Tommaso Campanella a Sluneční stát

 3. září 2009  Michal Krutský   komentáře

Giovanni Domenico Campanella, jak znělo jeho vlastní jméno, se narodil v roce 1568 v tehdy španělské Kalábrii. Jméno Tommaso přijal později až jako dominikánský mnich. Oba tyto body, které jsem zmínil, tedy Kalábrie a křesťanská víra, mají na Campanellu (pozitivní i negativní) vliv v celém jeho životě, a to jak v soukromém, tak především v tvůrčím.

Tommaso Campanella. Zdroj: liberliber.itTommaso Campanella. Zdroj: liberliber.it

Tommaso Campanella

Jde bezesporu o jednoho z nejvýznamnějších představitelů směru, jenž nese název utopický socialismus, směru, který se stal východiskem pro budoucí podobu komunismu. Jeho tvorba v rámci tohoto směru je pochopitelně důležitá i pro jiné vědní disciplíny, hlavně pro filozofii, „avšak proslul především jako politický teoretik, a to svou koncepcí ideálního státu.“ (Durozoi; Roussel 1994, 140)

Nejprve je však nutné ponořit se hlouběji do soudobé situace, v níž Campanella tvořil. Je zcela zásadní pochopit příčiny, které vedly ke vzniku utopického socialismu jako myšlenkového směru. Období přelomu 16. a 17. století je pro Itálii typické úpadkem mocných městských států, které se dosud těšily velké (zejména) ekonomické prosperitě. To muselo mít na Campanellu obdobný dopad, jako na Angličana Thomase Mora , v jehož zemi dochází vlivem úpadku a transformace feudálního systému k bujení chudoby, zločinnosti a jiných negativních důsledků. Podobně tomu bylo i v Itálii přelomu 16. a 17. století (byť to bylo o něco později, než zmiňované události v Anglii). Příčiny sice nebyly stejné, důsledky však ano. To vede inteligenci k zamyšlení se nad tím, zda-li je stávající řád (resp. politický systém) ten pravý. Výsledkem těchto úvah je utopický socialismus. Zde je ovšem potřeba se zastavit, neboť dílo Campanellovo a Morovo je jakýmsi prvním krokem k úplnému rozvinutí tohoto směru. Ten dosahuje svého vrcholu až v návaznosti na důsledky industriální revoluce na přelomu 18. a 19. století, v dílech Francouzů Saint-Simona a Charlese Fouriera a Angličana Roberta Owena. Nicméně jak pro dílo autorů přelomu 18. a 19. století, tak již pro dílo Campanellovo (a Morovo) je typické, že „(…) předkládá návrhy na novou a spravedlivě uspořádanou společnost. Utopisté chtěli svých sociálních experimentů dosáhnout poklidnou cestou. S revolucí ještě nepočítali.“ (Rosůlek 2004, 149-150). Na druhou stranu můžeme v díle T. Campanelly Sluneční stát pozorovat velmi nepatrné, avšak zjevné náznaky nutnosti revoluce. Byť ve smyslu obhajoby křesťanství zde mořeplavec (který vypráví o ideálním státě) praví: „Ale dříve se musí všechno vyrvat a vyhladit, a pak se teprve bude budovat, sázet atd.“ (Campanella 1951, 88).

Jak jsem již uvedl, křesťanství je Campanellovi osudné (v přeneseném významu slova) nejen v životě, ale i v jeho díle. Již v mládí byl velmi nadaným a dokázal to i na odborné mnišské disputaci v Cosenze, kde velmi obratně argumentoval a vyvracel názory starších, uznávaných mnichů (Campanella 1951, 15). Jeho v jistém smyslu reformní myšlenky, kdy „(…) snaží se skloubit novou vědu s náboženskými dogmaty (…).“ (Durozoi; Roussel 1994, 140), jsou zároveň i jedněmi z příčin jeho budoucích problémů s církví. Co je totiž pro Campanellu příznačné je to, že své rozsáhlé znalosti astrologie využívá ve svých dílech, a jak nám historie ukázala, převratným astrologickým objevům nebylo v jeho době příliš přáno. On se navíc tyto znalosti a objevy snaží využít pro všechny (nebo alespoň většinu) oblasti lidské činnosti, od technologických vynálezů až po plození dětí. Ve spojitosti se vzpourou, kterou zamýšlel uskutečnit v Kalábrii a jíž se mu nepodařilo uskutečnit , se dostal církvi na nemilost. Byl dlouhá léta vězněn a brutálně mučen, avšak nezlomen . Naopak, píše zde, mimo jiné, své největší dílo, jímž je Sluneční stát.

Co se týče jeho tvorby, pak po prvotním počinu, spise „Philosophia sensibus demonstrata“, který píše v materialistickém duchu proti dílu nepříliš významného italského filozofa a právníka J. A. Marty, stojí za zmínku především jeho díla „O Španělské monarchii“ (jenž pravděpodobně také píše ve vězení), „Astrologie“ či „Poražený atheismus“. V těchto dílech je jasně patrná myšlenka radikálního sociálního přetvoření a nastolení ideálního křesťanského království (Campanella 1951, 17, 20-22). Vrátíme-li se zpět k jeho sporům s církví, pak je zajímavá skutečnost, že mu při obhajobě paradoxně (byť reformační duch v něm zjevně popřít nelze) pomohly silně protireformační práce „O křesťanské monarchii“ a „O církevní vládě“ (Campanella 1951, 18).

Spornou oblastí však zůstává otázka, kde bral Campanella inspiraci pro svoji tvorbu. Na jedné straně se předpokládá, že čerpal především z myšlenek Platónových a práce Thomase Mora ho příliš neovlivnila (Campanella 1951,

9-10). Podobnost s Platónem bychom zcela jistě mohli přijmout jako přijatelný argument, vždyť v jeho díle nacházíme přímou spojitost s myšlenkami Platóna, jako je např. otázka plození dětí, resp. kontroly soukromého a intimního života. Morovo dílo, tím míněno Utopia, však pravděpodobně mělo na Campanellu a (přinejmenším) jeho Sluneční stát alespoň nepřímý vliv. Z druhé strany ovšem přicházejí hlasy, že „(…); myšlenky jeho nejsou původní, je to směs názorů Platónových a názorů Machiavelliho, pohybující se v okruhu běžného humanismu.“ (Sedmík 1932, 127). Tento názor, že Campanella pouze prezentuje myšlenky jiných, s největší pravděpodobností také nebude zcela pravdivý.

Shody bychom se ovšem mohli dobrat při zkoumání dopadu jeho tvorby na pozdější autory. Jeho díla byla jedněma z prvních kroků k rozvoji myšlenky utopického socialismu a s tím souvisejících prací. A nyní nemluvím jen o pozdějších utopických socialistech, ale i ostatních literátech a myslitelích. Jen pro ilustraci a pro zajímavost mohu uvést dílo „Labyrint světa a ráj srdce“ od Jana Ámose Komenského z 17. století. Podle Sedmíka (1932, 134): „Zde Komenský o organisaci lidské společnosti píše ve formě utopie jako již před ním T. More, Bacon, Campanella, nebo jeho přítel, Johann Valentin Andreae, německý myslitel, který na něho měl vliv.“

Rostoucí spory s církví a s křesťansky orientovaným Španělskem postupně přimějí Campanellu, aby si našel nové útočiště, jenž nachází u svých francouzských přátel (Francie ho pochopitelně jako nepřítele Španělska podporovala). Problémy s publikací ho však provázejí až do jeho smrti v Paříži v roce 1639 (Campanella 1951, 24).

Sluneční stát

Nepochybně nejslavnější, a pro politickou teorii nejvýznamnější, je Campanellovo dílo z roku 1602, nesoucí název Sluneční stát. Jak už jsem uvedl, zpracoval jej během svého pobytu ve vězení, kde poznal pravou tvář inkvizice, a kde byl za své názory krutě mučen (tyto zážitky se v jeho díle nepřímo objevují). Navzdory tomu je potřeba dodat, že zůstal oddaným křesťanem a v mnohém jej přirovnává k onomu ideálnímu zřízení, které panuje ve Slunečním státě.

Z formálního hlediska jde o vyprávění, resp. o rozhovor mezi velmistrem řádu Hospitalitů a jeho hostem, mořeplavcem z Janova. Velmistr pokládá mořeplavci jednoduché, věcné otázky, a ten mu na ně výkladovým, až popisným způsobem odpovídá. Síla tohoto díla není až tak v čtivé a pro čtenáře přitažlivé formě, nýbrž v obsažnosti, až preciznosti, jakou jsou popisovány jednotlivé detaily života občanů, jenž je výhradně podřízen politické moci (veřejný i soukromý život). Tento stav dobře vystihuje Sedmík (1932, 128): „(…); obyvatelstvo žije komunisticky a všechny jeho projevy a jednání jsou pod státním dozorem.“

Sluneční stát je jakýmsi ideálním církevně-politickým státem, jehož obyvatelstvo tvoří před mongolskou invazí uprchlí Indové. Ten je rozčleněn do sedmi kruhů, které vstoupají vzhůru. Na vrcholu se nachází chrám, v němž je spodobněno nebe a země. Celé město leží na půdorysu kříže, jehož jednotlivé osy směřují na čtyři světové strany. Zde je patrný důraz na geometrická, resp. matematická pravidla, což má spojitost i s astrologií, jež má (nejen) v tomto Campanellově díle značný význam (v oblasti objevů, plození dětí atd.).

Jde o dokonalou architektonicky-kulturně vyřešenou strukturu města. Systém vzdělávání má relativně pevnou strukturu, která je podpořena vypodobněním všech znalostí lidstva na zdech jednotlivých kruhů. Tento vzdělávací systém však není zcela rigidní, naopak dává možnost jedincům vyniknout v určitém oboru, avšak o tom, zda jej budou vykonávat, či nikoliv, rozhodují nejvyšší představitelé po konzultaci s jejich učiteli. Za nejvyšší ctnost považují vševědoucnost nebo alespoň přiblížení se k ní. Z toho plyne, že čím vzdělanější jednotlivec je, tím vyšší postavení má. Zajímavé ovšem je zvláštní postavení zemědělského řemesla, které je považováno za nejváženější znalost. Na druhou stranu zdejší rovnostářský systém, kdy všichni pracují pro všechny a je zrušeno soukromé vlastnictví, by tento fakt vysvětloval. Tento komplexní systém vzdělávání má i jisté nedostatky a skrytá nebezpečí. Patrně nejviditelnějším je odsun méně nadaných dětí na vesnici (Campanella 1951, 49).

Přes tento systém vzdělávání se dostáváme k samotnému politickému systému, který je jistě pro politickou teorii v popředí zájmu. Na vrcholu moci stojí nejvyšší vládce, kněz nazývaný Slunce. Ten je (téměř) vševědoucím, má prakticky neomezenou rozhodovací moc. I on však může být nahrazen jiným obyvatelem, prokáže-li větší vědomosti. Pod ním stojí tři nejvyšší kněží, kteří mají specifické pole působnosti. Jsou jimi Moc (oblast vojenství), Moudrost (oblast kultury a vědy) a Láska (především oblast plození dětí). Nad obyčejným obyvatelstvem pak stojí již jen dvě podstatné instituce, a těmi jsou soudy a úředníci, přičemž úředníci mají na starost fungování jednotlivých oblastí života společnosti. Důležité je ještě zmínit existenci Rady, což je orgán sestávající se ze všech obyvatel nad 20 let věku, a jenž prodiskutovává všechny oblasti týkající se státu.

Než ovšem pokročíme od vzdělávacího systému dále, je nutné zmínit, že své znalosti a tudíž i zvyklosti nepovažují za jednou pro vždy dané. Naopak, vysílají do světa vyzvědače, kteří přinášejí z celého světa znalosti a zvyky, z nichž se pak vybírají ty pozitivní a uvádějí se v praxi. Těm negativním se snaží vyvarovat.

Velmi důležitou otázkou je problematika soukromého či intimního života, resp. problematika plození potomků. Pro tento specifický politický systém je typická kontrola a řízení všech oblastí lidské činnosti, plození dětí nevyjímaje. Campanella tuto oblast značně podmiňuje znalostem astrologie, což je pro většinu jeho práce typické. Dochází k přesnému vypočítávání doby rozmnožování a dokonce i výběru partnerů. Zde je patrně nejzjevnější podoba Campanellových myšlenek a Platónových názorů (v tomto případě tedy problematika eugeniky).

Poslední oblastí, na kterou se podrobněji podívám, je vztah Campanelly, resp. jeho názorů v této knize prezentovaných, a náboženství, myšleno křesťanství. Podobně, jako v celém jeho životním díle, jde Campanellovi v době, kdy „pro filosofické myšlení období takzvané renesance je typický jeho protischolastický charakter.“ (Jovčuk; Ojzerman; Ščipanov 1976, str. 141), o vytvoření ideálního politicko-církevního modelu. Ve Slunečním státě se pouští do rozporných hodnocení. V podobě vyprávění mořeplavce staví do protikladu bezzištný, rovnostářský systém Slunečního státu a křesťanský církevní systém. V jeho podání tvrdí: „(…), že kdyby se naši bratři, mniši a naši kněží nedali zlákat láskou k příbuzným a přátelům, byli by mnohem světější, méně připoutáni k majetku a měli by více lásky pro bližního“ (Campanella 1951, 36). Připomíná však, že obyvatelé Slunečního státu „nemilosrdně pronásledují nepřátele náboženství a státu a říkají, že nejsou hodni, aby byli počítáni mezi lidi.“ (Campanella 1951, 56). Původ těchto myšlenek bychom pravděpodobně mohli dohledat v jeho zkušenostech s inkvizičními institucemi. V díle však dále zdůrazňuje, že existence boha není zpochybněna, obyvatelé Slunečního státu v něj věří. „Zdůvodnění sociálního ideálu je u Campanelly, (…), panteistické. Život v obci je založen na božském a přírodním zákonu, podle něhož je celek vždy více než jakákoli jeho část. Každý člověk je především členem kolektivu.“ (Jovčuk; Ojzerman; Ščipanov 1976, 140). Velmi podobné rysy, zejména v porovnání s druhou částí citace, nese i charakteristika komunismu jako politické ideologie.


Poznámky pod čarou

Utopický socialismus nese přívlastek utopický dle Morova díla Utopia. V něm autor přichází s myšlenkou ideálního státu, který je charakteristický svými komunistickými prvky, jako je absolutní rovnost apod. (Valeš 2004, 101).

Zde taktéž vycházel z astrologických propočtů, kdy měl za to, že právě v této době má dojít ke zlomu a nastolení ideálního státu.

Což nepřímo zmiňuje i ve svém díle Sluneční stát na obranu pravé, nezlomné víry.

A to především podporou významných astrologů té doby (např. Galileo Galilei), kteří stáli proti relativně rigidnímu přístupu církve, stejně tak, jako údajným osnováním spiknutí proti Španělsku.

Použitá literatura

  1. Campanella, T.: 1951. Sluneční stát. Rovnost, Praha
  2. Durozoi, G.; Roussel, A.: 1994. Filozofický slovník. EWA Edition, Praha, str. 140
  3. Jovčuk, M. T.; Ojzerman, T. I.; Ščipanov, I. J.: 1976. Dějiny filozofie. Svoboda, Praha, str. 140-141
  4. Rosůlek, P.: 2004. Politické ideologie. In Cabada, L.; Kubát, M. (a kol.): Úvod do studia politické vědy. Eurolex Bohemia, Praha, str. 149-150
  5. Sedmík, J.: 1932. Úvod do politického myšlení. Pražská odbočka dělnické akademie, Praha, str. 127-128, 134
  6. Valeš, L.: 2004. Dějiny politických teorií. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň, str. 98-103

Jak citovat tento text?

Krutský, Michal. Tommaso Campanella a Sluneční stát [online]. E-polis.cz, 3. září 2009. [cit. 2016-12-04]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/tommaso-campanella-a-slunecni-stat.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.33 hvězdiček / Hodnoceno: 9x


Přidat komentář

Vložit komentář

Miloš Neumann

úterý, 3. listopad 2009
21:52

Vynikající článek, Michale.


Napsal: Miloš Neumann [Odpovědět]

Kateřina Kadlecová

úterý, 15. prosinec 2009
23:26

Dobrý večer,
studuji Biskupské gymnázium ve Žďáře nad Sázavou a pracuji na seminární práci, pro kterou je stěžejní knihou právě Sluneční stát. Touto cesou bych se chtěla zeptat, jestli je možno z Vašeho článku čerpat.
Dále bych Vás chtěla poprosit o definování pojmu ideální stát. Svými slovy to zvládnu, ale nezdá se mi to dost dobré.
Děkuji. S pozdravem K.K.


Napsal: Kateřina Kadlecová [Odpovědět]

stulik

středa, 16. prosinec 2009
00:33

stulik

Vážená Kateřino,
nechci mluvit za autora, ale v obecné rovině lze čerpat z jakéhokoliv článku přístupného na jakémkoliv serveru. Jediný problém je odkazování. Osobně preferuji tento způsob: přímo do textu dáte za text, který parafrázujete či citujete toto - (Krutský, 2009). Protože čerpáte z internetového zdroje, tak do seznamu literatury na konec Vaší práce dáte toto: Krutský, M.: 2009. Tommaso Campanella a Sluneční stát. On-line na: sem dáte link na článek. Datum náhledu: dd. mm. rrrr.
Způsobů je více, ale odkazovat se musí, jinak je to považováno za plagiátorství. Ještě jedna věc: pokud kolega Krutský cituje nějaký výrok (nebo "hodně parafrázuje") a Vy ho chcete re-citovat udělejte to takto: (Campanella, cit. dle Krutský, 2009). Pokud jen parafrázujete parafrázování, vyhoďte jen "cit." a jinak je postup stejný...
Hezký večer...
---------------------------------
Zpráva byla upravena adminem 16.12.2009 ve 00:39:07


Napsal: stulik [Odpovědět]

Jarek

středa, 16. prosinec 2009
11:40

Stulik: máte samozřejmě pravdu, citační etika se dodržovat musí. :) jen si v duchu představuji, jak řeší případy plagiátorství na Biskupském gymnáziu ve Žďáře nad Sázavou :).


Napsal: Jarek [Odpovědět]

stulik

středa, 16. prosinec 2009
14:19

stulik

to Jarek: jistě, chápu :) Když bude Kateřina odkazovat již na gymnáziu, krásně pak zvládne metodologické semináře na VŠ :)


Napsal: stulik [Odpovědět]

Kateřina Kadlecová

středa, 16. prosinec 2009
21:34

Moc děkuji:)
to Jarek: jelikož je seminární práce pro daný seminář stěžejní, tak se plagiátorství řeší neklasifikováním.


Napsal: Kateřina Kadlecová [Odpovědět]

Jarek

středa, 16. prosinec 2009
23:05

KK: Tak to gratuluju, váš vyučující je důslednější než řada vysokoškolských pedagogů.


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Kateřina Kadlecová

středa, 16. prosinec 2009
23:15

to Jarek: :)zatím nemá tu čest srovnávat, ale nestěžuju si.


Napsal: Kateřina Kadlecová [Odpovědět]