Ženou v Maghribu
15. duben 2013 Lucie Čavojská komentářeDne 10. dubna 2013 se v prostorách obřadní síně plzeňského magistrátu konala beseda s velvyslankyní Marockého království J. E. paní Souriyou Otmani. Tématem přednášky bylo postavení žen v oblasti Maghribu, oblast severní Afriky - konkrétně Maroko, Západní Sahara, Alžírsko, Tunisko, Lybie a částečně Mauretánie. Podle Otmani se nyní postavení žen v Severní Africe a na Blízkém východě ještě zhoršilo díky probíhající krizi. Díky dominanci islamistů je s tamějšími ženami zacházeno velmi krutě.
V úvodu svého vystoupení Souriya Otmani vyjádřila poklonu organizátorům Arabfestu, a protože se obřadní síň podařilo zaplnit, ocenila také zájem o problematiku postavení arabských žen. Otmani upozornila na to, že se neřadí mezi feministky, ale zajímá se o problematiku postavení arabských žen. Zmínila také uplynulý celosvětově uznávaný Mezinárodní den žen, jehož oslava je ale v oblasti Maghribu nepředstavitelná, což jí velmi mrzí. Podle Otmani se nyní postavení žen v Severní Africe a na Blízkém východě ještě zhoršilo díky probíhající krizi. Díky dominanci islamistů je s tamějšími ženami zacházeno velmi krutě. V Egyptě dokonce chtějí v rámci nové ústavy zcela vyloučit ženy z veškerých státních záležitostí. Mohlo by se zdát, že se ženy budou z obavy trestu skrývat a budou pasivní. Avšak i v těchto zemích ženy protestují, především skrze nové informační technologie jako jsou sociální sítě twitter, facebook nebo youtube. Například právě v Egyptě nebo v Tunisu se ženy nebojí ukazovat a veřejně prezentovat své názory, což je podle velvyslankyně velmi odvážné. Na internetu lze také najít obrovské množství videopříspěvků a fotek z demonstrací nebo nepřeberné množství blogů.
Ve svém výstupu se Souriya Otmani snažila vystihnout své osobní pocity a sdílet fakta. Svou prezentaci rozdělila na čtyři tematické celky v rámci ženské otázky, a to na jejich přístup ke zdravotnictví, vzdělání a zaměstnání, rodinný status, politickou participaci a ženská hnutí.
Přístup ke zdravotnictví
Co se týče přístupu žen ke zdravotnické péči, situace není tak děsivá, jak by se mohla v této oblasti jevit. Například v Tunisu je zaznamenávána nejnižší porodní úmrtnost. Potrat je tu od roku 1973 pro ženy sice legální a beztrestný, avšak mnoho z nich si tento akt nemohou dovolit, a to z náboženských důvodů.
Přístup ke vzdělání
Vzdělanost žen v Maghrebu je různá. Především závisí na místě, kde žijí. Zaměstnání má více než čtvrtina žen, přičemž ve městech je jejich podíl na pracovním trhu vyšší. Překvapivě jsou to spíše ženy než muži, jež disponují vysokoškolským diplomem. Ve vyspělejších státech regionu jako jsou Alžírsko, Maroko a Tunis, jsou ženy běžně zastoupeny ve všech oblastech trhu práce. Nejvíce dominují v medicíně, kadeřnictví, školství, ale mohou být i řidičkami tramvají, taxíků, nebo se dokonce vyskytovat u policie. V Tunisu a Maroku mnoho žen působí také v byznysu a jsou tak součástí úspěšných firem. Nesmíme ale zapomínat, že například v Maroku byly některé pracovní pozice vyhrazovány jen mužům a dodnes jsou některé ženy stále vylučovány z většiny oblastí života. Například na venkově je situace stále špatná a to díky tomu, že místní ženy nemají na vzdělání dostatečné finanční prostředky. Druhým důvodem je jeho nepotřebnost, jelikož se zde od nich očekává hlavně manuální práce. V tomto ohledu je nejhorší situace v Mauretánii.
Postavení žen ve společnosti
Rodinný status žen v oblasti Maghribu se odvíjí od statutu ekonomického. Pokud žena pochází z rodiny s dobrým společenským statusem, znamená to, že bude žít v důstojných podmínkách a její život bude kvalitní. Pokud ale pochází z rodiny, která nedisponuje vysokým sociálním statusem, vede to k životu v nejistotě a bídě. Vše se opět odvíjí od náboženství, které posuzuje pozici ženy ve společnosti. Například v Tunisu se postavení zdejších žen výrazně zlepšilo po získání nezávislosti na Francii v roce 1956. Prezident Habib Bourguiba kritizoval tehdejší škatulkování, a dokonce zakázal polygamii. Zasloužil se mimo jiné i o genderovou rovnoprávnost a zavedení povinné školní docházky.
Rozvody a polygamie
Co se týče rozvodů, v Tunisu ženy problém nemají. V Maroku může jít žena dokonce sama k soudu a zažádat o rozvod. V této souvislosti Otmani vtipkovala, že od doby, co platí nová marocká ústava, rozvodovost se zvýšila. Hlavním důvodem je relativně snadná možnost rozvodu, i co se týče porozvodového vypořádání, např. budoucí výchovy dítěte či majetku. Také v Alžírsku a v Maroku se situace zlepšuje ve prospěch žen. V Maroku je polygamie sice dovolena, avšak v praxi je velmi komplikovaná, proto je její procento ve společnosti velmi nízké. Pokud si muž chce vzít další ženu, musí dostat svolení od stávající manželky. Maximální počet žen byl v Maroku stanoven na čtyři. Marocká společnost se v roce 2006 rozdělila na dva tábory, a to na radikály a konzervativce, jež se přely o to, zda prosadit zákony týkající se rovnoprávnosti žen. I přes snahu marockého krále, jenž se zajímá o ženskou otázku, v zemi stále převládá konzervativní proud pramenící z islámu. Právě kvůli konzervativní mentalitě je nemožné, aby skrz zákonodárce prošel jakýkoli zákon týkající se genderové rovnoprávnosti. Mnoho žen na vesnicích například o svých právech mnohdy ani neví.
Být single
Z pohledu okolí na svobodnou ženu byl v Tunisu učiněn velký pokrok. Svobodná žena je zde vnímána podobně jako na západě, avšak problémem je opět místní konzervativní mentalita, jež pramení z náboženství. Ve velkých městech žena může žít „single“, ale na vesnicích jsou tyto ženy více viditelné a neslouží jako dobrý příklad pro ostatní. Není zkrátka snadné prolomit místní přesvědčení. Je třeba vzepřít se tradicím a náboženským zvyklostem. Pokud chceme něco změnit, musíme začít již od útlého věku, a to ve školách. Bylo by potřeba přepsat osnovy, ve kterých se žena stále vyskytuje jen v domácnosti, čímž je považována za méněcennou bytost.
Politická participace a ženská hnutí
Co se týče politické participace a ženských hnutí v Maghribu, Otmani upozorňuje, že situace zde se příliš neliší od zbytku světa. Kromě Skandinávie ženy všude ve světě absentují na vysokých politických postech. Od sedmdesátých let se v Maroku vyskytují politická hnutí a strany, jež pomáhají v boji proti diskriminaci a upozorňují na tuto situaci hlavně na mezinárodní scéně. Od devadesátých let se tak ženská hnutí rozvinula do všech oblastí a v současné době jsou velmi aktivní. Ve spolupráci s nevládními organizacemi přinášejí návrhy zákonů, čímž podněcují další diskuse.
Na závěr Souriya Otmani konstatovala, že podmínky pro ženy jsou ve světě vlastně podobné. Upozornila také na to, že ač bylo v této otázce již vykonáno hodně, musíme se jí stále zaobírat a prosazovat genderovou rovnost. Mnoho žen má totiž stále nepřiměřený plat, žije v nerovných podmínkách a mnoho z nich čelí násilí. Ženy jsou totiž prvními oběťmi domácího násilí a v extrémních případech jsou společně s dětmi mrskány a zabíjeny, jako například v Indii. Takto týrané ženy o tom ale nemohou mluvit, ani k tomu nemají příležitost. Je tedy potřeba politické reprezentace žen, protože jedině tak může dojít k nápravě. I přesto, že v oblasti Maghribu stále převládá náboženská mentalita, bojovný duch místních žen se nesmí vytratit. Nejdůležitější je neztrácet naději. Tuto naději vnímá i sama velvyslankyně Souriya Otmani, která tvrdí, že hlavním problémem je místní mentalita, ne zákony.
Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová
Odpovědná korektorka: Tereza Špuláková
Autor fotografie: Martin Rudiš
Jak citovat tento text?
Čavojská, Lucie. Ženou v Maghribu [online]. E-polis.cz, 15. duben 2013. [cit. 2025-02-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/zenou-v-maghribu.html>. ISSN 1801-1438.
[Nahoru ↑]