Sebeurčení pro Jižní Osetii a Abcházii, ano nebo ne?

 13. listopad 2008  Ondřej Hájek   komentáře

Srpnová válka v Gruzii už přece jenom není moc aktuální problém, ale přesto i v současné době stojí za to zamyslet se nad jedním konkrétním aspektem tohoto konfliktu. Výsledkem této krátké války bylo mimojiné jednostranné vyhlášení nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie na Gruzii. Ty okamžitě uznalo Rusko. Na první pohled se zdá, že je vše v pořádku. Vždyť tyto separatistické provincie už dlouhou dobu usilovaly o právo na sebeurčení a až nyní se jim podařilo fakticky se od Gruzie odtrhnout.

Sebeurčení pro Jižní Osetii a Abcházii, ano nebo ne?Sebeurčení pro Jižní Osetii a Abcházii, ano nebo ne?

Srpnová válka v Gruzii už přece jenom není moc aktuální problém, ale přesto i v současné době stojí za to zamyslet se nad jedním konkrétním aspektem tohoto konfliktu. Výsledkem této krátké války bylo mimojiné jednostranné vyhlášení nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie na Gruzii. Ty okamžitě uznalo Rusko. Na první pohled se zdá, že je vše v pořádku. Vždyť tyto separatistické provincie už dlouhou dobu usilovaly o právo na sebeurčení a až nyní se jim podařilo fakticky se od Gruzie odtrhnout. Sice je uznala víceméně jenom Moskva, ale vláda z Tbilisi už nemá na dění v těchto provinciích prakticky žádný vliv. Ten ostatně ani nikdy neměla. To je důvod toho, proč se Gruzie rozhodla k vojenskému zásahu - chtěla prostě získat kontrolu nad touto oblastí. Vypadá to tedy, že Saakašvili upíral Abcházincům a Jižním Osetincům právo na sebeurčení.

Ve světle této interpretace války v Gruzii mnozí lidé ihned označují Gruzii za agresora a Rusko, které posléze intervenovalo, označují za "mírotvorce". Problém je ovšem v tom, že Gruzie nenapadla území cizího státu. Naopak Rusko provedlo intervenci na území cizího státu, a to bez nějaké opory v mezinárodním právu. Sice se může zdát, že Rusko už nemohlo přihlížet tomu, jak Gruzie utlačuje Osetince a Abcházince, ale je paradoxní, že o ně v celém tomto konfliktu vůbec nešlo.

Skutečný důvod této války totiž leží úplně někde jinde. Proamerický prezident Saakašvili se rozhodl vybudovat ropovod, který měl směřovat do Evropy, ale jeho trasa by vůbec nevedla přes Rusko, čímž by se Evropa stala energeticky méně závislá na Rusku, respektive na jeho libovůli, jestli Evropě přiškrtí kohoutky nebo ne, podle toho, jak se mu to bude hodit. Problém pro Saakašviliho představovala skutečnost, že tento ropovod musel vést i přes část separatistického území, a proto se pokusil nad ním získat kontrolu vojenskou cestou. Toho okamžitě využilo Rusko, které nemohlo dopustit, aby se na něm Evropa stala alespoň částečně energeticky nezávislá. Z tohoto důvodu potřebovalo Rusko udělat z Gruzie státní útvar neschopný ničeho. Proto Rusové provedli intervenci s ospravedlněním, že přicházejí na pomoc utlačovaným Osetincům a Abcházincům, a když byla vyhlášena nezávislost Jižní Osetie a Abcházie, Rusko je okamžitě uznalo. Celé to vypadlo velmi důvěryhodně, ještě když si uvědomíme, že jim Moskva předtím vydávala ruské pasy. Kreml se tak mohl odvolávat na skutečnost, že se už nemohl dívat na to, jak špatně se v "blízkém příhraničí" zachází s "jeho" občany. Jenže to celé je jenom zástěrka - skutečné zájmy Ruska byly totiž zcela jiné.

Jsem toho názoru, že každý národ by měl dostat právo na sebeurčení, tedy i Jižní Osetie a Abcházie, ale v tomto konkrétním případě jsem velmi na pochybách, protože tu jde o něco víc a nelze to nevidět. Rusům vůbec nešlo o pomoc Jižní Osetii a Abcházii, o jejich právo na sebeurčení, jinak by podobným způsobem muselo přece postupovat i v případě takového Čečenska. Navíc se mi zdá hodně absurdní, že by měla existovat nějaká nezávislá Jižní Osetie, ale už ne třeba Severní Osetie, která je součástí Ruské federace. Z toho je jasně patrné, že tady nejde o žádné právo na sebeurčení, tento argument prostě padá. Rusko rozbíjí sousední stát kvůli malým národům, protože se mu to hodí kvůli jeho vlastním zájmům, zatímco na svém území má takových malých národů nespočet, ale tam by něco podobného nepřipustilo, což jsme ostatně mohli vidět na válce v Čečensku.

Z tohoto důvodu jsem momentálně proti sebeurčení pro Jižní Osetii a Abcházii, a to proto, že to poslouží jenom Rusku, které je v celé věci zaiteresováno. O nic jiného tu nejde. Pokud Rusové uznali nezávislost Jižní Osetie a Abcházie, měli by se tak zachovat v i případě Čečenska. Pokud to neudělají, je vidět, že jde jenom o pokrytectví. Pokud ano, pak bych byl ochoten svůj názor přehodnotit.

Jak citovat tento text?

Hájek, Ondřej. Sebeurčení pro Jižní Osetii a Abcházii, ano nebo ne? [online]. E-polis.cz, 13. listopad 2008. [cit. 2017-07-22]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/sebeurceni-pro-jizni-osetii-a-abchazii-ano-nebo-ne.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 2.92 hvězdiček / Hodnoceno: 13x


Přidat komentář

Vložit komentář

stulik

čtvrtek, 13. listopad 2008
13:41

stulik

Vážený kolego,
formulace: "každý národ by měl dostat právo na sebeurčení" je poněkud nebezpečná. Nejdříve je nutné definovat národ a následně by bylo vhodné přijmout jednotnou teorii secese, která by byla globálně platná a všechny stávající státy by ji respektovaly. Zatím toto nefunguje, a proto se Rusko nemusí stydět za svou jistě oportunistickou pozici, kdy jednou nově vzniklý stát uzná a jednou ne. Je nemožné vidět právo na sebeurčení národů černobíle (bez definic a pravidel), protože postupně, jak by se nároky na definici národa snižovaly, by se mohla za národ označit jakákoliv entita - což by vedlo k mezinárodnímu chaosu (tuším, že to řekl Buchanan).
---------------------------------
Zpráva byla upravena adminem 25.12.2009 ve 19:40:28


Napsal: stulik [Odpovědět]

andrea

pátek, 14. listopad 2008
10:33

Andrea

ondro, skvělý!!!


Napsal: andrea [Odpovědět]

Ondrej.H

pátek, 14. listopad 2008
12:40

Ondrej.H

to stulik: Ano, máte pravdu v tom, že v současné době neexistuje žádná jednotná teorie secese, která by byla celosvětově přijímána a respektována. Myšlenka, že "každý národ by měl dostat právo na sebeurčení" podle mě není závadná, nicméně jak říkáte, muselo by se kolem toho ještě vyjasnit hodně věcí a definovat, za jakých okolností a podmínek je právo na sebeurčení možné.


Napsal: Ondrej.H [Odpovědět]

Lukáš Rázl

čtvrtek, 15. červenec 2010
09:24

Představa o tom, že by mohla existovat jakási „jednotná teorie secese“ národa od národa, směrem k jeho nezávislosti de facto a uznání ostatními státy de jure, vzhledem k tomu, že mezinárodní (mezi státní) systém je bytostně anarchistické povahy – je idealistická. A z hlediska politického realismu naivní až k pláči. A to proto, že jakékoliv pravidlo (a představa o „obecně platné teorii secese“ ničím jiným než pravidlem není) musí, aby bylo pravidlem – býti „vymahatelné“. Bez vymahatelnosti není pravidla – jde jen o deklaraci. O deklarace, která dnes platí, „protože se to šikne“ – zatímco „zítra se uvidí“.

Aby existovala pravidla v mezinárodním systému, musely by státy přijmout „vládu leviathana“ nad sebou obdobně, jako ji přijali jedinci uvnitř svých států. Z tohoto hlediska by ideální formou pro konec anarchie v mezinárodní politice byl světo-stát a ve slabší formě skutečná globální hegemonie. Avšak ruku na srdce, stálo by přijetí takového „panství nad sebou“ - za tu hrstku pravidel? Není,přes všechny nedostatky, přeci jen ona samo-regulovaná anarchie (D.Třeštík) mezinárodních vztahů, ve srovnání s takovou alternativou, vlastně požehnáním?

V každém případě představa o přijetí „jednotné teorie secese“ (např. na půdě OSN) by dnes v realitě mezinárodní anarchie měla stejnou váhu a platnost, jako Brian-Kellogův pact „o zákazu války jako nástroje řešení mezinárodních konfliktů“. Kolik ho jen států podepsalo, tolik ho do 10 let od podpisu porušilo.

Add autor: Vaše představa o vedení produktovodů z Azeri do Turecka, přes Jižní Osetii je zcela falešná. Ropovod BTC v době války již dávno stál (a ani náhodou nikoliv v Osetii). Jejím zdrojem by nemohlo být ani „Radio Jerevan“ - navíc stačí i pohled na mapu se zbytkem logiky v myšlenkách. Por secundo, stát, který jako Gruzie řeší své „vnitropolitické“ konflikty tím, že tu část populace, která nesouhlasí s názorem, byť i většiny ostatních tak, že menšinu “kobercově bombarduje v noci za použití salv raketometů“ se nemůže divit, že se do jeho "vnitřní suverenity" začne kdosi z vnějšku vměšovat. Z hlediska české zkušenosti s Mnichovskou krizí víme, že stačí i mnohem méně než bylo onen noční ohňostroj nad Cchinvali. Add finitum, vzhledem k Vašemu odmítání osetinské secese - jste stejně konzistentní i v případě secese kosovské? Bylo by pěkné, kdyby jste zachoval konzistenci...

P.S. pro milovníky Zakavkazí: Všiml si někdo narůstání separatistických tlaků v Arménských enklávách na jiho-východě Gruzie? Příběh o "rozebírání gruzínského puzzle" možná ještě stále není ve finále.


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]

Lukáš Rázl

čtvrtek, 15. červenec 2010
09:38

to stulik:
Mylíš "šíleného paleokonzervativce" Pata Buchanana?


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]

stulik

čtvrtek, 15. červenec 2010
10:19

stulik

to Lukáš Rázl: Ne, pane Rázle, nemyslím Pata J. B., ale Allena B. Jinak je přirozené, že bez vymahatelnosti pravidlo de facto neexistuje - to však nijak nepopírá možnou dohodu na definici národa, či stanovení jednotných pravidel mezinárodního práva pro secesi. Na druhou stranu mi je jasné, že v současné době je taková "dohoda" krajně nepravděpodobná a že je snažší se usnést na nezávazném dokumentu (který ale může fungovat jako předstupeň k výše zmíněnému)... Otázka "teoreticky" nemá řešení, záleží na tom, jakýma očima na věc koukáte (velmi zjednodušeně!: přirozeně liberalismus - idealismus vs. realismus vs. konstruktivismus).
---------------------------------
Zpráva byla upravena adminem 15.07.2010 ve 11:50:44


Napsal: stulik [Odpovědět]

Jarek

čtvrtek, 15. červenec 2010
15:12

to Lukáš Rázl: jestli to nebude Mitch.


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Lukáš Rázl

čtvrtek, 15. červenec 2010
16:01

to Jarek:
Dobrej fór...! Šel jsem google - a nevěřil vlastní očím... 1:0


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]

Lukáš Rázl

čtvrtek, 15. červenec 2010
16:18

to stulik:
Ale problém s "definicí národa" je naprosto stejný "močál" jako debata o "pravidlech secese". Předpokládám, že nejsme primordialisté. Pak je národ buď objektivní skutečností ve stylu Miroslava Hrocha anebo konstruktem našich myslí v Třeštíkově duchu (resp. Rennanovým každodením plebiscitem). Na definici co je a co není národ se shodnout prostě nelze, leda že by jeho definici nařídila autorita shora.

Z Vaší touhy po předstupních ve formě dohod, cítím konstruktivistickou touhu o proměně reality ruku v ruce s identitou. Otázka co je národ je však primárně otázkou vášní a zájmů - než rozumu. Je to otázka po proměnlivém Schmitovském MY a ONI. A proti této "železné koalici" rozum sám je bezbranný.


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]

stulik

čtvrtek, 15. červenec 2010
17:49

stulik

to Lukáš Rázl: Ano, v této otázce se kloním spíše ke konstruktivismu a také ano (jak jsem psal), "konečná a nepochybná" definice národa není v současnosti možná. Lze však prosadit dohodu, ale pouze za předpokladu Vámi zmíněné autority shora, plus samotný "pojem" národ musí být tak slabý, aby nikoho definice nepálila (a pojem mohl tak vplout do mezinárodního hard law)... Principiálně s Vámi souhlasím (i když neoznačuji vše mimo realismu za naivní), jen jsem se snažil upozornit na jisté posuny v pojímání národů jako takových - až bude (pokud někdy bude) "Evropan" více než Čech, neřkuli Srb (pokud Srbsko vstoupí do EU), tak je možná dohoda na úrovni EU. Až bude OSN silná natolik, že budeme všichni světoobčané, tak bude možná dohoda na světové úrovni (považte, jak by chápání my x oni pozměnilo objevení života na jiné planetě). Neberte mne prosím příliš v těchto úvahách vážně, ale je třeba počítat i s ideálními modely, protože ty tvoří hranice našeho přirozeného pohybu (poznání). Jistě, aktuálně je důležité to "mezi", tedy realita. Pohled na ni je však různý, i když v otázce secese "asi" argumentačně vede realismus.
Ještě mne k tomu napadlo: vlastně ani světoobčanství by nebylo (makro)teoreticky zachytitelné (jak jsem psal níže), protože "cítit" se "Světákem" je i přes socializaci přirozeně individuální...
---------------------------------
Zpráva byla upravena adminem 15.07.2010 ve 17:55:21


Napsal: stulik [Odpovědět]

Jarek

čtvrtek, 15. červenec 2010
18:07

Pokud by měl mít každý národ právo na sebeurčení, jak míní autor, tak se můžeme těšit na (ne)hezkou sérii občanských válek, především v Africe a Asii.

Také je třeba se zamyslet nad tím, kdy a jestli vůbec některá z mocností podporovola právo na sebeurčení některého národa zcela nesobecky bez ohledu na vlastní zájmy.


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Lukáš Rázl

čtvrtek, 15. červenec 2010
20:32

Nejslabší definice národa, která "neurazí nikoho" je asi ta, že holt „někdo rád holky a jiný vdolky“. Tedy, že i holkaři mohou být národem, pokud se vdolkaři stanou příliš „hmatatelní“!

Pro mne, jako realistu, neexistuje možnost ani liberální ani konstruktivistické nirvány. I kdyby jednoho dne byl Evropan více než Čech nebo Srb, pak přesto tím nedosáhne lidstvo kýžené jednoty: Protože zájmy, vášně a rozum - uznávám, že jen u „některých“ – protože vdolkaři (komunisti, motoristi, plešatci nebo jiní ďáblové) jsou od přírody blbci s kterými nechci nic mít - zplodí nové frakce z této jednoty. Frakce, které Vaši babylonskou věž "univerzálního lidství" rozdrtí napadrť. Pro mne (a pro Kanta!) snaha eliminovat anarchii v mezistátním prostoru, prostřednictvím jeho pohlcení expandujícím (světo)státem – musí vést v delší perspektivě jen zákonitě k nezvladatelnému pnutí a konfliktu uvnitř takovéhoto státu samého. K nutné likvidaci deviantních ostrovů - z které se zrodí zase jen "noví", byť co do obsahu jiní, devianti.

Což je i dnešní evropská situace. Která je navíc o to ztížená, že na rozdíl od Američanů, EU ani necítí žádné „negativně“ integrující ONI.

To vše by dle mne nezměnil ani E.T. - ani nový příchod Krista – protože "kamarádit" by se s ním taky určitě nechtěli všichni…

To Jarek:
Jasně že jsou mocnosti, které jsou nesobecké. Tedy pokud jsi konstruktivista nebo liberál. (Je princip win-win nesobecký?). Realisté jsou však v tomto navždy odsouzení k zatracení a depresi...


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]

stulik

čtvrtek, 15. červenec 2010
22:18

stulik

to Lukáš Rázl: Jistěže nirvána nezavládne (opět jsme u té konečnosti, tzn. nemožnosti pohybu) - i v rámci "jednoho" národa existuje pnutí (frakce)... Mohu se hlásit třeba k vdolkařům, ale přesto mohu vědět, že existují holkaři a respektovat jejich zájem. Ale opět je to věc egoismu a zájmů... Respekt se vždy bude "mlátit" s egem (příp. se zájmy), resp. s identitou (nejen tou národní)... Zda nechám "dýchat" holkaře, nebo sousedící "národ" je de facto jedno - princip je stejný.. Jako univerzální lidský rys se mi jeví právě egoismus. Žádné univerzální lidství jsem zde nekonstruoval - jde o to, jestli člověk věří (!) v přirozené právo (Bůh, příroda...) nebo pozitivní nebo kombinaci obou - nic z toho o sobě (podle mého názoru) nemůže prohlásit, že je objektivní, tedy univerzální..ale to je na delší debatu...
---------------------------------
Zpráva byla upravena adminem 16.07.2010 ve 08:12:18


Napsal: stulik [Odpovědět]

lukas.razl

pátek, 16. červenec 2010
08:05

lukas.razl

Myslím, že základem všech úvah evropské civilizace o záhodnosti univerzálního lidství a nutnosti "nechat si dýchat“ sousedící národy, pochází z tragického nedorozumnění: V bibli (vulgátě) je psáno „milujte svého nepřítele“. „Diligite inimicos vestros“. Jenomže, podle Calra Schmitta a v tom je jádro pudla, klíčem k pochopení tohoto morálního imperativu je tento příkaz v prvé řadě správně přeložit! A nikoliv jej překrucovat tak, jak se to již celé věky děje!

„Inimicos“ je v latině „osobní nepřítel“, navíc „stejné krve“! Jde o soupodstatného, v podstatě soukromého nepřítele. Např. konflikty mezi starými Řeky jsou popisovány jako konflikty mezi „inimicos“. Avšak konflikty, které Řekové vedli s barbary nebo s Peršany, tedy s lidmi zpoza civilizovaného světa, který byl obýván výlučně Řeky, byly konflikty s nepřítelem zcela jiného druhu.: To byly konflikty in definicio s „hostis“! Protože barbar i Peršan nebyli z hlediska Řeků, s Řeky nikdy jedné podstaty, jedné substance - a proto byly na rozdíl od vnitro-řeckého nepřátelství považovány za „skutečné cizince“. Za skutečné nepřátele bytostně ohrožující existenci všech "soupodstatných" i když třeba i rozhádaných Řeků. Proto definice separada pro hostis – proti kterým pokud na to došlo „bylo třeba skutečněě bojovat“ a "skutečně nenávidět". A ani Kristus, který pocházel ze stejné tradice v okamžiku, kdy použil výraz „inimicos“ z tohoto způsobu uvažování My vs Oni nevybočil. V podstatě, v okamžku užití výrazu "inimicos" pouze řekl „milujte své také-Židy“. Doporučovat Židům Egypťany k lásce by jej ani nenapadlo - a i kdyby ano, nikdo by jej nepochopil a nenásledoval. A i my dnes, dva tisíce let poté, si s tím nevíme rady a stále jen kvůli tomuto zmatení v problému tápeme.

Carl Schmitt na tom vystavěl tvrzení, že Kristův morální imperativ, na kterém stojí polovina západní filosofie, se tedy vztahoval pouze k nepřátelům „sui generis“ a nikoliv k nepřátelům „á komplet“. Jinak by totiž Kristus řekl „Diligite hostis vestros“! Ale to on nikdy neřekl! Milovat máme jen „sobě podobné“ – nikoliv ty, kteří jsou „bytostně odlišní“! To jsou pro Schmitta pak oni "skuteční" nepřátelé, kteří ohrožují naši podstatu, naši duši – jsou skutečně cizí - a proti nimž je třeba bojovat! Protože jinak by tvoji duši pohltili a pozměnily tak tvoji podstatu, sežrali tvé dítě, udělali nám z Česka Srbsko nebo Ghanu. Zatímco s inimicos se můžeš úplně klidně hádat a i zabíjet, což konec konců staří Řekové dělali též s gustem – ale tvá soupodstatnost takovým „obcováním“ s nepřítelem se nemění.

Proto teprve vztah s „hostisem“ je onou skutečnou a věčně nepřekonatelnou linií, osy přítel – nepřítel, která nemůže nikdy umožnit vznik jednoho universálního lidství a kterou nelze zaměňovat za odcizení, které pociťuješ třeba vůči svému sousedovi. Cizota souseda totiž není skutečnou a opravdovou. A právě v pochopení tohoto rozdílu mezi inimicos a hostis leží, podle Schmitta, podstata skutečného politična, skutečné politiky, jak je třeba ji chápat. Jak řekl Lenin: „Politiky jako války vedené jinými prostředky“.

Proto nemůže pro konzervativní realisty nikdy dojít ke vzniku univerzálního lidství a věčného míru: Protože naše vzájemné rozdíly nás budou vždy odcizovat. V některých případech více, jinde méně. Tam kde však toto překročí jistou mez, tam se inimicos vždy znovu promění v hostis, vyloučí se z naší lásky – a znovu se zrodí "skutečná" politika se svým věčným průvodcem - válkou.

Kdyby si liberálové pořádně přečetli své „prameny“ (bibli) z kterých vycházejí, nesváděli by pak podle Schmitta Západ už po dva tisíce let na scestí nesmyslu a faty morgány.


Napsal: lukas.razl [Odpovědět]

stulik

pátek, 16. červenec 2010
08:33

stulik

Jistě, člověk je takový (viz můj upravený příspěvek pod tím Vaším - aktuálním). Ale nemůžete ignorovat viditelný vývoj v "obrušování hran" my x oni, např. (a právě) v rámci EU. Pojem "boj" zůstává, jen jeho význam se mění (dříve souboj klacků, dnes úřednických per). Po příčinách existence "hranic pro pohyb národního či jinak kolektivně definovaného ´ega´" není zde třeba pátrat, prostě je to fakt. Tak jako pravidla (např. zákony, které jsou respektovány) mají regulační charakter, tak spolupráce (EU) reguluje zmíněnou "ostrost"... To je patrně jedno z hlavních poselství liberalismu v MV a realisté onen již měkký "boj" čtou jako pokračování toho jejich původně definovaného "boje" - což je chyba. A zde by mohl promluvit konstruktivista - vidíte, věci se mění...


Napsal: stulik [Odpovědět]

lukas.razl

pátek, 16. červenec 2010
09:34

lukas.razl

V Evropě, že se zaoblují hrany mezi národy?

Jen do jisté míry, příteli. Je to had zakousnutý ve vlastní ocas. Na horní palubě mesianistické elity intelektuálů (ve východoevropském slova smyslu), tedy ty, co cítí v sobě povolání lidstvo vést za lepším , jak jen ony ho vidí - mávají modrými fangličkami. Zatímco evropský lid je zamčený v separé kajutách v podpalubí a brblá tak temně, že se ho ti nahoře bojí zeptat i na názor na počasí - zatímco kolem plují temné ledovce zájmů a vášní. Hýká se o společné budoucnosti, ale když na to přijde a má se půjčit kopějka Řecku – tak se nám to div přes noc celé nerozsype na „atómy historie“. Evropané jsou přesvědčeni, že našli cestu pro celé lidstvo svojí vizí post-moderního konstruktivistického ráje, ale jak ukazuje Robert Kagan, jen díky tomu, že zůstávají bezpečnostním protektorátem klasické realistické velmoci starého střihu – USA. Čehosi, co v takovéto podobě do evropského ráje nesmí, bez čehož však ráj možný není. Velmoci, která jej chrání navenek, ale především jeden druhého před sebou samým. Je satanem odstrkujícím od sebe anděli - aby se nám nepoprali. Francie, Itálie,Británie všichni by před 50ti lety, stejně jako dnes, prchli z EU z obavy z PAX GERMANICA. Ani Lisabon by nebyl přijat, kdyby hned na počátku vyjednávání o něm USA znovu nepotvrdily, že zůstávají v Evropě. Němci přijali vizi priority absolutních zisků, pře relativními, jen jako skrytou podobu reparací za WWII. - ale i jim už se kaše přejedla. A Evropského národa, kterému měla EU coby "most přes minulost" pomoci na svět, aby ji vedl sám dál, až staré trauma z WWII vyprchá - stále nevidět.

O komunismu se říkalo, že je zářnou budoucností na obzoru. Co je však obzor? Myšlená čára na hranici dohledu, ke které se nelze nikdy přiblížit.I EU zrodily stejné idealistické kořeny, a proto i pro ni platí to samé.

Příteli, pouze, časy se mění, člověk zůstává stále tentýž. Na tomto světě není království Božího. Konstruktivismus je opium Lidstva!
---------------------------------
Zpráva byla upravena 16.07.2010 ve 09:44:17


Napsal: lukas.razl [Odpovědět]

stulik

pátek, 16. červenec 2010
10:49

stulik

to lukas.razl: Pokud vím, tak půjčit nechtějí z EMU jen Slováci, ale to nic. Asi jsme se úplně nepochopili: Čas je konstrukt; čas mění člověk; člověk má jistou podstatu; člověk tuto podstatu nemůže měnit; člověk má dvě možnosti - nechat „podstatu“ volně dýchat bez omezení nebo ji omezit; pokud ji nechá zcela volně, tak je buď vůči společnosti deviant (neberte pejorativně) nebo se společností jedním z vlků (Hobbes); pokud se rozhodne ji omezit, má několik možností (idea Dobra, kategorický imperativ, desatero, ďábel; a teď pozor! - i tradice včetně těch národních, vědomí krevní pospolitosti, humanismus atd.)… Při výběru mu přirozeně „pomáhá“ společenské prostředí (žiju-li v Iránu, pravděpodobně se přikloním i islámu); vtip je v tom, pane Rázle, že pokud se člověk takto omezí (vědomě či nevědomě), nemůže dosáhnout nirvány, společenské utopie, myšlené čáry, zkrátka nehybnosti. Celou dobu zde naznačuji pohyb, který je jedním z principů konstruktivismu či post-strukturalismu (dle mého i strukturalismu, ale je to věc výkladu). A vy mne celou dobu podezíráte z idealistického či „konstruktivistického utopismu“ (když to vezmete do důsledků, tak je takový výraz sám o sobě oxymóron). Jádrem naší diskuze není, zda má ten či onen pravdu v tom a tom – protože nikdo z nás nemá pravdu – je to věc pohledu.
Pokud jsem si všiml dobře, tak v základním jsme se shodli – utopie, království Boží na zemi, atd. nejsou možné. V tom „druhém“ se rozcházíme – vy tvrdíte, že lidská (zlá) podstata vždy přebije nezištnou kooperaci; já tvrdím, že to tak není (i když si myslím, že je člověk zlý). Vy to tvrdíte proto, že vycházíte z racionální volby; já to tvrdím proto, že v racionální volbě vidím trhliny, a to pouze a jedině proto, že kalkuluji s omezením člověka a výběrem jedné z možností (viz výše – idea Dobra atd…), které nejsou podstatou člověka ve smyslu vlastnosti (!), ale jsou jeho konstruktem – velmi přirozeným. Pokud to úplně zjednoduším – racionalita je zde filtrována přes konstrukt, který je z větší částí iracionální (iracionalita ale je, pokud vím, lidem vlastní)…
Zkuste se prosím podívat na tu argumentační linii hned na začátku a označte to, s čím nesouhlasíte – můžeme si tak vyjasnit naše pozice, protože pokud se budeme bavit o konkrétních věcech, nic nevyřešíme, i když samotná diskuze je obohacující…


Napsal: stulik [Odpovědět]

lukas.razl

pátek, 16. červenec 2010
12:56

lukas.razl

Má člověk schopnost omezit svoji zlou podstatu?

Souhlasím s Vámi, že ano. Dočasně. Problém je v tom, že lidská existence není jen jednou jedinou ultimativní volbou, ale naopak nekonečnou řadou miriád voleb. Člověk může z touhy diktované srdcem, ovlivněn prostředím či jiným Vaším konstruktem, učinit sem tam volbu z rozumu. Odřeknout se temné strany, odehnat našeptávajícího ďábla od svých dveří. Je toho však schopen vždy? Není. Ďábla nelze odehnat. Je tedy otázkou míry pravděpodobnosti, nakolik a jak dlouho je člověk schopen vyhnout se „hříchu“. Ale jeho boj je nakonec vždy marný. Celá křesťanská tradice je v tomto hluboce pesimistická. Podstatu člověka nelze změnit. Nebo jsou snad dnes ženy "ctnostnější", muži "čestnější" a děti "upřimnější" než před tisícem let? Bohužel... Kulhaje na všechny údy, opřen o berličky morálních imperativů a morálky, může své naděje člověk upínat jen za horizont událostí tohoto světa.

To je mimochodem i onen filosofický problém mezi realismem a neo-realismem. Tomu druhému nejde jen o onu prokletou Moc samu o sobě. Jde mu jen a jen o bezpečí. V defenzivním neo-realismu dokonce o bezpečí všech! Avšak kvůli tomuto bezpečí se musí nakonec vždy i neorealista znovu opřít jen a jen o Moc. Jde tedy o sice novou cestu - ale pouze oklikou a ke starému cíli.

Já např. nesouhlasím se Schmittem v tom, že „řekne-li někdo Lidstvo – chce nutně podvádět“. Ale v čem s ním souhlasím, že řekne-li se „Lidstvo“ pak, že se jedná v prvé řadě o termín nikoliv inkluzivní, ale exkluzivní. A že ten, kdo slovo Lidstvo vysloví, nevěda co činí, automaticky otevírá dveře pro likvidaci excluse – a to třeba i nelidskými prostředky. Pascal: „Kdykoliv se lidé pokoušejí jednat jako andělé, stávají se vlky.“

Jsem přesvědčen, že vskutku, byť každý v jiném úhlu, stojíme spolu na stejné planetě. Vy jste (nechme trochu té vážnosti, navrhuji tykání, já jsem Lukáš) pouze větší optimista. Tak jako Schmitt jsem v tomto „zoufajícím konzervativcem“, žijícím v kruhu věčného návratu, v kterém očekávám a obávám se (!) příchodu Nietzscheho nadčlověka. Protože jedině nadčlověk by zlou lidskou podstatu osmyslnil a konečně proměnil z nesmyslu v smysl. Vystoupal by mimo dobro a zlo. Tam, kam my oba toužíme proniknout, kam však jako jen "polo-lidé" vstoupit nesmíme.


Napsal: lukas.razl [Odpovědět]

stulik

pátek, 16. červenec 2010
13:33

stulik

to lukas.razl: Ondra, těší mě. Jistě Lukáši, jsem konzervativní (je to mimochodem dost široký pojem:)), ale zároveň v jistém směru optimistický. Věřím v neporušitelnost peras, ale jak do "výšin" (zde bych se o Nietzscheho moc neopíral, jeho učení je "výkladově" rozporuplné), tak do "nížin". "Střední" (nechápej jako mezon) cesta je určení (nahlédnutí, pochopení, nikoliv poznání ve smyslu gnose) daných hranic - a hranice jako taková je prvek patřící do konzervatismu. Život uvnitř je následně o realizaci uvědomělé konečnosti (díky hranicím). Pokud je člověk konečný (a staví na tom - podle mě by měl) tak ví, že si může svobodně zvolit svůj set idejí a následovat ho z důvodu nutné orientace. Problém je právě v tom, že člověk je při výběru v zajetí diskursů (ona zmíněná „společenská pomoc“), které se mění (zde je konstruktivismus). Omezení je tedy de facto dvojí – svobodné (vlastní), plus diskursivní. Pokud se člověk zkrátka neomezí sám, omezí ho společnost (pokud by měla silnou víru, tak by to možná odsouhlasil i tebou zmíněný Pascal – člověka podceňoval hodně, ale přesto mu ponechal rozum – mohl myslet taky na střední cestu?). A vždy je lepší se svobodně omezit, než si nechat „diktovat“ – můžeme tomu říkat třeba kritické myšlení. Proč bych nedodržoval svá pravidla (která nesmí být ale „příliš“ deviantní), když vím, že kdybych je porušil, omezí mě jiná pravidla – pravděpodobně horší? Celé je to věc toho, do jaké míry spoléháme na člověka – ty jsi prostě (zdá se) méně optimističtější..


Napsal: stulik [Odpovědět]

Lukáš Rázl

pátek, 16. červenec 2010
14:19

V prvé řadě – já Nietzscheho rád – čtu si ho večer před spaním, když jsem celý den hodný…
Za druhé, je mi líto, ale dnes mnou cloumá nihilismus a nechce mrška pustit…

Za třetí: Problém je, že to tvoje „diskurzivní myšlení“, sebevláda prostřednictvím rozumu, není nic jiného než „chutně“ zabalený scientismus. Skutečný konzervativec si svůj set idejí vybrat nemůže. Je k němu svojí podstatou odsouzen. Přesvědčení, že tvé zákony budou lepší těch druhých, pak není ničím jiným, než proryvem realismu do tvého světa. Přednosti relativnímu před absolutním. Přesto však realismu nedotaženého až do konce. Nikoliv „je lepší se omezit, než si nechat diktovat“, tedy použít Moc proti sobě - ale použít Moci k omezení jiných – byť třeba útěkem před nimi..


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]

stulik

pátek, 16. červenec 2010
14:43

stulik

to Lukáš Rázl: i kdež, to není sebevláda rozumu, ale jak jsem psal, ta "střední" cesta je právě mezi racionalitou (ego, vlastní "dobrá" pravidla - ano! realismus) a iracionalitou (víra v xyz), ale to je osobní stránka. Veřejná stránka (složka) je přirozená a nemůžeš utéct (izolace není "lidská"). "Diktovat" jsem psal schválně v uvozovkách, protože se vždy budou "mlátit" obě stránky. A proč? Protože nemůžeš být deviantní - pak bys byl izolovaný a izolovaný nemůžeš být, protože...kdybych pokračoval, jen bych opsal kruh..
Mimochodem "vláda rozumu" je koncept osvícenství, tzn., pozitivismu, tzn. (opět zjednodušuji) nezřízeného liberalismu, tzn. scientismu - a co je principem scientismu? No přeci že díky vědě jednou dosáhneme dokonalosti, a to je přece překročení peras, kterému se tak bráním... Jako konzervativec právě uznávám, že jedno je mi dáno - a to je má konečnost, omezenost, lidská slabost, nedokonalost (má to mnoho názvů)...
---------------------------------
Zpráva byla upravena adminem 16.07.2010 ve 14:45:50


Napsal: stulik [Odpovědět]

lukas.razl

pátek, 16. červenec 2010
17:13

lukas.razl

Nicméně, i když jsme se dojemně shodli ohledně „přirozeně zlé lidské podstaty“ - zůstal nám zde sirotek! Zdánlivě nikým nehájený liberalismus, s jeho představou „přirozeně dobré lidské podstaty“ (které jsme se oba zřekli) a s jeho představou o původu zla výlučně v oblasti moci jednoho člověka nad druhým. A proto údajně oddanému boji proti všem formám panství, včetně moci státu – ve prospěch individuelní svobody a soukromého vlastnictví. Avšak! Tvá deklamace, Ondřeji, že „preferuješ panství sebe sama nad sebou“, formou sebeomezení, před tím než „nechat si diktovat zvnějšku“ - a zárveń tvůj obdiv k ekonomizujícímu evropskému projektu, vytlačující přirozený vnitro i exo-společenský konflikt výlučně do oblasti ekonomické konkurence – zdá se mi na dálku zavánět liberálním odérem! Odérem, ke kterému se přitom jakoby neznáš?!!

V liberalismu je základním hnacím motorem nedůvěra ke všem vnějším silám, včetně politična – zajistit mír a harmonii zásahem odkudkoliv (shora sdola) s výjimkou zevnitř, z jedince. Je v tom Leninova liberální vize politiky jen coby údajně „drobných a zlých triků, kterou je nutno odmítnout ve prospěch výlučně individuelních rozhodnutí“, je v tom představa nejen o státu, ale i o celé společnosti jen o jakoby „kompromisu“, který se dá využít, když se hodí – anebo odmítnout. A je to tedy tím pádem i představa bytostně anarchistická. V každém případě je to pozice odmítající v konsekvencích jak politiku, tak násilí, které eo ipso pokládá vždy za něco zlého – ve prospěch panství kšeftu.

Liberalismu politiku přetavuje v „obcování ekonomické povahy“ (Schumpeter), přesvědčen o své neválečné podstatě – a tedy morální nadřazenosti. Jenže! Liberální suverenita práva, se dá také vykládat jen jako suverenita těch lidí, kteří právo aplikují (jak vidí každý, kdo není slepý). A neválečná moc, založená jen na ekonomické moci – je pouze jiné vyjádření pro imperialismus – na který evropští hédonisté tak rádi ukazují prstem v případě USA. To, že ho nevidí sami u sebe je možná jen proto, že jak říká Wallerstein – nesedí na světové periferii, aby viděli jak ji světové centrum nejen z USA, ale i z Evropy vycucává. Přičemž, už jen poukaz na to znamená ze strany liberálů povyk o snaze vrátit mimo-ekonomické násilí opět na scénu…., včetně připravenosti zabránit tomu „vlastním“ mimoekonomickým násilím.

Aby si toho někdo nevšiml, nazve se to většinou „poslední válka lidstva“ či tak nějak s nadějí – že už je stejně nikdo nepočítá.

Summa sumárum, Ondřeji, jsi také tak trochu i liberál…


Napsal: lukas.razl [Odpovědět]

stulik

pátek, 16. červenec 2010
18:11

stulik

b>to lukas.razl: Je mi líto, ale opět si nerozumíme. Jen v bodech: 1. na celou problematiku koukáš moc z ostra - nepřipouštíš žádný průnik ideologií, což není udržitelné, protože je nemožné jednotlivé ideologie ostře oddělit – opět je to věc pohledu, nikoliv neznalosti; 2. nesouhlasím s liberalismem v bodě o "původu zla výlučně v oblasti moci jednoho člověka nad druhým", protože jak jsem se snažil naznačit, chovám minimálně respekt i k jiným "silám"; 3. podle mě dáváš dohromady liberalismus, libertariánství a anarchismus, ale pak operuješ s "čistými" pojmy; 4. ekonomické zájmy jsou jedním (asi hlavním) motorem jakékoliv integrace, to je fakt – že to mění identitu kvůli provázanosti a komunikaci (teorie Deutsche) jsem myslím psal, že to mění mocenské rozložení – k tomu jsem se nevyjadřoval; 5. ekonomická moc se dá využít k nové formě kolonizace - nikdo ale neříká, že musí (ano, pokud bychom se bavili o libertariánství, tak musí, protože podstata skutečně volného (!) trhu je "rozpínání") – opět je to věc pohledu; 6. to že jsem tak trochu liberál nikdo nezpochybňuje - každý má ne-deviantní možnost vybrat si svůj set idejí; 7. opět se točíme na místě – pochybuji, že by se dva lidé na světě mohli shodnout na ontickém pojetí světa, když z hlediska personální ontologie nutně musíme vycházet z jiné zkušenosti (ano, zde je další záblesk liberalismu a jeho „originální sněhové vločky“)
---------------------------------
Zpráva byla upravena adminem 16.07.2010 ve 18:13:33


Napsal: stulik [Odpovědět]

lukas.razl

sobota, 17. červenec 2010
09:32

lukas.razl

Přečetl jsem si se zájmem tvoji recenzi neomarxistů Wallerstein, Bauman, Keller, včetně tvé závěrečné „zoufalé“ otázky „jak je možno čelit nastupujícímu, všeobecnému myšlenkovému chaosu globální společnosti“?!

Souhlasím s tím, že kořenem zla je „vyprazdňování společnosti“, prostřednictvím unifikace jedince - vedoucí k jeho dezorientaci – a k „přežívání“ na hromadě blahobytu (abych zůstal rétoricky stylový).

Ponechme stranou naprosto klíčový aspekt, zda lid kdy stál o cokoliv více, než o „hromadu blahobytu“! A že soustavné podsouvání ideálů ze strany intelektuálů nebylo nikdy nic jiného, než jen snaha „prodat jejich zboží na trh“. Přičemž v současné době, kdy o ideje není zájem, intelektuálové prostě jen lamentují nad ztracenými trhy obdobně, jako třeba pekaři nebo výrobci jízdních kol, válcuje-li je konkurence.

Carl Schmitt, jako kritik téhož, avšak na rozdíl od neomarxistů úplně zprava, by řekl, že na vině všeho je liberalismus, který princip permanentního boje (nikoliv ve vulgárně násilném smyslu) o bytí - jehož pevnou součástí u každého kombatanta musí být set idejí, které osmyslují jeho boj – eliminoval tím, že tento boj proměnil po materiální stránce jen v konkurenci a po duchovní stránce v pouhou diskuzi. Zatímco ideál a program, nahradila kalkulace. Přičemž tyto transformace proběhly z roviny celé společnosti, které se dříve týkaly á blok, na rovinu výlučně pódia s nemnoha hráči - zatímco lid, jako byvší aktér se stal pouhým přihlížejícím publikem konzumentů. Přičemž komunikace mezi publikem a aktéry probíhá výlučně formou propagandy a masovou kulturní sugescí.

Řešením situace pro Schmitta je odvržení liberalismu a tedy nadvlády kšeftu – a důsledná (byť konfliktní) ideologizace mas. Jedině ideologizace mas a tedy návrat skutečného politična a nikoliv tedy jen ona jeho liberálně-vyprázdněná, scientická imitace, totiž může vrátit „boj“ jako základní konstitutivní prvek bytí a smyslu zpět jeden k druhému.

Jedině to umožní, z hlediska Heideggera, uniknout současnému stavu, kdy živé věci (lidé) jen prostě „trvají“ jako "věci", které se pouze "vyskytují" a začnou svůj svět tvořit na základě toho, že se mu snaží rozumět. A tedy skutečně "být". Což nejde bez pokládání si otázek po smyslu bytí, které si zde neuměle pokládáme my dva. Problém je, že tak činíme jen jako dva zoufající „intoši“ na „netu pro intoše“, zatímco život je „venku“, kam bychom měli správně odejít a svést o jeho duši s liberalismem „poslední bitvu.“ Tedy jako revolucionáři ve jménu "opravodového lidství" - proti "nelidem", coby našim odpůrcům.

To že se nemůžeme shodnout, jak říkáš, na ontologickém pojetí světa, není nic špatného. Ze Schmittovského hlediska jde totiž jen a jen o projev onoho boje, který dává životu Heideggerovský smysl. Zaplať tedy pánu Bohu za něj, že se o něj můžeme takto platónskou metodou „pohádat“. Budiž nám odměnou mzda všech intelektuálů: Prospíváme tím lidstvu - aniž nám o to kdokoliv stojí.

P.S. Krásným příkladem idologizace mas v dnešní době, vedoucí k osmyslení bytí – je hnutí zelených. Nicméně, nějak se nám v poslední době "neutralizuje".
---------------------------------
Zpráva byla upravena 17.07.2010 ve 09:50:38


Napsal: lukas.razl [Odpovědět]

stulik

sobota, 17. červenec 2010
10:56

stulik

to lukas.razl: Pokud jsem to správně pochopil, tak "ideologizací mas" máš namysli jakousi podporu habermasovské veřejnosti? Pokud ano, tak s tebou souhlasím. Důležité je myslím ještě zdůraznit, že je třeba pracovat s vrženým rozvrhem (zmíněný Heidegger). No a v práci s rozvrhem je zakopána i část liberalismu (ne-ekonomického). Ekonomická dimenze liberalismu (pokud hovoříme o jeho základních prvcích), která má potenciál „zotročovat“ (viz neomarxisté), musí mít své "hranice". V určování „hranic“ mi přijde velmi sympatický sociálně-demokratický ekonomický směr... Ideální stav neexistuje, jen by bylo dobré vše vhodně namixovat – otázka je, jestli o občanské kompetence (což jestli souhlasíš je hlavní motiv de facto všeho, co jsme zde řešili) ještě dnes někdo stojí… Hezký zbytek víkendu a velmi děkuji za tvé příspěvky…
---------------------------------
Zpráva byla upravena adminem 17.07.2010 ve 10:57:28


Napsal: stulik [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(