Odborník na kyberprostor: ČR nemá ambice regulovat internet

 25. březen 2015  Bc. Irena Grillingerovà   komentáře

Konference o mezinárodní bezpečnosti nabídla návštěvníkům panel, ve kterém se pozvaní hosté věnovali problematice kyberválky. Jedním z nich byl i odborník na kyberprostor Tomáš Rezek z Asociace pro mezinárodní otázky. E-polis.cz neváhal mu položit několik otázek.

Tomáš Rezek (Asociace pro mezinárodní otázky).Tomáš Rezek (Asociace pro mezinárodní otázky).

Ve své prezentaci jste zmínil, že v Ženevských konvencích není specifikovaná oblast kybernetiky. Jak by podle Vás měla být problematika kybernetiky do Ženevských konvencí zkomponována?

To je otázka spíše pro právníky. Nicméně z mého pohledu je dnes problém v dodržování Ženevských konvencí obecně. Bez ohledu na to, jestli je v nich zmíněn kybernetický prostor nebo není. Důkazem toho je konflikt na Ukrajině, problémy v Jižní Osetii či Abcházii. Zajisté kybernetický prostor vnáší nový prvek na mezinárodní scénu, přináší s sebou mnoho problémů pro odlišování civilních a vojenských cílů, ale nemyslím si, že by to bylo klíčové. Z hlediska obrany je důležité předefinovat Ženevské konvence a věnovat prostor otázce kybernetiky.

Takže se domníváte, že aby potenciální nařízení Ženevských konvencí věnované kybernetické otázce měla nějakou váhu, tak by se Ženevské konvence musely dodržovat?

Tak jako vzorový příklad lze uvést Talinský manuál, který měl za cíl aplikovat zákony mezinárodního práva Ženevské konvence na kybernetický prostor. Tento dokument existuje a je dostupný, ale nemá absolutně žádnou právní hodnotu. Problémem spočívá v tom, že to je jen pouhé doporučení v rámci expertního centra NATO. To znamená, že tady je sice popsáno, jak by to mělo fungovat, ale z mého pohledu není mezinárodní vůle, aby zahájila nějakou formalizaci do nějakého pravidla. Navíc se dostáváme k tomu, že i když to pravidlo bude, tak jeho využitelnost na mezinárodním poli je přímo úměrná tomu, jaká je společná mezinárodní vůle a vidíme na příkladech terorismu, že ta vůle není vždycky na tolik jednotná, aby k něčemu na mezinárodní úrovni došlo.

Jaký je Váš názor na svobodu projevu na internetu?

Svoboda internetu či svoboda projevu na internetu je jednou z hlavních priorit americké zahraniční politiky, hlavně paní Clintonová za to velmi kope a je zastánkyní toho, že internet by měl být svobodný. Když to dáme do nějakého časového harmonogramu, tak nejprve proběhly americké zahraniční výstupy a na to přímo navazuje Arabské jaro, období nepokojů, jak toto období nazýváme. V tomto období se lidé organizovali pomocí sociálních sítí, díky čemuž měli možnost vyjadřovat své názory. Takže bezesporu sociální sítě, internet a možnost se svobodně vyjadřovat je důležitá proto, aby mohlo docházet k nějakým změnám ve společnosti, aby společnost byla schopná se nějakým způsobem aktivizovat.

Lze považovat Spojené státy americké, které propagují svobodu na internetu, za vzor?

Konkrétně Spojené státy, které jakkoliv propagují svobodu, nejsou jejím nejlepším příkladem. Ať už se bavíme o monitoringu, který probíhá ve Spojených státech a o tom jakým způsobem se tam nakládá s veřejným prostorem v kybernetické oblasti. To znamená, že Spojené státy směrem ven tvrdí, co je nezbytně nutné, proto aby se státy mohly demokratizovat, ale u sebe doma to úplně nechtějí. Toto je samozřejmě extrémní zjednodušení.

Tomáš Rezek (uprostřed) v rámci panelu o Kyberválce.

Jaký máte názor na kyberútoky v uzavřených politických systémech, například v Severní Koreji nebo v Číně?  Lze pomocí  kyberútoků  dosáhnout toho, aby v těchto zemích byla například větší svoboda internetu či větší možnost se vzepřít systému?

Některé státy zastávají názor, že mohou mít lidé dostatečný prostor se vyjadřovat i jiným způsobem a není, proto nezbytně nutné být v kybernetickém prostoru. Důvodem je často používaná argumentace, že to není pod kontrolou. Tudíž nelze zaručit, že to všechno bude podle práva a že veškeré informace, které tam jsou, budou pravdivé. Na druhou stranu si nemyslím, že kybernetické útoky mohly nějak zmírnit charakter režimu, protože kybernetické útoky v případě Severní Koreji nedávají smysl. Tam nevím na co zaútočit. Můžeme se bavit o tom, že tam vyřadíme ten jeden počítač, který tam možná mají, možná taky ne.

V případě Číny se obávám, že nikdo na mezinárodní úrovni asi nebude oficiálně chtít kybernetickými útoky něco v Číně změnit. Navíc z hlediska obrany a řízení těch systémů, Čína tím, jakým způsobem spravuje internet a jakým způsobem s ním pracuje, je v mnohem lepší pozici než mnohem liberálnější země. Můžeme říci, že čím striktnější kontrola, tím lepší situace pro obranu. Nemyslím si, že státem podporované kybernetické útoky můžou sloužit k demokratizaci zemí, které dosud demokratické nejsou. Naopak si myslím, že můžeme očekávat, že dosud demokratické země budou cílem častějších propagandistických útoků právě za účelem zneužití demokratického systému k tomu, aby se něco stalo, nebo naopak něco nestalo.

Domníváte se, že tato dezinterpretace kybernetického prostoru platí i pro Rusko?

Rusko má poměrně striktní kontrolu nad internetem. Je tam kontrola obsahu, regulace toho, jakým způsobem lidé přistupují k informacím, ale je to součástí nějaké širší politiky. Takže ano, z mého pohledu Rusko, Čína, Severní Korea, ale i Arabské země jsou velmi často vedeny k tomu regulovat to, s jakým obsahem se jejich uživatelé setkávají. Důvody jsou obrana národního prostoru, zachování integrity a další.

Jaký je Váš názor na to, že internet je velice autonomní a stát jako aktér nemá prostředky a kolikrát ani vůli to uchopit?

Z hlediska role státu v oblasti internetu se domnívám, že stát by měl mít především edukativní roli, protože když se podíváte na to, kolik hrozeb na internetu v kybernetickém prostoru je, tak by bylo fajn, aby minimálně školní systém nějakým způsobem reagoval a vysvětlil studentům, že heslo: jedna, dva, tři, čtyři, pět není úplně bezpečné a jak se vlastně mají chovat. Iluze, že to je bezpečné prostředí, už dávno není pravda.

Na závěr bych se chtěla zeptat, jak byste Českou republiku zařadil v rámci legislativního uchopení kybernetiky?

V rámci studie, na které jsem spolupracoval, se porovnávali například státy Visegrádské čtyřky z hlediska svobody internetu, svobody slova, možnosti se vyjadřovat a do jaké míry stát spolupracuje s občany. Česká republika z tohoto srovnání vyšla poměrně dobře. Česká republika přijala zákon o kybernetické bezpečnosti, který ve své podstatě pouze potvrdil národní bezpečnostní úřad jako orgán zodpovědný za kybernetickou bezpečnost plus tam jsou nějaké stanovy, které se týkají výměny informací a jiných věcí. V rámci České republiky nedochází k cenzuře internetu, nedochází k žádným zásahům do obsahu s výjimkou zákonem stanovených věcí, což je dětská pornografie či propagace extrémismu.

Takže i ten přístup republiky tomu odpovídá, NBU vždycky propagovalo, že jejich cílem je pouze monitorovat přenosy, zajistit, že ta přenosová soustava po technické stránce zůstane nedotčená a bude i nadále fungovat a tomu odpovídají i aktivity, které se provádí. V současné době Česká republika nemá ambice regulovat internet, nemá ambice žádným způsobem zasahovat do toho, jak uživatelé pracují s internetem, co na něm dělají, pokud to je v mezích zákona.  Rovněž je velkou prioritou zachování svobody projevu, jak na internetu, tak i mimo něj. Takže z mého pohledu zde panuje výjimečná shoda, To, co je nejlevnější je zároveň tím, co propaguje Česká republika.

Jak citovat tento text?

Grillingerovà, Irena. Odborník na kyberprostor: ČR nemá ambice regulovat internet [online]. E-polis.cz, 25. březen 2015. [cit. 2016-05-25]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/odbornik-na-kyberprostor-cr-nema-ambice-regulovat-internet.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář

Reklama

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…