaman-Ming: 2013: 245-247). Japonci hledají alternativy i v tradiční těžbě. Jednou z možných cest je efektivní recyklace staré elektroniky. Japonsko dokonce usiluje o nákup vyřazené elektroniky určené k likvidaci, aby z ní mohlo získat některé vzácné zeminy (Hoder, 2011: nestránkováno). Mnohem smělejším plánem je těžba REE ze dna oceánu. Během průzkumů se ukázalo, že u ostrova Minami-Torishima ležícím v Tichém oceánu se nachází zemina s vysokou koncentrací REE. Problémem ale bude vyřešit environmentální záležitosti spojené s těžbou.[13]

Na první pohled je na tom nejhůře Evropská unie. V Evropě se v současné době REE nikde netěží. Potencionální ložiska se sice nacházejí ve Švédsku, v Grónsku, Řecku, Velké Británii a Německu, ale jejich těžba by bohužel byla ekonomicky nevýhodná. Podle Evropské expertní sítě vzácných zemin a jejích pracovních skupin se v různých částech unie provádí řada geologických průzkumů, jejichž cílem je objevit ložisko pro ekonomicky rentabilní těžbu REE. Šance na zlepšení situace je taktéž v podpoře recyklace. Malou pozitivní zprávou je, že se ve Francii a v Estonsku nacházejí dostatečně velká separační zařízení schopná získat z koncentrátu jednotlivé prvky vzácných zemin.[14]

6.     Závěr

Čínská dominance v oblasti produkce REE nebyla dlouhá léta vnímána jako potenciální problém. Čína dodávala produkt a vyspělé země za něj platili pro ně relativně přijatelné částky. Teprve poté, co došlo ke změně čínské politiky v oblasti vývozu REE, si tyto země uvědomily, kam až svým nezájmem nechaly celou situaci zajít. Po náhlém zjištění, že Čína by mohla držet mnohé vyspělé ekonomiky v šachu, se hlavně na půdě médií spustila panika. Někteří vědci a politici nad nastalými poměry začali vyjadřovat rozpaky, jiní zlost. Naštěstí se ale objevil dostatek racionálních názorů s možnými konstruktivními řešeními.

Čínský monopol není dobrý, ale vhledem k tomu, že Čína má na svém území pouze zhruba jednu třetinu celosvětových zásob REE, tak není třeba panikařit. Otevření nových dolů už přineslo kýžené snížení světových cen REE (vývoj cen v nedávných letech ). Zájem vědců o REE opět stoupá a je jen otázkou času, kdy vyspělé ekonomiky doženou tuto výzkumnou propast, která se za posledních 25 let vytvořila. Výzvy jsou v tomto směru obrovské a je na čase je přijmout.

Na otázku možného konfliktu kvůli REE je nutné odpovídat s jistým odstupem. Politické konflikty se na poli energetické bezpečnosti konají poměrně často. Výhružky přerušením dodávek strategických surovin se v posledních letech staly už jistým koloritem politické komunikace. Z tohoto důvodu se státy snaží své strategické surovinové zdroje co nejvíce diverzifikovat a většině vyspělých států se to daří. O to více budí údiv, že o diverzifikaci zdrojů REE státy nejevily velký zájem. Proto se nyní toto pochybení snaží usilovně napravit.

Do budoucna nelze předpokládat časté konflikty z důvodu přístupu k REE a už vůbec nelze předpokládat konflikty ozbrojené. Možné konflikty či spíše pouze spory se budou odehrávat na půdě institucionalizovaných organizací, jako je například WTO. Pro všechny strany to je do budoucna nejlepší způsob, jak se s případnými „nespravedlnostmi“ vypořádat. Přeci jen REE nejsou zatím nejvíce prioritní suroviny a není vůbec jisté, zda za 30 let budou strategické více, či méně.

Odpovědná korektorka: Zuzana Ledbová

Titulní fotografie: http://earthobservatory.nasa.gov/IOTD/view.php?id=77723&src=eoa-iotd

Přílohy k článku k nahlédnutí v galerii: http://www.e-polis.cz/galerie/54-cinsky-monopol-v-produkci-strategickych-prvku-vzacnych-zemin-hrozba-nebo-vyzva.html

7.     Seznam literatury a zdrojů

Danelski, David (2009): Expansion in works for S.B. County mine with troubled environmental past. The Biz press 9. únor 2009.

Evropská komise. Rare Earths Competency Network ( http://ec.europa.eu/enterprise/policies/raw-materials/erecon/index_en.htm, 8.1.2014).

Grasso, Valerie (2011): Rare Earth Elements in National Defense (Congressional Research Service).

Jebe, Ruth – Mayer, Don – Lee, Yong-Shik (2012). China´s Export Restrictions of Raw Materials and Rare Earths. George Washington International Law Review (44), s. 579-642.

Haxel, Gordon – Hendrick, James – Orris, Greta (2002). Rare Earth Elements – Critical Resources for High Technology (U.S. Department of the Interior; U.S. Geological Survey).

Hoder, Lukáš (2011). Čína těží 95 procent kovů vzácných zemin. Týden.cz. ( http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/cina-tezi-95-procent-kovu-vzacnych-zemin_191317.html#.Us6JXNLuLbi, 7.1.2014).

Hurst, Cindy (2010). China´s Rare Earth Elements Industry (Washington: Institute for the Analysis of Global Security).

Murtinger, Karel (2012). Kovy vzácných zemin. Nalezeno.cz ( http://www.nazeleno.cz/energie/energetika/kovy-vzacnych-zemin-super-byznys-ktery-zatim-drzi-v-rukou-cina.aspx , 5.1.2014).

NewsLab, s.r.o. Prvky vzácných zemin ( http://www.newslab.cz/rare-elements/, 5.1.2014).

Pressler, Šimon. Čínský surovinový monopol se chýlí ke konci. Přítomnost ( http://www.pritomnost.cz/cz/ekonomika/390-cinsky-lanthanoidovy-monopol-se-chyli-ke-konci, 7.1.2014).

Seaman, John – Ming, Hwa Ting (2013). Rare Earths: Furute Elements of Conflict in Asia. Asian Studies Review 37 (2), s. 234-252.

Světová obchodní organizace. Dispute DS431, DS432, DS433 ( http://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds431_e.htm, 7.1.2014).

Tůma, Matin (2010): Zatraceně vzácné zeminy. E15 11. listopad 2010.


[1] Zkratka REE je odvozena od anglického názvu pro vyto prvky - rare earth elements.

[2] Konkrétně se jedná lanthan (atomové číslo 57), cer (58), praseodym (59), neodym (60), promethium (61), samarium (62), europium (63), gadolinium (64), terbium (65), dysprosium (66), holmium (67), erbium (68), thulium (69), ytterbium (70) a lutecium (71), (Hurst, 2010: 35-40).

[3] Newslab. Prvky vzácných zemin, dostupné na: http://www.newslab.cz/rare-elements/, 5.1.2014.

[4] Newslab. Prvky vzácných zemin, dostupné na: http://www.newslab.cz/rare-elements/, 5.1.2014.

[5] Newslab. Prvky vzácných zemin, dostupné na: http://www.newslab.cz/rare-elements/, 5.1.2014.

[6] Více v příloze 1.

[7] Prudký nárůst těžby byl způsobem především vysokou poptávkou po europiu, které se začalo používat při výrobě barevných televizorů.

[8] Earth Observatory, dostupné na: http://earthobservatory.nasa.gov/IOTD/view.php?id=77723& ; src=eoa-iotd, 5.1.2014.

[9] V roce 2006 mělo povolení pro vývoz REE celkem 47 společností. V roce 2010 byly tyto koncese vydány pouze 22 firmám (Seaman-Ming, 2013: 239).

[10] Konkrétně upozorňují na porušení závazků vyplývajících z dohody GATT 1994 (porušení článků VII, VIII, X a XI) a protokolu o přistoupení. Tyto smlouvy zakazují jakákoliv množstevní omezení REE způsobem, který není jednotný, nestranný, přiměřený a transparentní (Jebe-Mayer-Lee, 2012: 593).

[11] Nestranné země v tomto sporu jsou: Brazílie, Kanada, Kolumbie, Indie, Korea, Norsko, Omán, Saudská Arábie, Tchaj-wan, Vietnam, Argentina, Austrálie, Indonésie, Turecko, Peru a Rusko.

[12] Světová obchodní organizace. Dispute DS431, DS432, DS433, dostupné na: http://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds431_e.htm, 7.1.2014.

[13] Pressler, Šimon. Čínský surovinový monopol se chýlí ke konci, dostupné na http://www.pritomnost.cz/cz/ekonomika/390-cinsky-lanthanoidovy-monopol-se-chyli-ke-konci, 7.1.2014.

[14] Portál Evropské komise. Rare Earths Competency Network, dostupné na: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/raw-materials/erecon/index_en.htm, 8.1.2014.

Jak citovat tento text?

Beneš, Kamil. Čínský monopol v produkci strategických prvků vzácných zemin - hrozba nebo výzva? [online]. E-polis.cz, 29. leden 2014. [cit. 2017-11-25]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/cinsky-monopol-v-produkci-strategickych-prvku-vzacnych-zemin-hrozba-nebo-vyzva.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Mgr. Kamil Beneš

Autor:

Autor se zabývá spektrem témat souvisejících s médii a jejich vlivem na politiku a mezinárodní vztahy.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.41 hvězdiček / Hodnoceno: 27x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2017]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(