ČSSD: Další vleklá krize?

 10. listopad 2010  Jan Mohnert   komentáře

Následujících několik řádků shrnuje můj pohled na budoucnost ČSSD v politickém prostředí České republiky, i na způsob, jakým může sociální demokracie ovlivnit vývoj politického prostředí samého.

ČSSD: Další vleklá krize?ČSSD: Další vleklá krize?

Následujících několik řádků shrnuje můj pohled na budoucnost ČSSD v politickém prostředí České republiky i na způsob, jakým může sociální demokracie ovlivnit vývoj politického prostředí samého. V následujících několika odstavcích se Vám pokusím vysvětlit, proč se na základě pozorování situace v ČSSD domnívám, že sociální demokraty čeká v následujících letech stejná krize, jaká nastala po roce 2002 po odchodu Miloše Zemana, a proč přikládám právě sociální demokracii výjimečný význam v kontextu celého politického systému.

Zároveň je nutné mít při čtení na paměti, že se jedná o esejistickou práci, která si neklade žádné vědecké ambice, a jako k takové je k ní třeba přistupovat. Koneckonců, je tomu přizpůsoben i velice skromný odkazový aparát, který mnohem spíše než funkci informativní plní funkci podpůrnou a demonstrativní.

Nejdříve musím stručně vysvětlit, proč mi z hlediska celostátní politiky připadá mnohem palčivější vývoj ve velké a zavedené politické straně a ne v obtížně uchopitelném uskupení kontinuálně hrozícím kolapsem, jakým jsou Věci Veřejné. Pro názornost se podržím analogie s matematickou funkcí. Zpochybníme-li proměnnou, dojde jen ke korekci výsledku. Zpochybní-li se konstanta, zpochybní se funkce jako taková. Uvážíme-li stranický systém jako nějakou funkci, představují VV snadno zpochybnitelnou proměnnou. Sociální demokracie však tvoří jeden z pilířů – konstant – funkce samé. A tak – ačkoli jsou díky médiím „Véčkaři“ zdánlivým středem vesmíru – tím skutečně zajímavým hráčem je ČSSD.

Až do příchodu Miloše Zemana do čela ČSSD v roce 1993 byla sociální demokracie jen málo úspěšnou stranou. Svou roli na tom sehrály tři faktory porevolučního období: prvně to byla euforie z tržního hospodářství, potom stále ještě přítomná nedůvěra české společnosti k levici a v neposlední řadě také nepříliš pozitivní role sociálních demokratů v událostech roku 1948. Tyto tři faktory nejenže odrazovaly voliče, bránily rovněž úspěšné „personální politice“ strany jako takové. Strana trpěla nedostatkem svého druhu kvalitních osobností.

To se změnilo spolu s nástupem Miloše Zemana. Ten – založením mnohem více liberál, než socialista – učinil z ČSSD jakousi sběrnou platformu schopnou pojmout osobnosti jak z řad bývalých komunistů, tak středových liberálů. Tím se strana zbavila problému s náborem osobností a zároveň se ospravedlnila před voliči jako legitimní strana. V roce 1995 se sociální demokraté vypořádali i s poslední překážkou, když se přijetím Bohumínských usnesení jednoznačně distancovali od KSČM. Že ani jeden z těchto kroků nebyl politicky špatným tahem, se ukázalo velice záhy, když v roce 1996 zaostala ve volbách ČSSD jen o asi 3 % za dosud neotřesitelnou ODS, a v roce 1998 dokonce zvítězila. Zeman byl na vrcholu moci jak ve státě, tak ve své straně.

O čtyři roky později odešel nezpochybňovaný lídr ČSSD Miloš Zeman do důchodu a projevil se jeden velice nepříjemný důsledek Zemanovy transformace sociální demokracie z poloviny 90. let. „Otevřená strana“, strana pro postkomunisty i liberály, musela být nutně pod povrchem nejednotná. Výrazná vnitřní fragmentace byla skryta nezpochybňovaným a všeobecně přijímaným vůdcovstvím Miloše Zemana, ale v latentní podobě byla vlastní struktuře strany interpretující sebe samu jako kontejner názorů od středu do leva. S osobou Miloše Zemana odešla i jednota strany navenek. Během čtyř let vlády ČSSD se v premiérském i předsednickém křesle vystřídali tři lidé, každý ze zcela odlišného vnitrostranického proudu.

Paralelně s rozvinutou vnitrostranickou fragmentací se v „pozemanovském“ období projevuje druhý negativní jev stranické transformace zmíněného předsedy – koaliční zoufalství. Bohumínským usnesením usměrnila ČSSD (vzhledem k podobě stranického systému) svůj koaliční potenciál jediným směrem – do středu a doprava. Sama sebe definovala jako jednu z krajních mezí koaliční hry politických stran a odsoudila se  pouze k takovým koaličním scénářům, které nikdy neumožní plně naplnit představy svých voličů: jednobarevnému kabinetu, středolevé koalici, anebo ke koalici středu (chcete-li „velké koalici“). Ve všech případech je ČSSD životně závislá na stranách, které jsou pravicovější než ona.[1]

Období od odchodu Miloše Zemana po nástup Jiřího Paroubka lze označit za určitou formu vleklé krize, jejíž příčinou byla jak vnitřní fragmentace, tak koaliční zoufalství. Jakým způsobem se ČSSD s krizí vyrovnala? Do svého čela delegovala silného a charismatického vůdce vyznávajícího autoritativní politický styl, který alespoň navenek dokázal obnovit stranickou disciplínu. Zároveň začala sociální demokracie postupně rozšiřovat svůj koaliční potenciál směrem doleva (dobře si vzpomínáme na období, kdy ČSSD seděla ve vládě se Čtyřkoalicí, ale zákony prosazovala s komunisty). Jiří Paroubek získal podobnou pozici jako Zeman v polovině 90. let – nezpochybňovanou autoritu silného lídra.

Z dnešního pohledu se na této situaci pramálo změnilo. Poté, co sociální demokraté „sestřelili“ Paroubka po nečekaném volebním debaklu, vidíme opět vnitřně fragmentovanou stranu. Jasně jsou patrné skupiny okolo Michala Haška, Bohuslava Sobotky či Davida Ratha. Obdobným „okolím“ se nejspíše obklopují rovněž lidé, jako Milan Urban, Zdeněk Škromach, Martin Pecina anebo Lubomír Zaorálek[2]. S čím se tedy bude jarní volební sjezd muset vypořádat? Nejdříve bude muset zvolit předsedu.

Zvolení předsedy má primárně vnitrostranický charakter, nicméně za stávajícího rozložení politických sil v zemi má volba předsedy ČSSD také nanejvýš zajímavý možný externí dopad. Uvážíme-li možné kandidáty na předsednický post, musíme přiznat, že osobnost typu Jiřího Paroubka, schopná účinně eliminovat vnitrostranické rozkolnictví, mezi nimi není. Bohuslav Sobotka je zřetelným dědicem Paroubkova odkazu, byť se velmi snaží od něj distancovat. Michal Hašek má svým založením mnohem blíže k liberálnímu Miloši Zemanovi než k socialistovi Jiřímu Paroubkovi.

 Ať zvítězí Hašek, nebo Sobotka, je velice pravděpodobné, že krize disciplíny ve straně bude trvat. Bude-li Sobotka pokračovat v otevírání koaličního potenciálu strany doleva, může počítat se silným vnitřním odporem ze strany liberálního demokratického proudu sdruženého kolem Michala Haška[3]. Bude-li Michal Hašek důsledně lpět na Bohumínských usneseních, zcela jistě jej čeká kritika stran bývalé Paroubkovy kliky okolo Bohuslava Sobotky, nespokojené v „koaličním zoufalství“ strany.

Nanejvýš zajímavý je však onen externí dopad volby. Ten je totiž téměř nezávislý na personáliích uvnitř ČSSD. Současný premiér Petr Nečas bývá mediálně prezentován jako poměrně slabý premiér. A vzhledem k situaci jím bezesporu i je. Absentující legitimní předseda ČSSD zužuje nevyhnutelně operační prostor předsedovi nejsilnější vládní strany a rozšiřuje tím logicky pole působnosti jeho koaličních partnerů. Chybějící předseda dělá ze sociální demokracie nevypočitatelného partnera. Premiér tak nemůže své koaliční partnery přitlačit ke zdi hrozbou „velké koalice“, protože jsou pro něj nepostradatelní. Troufám si tvrdit, že okamžikem zvolení předsedy ČSSD posílí vliv Petra Nečase jako premiéra. Už jen proto, že jak Hašek, tak Sobotka nejsou osobnosti, které by možnost koalice středu přímo vylučovaly.

Výsledkem zvolení nového předsedy tak s největší pravděpodobností bude další vleklá krize. Dojde k posílení Petra Nečase, ODS a nepřímo nejspíše i k zajištění disciplíny na vládní úrovni, zatímco ČSSD bude v opozici uvězněná ve vnitřních sporech, které jsou přímým dědictvím Miloše Zemana. Navíc bude – nedobrovolně – sloužit jako Nečasův bič v zádech „Véčkařů“ a TOP09.

Existuje pro sociální demokraty nějaká cesta ven? Domnívám se, že nikoliv. Zásadním momentem při řešení vnitřní fragmentace ČSSD je zcela jistě KSČM. Evropsky unikátní povaha českých komunistů, vyznávajících leninský ideál avantgardní demokracie proletariátu, je základní normativní překážkou k vyřešení většiny vnitřních sporů sociální demokracie. Pokud by se podařilo reformovat KSČM do podoby nějaké výrazně levicové systémové strany (typově odpovídající např. Die Linke v SRN), mohla by ji ČSSD zahrnout mezi potenciální koaliční partnery, aniž by riskovala odštěpení svých antikomunistických křídel. Možnost levicové koalice by nepochybně vymanila sociální demokraty z nebezpečí frustrace vlastních voličů.

Nicméně právě vztah ke komunistické straně a různé vnitřní tlaky na úspěšnost strany (tj. na co nejmenší frustraci vlastních voličů) jsou největšími příčinami vleklých krizí, které nejspíš budou ČSSD v budoucnosti cyklicky provázet. V reformu komunistické strany doufat nelze, proto pevně věřím, že je sociální demokracie stranou natolik silnou, aby se s nimi pokaždé dokázala vyrovnat. Zhroucení ČSSD by nejspíše znamenalo výrazné narušení mechanismu, jakým náš stranický systém funguje. A to by pro politickou stabilitu, které se po větší část polistopadové historie v naší zemi těšíme (…i když se nás noviny snaží přesvědčit o opaku), nebylo dobré.

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/browse.phtml?f=download&id=1281305


[1]  odstavce zabývající se historií ČSSD vycházejí z příspěvku doc. Ladislava Cabady „Tradiční, třetí, anebo jiná cesta? Česká sociální demokracie 2010“ na konferenci „České politické stranictví v mezinárodním srovnání“ z 14. května 2010 (písemný výstup: Cabada, Ladislav: 2010. „Traditional, Third Way or a Different  Path? The Czech Social Democrat Party in 2010“, p. 83 – 89. In.: Politics in Central Europe: Vol. 6, Nr. 1, June 2010. Dostupné na http://www.politicsince.eu/documents/file/2010_06.pdf   (9. 11. 2010)

[2]  http://zpravy.idnes.cz/sobotkovi-a-haskovi-rostou-souperi-do-cela-cssd-chteji-zaoralek-i-pecina-1on-/domaci.asp?c=A101110_084544_domaci_hv  (10. 11. 2010)

[3]  dokladem mohou být prohlášení, jako toto: http://www.cssd.cz/media/projevy-a-clanky/onderka-chce-uplny-zakaz-spoluprace-s-kscm-i-v-krajich   (10. 11. 2010)

Zdroje:

Jak citovat tento text?

Mohnert, Jan. ČSSD: Další vleklá krize? [online]. E-polis.cz, 10. listopad 2010. [cit. 2017-05-30]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/cssd-dalsi-vlekla-krize.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.33 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Přidat komentář

Vložit komentář

Jarek

pondělí, 15. listopad 2010
16:40

Nevím, nakolik pro Vás byl volební "debakl ČSSD" překvapivým, pro mě byl (stejně jako porážka ODS) očekávaným vyústěním vývoje posledních minimálně dvou let. Také bych přiznání porážky a následnou rezignaci J. Paroubka nenazýval sestřelením. Vůbec nerozumím tomu, jak volba předsedy ČSSD posílí pozici P. Nečase. Neumím si představit, že premiér v budoucnu "přitlačí koaliční partnery ke zdi hrozbou velké koalice". Dle mého soudu by to bylo právě to, na co TOP 09 i VV nejvíce čekají. TOP 09 má s Nečasem dlouhodobé neshody (viz povolební jednání o koalici v Praze či kauza Barták apod.) a VV po porážce v komunálních volbách by nic neprospělo tak, jako vystoupit z vlády a obnovit svou protestní rétoriku. Proto jakýkoli pád vlády vinou ODS nahraje právě TOP 09 a VV, zatímco ODS nesmírně poškodí. Nehledě na fakt, že ČSSD by sotva šla do koalice s ODS, proti jejímž reformám tak brojí a díky čemuž sbírá hlasy. Také nechápu, jak by reforma KSČM vyřešila vnitřní fragmentaci ČSSD. Pokud by se KSČM reformovala do podoby strany, jakou popisujete, mohla by se stát přirozeně koaličním partnerem sociální demokracie, ale těžko očekávat, že by tím ČSSD vnitřně spojila, ta by se i nadále skládala z několika proudů.


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Mohnert

pondělí, 15. listopad 2010
17:41

Mohnert

Jestli jsem byl, nebo nebyl vysledkem voleb prekvapen, myslim neni dulezite. Pomijite ve sve uvaze dva, resp. tri faktory. Na jare 2009 se ponekud zdiskreditovalo vysloveni neduvery vlade coby ostentativni politicky krok v situaci absentujici vladni koalicni alternativy. Potom nikterak nevnimate skutecnost, ze soucasna snemovna ma pred sebou temer cele volebni obdobi, a ze nejblizsi volby budou az za dva roky. A v posledku nevidite, ze nadavani na vladu neni pro systemovou opozicni stranu dva roky pred nejblizsimi volbami zadnou prekazkou v potencialni koalici. Soucinnost techto tri okolnosti dava Necasovi netusene pole pusobnosti ve vztahu k CSSD. Konec koncu, hrozba nemusi byt ani trochu realna, staci, kdyz ji VV a TOP09 realne vnimat budou. Ted Necas blufovat nemuze, protoze CSSD nema jiste smerovani. Co se tyka KSCM, neodstranilo by to fragmentaci samotnou, ale vymizel by normativni charakter frakcionarstvi, coz CSSD z vitalniho hlediska uskodit nemuze. Spise prospet, protoze frakcni diskuse se posunou na nejakou pragmatickou uroven. Z textu ostatne neplyne, ze reforma KSCM socialni demokraty uniformizuje. Fragmentace se neodstrani, ale dojde k jejimnu snizeni, protoze zmizi jedna vnitrostranicka cleavage. A to je pro stabilitu naseho politickeho systemu a nakonec i rezimu podle meho pozitivni...if possible.


Napsal: Mohnert [Odpovědět]

Jarek

pondělí, 15. listopad 2010
18:23

Tyto faktory opravdu pomíjím, protože mi přijdou irelevantní. Za prvé si nemyslím, že by se zdiskreditoval mechanismus vyslovení nedůvěry vládě. V roce 2009 se zdiskreditovaly politické elity samy o sobě. Kdyby vláda nepadla v době předsednictví EU skrze hlasy přeběhlíků a kdyby si politici odpustili své rétorické i jiné výlevy, veřejnost by tolik znechucena nebyla. Někteří z tehdejších čelních politických představitelů jsou nyní (zaplaťpánbůh) pryč, karty jsou rozdány novým aktérům, mluví se o nové politici a politické kultuře. Za druhé si tedy dokážu představit předčasné volby v momentě, kdy TOP 09 či VV vystoupí z vládní koalice. Za třetí tímto důvodem pro vystoupení z vlády může být právě sbližování ČSSD a ODS či pouhá hrozba tohoto spojení. A nejde zde o dobu konání dalších voleb, nejdříve by to Nečasovi spočítali Scharzenberg (resp. Kalousek) a John (resp. Bárta) a až poté voliči. Nehledě na to, že pokud by se ODS s ČSSD sbližovali, voliči by sice do dalších voleb mohli zapomenout, ale v následující volební kampani by jim jiné strany paměť velmi rády osvěžily. Váš třetí faktor zcela odporuje tomu, co strany po volbách deklarovali. Opravdu si neumím představit, že Nečas, který se v jarní i nedávné kampani bil za tvrdé reformy, udělá tak sebevražedný krok, aby nyní nabízel spolupráci ČSSD. A stejně tak sociální demokracie se nebude podílet na jakýchkoli - její rétorikou řečeno - škrformách. U role KSČM a fragmentace ČSSD jsem Vám asi poprvé neporozuměl, špatně jsem si vyložil větu "Zásadním momentem při řešení vnitřní fragmentace ČSSD je zcela jistě KSČM." Nicméně si nejsem jist, nakolik je právě ona jedna vnitrostranická frakce (termín cleavage bych zde nepoužíval), uvnitř ČSSD silná a nakolik má potenciál případně destabilizovat stranu.


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Mohnert

pondělí, 15. listopad 2010
18:51

Mohnert

Predcasne volby? Se zarijovym /2009/ zrusujicim judikatem Ustavniho soudu? Vazeny priteli, krom toho, ze ponekud nespravne rozumite pojmu 'politicka kultura', jste nejspise nepostrehl, ze se za poslednich 18 mesicu vyzname zmenila pravidla hry. Naklady a zisky maji jinou povahu, nez 2008. Nedoslo k pouhe diskreditaci elit, nybrz do politicke kultury byl patrne zaveden novy prvek - cosi jako nepsane konstruktivni votum neduvery. Bezvladi je pro politickou elitu i pro verejnost nepruchozi, neefektivni vlada uredniku je za W-krize neprijatelna a predcasne volby maji imanentni nadeji byt zruseny. Necas prirozene netouzi po velke koalici. Ani CSSD. V dane situaci neni koalice stredu myslitlnou alternativou. Ale zvoleni lidra socdem tuto alternativu zkratka a dobre otevre a vsichni akteri stranickeho systemu si to dozajista uvedomi. Ze Necas o koalici s CSSD nestoji a nema duvod stat prece neznamena, ze se pouha moznost koalice v realu neprojevi, ne? Sovetske tanky v roce 1945 take nemeli dost benzinu, ale strach z nich ovlinil realitu vice nez prilis. Dostal Francouze a Nemce na jednu stranu barikady, ackoli v roce 1944 by to z okolnosti byval nikdo nepredvidal.
---------------------------------
Zpráva byla upravena 15.11.2010 ve 18:54:46


Napsal: Mohnert [Odpovědět]

Jarek

pondělí, 15. listopad 2010
19:36

Věřte, že s Almondem a Verbou a jim podobným jsem obeznámem velmi dobře. Psal jsem to v tom smyslu, o čem se mluví, rozuměj o čem mluví politici a píší média a ti hovoří o politické kultuře, přestože mají na mysli chování politiků...to že tento termnín užívají nesprávně je to poslední, co mi na nich vadí :). Věřím, že cesta k předčasným volbám navzdory zkušenostem z loňského roku existuje, ale to by byla spíše teoretická právní disputace. Samozřejmě, že pouhá možnost koalice, něco ovlivnit může, ale přijde mi nepravděpodobné, že by jí TOP 09 a VV vnímali jako hrozbu a chovali se ze strachu disciplinovaně. Spíše budou dávat najevo svou nespokojenost a hrozit vystoupením z vlády. Proto opravdu takový scénář neočekávám.


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Mohnert

pondělí, 15. listopad 2010
19:42

Mohnert

Myslim, ze pro komunismus x antikomunismus uvnitr CSSD je mozne vcelku pohodlne pouzit pojem stepne linie, ale to je vec nazoru. Nerekl bych, ze antikomunismus se tyka jen jedineho vnitrostranickeho proudu, spis je to tak, ze jen meden proud je antikomunisticky aktivne. A prave tenhle liberalni proud je klicovy pro ziskavani stredovych volicu a udrzeni CSSD jako catch-all. V tomto kontextu je podle meho vhodne vnimat a interpretovat vyznam a silu Haskovy liberalne-demokraticke suity ;o)


Napsal: Mohnert [Odpovědět]

Mohnert

pondělí, 15. listopad 2010
19:49

Mohnert

Samozrejme, ze zacnou hrozit opustenim vlady. Ale v okamziku zvoleni predsedy socdem se pro Necase stanou pro vladni koalici postradatelni. A to posledni, co by mohla mala strana v CR /pri nasi politicke kulture;o)/ chtit, je velka koalice stran, ktere dramaticky ztratily a uz od poloviny 90.let maji bipartijni aspirace. Konkretne pro TOP09 by to mohla byt hrozba primo apokalyptickeho vyznamu...


Napsal: Mohnert [Odpovědět]

Mohnert

pondělí, 15. listopad 2010
19:51

Mohnert

to Jarek: potom se omlouvam za obvineni z neznalosti ;o)


Napsal: Mohnert [Odpovědět]

Jarek

pondělí, 15. listopad 2010
20:05

Tady si právě vůbec nerozumíme. Já být předseda TOP 09 nebo VV, tak se z velké koalice ODS-ČSSD raduji jako malé dítě. Ano, pokud ČSSD zvolí lídra ochotného k dohodě s ODS, mohou být TOP 09 i VV pro Nečase postradatelní, ale právě vznik velké koalice by jim neuvěřitelně pomohl v dalších volbách. VV by opět byla stranou protestu pro nespokojené voliče a TOP 09 by se zcela určitě stala nejsilnější pravicovou stranou, která žádá reformy a nedělá kompromisy se socialisty.


Napsal: Jarek [Odpovědět]

Mohnert

pondělí, 15. listopad 2010
20:29

Mohnert

Vite, co je na nasi politicke elite dneska sympaticke? Boji se Recka uplne stejne, jako lide, jimz vladnou. Musite vnimat celou herni sadu, ne jen jednu partii. Statni bankrot je muze smest vsechny. Kazdy rok zdrzeni reforem - byt by to z hlediska jednoho volebniho obdobi bylo politicky velice takticke - znamena enormni zvyseni rizika pro existenci strany an sich. Vsichni vime, ze reformy udela tahle koalice uplne stejne, jako pripadne ta velka. A pro VV a TOP09 je lepsi, kdyz Necas reformy udela s nimi, nez se socdem. Na copak by asi TOPka nebo VVcka nadavaly, kdyz pujdou reformy nutne nekam vpravo? Budou moci kritizovat partikularity, ale ne koncepci. Nic tim neziskaji, proto maji duvod se velke koalice bat...


Napsal: Mohnert [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(