Kolik stíhaček pro české letectvo?

 6. červenec 2010  David Khol   komentáře

Při současném jednání o budoucí vládě a o potřebných reformách byly často zmiňovány otázky resortu obrany, zejména pro zástupce Věcí veřejných stal se tento resort snadným cílem. Padla celá řada návrhů – a to včetně možnosti snížit počet stíhacích letounů ze 14 na pouhých 10. Tento návrh může trochu připomenout nedávný návrh předsedy NKÚ Františka Dohnala, který položil akade-mickou otázku, zda české letectvo by nevystačilo jen s dvěma stíhacími letouny. Kolik letounů tedy skutečně české stíhací letectvo potřebuje?

Kolik stíhaček pro české letectvo?Kolik stíhaček pro české letectvo?

  Při současném jednání o budoucí vládě a o potřebných reformách byly často zmiňovány otázky resortu obrany, zejména pro zástupce Věcí veřejných stal se tento resort snadným cílem. Padla celá řada návrhů – a to včetně možnosti snížit počet stíhacích letounů ze 14 na pouhých 10. Tento návrh může trochu připomenout nedávný návrh předsedy NKÚ Františka Dohnala, který položil akade-mickou otázku, zda české letectvo by nevystačilo jen s dvěma stíhacími letouny. Kolik letounů tedy skutečně české stíhací letectvo potřebuje?

  Před zodpovězením této otázky lze připomenout několik analogií. Např. někdejší socialistické Československo disponovalo úctyhodnou flotilou čítající 445 nadzvukových letounů, značná část z nich byla ovšem beznadějně zastaralá, nejpočetněji byl zastoupen obstarožní MiG-21, který naprosto neodpovídal moderním požadavkům. I tehdejší komunistické vedení státu plánovalo modernizaci letectva jeho početní redukcí a zavedením moderních typů, vedle tehdy moderních letounů MiG-29 ovšem probíhala i akvizice letounů bitevních (Su-25) a stíhacích bombardérů (Su-22). Celkově tak počet nadzvukových letounů měl dosáhnout úctyhodných 180 strojů. Vezmeme-li v potaz pozdější rozdělení státu, pak na dnešní Českou republiku by připadalo 120 letounů, tento odhad je ovšem jen velice hrubý. I v tomto případě byly české/československé vzdušné síly brány jako pouze součást většího obranného celku (Varšavská smlouva), v případě, že by stát měl v plné míře sám zajišťovat svoji vlastní obranu, byly by tyto počty ještě vyšší.

  Konec studené války a snížení bezpečnostních rizik v Evropě stal se důvodem k redukci letectev prakticky všech evropských států. Spolu s tendencí zavádět spíše univerzální stroje povětšinou jednoho typu byl tento trend příznačný po celá devadesátá léta minulého století. Částečně tento trend pokračoval i ve století jednadvacátém, ale vzhledem k událostem 11. září 2001 a celkovému nárůstu terorismu mnohem opatrněji, obezřetněji. I přes značné redukce tak mnohá evropská vojenská letectva disponují značnými počty bojových letounů. Lze uvést příklad kdysi slabého Portugalska, počtem obyvatel a silou ekonomiky srovnatelného s Českou republikou, které dnes disponuje díky pragmatickému nákupu starších letounů, částečně dodaných v rámci vojenské pomoci, celkem 40-ti stíhacími letouny F-16. Tyto letouny byly rozsáhle modernizovány a počítá se s jejich provozem a postupným nahrazením letouny F-35 (žádná z politických stran nenavrhuje ani zrušení, ani početní redukci letectva – a to přes značné rozpočtové potíže státu). Podobně lze poukázat na pří-klad čtyřmilionového Norska disponujícího 60 letouny F-16, které se navíc nedávno rozhodlo nahradit je moderními letouny F-35 v počtu 48 strojů. Stejný počet amerických stíhacích letounů F-18 si hodlá pořídit i malé Dánsko. Zajímavý je i příklad Maďarska, které se stejně jako Česká republika rozhodlo pořídit 14 letounů Gripen, zajímavější je ovšem příklad Slovenska, které dosud disponuje 18 letouny MiG-29, z nichž podstatná část byla zmodernizována a zbytek tvoří tzv. technologickou rezervu (nesmí být rozebírán na náhradní díly, což jinak bývá běžná praxe). Za poněkud extrémní lze považovat případ Řecka (zhruba stejný počet obyvatel a podobně výkonná ekonomika), které disponuje jednou z procentuelně nejsilnějších armád v rámci NATO a obrovským letectvem čítajícím cca 400 nadzvukových letounů, zde je ovšem nutno dodat, že toto bylo umožněno jen díky mimořádně vysokému obrannému rozpočtu, který překračoval 5 % HDP (považovaný řadou odborníků za kritickou mez) a který tak výrazně přispíval k deficitu státního rozpočtu a tedy i k dnešním ekonomickým obtížím země.

  Mnohé z dnešních úvah o omezení nebo přímo zrušení českého stíhacího letectva jsou do značné míry nepochopením NATO jako takového a jím deklarované kolektivní obrany. NATO není organizací, ve které velké státy zdarma chrání ty malé, naopak je deklarována potřeba partnerského zapojení všech států, samozřejmě adekvátně jejich velikosti a ekonomické výkonnosti. Lze připomenout, že dle některých studií by Česká republika bez zapojení do NATO, vystavena otázkám zajištění vlastní bezpečnosti, potřebovala 108-110 nadzvukových letounů. Při vstupu ČR do NATO byla odbornými týmy této organizace odhadnuta potřeba 24-36 letounů pro zajištění všech operací, z čehož také vycházelo tehdejší rozhodnutí vlády pořídit si právě tento počet letounů. Bohužel povodně roku 2002 zcela zhatily tuto plánovanou akvizici.

  Současný počet 14 letounů lze tedy považovat za naprosté minimum. Je příznačné, že i sousední Maďarsko si pořídilo 14 letounů Gripen a i dnešní Bulharsko přes své značné rozpočtové obtíže plánuje zakoupení taktéž 14 letounů (zřejmě americký typ F-16 či F-18). Právě tento počet je potřebný k zajištění toho nezbytného minima, tzv. Air policingu v rámci programu NATINADS, sloužícího pro bezpečnost země v mírovém stavu. V rámci tohoto programu (zjednodušeně řečeno) je potřeba mít dvě stíhačky neustále ve vzduchu, další dvě připraveny k okamžitému vzlétnutí, čtyři stroje v záloze, čtyři stroje na údržbě, opravách, modernizacích apod. – a dva dvoumístné stroje k výcviku pilotů. Tento počet je ovšem nutný v případě klidu a jen pro zajištění vlastního území. Je otázkou, zda by tento počet byl dostačující v případě byť jen lokální krize (lze jen připomenout, že situace v prostoru bývalé Jugoslávie má k dokonalosti daleko, nejasný je i vývoj Ukrajiny, nemluvě o totalitářském Bělorusku). V případě potřeby zajistit opravdu komplexní obranu v rámci NATO by byl třeba evidentně vyšší počet letounů (18-24 ks).

  Dnešní NATO je vystaveno celé řadě výzev, vedle operací v Afghánistánu a Iráku vzrůstá i pravděpodobnost zásadnějšího konfliktu, související s celkově rostoucím zbrojením ve světě a výrazné-mu  posílení států, stojících na protizápadní linii (Irán). NATO i nadále plní úlohu obranné zdi chránící demokratické hodnoty euroatlantické civilizace, je však zřejmé, že na bezpečí této zdi jsme si možná až příliš zvykli. Zůstává otázkou, co by se s touto zdí stalo, pokud by se z ní uvolnil jeden nebo více kaménků. Je tedy možná lepší investovat i přes pocit bezpečí do vlastní bezpečnosti, do vlastní budoucnosti – české historické zkušenosti jsou v tomto směru dosti tristní.

Odpovědný redaktor: Bc. Ondřej Stulík

Odpovědná korektorka: Jana Nováková

Titulní obrázek převzat z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Flag_of_the_Czech_Republic.svg

Jak citovat tento text?

Khol, David. Kolik stíhaček pro české letectvo? [online]. E-polis.cz, 6. červenec 2010. [cit. 2017-06-26]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/kolik-stihacek-pro-ceske-letectvo.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.67 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Přidat komentář

Vložit komentář

Hovnocuc

středa, 7. červenec 2010
10:44

Totalitářské Bělorusko :) LOL ... doufám, že autor není politolog.


Napsal: Hovnocuc [Odpovědět]

stulik

středa, 7. červenec 2010
11:01

stulik

to Hovnocuc: Taky bych preferoval jiné označení. Jen na okraj připomínám, že do rubriky Názory a glosy, resp. do obsahu článků pod ni patřících, z principu nezasahujeme (rubrika představuje "svobodu blogu"). Jediné do čeho se zasahuje v této rubrice, jsou (obvykle) gramatické chyby (práce korektorky) a formátování textu (zde jediná práce pro redaktora). Přirozeně záleží i na tématu příspěvku - pokud je vyhodnoceno (šéfredaktorem) jako nevhodné, článek vůbec skrze redakční kolečko neprojde..
---------------------------------
Zpráva byla upravena adminem 07.07.2010 ve 11:05:30


Napsal: stulik [Odpovědět]

Lukáš Rázl

středa, 7. červenec 2010
11:17

Vážený kolego,

dovolil bych si s Vámi nesouhlasit.

Předně, každá bezpečnostní úvaha a otázka po potřebnosti stíhacího letectva je toho ukázkovým příkladem, musí být založena výlučně na por primo analýze potenciálních rizik - a teprve z toho odvozeně na kapacitě vlastních prostředků, které se záměrně dále vyhýbám. Avšak naopak nikdy, nikdy (!) na komparaci! Proč? Protože každá komparace subjektů odlišných nejen geografickým osudem, ale i historicko-politickou realitou, vede jen na zcestí. Vede ke srovnávání hrušek s jablky.

1) Předně si tudíž položme otázku: Existuje možnost napadení ČR klasickým konvenčním agresorem tak, jako v případě Řecka? Tedy státu, který se ocitá opakovaně na hraně konfliktu s Tureckem? Pokud ano, pak je Vaše úvaha - o tom, zda by namísto 14 letounů mírového stavu bylo pro ČR vhodnějších 18 -24 ks - čistý nonsense! V takovém případě, jak sám uvádíte i Řecku je pro konflikt se středně velkou mocností (Tureckem) zapotřebí cca 400 bojových strojů! A konfliktem studené války ohroženému (?) ČSSR bylo zapotřebí strojů cca 200.

2) Anebo, disponujeme snad rozsáhlým teritoriem jako Norsko či Dánsko (jehož součástí je i Grónsko) či vzdálenými ostrovními výspami v oceánu (jako Portugalsko)? Anebo naopak velmi malým, navíc kompaktním územím?

3) Protože, nehrozí-li ČR otevřená konvenční agrese, ale naopak ku příkladu „jen“ teroristický útok za pomoci obyčejného dopravního letadla vůči cíli na našem, jinak více než přehledně monitorovaném území, pak právě vzhledem k jeho malé rozloze jsou nákladné supermoderní a supersonické stroje, určené na boj proti jiným špičkovým stíhačům – zhola zbytečné. A pro Vámi zmiňovaný air policing by postačovaly i výrazně levnější tuzemské podzvukové bitevníky Alca, jimiž pravděpodobně „na furt“ disponujeme v počtu více než dostačujícím.

4) Jiná věc by byla, pokud bychom uvažovali buď (A) o možném perspektivním konvenčním konfliktu ve střední Evropě anebo (B) o jistém ekvivalentu velmocenské politiky, kdy by ČR měla zájem vysílat do zahraničních misí nejen pozemní, ale i letecké jednotky (stíhače).

Co se případu (A) týče i agresivní směřování Německa bylo před II. světovou válkou vysledovatelné přinejmenším dekádu předem. A za takovou dobu je vždy možno, je-li vůle, se na konflikt existenčních rozměrů připravit. A to včetně vybudování silného letectva. Latentní představa o výhodnosti existence jakéhosi permanentního zárodku nadzvukového letectva (pro horší časy) v počtu plus mínus 14 ks, vzhledem, v takovém případě, k potřebě stovek letounů – je jen a pouze naivní.
Co se možností ufinancovatelných veřejných zdrojů na obranu v takovém případě týče – Izrael ještě v pol. 90. let vydával na obranu 15 % HDP, stejně tak jako USA v 50. letech nebo ČSR v letech 30. A přesto šlo stále o svobodné státy, schopné se velmi rychle, rozsáhle a moderně vyzbrojit. Vaše představa, že současných 5% HDP Řecka na obranu je hraniční mez – je tedy falešná. A i v případě ČR platí, že bylo-li by v budoucnu třeba mít stíhací letectvo v počtech a kvalitě skutečně schopné bránit stát – zdroje by byly. Bude-li se chtít…

5) Co se týče případu (B) domnívám se, že vzhledem k neexistenci potřebných velmocenských zájmů v politice ČR, může si ČR odpustit i „luxusní“ velmocenský prostředek, v podobě expedičních nadzvukových leteckých sil. A s hrdostí zůstat u svých průzkumníků z Prostějova a polních nemocnic.

6) Je-li však úhlavní motivací naší zahraniční politiky snaha, aby si nás mocnější spojenci všimli a ocenili „naši existenci“, pak dvěma či třemi stíhačkami, danými k dispozici, mnoho pozornosti stejně nezískáme. A k nezávislosti Ukrajiny (Váš příklad) tím nepomůžeme ani o píď. Pouze budeme hlavním vystupujícím v satirickém příběhu „o myši, která řvala“ – a přitom ani nevěděla proč.

Pokud nás to neuspokojuje – pak doporučuji raději zakoupit hned celou letadlovou loď (to by bylo panečku pozornosti a pýchy u držitelů „modrých knížek“!) - anebo se naučit žít ve středu Evropy bez Gripenů a jiných vzácných ptáků.


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]

Bohumír Goch

pátek, 1. duben 2011
14:49

to Lukáš Rázl:

Pane Razl

Člověk který chce nechat vzdušný prostor chránit podzvukovými bitevníky určenými převážně k podpoře pozemních vojsk o situaci nejspíš moc neví. Stíhačka musí dopravní letoun dohnat a to je u podzvukových L 159 základní problém, nehledě na to, že USA i Rusko vyvíjí nové nadzvukové dopravní letouny.


Napsal: Bohumír Goch [Odpovědět]

Jiří Fryc

pátek, 29. duben 2011
01:59

Při obraně vzdušného prostoru se vychází nejprve z geografické mapy příslušné země. Po té se volí pružná taktika, která je schopna odvrátit útok bojových vzdušných sil nepřítele i v případě přesily. Co se týče České Republiky absolutně vyhovuje počet 15. moderních vzdušných bitevníků na obranu vzdušného prostoru České Republiky. Co se týče taktiky může být variabilní vzhledem k vývoji vzdušného konfliktu. Při současném počtu 14. letounů je taktika 7/7. Doporučuji zakoupit ještě jeden letoun a variabilita může být 7/7 + záloha, nebo 5/5/5, tak jako v hokeji při závažnějším ohrožení pro dynamičtější obranu vzdušného prostoru ČR.


Napsal: Jiří Fryc [Odpovědět]

Lukáš Rázl

pátek, 29. duben 2011
07:11

Při jakékoliv obraně se nevychází nejprve z geografie, ale z analýzy rizik. Jaká je pravděpodobnost střetnutí se ve střední Evropě s malým státem o naší velikosti? Protože jen v takovém případě Vám bude vaše bojová síla 15 stíhacích strojů co platná? Nulová. V případě konfliktu s větším státem je význam 15 strojů jaký? Nulový. Potřeboval by jste stovky strojů. K ochraně před teroristy je význam 15 nadzvukových strojů jaký? Nulový!

Pro perfektní teroristický útok je v ČR lepší nechat stroj prostě spadnout, když krouží nad Prahou (téměř každý, kdo přistál na Ruzyni se nejdříve nepochopitelně přeplazí nad střechy Hradčan) nebo nasypat jed do městské vodárny, než se snažit trefit Airbusem do jaderky. Navíc i kdyby to terorista zvládl, 1) reaktor je na odolání pádu letadla konstruován, 2) nadzvukové stroje tomu stejně nezabrání, protože díky blízkosti leteckých koridrů k "cíli" by musel být stíhač ve vzduchu a poblíž, aby to stihl, než tam terorista s érem dorazí. Bude-li však teprve startovat, může nám podat maximálně "monitorovací zprávu" o následcích šílencova tvrdého přístání do chladící věže.

A tedy: Z hlediska realismu - 5, 10, 15 nebo 20 nadzvukových strojů není nic jiného, než ohňostroj marnosti a zbytečná náplast národního ega. Obdobně jako naše "tankové vojsko" v počtech jednoho "tankového praporu".

Pravděpodobně budu poučen, že jejich množství (tanků) je vzhledem ke geografii ČR dostatečné. Ano! Ke kruhové obraně olomouckých kasáren bezesporu. A budou-li mít "naše tanky" "vzdušné krytí" našich 15 nadzvukových orlů - Olomoucká kasárna jistě vydrží až do příchodu spojenců! (Budou-li tu všas...)

Ano, kecám... Ale, ne tak moc. Protože k čemukoliv jinému, než k boji za olomoucká kasárna, ani naše tankové, ani letecké síly smysl nemají.

Ale možná má vaše geografie nějaké kouzlo, které my uniklo, kolego... V opačném případě se náplast na národní ego nebezpečně odchlypuje - a pod ní nám "zavání" cosi shnilého a smrdutého - co zde zbytečnými stíhačkami kdosi stejně zbytečně maskuje.


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(