Italská média a unikající ropa v Mexickém zálivu

 25. srpen 2010  Jan Šesták   komentáře

V Mexickém zálivu u pobřeží Lousiany vybuchla v noci z 20 na 21. dubna ropná plošina společnosti Transocean, která byla v pronájmu petrolejářskému koncernu British Petrolium (dále jen BP). Jedná se o jednu z největších, ne-li největší ekologickou katastrofu způsobenou člověkem.

Italská média a unikající ropa v Mexickém zálivuItalská média a unikající ropa v Mexickém zálivu

V Mexickém zálivu u pobřeží Lousiany vybuchla v noci z 20. na 21. dubna ropná plošina společnosti Transocean, která byla v pronájmu petrolejářskému koncernu British Petrolium (dále jen BP). Jedná se o jednu z největších ekologických katastrof způsobených člověkem. Na první pohled se nám může zdát, že je to téma ekologické či ekonomické. V mém srpnovém příspěvku se však budu snažit nastínit i témata politická. A to tak, jak je zachytila italská média a periodika.

V první řadě bych se rád věnoval tématu, které na počátku června publikoval internetový server Corriere della sera.it[1]. Pod heslovitým titulkem: „Únik ropy klesl na polovinu. Londýn: „Stop protibritské rétorice“, se skýtá výčet škod, jež BP bylo zatím nuceno uhradit. Tato částka se pohybovala v červnu okolo 46 miliard dolarů. Corierre si ve svém článku nevybrala za cíl upozornit na vzniklé škody, ale na postoj členů představenstva ropného gigantu. Viceprezident společnosti Darryl Willis učinil prohlášení o rozhodnutí zaplatit všechny náklady spojené s katastrofou po dobu, kdy to bude nutné. BP se také zavázala, že vrátí životní prostředí, poškozené tragédií, do původního stavu. Byla to nepřímá reakce na slova prezidenta USA Baracka Obamy. Ten hájil občany své země a považoval finance uvolněné BP za nedostatečné. Sama BP vytáhla s „reklamní“ kampaní v tisku, televizi a rádiu. Daná propagační akce měla upozornit na lítost, kdy se BP zapříčinila o nejhorší ekologickou katastrofu v dějinách USA. I to se stalo terčem Obamovy kritiky. Peníze určené na očištění společnosti považoval za zbytečné, místo toho měla BP poskytnout tyto vynaložené prostředky pro místní rybáře a ostatní oběti, které přišly o svá zaměstnání. Obamovy komentáře vzbudily rozruch na druhé straně Atlantiku, kdy se Státní tajemník pro obchod Vincent Cable vyslovil pro nebezpečí záměny ze spojení British Petrol a Spojeného království. Dle Cableových slov máme společnost BP chápat jako firmu globálního věku. Vyjádřil tímto obavu i některých politiků Velké Británie vůči protibritským postojům ze strany Bílého domu.

Naproti tomu se dopisovatel týdeníku Panorama Michele Zurleni ve svém článku zabývá první oficiální návštěvou Davida Camerona v Bílém domě[2]. Mohlo by se zdát, že na stole leží již tradiční ožehavá témata jako je Afghanistán, krize na Blízkém východě či globální ekonomická krize. Přesto jedno téma převršilo všechna ostatní - ústředním bodem setkání byly vztahy USA a Velké Británie po havárii na ropné plošině Deepwater horizont. Na společné tiskové konferenci Cameron nemohl před přítomnými novináři popřít odpovědnost ropné společnosti za tragédii. Ono se také nic jiného od britského premiéra nedalo čekat. Můžeme to proto chápat jako snahu o urovnání bilaterálních vztahů mezi USA a Velkou Británií. Komentátor si všímá, že tato vyřčená slova musela polahodit uším Baracka Obamy. Dá se říci, že protibritské vlny vycházející z Bílého domu byly utišeny.

Mnohem těžší úkol čekal Davida Camerona při vysvětlování, jak to vlastně bylo s propuštěním atentátníka Abdela Basseta Ali Al Megrahyho. Ten byl usvědčen a odsouzen za teroristický útok na letadlo společnosti Pan Am nad skotským Lockerbie. Al Megrahy byl propuštěn za úřadování minulé labouristické vlády Gordona Browna. Na povrch prosákly informace, že mocný gigant BP tlačil na britskou vládu za účelem Al Megrahyho propuštění. Ropná společnost totiž měla zájem na otevření ropných vrtů v Sirtském zálivu, který se nachází na pobřeží Libye. Tímto případem se zabýval i americký senát, kdy 4 senátoři zasláním dopisu ministryni zahraničí Hillary Clintonové požadovali otevření případu a jeho následné vyšetření. Nutno podotknout, že David Cameron uznal, že atentátníkovo propuštění bylo velikým pochybením. Zurleni si všímá, že i Obama je zajisté o této záležitosti dobře informován. Přesto se na tiskové konferenci zdráhal o daném tématu zmiňovat více, než je nutné, vědom si politické a diplomatické zodpovědnosti vůči Velké Británii, jelikož faktem zůstává, že i přes nepříjemné události, které se v minulých týdnech odehrály, je pro oba spojence důležité udržet si své výjimečné a blízké spojenectví.

Tragédie v Mexickém zálivu se dotkla i vnitropolitických témat v USA. Spisovatel a dopisovatel deníku La Repubblica Federico Rampini[3] v článku z poloviny května s názvem Obama pro přísnější zákony[4] odkazuje na prezidentova slova o neakceptovatelnosti statutu quo v americké legislativě. Padá tím tabu o uhlíkové dani a zvýšení příplatku za ropu. Obama je i pro znovuzavedení všech reforem týkajících se životního prostředí, které po neúspěšném summitu v Kodani uvázly na mrtvém bodě. Právě nejhorší únik ropy v amerických dějinách se stává příležitostí pro oživení boje proti skupinám, dle Rampiniho, lobbujících v „koalici fosilních paliv“. Právě představitelé této koalice nevědomky pomohli prezidentovi USA v americkém Kongresu, kde top manažeři společností BP, Transocean a Halliburtonu svalovali vinnu jeden na druhého. Tímto faktem se koalice, lobbující za své zájmy, rozpadá v důsledku ochrany své vlastní obchodní značky.

Není to vlastně poprvé, kdy se pod vlivem přírodních katastrof způsobených člověkem, mění americká legislativa. Poprvé se tak stalo v roce 1969, kdy explodovala plošina u Santa Barbary v Kalifornii. Statisíce barelů ropy znečistily západní pobřeží a změnily se také zákony. Je konec povolenkám pro těžbu ropy v Kalifornii a na jiných amerických pobřežích. V roce 1989 po ztroskotání tankeru Exxon Valdez u Aljašky byl zaveden zákon o povinnosti ropných společností uhradit všechny škody postiženým obyvatelům plus náklady na vrácení životního prostředí do původního stavu.

Zkáza mořských rostlin a živočichů v Lousianě slouží Obamovi jako páka proti petrolejářským koncernům. Do Senátu odešel zákon o tisíci stranách, který osm měsíců ležel u ledu. Daný zákon si klade za cíl snížení emisí oxidu uhličitého o 17% do roku 2020 a do roku 2050 o celých 83%. Reforma by také měla zavést první národní systém stropů na emise CO2 z průmyslu a elektráren. Jejími otci jsou John Kerry za Demokratickou stranu a Joseph Lieberman jako Nezávislý.

Jednou z velkých novinek, které zákon zavádí, je právo veta jednotlivých amerických států na vrtné práce v okolí 75 mil ve vlastních pobřežních vodách. Toto právo má být rozšířeno i pro vrty v sousedních státech. Rampini poukazuje ale i na fakt, že tento stejný zákon podněcuje státy k vydávání povolenek pro umístění vrtů, jelikož 37,5% poplatků za těžbu ropy v moři, které odvádí petrolejářské společnosti, jdou do pokladen daných států. Oproti tomu obraz unikající ropy v Mexickém zálivu přesvědčil řadu guvernérů o negaci každé autorizace k těžbě ropy. Reforma v podání Kerryho a Liebermana má požehnání 21 organizací zabývajících se životním prostředím, podporu držitele nobelovy ceny Al Gora a v neposlední řadě od MMF. Bylo vydáno společné prohlášení s názvem projektu „Krok vpřed směrem k energetické budoucnosti Ameriky“.

Federicu Rampinimu neušel ani fakt, že Obama chce využít nálad, které panují v americké společnosti po děsivých obrazech na místě havárie. Společnost Shelton Group provedla průzkum, z něhož vyplývá, že jeden s osmi Američanů přestal nakupovat benzín. Taktéž jeden z pěti amerických občanů si hodlá v budoucnu pořídit automobil, který bude mít nižší spotřebu. Tato fakta ukazují dnešní průzkumy, ale na základě historických zkušeností lze předpokládat, že touha lidí tímto způsobem trestat viníky katastrofy postupem času opadne. Bude tedy záviset pouze na Obamovi, jak rychle se mu podaří prosadit svojí agendu ve směru Green Economy.

Závěr článku přináší menší skepsi, jelikož USA je závislá na ropě plnými 37% ve spotřebě energie a pouhých 7,3% uspokojuje hlad po energii z obnovitelných zdrojů. Nutno také dodat, že cena benzínu je za velkou louží nejnižší ze všech vyspělých zemí světa.

Italská média věnují svojí pozornost rovněž vlastnímu regionu. V týdeníku L´Espresso vyšel krátký článek s názvem „Až Benátky budou černé“[5]. Telesio Malaspina se v něm zabývá hrozbou zamoření i pro italské pobřeží na Jadranu. Kupříkladu v Benátské laguně je umístěno okolo jednoho tisíce ložisek těžících metan. Neméně zneklidňujícím faktem zůstává, že Jaderské moře je jedno z nejvíce zamořených na světě. Uvádí se 38 miligramů na metr čtvereční znečištěných „pelagickým dehtem“. Vrty v Jaderském moři jsou sice mělčí než v Mexickém zálivu, ale zamoří-li se daná oblast, skvrna se nemá v uzavřeném prostoru kam rozplynout. V uvedeném případě se nejedná pouze o riziko havárie, ale o zamoření půdy na dně moře, k němuž dochází vlivem těžby zemního plynu. Těžba byla sice zakázána v okolí Laguny, ale ohrožena kromě Benátek jsou i jiná přímořská města v pásu od Ravenny po Terst.

Článek v L´Espresso lze považovat za jakousi reakci na události v Mexickém zálivu, jelikož se tímto tématem začal zabývat senátor za PD Luigi Zanda[6]. A může být zajímavé pozorovat, do jaké míry to myslí s životním prostředím na Jadranu vážně, nebo do jaké míry se to hodí do jeho politického programu. Na jeho obranu musíme podotknout, že Zandovým volebním krajem je oblast Lazio, která se nachází na druhé straně Itálie, jež je omývána Tyrhénským mořem.

Na konec mého srpnového příspěvku si dovolím předložit článek ze serveru La Repubblica.Palermo.it[7]. Ten poukazuje na to, že se aktivity BP v Sirtském zálivu nedotýkají pouze USA či Velké Británie. Starosta Lampedusy a Linosy Busetta vyjádřil znepokojení nad činností BP u břehů Libye a požaduje důkladné mezinárodní kontroly. Do debaty přispěla i ministryně životního prostředí Stefania Prestiqiacomo. Ta se nechala slyšet v tom smyslu, že jih Itálie je závislý na turistickém ruchu a znečistění Středozemního moře by bylo pro místní obyvatele opravdovou katastrofou.

Jak vidno, události v Mexickém zálivu se nedotýkají pouze pobřeží Lousiany nebo americké či britské politické scény. Zbývá jen otázka, do jaké míry převyšují svým vlivem nadnárodní korporace národní státy.

Titulní obrázek převzat z: http://www.afriscoop.net/journal/IMG/arton793.jpg

Seznam zdrojů:


[1] Corriere della sera: 2010. Marea nera, dimezzata la fuoriuscita. Londra: „Basta retorica anti-britannica“. Corriere della sera 6.6.2010, dostupné na: http://www.corriere.it/esteri/10_giugno_06/marea-nera-dimezzata-perdita-polemiche-londra_6e281826-7151-11df-82e2-00144f02aabe.shtml, 12.8.2010.

[2] Panorama: 2010. Bp-Lockerbie: gli Usa indagheranno, Londra no – L´analisi. Panorama 21.7.2010, dostupné na: http://blog.panorama.it/mondo/2010/07/21/bp-lockerbie-gli-usa-indagheranno-londra-no-lanalisi/, 13.8.2010.

[3] Federica Rampiniho může český čtenář znát z díla „Čínské století“, vydané nakladatelstvím Dokořán v roce 2007.

[4] La Repubblica: 2010. Obama per leggi piú ferree. „Mai sprecare una crisi. La Repubblica 13.5.2010, dostupné na: http://www.repubblica.it/ambiente/2010/05/13/news/obama_rilancia-4026653/, 21:82010.

[5] L´Espresso: 2010. Quando Venezia diventerá nera. L´Espresso. 11.5.2010, dostupné na: http://espresso.repubblica.it/dettaglio/quando-venezia-diventera-nera/2126783, 22.8.2010.

[6] http://www.senato.it/leg/14/BGT/Schede/Attsen/00020658.htm, 22.8.2010.

[7] La Repubblica. Palermo. it: 2010. La Bp cerca petrolio nel Mediterraneo preoccupazione dal Comune di Lampedusa. La Repubblica. Palermo. it 26.6.2010, dostupné na: http://palermo.repubblica.it/cronaca/2010/07/26/news/la_bp_cerca_petrolio_nel_mediterraneo_preoccupazione_dal_comune_di_lampedusa-5835824/, 22.8.2010.

Jak citovat tento text?

Šesták, Jan. Italská média a unikající ropa v Mexickém zálivu [online]. E-polis.cz, 25. srpen 2010. [cit. 2017-06-23]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/italska-media-a-unikajici-ropa-v-mexickem-zalivu.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.33 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(