Strana zelených, její historie, současnost a budoucnost

 4. únor 2010  René Kolář   komentáře

Jednou z kuriozit české politické scény je pozice Strany zelených v současném politickém spektru. Všude v Evropě i ve světě, kde tato strana existuje, náleží jednoznačně do levé části politického spektra, dokonce na jeho levý okraj. U nás však tomu tak není. Po tři roky byla součástí pravicové vládní koalice, od levice se zřetelně distancovala, mnohými kritiky byla dokonce považována za jakýsi satelit („béčko“) ODS

Strana zelených, její historie, současnost a budoucnostStrana zelených, její historie, současnost a budoucnost

Jednou z kuriozit české politické scény je pozice Strany zelených v současném politickém spektru.

Všude v Evropě i ve světě, kde tato strana existuje, náleží jednoznačně do levé části politického spektra, dokonce na jeho levý okraj. U nás však tomu tak není. Po tři roky byla součástí pravicové vládní koalice, od levice se zřetelně distancovala, mnohými kritiky byla dokonce považována za jakýsi satelit („béčko“) ODS. I když je strana vnitřně nejednotná, dá se říci, že v tuto chvíli svým aktuálním směřováním a s nynějším vedením patří do pravé části politického spektra, byť otevírá poněkud nekonzistentně některá typicky levicová témata - práva žen, etnických a sexuálních menšin, ochranu přistěhovalců a podobně.

Proč je u nás pozice SZ jiná než v jiných zemích? Než na tuto otázku odpovíme, musíme si nejprve vysvětlit, proč je ve světě SZ obvykle stranou výrazně levicovou.

Na první pohled se může zdát, že ochrana přírody a životního prostředí nejsou otázkami levicovými nebo pravicovými, že je to něco, co jde mimo tradiční levo-pravé dělení.

Milovat přírodu či uvědomovat si potřebu ochrany přírodních zdrojů může zrovna tak hluboce věřící křesťan, zapřisáhlý ateista, praktikující žid či ve víře pevný muslim. Zrovna tak člověk se silným přesvědčením o nutnosti sociální solidarity stejně jako ten, kdo v takové solidaritě vidí jen těžké okovy bránící ekonomice v běhu.

Jinak to ovšem vypadá, domyslíme-li, co vyplyne z toho, když ekologii postavíme jako skutečnou, ne pouze deklarovanou, prioritu.

Proč lidé volí pravici, co od ní očekávají? Mám teď na mysli pravici v tom smyslu, jak je tento termín mainstreamově používán u nás, tedy především s akcentem na ekonomická témata. Lidé takovou pravici volí, protože věří, že bude po svém vítězství snižovat daně nebo je alespoň nebude zvyšovat nebo je bude zvyšovat méně než by to udělala vláda levicová. Dále proto, že očekávají méně zásahů státu do ekonomiky, méně byrokracie, méně komplikovaných předpisů a zákonů, méně protivných státních úředníků kontrolujících chod firmy a během těchto kontrol leckdy chod firmy narušujících, méně hrozících vysokých pokut za stále nové a nové prohřešky, méně zákonem a předpisy požadovaných nutných investic, prodražujících chod podniku, který vlastní nebo v němž jsou zaměstnáni.

Co lze očekávat od Strany zelených po případném úspěchu ve volbách a zaujetí místa ve vládní koalici? V prvé řadě je třeba říci, že ekologická politika je drahá. Znamená více předpisů a zákonů, více nových přestupků a sankcí za tyto přestupky, více nutných investic do provozů firem, více úředníků kontrolujících dodržování těchto předpisů a v případě jejich porušení udělujících sankce ve formě pokut, eventuálně dokonce uzavření podniku či provozu, více dotací a subvencí způsobujících tržní deformace a v konečném důsledku pravděpodobně také vyšší daně, neboť to vše je třeba zaplatit. Zatímco klasická levice bere bohatým a dává chudým (i když zrovna u nás to tak úplně neplatí) a vyžaduje proto vyšší daně, aniž by ovšem podnikatele nutila do vysokých investic prodražujících produkty a služby jejich firem, tady zaplatí majitel firmy dvakrát - ve formě vyšších daní potřebných k pokrytí nákladů státu na zvýšenou ekologickou agendu a ve formě investic, které jsou nutné k zavedení nových ekologických či „ekologických“ technologií. Není tedy divu, že Václav Klaus, který je přesvědčeným pravicovým politikem s konzistentními názory, vidí v prosazovatelích zelené politiky své úhlavní nepřátele, možná dokonce větší než jsou komunisté. Z jeho pohledu je to logické a naprosto oprávněné, bez ohledu na to, jsme-li stoupenci či odpůrci Klausových názorů.

Navíc je tu ještě jeden faktor. Kolik je stoupenců ekologické politiky v populaci? Já se domnívám, že 100%. Každý, s kým jsem za svého života kdy mluvil, si uvědomoval nutnost jakési ochrany životního prostředí. Když dotyčný zjistí, že ho to bude stát peníze, a je-li soukromým podnikatelem i nervy a čas, nadšení tu méně, tu více, u někoho dokonce zcela opadne. Ale i tak zůstává mnoho lidí, kteří si buď neuvědomují ekonomické souvislosti, nebo jsou ochotni část své životní úrovně, nebo pokud možno raději životní úrovně svých spoluobčanů, obětovat pro dlouhodobé cíle ochrany přírody a přírodních zdrojů. Ale ekologie, pokud zrovna nedojde k nějaké ekologické katastrofě, nebývá něčím, co dokáže pohnout k volbám masu voličů. Těch, pro něž je ekologie prioritou priorit, nebývá v populaci tak mnoho. Patrně méně než 5% populace. Strana Zelených tedy musí voliče oslovovat i neekologickými tématy a získávat nové voliče. Proto se orientuje na zájmy prvovoličů, na zájmy etnických minorit, sexuálních minorit, práva žen, a podobně. To jsou všechno témata, která vytvářejí další silný tlak na státní rozpočet, na zvyšování daní, na navyšování byrokracie, na vznik nových a nových úřadů. Tak to prostě je.

Je zřejmé, že vládní koalice strany s pravicovým ekonomickým programem se Stranou zelených je velmi problematická. Trochu mi to připomíná teoretickou koalici Dělnické strany a Romské občanské iniciativy. Takovou koalici si nemožno ani představit. Kupodivu ODS a SZ nejenže si vzájemnou koalici představily, ale dokonce ji i realizovaly. Dle mého názoru to vypovídá o určité ideové vyprázdněnosti předáků obou stran a o tom, že pro dnešní české politiky je prioritním cílem podíl na moci a ideologie je pro ně pouze prostředkem, jak cíle dosáhnout. Neukáže-li se určitý prostředek dostatečně účinný, je odvržen a nahrazen jiným prostředkem, politický postoj jiným postojem, demagogie jinou demagogií.

Jak se vlastně Strana zelených ocitla na české politické scéně v tak nepřípadné části politického spektra? Založena byla na počátku 90. let těsně po revoluci. Byla to doba euforie a neznalosti základních pojmů demokratické politiky. Protože komunisté operovali s pojmem levice a všechny své odpůrce klasifikovali jako pravičáky, získalo slovo levice v politickém slovníku nepěkný přízvuk, ba až význam nadávky. Drtivá většina občanů České republiky se označovala za pravicově smýšlející, nikdo nechtěl být levičákem a octnout se tak na jedné lodi s nenáviděnými komunisty. Nebylo proto žádným překvapením potkat člověka s jednoznačně vyhraněnými levicovými názory na ekonomiku, který sám sebe označoval za pravičáka, obdivoval Reagana a Thatcherovou, aniž znal jejich skutečnou hospodářskou i jinou politiku, dokonce tvrdil, že levice je pro něj naprosto nepřijatelná. V této situaci a době se vyvíjel příběh Strany zelených v prvních letech její existence.

Navíc se objevila fáma, že SZ byla založena estébáky, kteří tak chtěli udržet svůj vliv i v demokraticky se rozvíjející společnosti. Bez ohledu na to, zda fáma byla pravdivá, či nikoli (spolupracovníci bývalé StB se objevili prakticky ve všech nových relevantních politických stranách, nemuseli být nutně k tomu úkolováni, StB prostě lanařila mezi své agenty osoby s vlivem, schopností jednat s lidmi a ovlivňovat je, schopné získávat důvěru obětí a zároveň často lidi velmi cílevědomé, prahnoucí po kariéře a sebeprosazení; schopnost jednat s lidmi je nezbytnou výbavou každého politika, ambicióznost je pak vlastností, která do politiky vede), Straně Zelených ublížila a zároveň prudce snížila její ochotu přihlásit se do levicové části politického spektra.

Nadšené a upřímné, avšak neprofesionální vedení SZ pak bylo brzdou dalšího rozvoje strany a vzestupu preferencí. V té chvíli do strany přišel Martin Bursík, profesionální, zkušený politik pravicového ražení, který už vystřídal několik poltických stran, byl veřejně známou osobností a měl za sebou dokonce i ministerskou zkušenost, i když tehdy ještě v dresu KDU-ČSL. Bursík stranu zprofesionalizoval, podařilo se mu také zabezpečit potřebné finanční prostředky a přivedl ji do parlamentu. Nastavil kurs spolupráce s ODS a SZ směroval výrazně doprava. Tam se strana nachází i dnes.

Problémem je, že tento kurs není dlouhodobě udržitelný. Tím spíše, že ODS ve svém marketingu už sice příliš nepoužívá slib nižších daní, ale stylizuje se do role zachránce českého státního rozpočtu. Tam asi pro velké navyšování položek směřujících na ekologii nebude prostor. Pokud by ještě někdy Zelení prošli do sněmovny a stali se součástí koalice s ODS, bude to znamenat, že budou se svými zelenými požadavky ve vládě dobře placeným komparsem nebo pokud využijí své síly k vydírání, zdiskredituje se pro změnu ODS před svými voliči.

Domnívám se, že bude nutné, aby strana zaujala to místo, které jí v politickém spektru jedině patří - totiž nalevo od KSČM. Z této pozice jedině bude moci konzistentně a účinně prosazovat politiku, kterou slibuje svým voličům. ČSSD (a pokud by nebyla zdiskreditována, pak KSČM) je přirozeným koaličním partnerem Zelených. Ještě lépe by bylo, kdyby se tato malá strana rozhodla nepřijímat vládní zodpovědnost a zůstala by konstruktivní parlamentní opozicí, alespoň po jedno volební období. I když vzhledem k ambicím politiků této strany jde samozřejmě o návrh těžko realizovatelný.

Jak citovat tento text?

Kolář, René. Strana zelených, její historie, současnost a budoucnost [online]. E-polis.cz, 4. únor 2010. [cit. 2017-09-22]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/strana-zelenych-jeji-historie-soucasnost-a-budoucnost.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 2.62 hvězdiček / Hodnoceno: 8x


Přidat komentář

Vložit komentář

Vyhořelá labuť

čtvrtek, 4. únor 2010
23:03

Přečetl jsem to celé, velmi zajímavé. Většinu z toho ovšem považuji za velmi kontroverzní. Vyberu jen něco z toho, snad to autora nebo jiné bude zajímat :) Tak mi třeba není jasné, jak prosazování zájmů etnických minorit, sexuálních minorit, práva žen, a podobně" (...) vytváří další silný tlak na státní rozpočet, na zvyšování daní, na navyšování byrokracie, na vznik nových a nových úřadů. Myslím si, že realita je skoro přesně opačná (integrace Romů do společnosti a ekonomiky by byla blahodárným balzámem nejen pro SR, ale pro majoritní společnost vůbec. Stejně tak, pokud by společnost více využívala potenciálu žen, který je někdy až trestuhodně opomíjen). Nerozumím také onomu machovsko-klausovskému termínu "ideová vyprázdněnost", který obvykle slýchávám z úst tzv. opravdových pravičáků, jež mají blízko ke se družení klausovských fetišistů - totiž CEPu. V předminulém čísle Reflexu o tom zase Mach psal... že je naše pravice v krizi, že to není pravice, ale levice. Mach je ekonom, nevím kým je René Kolář (a rád se to dovím:), já jsem politolog a vím jedno, a to skoro jistě. Ideová vyprázdněnost, nebo jak říká druhá strana "ideové rozkročení se", nebo jak říkáme my - tzv. vědci - utlumení ideologické roviny v rámci jakési catch-all tendence, je jevem běžným v Evropě. Nebyla to Merkel, kdo - v přátelském obětí - obrala SPD o veškeré (anebo alespoň o hezkou řádku) původně tzv. levicových témat? Ideologie prostě už dnes nehraje takovou roli, to je dobře, myslím si. Ideologie jsou totiž mýty, nejednáme-li podle mýtů, jednáme v uzkém kontaktu s realitou - ideálně. Ti Machovci a další, kteří si myslí, že ekonomie je moderní teologie, nevidí, že kdyby k onomu "vyprázdění" (které ovšem není tak "tragické", jak se někdy tvrdí) ODS nedošlo, že by dost možná ČSSD vysála i onen politický střed. ODS by získala možná 20 % - 25 % a víc - s prominutím - ani prd. Možná, že by to tady pak nevypadalo o moc jinak než jako na Slovensku (ochraňuj nás Pánbůh!). A třeba by se to panu Machovi líbilo více, třeba. Ale to jsem dost odběh.
Ještě mi není jasné, proč si autor myslí, že bude nutné, aby SZ obsadila místo nalevo od KSČM. To bylo nepochybně myšleno jako vtip. No, jestli ne, tak nevadí. Ale možná to vychází z toho, že autor sledoval tzv. Zelené na Západě. Jenže u nás je KSČM, to není německá Levice, ani belgičtí komunisté, naši komunisti, to jsou špatně maskovaní stalinisti, alespoň podle mého, antisystémová strana. V tom případě by se ze SZ musela stát též takovou, krom toho by to znamenalo naprosto změnit cílení na voliče (kteří se dosud rekrutovali především ze středu - politické i sociálního) ... což by znamenalo naprostou zkázu strany ... v tom je ten skrytý vtip autorův :)
Krom toho, já nevím, ale proč si myslíte, že ty tzv. zelené technologie zvyšují náklady, tím snižují konkurenceschopnost. Chci říci ano krátkodobě je to jistě zátěž, podobně jakou byl přechod na elektřinu z páry nebo tažné síly (o tom není sporu), ale co z dlouhodobého hlediska? Neznamená to v tomto ohledu spíše konkurenční výhodu? No, to jen tak ... pár mých nesouvislých blábolů.


Napsal: Vyhořelá labuť [Odpovědět]

Jarek

pátek, 5. únor 2010
19:36

Kousavá otázka na autora: "V kolikátém ročníku studia se právě nacházíte?" Napsat, že místo Zelených je nalevo od komunistů je holé pomatení smyslů. Také si nedokáži představit, jak politika rovnoprávnosti sexuálních menšin vytváří silný tlak na státní rozpočet :). Historii strany fakticky nezmiňujete, píšete, že vznikla na počátku 90. let a než se čtenář naděje, ŠUP, už je tam Bursík, co třeba pánové Haken, Kejval, Vlček, Rokos, Zeman, Čejka, Patočka nebo Beránek? Váš článek je děs a běs...už jenom že absolutizujete 100% stav příznivců ekologické politiky. Příště jinak a lépe (hůře to už snad ani nejde).


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Plzenak

neděle, 7. únor 2010
22:23

Autore, nezlobte se, ale Vas clanek je pomerne hloupy slepenec ideologickych klise, nesmyslu a polopravd. Pro pisete o Strane zelenych, kdyz vite patrne pramalo o historii jak ceske, tak evropskych stran zelenych.


Napsal: Plzenak [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(