Problematika ekonomického rozvoje národů SVE (1)

 22. leden 2007  Mgr. Ida Gančarčíková   komentáře

Proniknout k jádru globálních problémů lidstva znamená podniknout pouť do labyrintu světa. Ve chvíli, kdy projdeme „Branou života“ a rozhodneme se probádat jednu z možných cest klikatého bludiště, přijde nám k duhu ona snaha vidět věci zřetelně, v úspěchu nehledat zázrak a vyhnout se předem daným tvrzením. Uvědomit si nezdary, vytěžit z nich maximum zkušeností a pokusit se nalézt nástroje, které budou nejen souborem regulativních opatření, ale zároveň povedou k inovaci a novým postupům.

Problematika ekonomického rozvoje národů SVE (1)Problematika ekonomického rozvoje národů SVE (1)

Vzdělaný, vnímavý optimismus se vyplácí; pesimismus může nabídnout pouze prázdnou útěchu, že jsme měli pravdu. Jediným ponaučením, jenž z toho vyplývá, je potřeba neustále se snažit. Žádné zázraky. Žádná dokonalost. Žádná apokalypsa. Musíme pěstovat skeptickou víru, vyhýbat se dogmatům, dobře naslouchat a pozorovat, snažit se objasnit a definovat cíle, abychom lépe zvolili prostředky.“ (David S. Landes) [1]

Proniknout k jádru globálních problémů lidstva znamená podniknout pouť do labyrintu světa. Ve chvíli, kdy projdeme „Branou života“ a rozhodneme se probádat jednu z možných cest klikatého bludiště, přijde nám k duhu ona snaha vidět věci zřetelně, v úspěchu nehledat zázrak a vyhnout se předem daným tvrzením. Uvědomit si nezdary, vytěžit z nich maximum zkušeností a pokusit se nalézt nástroje, které budou nejen souborem regulativních opatření, ale zároveň povedou k inovaci a novým postupům.

Ve své seminární práci jsem se vydala na cestu k porozumění problematice ekonomického rozvoje malých národů středo-východní Evropy. Zdánlivě to nekoresponduje s hlavní osou globálních problémů světa, spíše na ni nalezneme kupříkladu bod s názvem ekonomická globalizace, jenže co se přesně skrývá pod tímto termínem a stojí vůbec tyto dvě slova za povšimnutí, týkají se konkrétně někoho z nás?

Domnívám se, že ano. Při svém průzkumu jsem se zaměřila na události, které se odehrály v průběhu deseti let ve státech SVE. Právě ony byly materiálem ekonomické globalizace na počátku devadesátých let dvacátého století. Chci zjistit, zda pro ně byly dogmata ekonomické globalizace přínosem, a pokud ano, tak co jim konkrétně dopřály. Poukazuji, jak na makroekonomické důsledky, tak na jevy, shrnuté do pojmu „transformace“, které jim předcházely.

Svět globálních problémů pro mě představuje kolbiště, kde spolu i proti sobě zápolí království s „mýtickými“ názvy jako – věda, výzkum, ekonomická globalizace, terorismus, víra a nemoci. A udatní rytíři těchto majestátů, kterými jsou národy SVE, Velká Británie, Francie aj., se stávají hrdiny nebo antihrdiny odehraných soubojů. Na pořadu dne je zodpovědět, jaké skóre prozatím obdrželi zástupci SVE.

Ekonomická globalizace

Základní teze této myšlenky zní, že dnes už žádná národní ekonomika není ostrovem: všechny ekonomiky byly více či méně začleněny do vzájemně provázané ekonomiky globální. Mocný impuls dalo ekonomické globalizaci zhroucení komunismu, protože umožnilo začlenit do globálního kapitalistického systému poslední významný blok států, které zůstávaly mimo. Za stěžejní se považuje v ekonomické globalizaci snížení schopnosti národních vlád řídit své ekonomiky. [2]

Za tohoto stavu se ekonomická globalizace vyšplhala v žebříčku výrazně diskutovaných témat mezi špičku. Konkrétně se hovoří o třech nejistotách: ekonomické rozhodování je stále více ovlivňováno globálními finančními trhy, které jsou nestálé; faktor rizikové společnosti [3] a konečně za třetí - směřování globalizace k environmentální krizi. [4]

Definice „SVE“

Vymezit státy Středovýchodní Evropy se může jevit na první pohled jako zcela snadná záležitost, ale vezmeme-li v potaz studenou válku, kdy Evropa byla rozdělena jen na „západ“ a „východ“, dojdeme k závěru, že spojení „středo-východní“ je do jisté míry nové. Zvláště politická věda nechápe Středovýchodní Evropu v tradičních pojetích, ale nahlíží na ni jako na zónu velké transformace. Určujícím měřítkem je zde společný politický, sociální a ekonomický vývoj po roce 1989. [5]

Ekonomická globalizace a SVE

Pro osmdesátá léta a zvláště jejich konec je příznačná neschopnost bývalých systémů uspokojit touhu lidí po spotřebním zboží „západu“, ten se prezentoval jako svět úžasného životního stylu, založeného na spotřebitelském výběru. Nicméně už zde nastává osudová nedbalost podávat ucelené informace, kdy západní ekonomiky se přizpůsobovaly růstu a inovacím postupně, třebaže zažívaly i určité ekonomické šoky. Na základě této malé informovanosti podstoupili státy SVE sice transformaci ekonomik, ale diskuse o alternativách ekonomické budoucnosti musely skončit velmi brzy vzhledem k hlasům z vnějšku i v rámci samotného regionu.

Přímým důsledkem politických proměn bylo urychlení změn v oblasti průmyslu a regiony nedostaly žádný čas na vydechnutí, aby své systémy mohly v průběhu transformace přizpůsobit. Výroba byla nastavena na obchodování v rámci RVHP a v okamžiku, kdy se tyto ekonomické vztahy přerušily, nastal tlak ze strany pokročilejších západních firem. V průběhu let se situace sice mění a postupně ustupuje idea, že všechno, co pochází ze „západu“ je lepší, ale destruktivní účinky prvních let jsou stále hmatatelné.

Druhým faktorem ztěžujícím situaci bylo rychlé otevření trhů pro západní importy. Politika, která spočívala na radách západních expertů, vycházela z úvahy, že tržní soutěž s technologicky vyspělými zeměmi urychlí restrukturalizaci. Otevřenost trhů je základním rysem globalizující se ekonomiky, ale stejně jako v mnoha jiných případech byla otevřenost uplatňována často nerovně – způsobem, chránícím zájmy silnějšího.

Třetí princip ekonomické globalizace se projevoval v trendu deregulace kapitálových trhů a volného pohybu kapitálu ve světovém finančním systému. Vlády jen velmi obtížně mohly vykonávat efektivní kontrolu nad vlastními ekonomikami. Od deregulace měnové politiky se čekaly pozitivní vlivy na trh a pomoc při restrukturalizaci, ale dopady byly spíše opačného charakteru. Od zemí se navíc očekávalo, že budou privatizovat svůj průmysl, ale neexistovaly efektivní kapitálové trhy. Nebyl vybudován žádný dlouhodobý mechanismus, akumulující úspory, které by mohly být investovány a nebyly vytvořeny regulační prostředky, bránící novým majitelům rozprodat lehce nabytý majetek a zisk vyvézt ze země. [6]

Souhrn

Za takového stavu se dá za pozitivní jev ekonomické globalizace považovat jen velmi málo. Ti, kdo globalizaci podporují obvykle tvrdí, že kapitalismus směřuje k všeobecné prosperitě a ke stále větším šancím. Globální kapitalismus tudíž umožní, aby se výhodám z toho plynoucích těšilo více lidí ve více zemích. Naopak odpůrci obvykle vyvozují, že globální kapitalismus vede k nové bídě a k novým nespravedlnostem. [7]

Novým potenciálem pro vyřešení dilema se staly postkomunistické země, ve kterých se už nehovořilo o možných alternativních strukturách, ale mělo se volit už jen mezi neoliberální globalizací a globalizací regulovanou. [8] V čem ovšem nastalo nedorozumění?

Sporné body ekonomické globalizace pro SVE

Chápání tržní ekonomiky na počátku devadesátých let bylo poskrovné. Nekonala se žádná diskuse o alternativních nebo nových cestách. Žádali se standardní postupy za situace, která byla zcela výjimečná a neopakovatelná. Poradci pro SVE přicházející především z USA a VB prokázali nedostatek pochopení pro místní situaci. Základem pro jejich počínání se stal neoliberalismus, ale aplikace tohoto souboru dogmat vedla v mnohých případech ke katastrofálním výsledkům a odsunula řešení problémů do budoucnosti.

Bylo mylné se domnívat, že bez fungující legislativy, kterou neoliberalismus M. Thatcherové a R. Reagana předpokládá, bude možné nějaké změny provést nebo se kupříkladu dostat mezi špičky světového trhu. [9]

Dá se ovšem usoudit, že ekonomická globalizace podpořila myšlenku tendence k demokratizaci, protože ekonomická svoboda je nutně spjata se svobodou politickou neboť složité a rozmanité tlaky rozpoutané tržními ekonomikami lze držet zkrátka jedině za stavu otevřené a demokratické společnosti. [10]

Avšak ekonomická globalizace zároveň oslabila demokracii ve dvojím směru. Zkoncentrovala ekonomickou, a tedy i politickou moc v rukou mnohonárodních korporací, které mají tu výhodu před národními vládami, že dokáží svůj kapitál a výrobu přemístit kamkoli na světě; to jim fakticky umožňuje uniknout před demokratickou kontrolou. Horší je ovšem fakt, že ekonomická globalizace postupuje mnohem rychleji než politická. Zatímco ekonomická činnost ve stále více prakticky ignoruje národní hranice, politika funguje i nadále do značné míry v jejím rámci, přičemž existující mezinárodní organizace jsou příliš slabé, než aby mohly hnát globální kapitalismus ke zodpovědnosti. [11]

Souhrn

Státům SVE a stejně i jejich poradcům v oblasti transformace se tyto dvě postupně sílící tendence nezjevili dostatečně brzy na to, aby mohli včas reagovat. Praktická „kuchařka“ z neoliberální kuchyně zkrátka převládla, hledaly se pro ni ingredience především ve zkušenostech jiných zemí a jiných kontinentů, kde o deset let dříve započala epocha deregulace a privatizace, ale už nenásledovala žádná další diskuse, která by se zejména týkala inovací v tomto „zastaralém“ receptu. SVE doplatili v tomto ohledu na svou nedostatečnou snahu využít zkušeností s principem vložit do nich nový rozměr. [12]

Modely transformace pro SVE

Doporučené modely transformace pro SVE byly pro svět západu jasné a nezpochybnitelné, což dokumentuje i úvaha Martina L. Weitzmana z Harvardské university uvedená v roce 1993 v časopise Europen Economic Review.

„Domnívám se, že při popisu východoevropského modelu transformace mohu být velmi stručný, neboť základní rysy jsou dobře známé. Připomeňme si, že se pohybujeme na vysoké úrovni abstrakce a zanedbáváme možné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.“ [13] Období šestnácti let po pádu komunismu nás přesvědčilo, že skutečně nelze zanedbat rozdíly v těchto zemích, ač se může zdát, že fungují na stejném principu. „Základní idea je co nejrychleji provést transformaci na kapitalismus západního stylu.“ [14] Zcela opomenuli využít možnosti jedinečnosti těchto potenciálních trhů. „Vůdčím motivem východoevropského modelu je ústřední úloha soukromého vlastnictví v rámci přiměřené monetární a fiskální struktury. Strategie přechodného období je soustředěna na vytvoření základních institucí kapitalismu. Mezi ně patří jasně vymezená vlastnická práva spolu s odpovídající právní soustavou, obchodním právem, zákonem o bankrotech a tak podobně.“15

Pokud by opravdu došlo k naplnění této teze od počátku, nestaly by se země SVE snadnou kořistí spekulantů.

Přes rozdíly v cestách transformace v jednotlivých zemích byl jeden moment silně společný, a to, že při přebírání zkušeností s kapitalistickou tržní ekonomikou z vyspělých západních zemí, šlo všem zúčastněným nejlépe a nejrychleji přivlastnění si těch horších věcí. Radikální neoliberalismus spatřoval podstatu v cenové deregulaci, privatizaci a restriktivní měnové a rozpočtové politice. [16] Tím, že se tak stalo, co možná v nejkratší době došlo zároveň i k „balkanizaci“ poměrů (růst kriminality, korupce), což nepřímo nahrává kritikům transformace „šokem“.

Přínos či zkáza transformace ekonomik v duchu ekonomické globalizace se ovšem nejlépe znázorňuje v rovině makroekonomického čtyřúhelníku, kdy se sledují čtyři základní principy – daně, HDP, obchodní bilance a zaměstnanost.

Použitá literatura

  1. HAYEK, F.A.: Právo, zákonodárství a svoboda, nový výklad liberálních principů spravedlnosti a politické ekonomie. Praha, Academia, 1994.
  2. MLČOCH, L.: Úvahy o české transformaci. Praha, Vyšehrad, 2000.
  3. Překlad JONÁŠ, J., BULÍŘ, A.: Ekonomie reformy – vybrané stati o přechodu k tržní ekonomice. Praha, Management Press, 1995. str. 420
  4. KARPOVÁ, E.: Vývoj ekonomik zemí střední a východní Evropy v letech 1991 až 2003. Praha, VŠE, 2004.
  5. ADDY, T., SILNÝ, J.: Globalizace ve střední a východní Evropě. Praha, Ekumenická akademie, 2003.
  6. LANDES, D. S.: Bohatství a bída národů. Praha, Art, 1998
  7. KUBÁT, M.: Východní rozšíření Evropské unie. Brno, Masarykova univerzita, 2001. str. 31-58.
  8. HEYWOOD, A. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.

Poznámky

[1] LANDES D. S.: Bohatství a bída národů. Praha, Art, 1998

[2] srovnej: HEYWOOD, A. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.

[3] riziková společnost = individualismus sílí a tradice, pospolitost a etablované instituce slábnou; jakmile jsou podkopány všechny pevné body, jsou zpochybňovány základní hodnoty lidí a dokonce sama jejich identita

[4] srovnej: HEYWOOD, A. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.

[5] srovnej: KUBÁT, M.: Východní rozšíření Evropské unie. Brno, Masarykova univerzita, 2001. str. 31-58.

[6] srovnej: Addy, T., Silný, J.: Globalizace ve střední a východní Evropě. Praha, Ekumenická akademie, 2003.

[7] srovnej: HEYWOOD, A. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.

[8] srovnej: HEYWOOD, A. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.

[9] srovnej: Překlad JONÁŠ, J., BULÍŘ, A.: Ekonomie reformy – vybrané stati o přechodu k tržní ekonomice. Praha, Management Press, 1995. str. 61

[10] srovnej: HEYWOOD, A. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.

[11] srovnej: HEYWOOD, A. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.

[12] srovnej: MLČOCH, L.: Úvahy o české transformaci. Praha, Vyšehrad, 2000.

[13] srovnej: Překlad JONÁŠ, J., BULÍŘ, A.: Ekonomie reformy – vybrané stati o přechodu k tržní ekonomice. Praha, Management Press, 1995. str. 61

[14] viz tamtéž

[15] srovnej: Překlad JONÁŠ, J., BULÍŘ, A.: Ekonomie reformy – vybrané stati o přechodu k tržní ekonomice. Praha, Management Press, 1995. str. 61

[16] srovnej: MLČOCH, L.: Úvahy o české transformaci. Praha, Vyšehrad, 2000.

Jak citovat tento text?

Gančarčíková, Ida. Problematika ekonomického rozvoje národů SVE (1) [online]. E-polis.cz, 22. leden 2007. [cit. 2017-09-24]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/problematika-ekonomickeho-rozvoje-narodu-sve-1.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Mgr. Ida Gančarčíková

Autor:

Autorka je člen Studentské komory Akademického senátu Ostravské univerzity


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.75 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(