Zastupitelská demokracie a nevládní organizace

 10. leden 2008  Mgr. Martina Nováková   komentáře

V květnu v roce 2005 Václav Klaus na summitu Rady Evropy ve Varšavě prohlásil, že novým úkolem této mezinárodní organizace má být boj proti tzv. „postdemokracii“. Pro tuto „postdemokracii“ je dle něj charakteristický nátlak nejrůznějších nevládních organizací, které chtějí promlouvat do běžného života občanů, i když nemají mandát vzešlý z voleb. Klaus uvedl, že „je to pokus bez demokratického mandátu vzniklých seskupení - takzvaných NGO (nevládních organizací) - ... přímo se vměšovat do života lidí“. Proti tomuto prohlášení se v České republice ozvalo mnoho neziskových organizací a také významných osobností českého disentu. Tento spor vyvolal diskusi, při které se začalo hovořit o tom, zda a popřípadě jak a proč jsou neziskové organizace významné.

Zastupitelská demokracie a nevládní organizaceZastupitelská demokracie a nevládní organizace

Mají či nemají nevládní organizace právo na podíl na politické diskuzi?

Václav Klaus a jeho NGOismus

V květnu v roce 2005 Václav Klaus na summitu Rady Evropy ve Varšavě prohlásil, že novým úkolem této mezinárodní organizace má být boj proti tzv. „postdemokracii“. Pro tuto „postdemokracii“ je dle něj charakteristický nátlak nejrůznějších nevládních organizací, které chtějí promlouvat do běžného života občanů, i když nemají mandát vzešlý z voleb. Klaus uvedl, že „je to pokus bez demokratického mandátu vzniklých seskupení - takzvaných NGO (nevládních organizací) - ... přímo se vměšovat do života lidí“. [1]

Oproti tomuto prohlášení se v České republice (ČR) ozvalo mnoho neziskových organizací (necelých devadesát) [2] a také významných osobností českého disentu. [3] Neziskové organizace (NO) vyzvaly prezidenta Václava Klause k omluvě za jeho výroky o neziskovém sektoru, který dle něj představuje nebezpečí pro demokracii. Mluvčí prezidenta ovšem uvedl, že prezident takovéto výroky nepronesl a nevidí důvod, proč se tedy omlouvat. Prezident prý nehovořil o nebezpečí jednotlivých neziskových organizací, ale o nebezpečí ideologií. „Mluvil o nebezpečí ideologií, jejichž stoupenci se schovávají za témata, kterými se zabývají některé neziskové organizace. Mluvil i o tom, že tito lidé zneužívají fenomén a aktivity neziskových organizací pro své aktuální politické ambice a cíle, jež s posláním těchto organizací nemají nic společného“. [4] Stejně zamítavý postoj zaujal k dopisu disidentů, který mu byl adresován. Odpověděl jim, že nepochopili dnešní dobu, která se od té před rokem 1989 hodně liší. [5] Dle Klause je současná společnost pluralistická. On jim nezakazuje jejich postoje a to samé žádá od nich. Trvá na tom, že různá hnutí a skupiny nemají odvahu, sílu ani ideje, aby šly se svými názory do volebního boje, který by potvrdil jejich demokratickou legitimitu. Právě proto mohou představovat nebezpečí pro svobodu. [6]

V září téhož roku Václav Klaus opět rozpoutal rozhořčení nevládních organizací. Přirovnal je ke komunistické ideologii a označil je za nedemokratické. Dle něj jsou lidé, kteří čekali od demokracie zázraky, zklamáni a hledají útěchu a východisko u nevládních organizací a přitom ztrácí důvěru v parlamentní systém. To je nebezpečné a tento vývoj by se neměl podceňovat. K tomu ještě dodal, že NGOismus je pro něj na stejné úrovni jako komunismus. [7]

Lze polemizovat nad tím, co prezident Klaus myslel tím nebezpečím, co NGOismus dle něj přináší a zda tomu tak opravdu je. On sám v rozhovoru pro Reflex říká, že jde o velké nedorozumění. Termín NGOismus nelze ztotožňovat s jednotlivými nevládními organizacemi. Prezident kritizoval „rychle se šířící mezinárodní fenomén“. [8] Jedná se o ideologii, „jež nabízí alternativní mechanismus rozhodování o věcech veřejných, než jakým je standardní, tradiční parlamentní demokracie, založená na všeobecném, rovném, přímém a tajném hlasovacím právu“. [9] Termín NGOismus není novým termínem, pochází s anglického prostředí, jeho neznalost v našem prostředí dle Klause vyvolává nedorozumění, které někteří lidé využívají a čerpají z něj svůj politický vliv.

Přesto toto vysvětlení mnoha neziskovým organizacím, disidentům, ani obyčejným občanům nestačilo. Dle nich je prezident Václav Klaus proti nevládním neziskovým organizacím zaujatý a obává se toho, že se schopní lidé dokáží organizovat. Navíc se v těchto organizacích mohou formovat občanské postoje. [10] Václav Klaus se dle nich bojí, aby „neziskovky“ nezískaly přílišnou moc a vliv na státní moc. NO ale argumentují tím, že například oproti nadnárodním korporacím [11] nedisponují prostředky, které by jim umožnily získat reálnou politickou moc. Vyjadřují pouze občanské postoje, přičemž mají díky své nezávislosti určitý respekt veřejnosti, i když nemají politickou a ekonomickou moc. [12]

I v současné době se občas Klausův spor s neziskovými organizacemi opět objeví v médiích. Například možný kandidát na prezidenta Jan Švejnar v rozhovoru pro česká média prohlásil, že neziskové organizace všech druhů hrají velmi důležitou, pozitivní roli, „neboť doplňují formální společenskou strukturu“. [13] Zmínil se také o tom, že Václav Havel šel tím správným směrem, na rozdíl od Klause, který neziskové organizace často kritizoval a kritizuje. [14]

Tento spor vyvolal diskusi, při které se začalo hovořit o tom, zda a popřípadě jak a proč jsou neziskové organizace významné. Této problematice, vztahem stát-neziskový sektor a otázce ovlivňování veřejné politiky neziskovými organizacemi se budu na následujících řádkách věnovat.

Co chápat pod pojmy „neziskový sektor“ a „neziskové organizace“?

„Neziskový sektor“ (NS) na rozdíl od ziskových a komerčních organizací nemá za cíl vytvářet zisk a rozdělovat jej mezi vlastníky (Frič, Šilhánová 2001: 11). Používají se i jiné termíny, například „dobrovolnický sektor“, který klade důraz na dobrovolnou činnost v tomto sektoru, dále „nevládní (nestátní) sektor“, „nezávislý sektor“ (organizace fungující bez závislosti na vládě) a taktéž se objevuje termín „občanský sektor“, který klade důraz na propojení neziskových organizací a občanské společnosti. Často se označuje také termínem „třetí sektor“, čímž zdůrazňuje jeho postavení mezi státem a trhem (Frič 2000: 19). Do nestátního neziskového sektoru patří občanská sdružení, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, církevní právnické osoby. [15]

Všeobecně uznávanou definicí neziskového sektoru se stala „strukturálně-operacionální“ definice amerického sociologa Lestera M. Salamona. Ten charakterizoval neziskový sektor na základě pěti společných rysů: jde o institucionalizované organizace, které mají soukromou povahu (tj. jsou institucionálně odděleny od státní správy), nerozdělují zisk mezi vlastníky nebo vedení organizace, jsou samosprávné (autonomní, neboť řídí svou činnost dle svých interních pravidel) a jsou dobrovolné (zahrnují určitý dobrovolný prvek) (Frič, Šilhánová 2001: 12; Syrečková 2005: 179).

Dalším důležitým znakem, kterým disponují všechny neziskové organizace, i když ne ve stejné míře, je veřejný prospěch. Tím, že slouží účelům přesahující soukromý prospěch svých členů, přispívají veřejnému blahu. Na základě této charakteristiky můžeme rozdělit neziskové organizace podle toho, do jaké míry plní kritérium veřejného prospěch: na organizace vzájemně prospěšné (slouží zájmům svých členů, pokud slouží veřejnému prospěchu je to vedlejší důsledek) a organizace veřejně prospěšné (slouží ku prospěchu veřejnosti, poskytují službu obecným zájmům) (Frič, Šilhánová 2001: 13). Z hlediska daní i jiných podpor jsou organizace zajišťující veřejně prospěšné služby zvýhodňovány oproti organizacím vzájemně prospěšných.

Dále můžeme dělit neziskové organizace na vládní, které zabezpečují především realizaci výkonu státní správy a nevládní, jez se podílí na veřejné politice v rámci občanské společnosti (Syrečková 2005: 180).

V našem právním pořádku nemáme zákon, který by upravoval postavení všech typů NO. [16]

Participační role neziskového sektoru

Nestátní neziskové organizace (NNO) jsou prostředkem občanské participace. Občané díky nim rozvíjejí své zájmy a poskytují veřejné služby. Zprostředkovávají občanům možnost účastnit se veřejné politiky. Tereza Vajdová [17] hovoří o tom, že na participační roli NNO se můžeme dívat z několika hledisek. NNO hrají roli zástupců veřejnosti vůči veřejné správě, dále jsou NNO často veřejnou správou jako odborníci nebo jako ti, kteří mají v konkrétní oblasti patřičnou zkušenost zvány k účasti na řešení určitých otázek. Další důležitou roli NNO představuje jejich činnost, která se snaží posilovat participaci občanů (především jim pomáhají formulovat a hájit jejich zájmy, učí je diskutovat o veřejných věcech apod.).

Řada zákonů uzákonila účast některých NNO na veřejné politice, ovšem většina z nich se týká pouze životního prostředí. Důležitá je tzv. Aarhuská úmluva, [18] kterou Parlament ČR ratifikoval v roce 2004, a která rozlišuje mezi pojmem „veřejnost“ a „dotčená veřejnost“. Přičemž „dotčená veřejnost“ [19] může být výsledkem rozhodnutí více zasažena, a proto má větší možnost ovlivňovat rozhodování. [20]

NNO se účastní veřejné politiky různou formou (viz níže, kapitola „ovlivňování veřejné politiky“). Právě v souvislosti s jejich posilováním, vzrůstem vlivu na veřejnou politiku se vynořuje otázka jejich legitimity. Koho vlastně NNO zastupují? Tato otázka trápí již zmíněného Václava Klause, který říká, že nejrůznější skupiny a hnutí nemají odvahu podstoupit „volební zápas o svou demokratickou legitimitu“ [21] a představují tak nebezpečí pro svobodu. Někteří lidé se dle něj maskují za vznešená slova (jako například občanská a lidská práva), přičemž jejich zájmy míří ve skutečnosti jinam - chtějí občanům diktovat svou vizi o demokracii a svobodě, myslí si, že jsou „vyvolení“, přičemž ale nemají odvahu podstoupit volební proces, díky němuž by byli legitimizováni. Toto jednání Václav Klaus považuje za velmi nebezpečné. [22] Oproti tomu stojí NNO, disidenti, sociologové a mnozí další, kteří jeho slova považují za urážlivá, neboť tyto organizace přispívají k rozvoji občanské společnosti, umožňují občanům zabývat se věcmi veřejnými. Navíc pod termínem NNO se skrývají různá občanská sdružení, nejrůznější oborové asociace, sportovní organizace, zahrádkáři, dobrovolní hasiči a mnohé další uskupení, jež Klausovu kritiku neziskového sektoru považují za urážlivou a nespravedlivou. Pozitivní postoj k NNO, oproti Václavu Klausovi, zaujala také komisařka Wallströmová, která v roce 2005 na Zasedání Evropské Komise v ČR, kterého se zúčastnilo kolem 60 zástupců NNO, zdůraznila, že „neziskovky mají často vyšší důvěryhodnost než politické instituce a politici v dané zemi a proto jsou pro Evropskou komisi vítaným a vhodným komunikačním kanálem“. [23]

Vztah neziskový sektor-stát od roku 1989

Před rokem 1989 byl neziskový sektor pod nadvládou nedemokratických režimů a jeho současný rozvoj je touto historií stále poznamenán. Představitelé státu nemají dost vůle, aby změnili centralistické tradice státní správy.

Od Sametové revoluce se vztah neziskový sektor-stát zásadně změnil, neboť neziskový sektor získal nezávislost a stát už není jeho „majitelem“. I přesto zde existuje závislost NO, kterou si stát zachovává – NO jsou často na státu ve velké míře ekonomicky závislé. Ačkoliv se financování NO změnilo, jsou poskytovány granty a dotace, stát tyto peníze přiděluje centrálně.

Po prvních svobodných volbách se moci chopili především bývalí disidenti, kteří podporovali NO a aktivitu občanů, neboť oni sami z neziskového sektoru vzešli. Růst NO chápali jako přirozenou součást demokratizačního procesu. Do státní správy přicházeli nový odborníci, z nichž mnozí měli zkušenosti právě z neziskového sektoru. Odborníci z neziskových organizací tak měli možnost zasahovat do tvorby veřejné politiky (Frič 2001: 85). [24] V tomto období jsme byli také svědky velkého nárůstu počtu NO. [25]

První Klausova vláda se zabývala především ekonomickou transformací a právě v zájmu efektivity řešení problémů si ve svých rukou ponechala silné ekonomické nástroje na její řízení, a to i v neziskovém sektoru. Navíc mimoekonomické otázky ponechala stranou, čímž se NO a jejich problémy octly na okraji zájmu vlády (Frič, Šilhánová 2001: 23). Václav Klaus v průběhu svého vládnutí neprojevil o NO přílišný zájem. Nedošlo ani k decentralizaci státního přidělování dotací neziskovému sektoru, dokonce se ani nepokusil morálně podpořit NO před veřejností (oproti Václavu Havlovi). Neziskový sektor byl odsunut na periferii zájmu a jeho možnosti podpořit transformaci se nedocenily. Právě naopak, premiér Klaus několikrát vyjádřil své obavy, aby „např. daňové úlevy pro NO nebyly příčinou ekonomických potíží země nebo nespravedlnosti vůči některým občanům“ (Frič, Šilhánová: 23). Charakteristickým rysem pravicových vlád tak byly obavy z možných důsledků působení NO a malá podpora NO. Navíc se obávali toho, aby se NO nestaly nástrojem ke zvýšení vlivu levicové opozice na politické dění (z NO se také často rekrutovala opozice). Za pravicových vlád tedy převažovala spíše představa NO jako konkurenta, politického protivníka státu. Tuto situaci umocnil i fakt, že se NO staly útočištěm bývalých disidentů, kteří byli v rozporu s vládou, a kteří se nechtěli smířit s tím, že mají malý vliv na tvorbu politiky. I díky tomuto faktoru byla odmítána politická funkce NO. „Teplé období“ otevřeného hledání způsobů partnerské koexistence mezi vládou a neziskovým sektorem“ tak „vystřídalo „chladné období“ rezervovaného odstupu ze strany vlády“ (Frič 2001: 86). Vládní strany považovaly neziskové organizace spíše jako za „ne zcela žádaný jev, který je třeba hlídat a omezovat všude tam, kde je to jen možné“ (Frič 2001: 88).

Přesto je ale třeba zmínit, že vlády Václava Klause nechtěly vystupovat v roli nepřítele NO a tak finanční podpora neziskovému sektoru neklesala, naopak v určitém období stoupala (i když ne přímou úměrou k zvyšování počtu NO a službám, které poskytují). NO musela a stále musí neustále brát v úvahu, že o tuto finanční podporu mohou přijít. [26] Sporadicky pravicové vlády svůj zájem o rozvoj neziskového sektoru projevily (viz snaha řešit realizaci Nadačního investičního fondu a otázky transformace rozpočtových a příspěvkových organizací do privátní sféry – což se vyřešit ale nepodařilo) (Frič 2001: 98).

Po roce 1997 a nástupu levicových vlád došlo k zintenzivnění vztahu mezi státem a neziskovým sektorem. Média se neziskovému sektoru začaly věnovat a vládní představitelé začali brát NO na vědomí a chovat se k nim jako k užitečným partnerům. Po provedení reformy veřejné správy v roce 2001 začaly kraje v mnoha otázkách spolupracovat s NO. Po vstupu do EU se otevřel nový prostor pro neziskový sektor. [27] Celkově se dá konstatovat, že spolupráce NO je zřetelnější na nižších (lokálních) úrovních státu. Často dochází k tzv. „personálním prorůstání“ mezi veřejnou a neziskovou sférou. Samozřejmě hodně závisí na jednotlivých osobách, se kterými NO musí jednat. [28]

V současné době je vztah mezi státem a NO asymetrický, vztahy nejsou partnerské. Někteří autoři (např. Frič) dokonce hovoří o tom, že „neziskový sektor je ve vztahu ke státu tlačený do role jakéhosi servisního apendixu, který „vhodně“, podle představ úředníků a politiků, doplňuje nabídku služeb státních organizací“ (Frič 2000: 27). Tyto představy redukují roli NO na pouhou prodlouženou ruku státu, což je v rozporu se základními požadavky nezávislosti a samořízení těchto organizací. Ve vyspělých zemích západního světa ovšem existují modely partnerství mezi státem a NO, který může být dalším zemím světa vzorem. [29]

Ovlivňování veřejné politiky neziskovými organizacemi

Veřejnou politiku definujeme jako „aktivity politiků a subjektů veřejné správy směřující k formulaci a výběru řešení společenských problémů a k jejich praktické realizaci“ (Frič 2000: 20). Je to proces, při kterém dochází k tvorbě a realizaci rozhodnutí, které činí politici a úředníci působící ve veřejné správě ve veřejném zájmu.

Ovlivňování veřejné politiky představuje „jakýkoliv tlak na prosazení určitých změn anebo na zabránění určitým změnám ve veřejné politice“ (Frič 2000: 21). [30] Rozlišujeme dvě formy ovlivňování veřejné politiky. Tzv. umírněné ovlivňování, ke kterému řadíme ovlivňování pomocí dávání příkladů a lobbování. Tzv. radikální ovlivňování zahrnuje různé způsoby mobilizace veřejnosti a dále také vymáhání požadavků soudní cestou. Je samozřejmé, že zástupci státní správy jednají raději s NO, které mají „zájem o věc“ a ne s těmi, které pořádají „nátlakové akce“ (Frič 2000: 69-70).

Neziskové organizace mají při komunikaci se státem problém díky existenci „státního neziskového sektoru“ (ROPO - rozpočtové a příspěvkové organizace), který pro ně představuje velmi vážnou konkurenci. Stát se při rozhodování v oblastech, kde se angažují jak státní neziskový sektor, tak nestátní neziskové organizace, musí rozhodnout komu dát přednost. Zatím volí většinou státní neziskový sektor a proti tomu se NO ohrazují. Stát některým NO dává určité ideologické nálepky, odmítá jejich nové metody a podporuje své organizace, které později inovativní metody NO přijmou. Vůči tomu NO opět protestují, neboť státní organizace mají nízkou efektivitu, jsou zkostnatělé a nejsou plně schopny uplatňovat nové metody a postupy (Frič 2000: 25). Výsadní postavení si udržují státní rozpočtové a příspěvkové organizace především v oblastech školství, sociální péče a zdravotních služeb.

Spolupráce NNO s vládou ČR byla částečně institucionalizována, když v roce 1992 vznikla Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (RNNO), a která byla zřízena vládou jako stálý iniciativní a poradní orgán, který se stal součástí Úřadu vlády ČR. Je to jediný orgán v zemi zabývající se problematikou neziskového sektoru. Vede ho člen vlády a tím je zajištěn přímý kontakt s vládou ČR. V roce 1998 došlo k rozšíření pravomocí a do současné doby tato organizace zaznamenala nemalé úspěchy. [31]

Příležitostí ovlivňovat veřejnou politiku (krom již zmíněné RNNO) je několik. NNO mají možnost mobilizovat svůj vliv při určitých událostech – tvorba územního plánu města, příprava návrhu zákona atd. Pro mobilizaci je ovšem velmi důležité být dobře a včas informován. Vhodnou manipulací s informacemi ze strany státních úředníků lze příležitosti k uplatnění vlivu NNO na veřejnou politiku uzavřít. Další možností jsou příležitosti vyjadřovat se k veřejné politice, a to především prostřednictvím přímého osobního kontaktu s aktéry rozhodovacích procesů. Důležité je, že tyto příležitosti dokážou neziskové organizace vytvořit sami. Největší překážkou, která jim brání (hlavně na nejnižší lokální úrovni) tuto aktivitu více rozvinout, je nedostatek financí. Za klíčovou příležitost ovlivnit veřejnou politiku je považována možnost zúčastnit se rozhodovací procedury (např. prostřednictvím komise, připomínkového procesu, správního řízení, řídících a monitorovacích výborů, poradních orgánů vlády atd.). Umožňuje NNO stát se institucionalizovanou formou součástí rozhodovacího procesu, přičemž tímto způsobem dodává vlivu NNO na veřejnou politiku potřebnou míru legitimity a vytváří dlouhodobější perspektivy pro jeho další efektivní působení (Frič 2000: 29-30, 58-64).

Nejúspěšnější metodou ovlivňování veřejné politiky je lobbování, v očích představitelů NNO je to ovšem soudní cesta, která dokáže přitáhnout pozornost médií a zlepšit jejich image. Mobilizace veřejnosti je dle představitelů NNO kontraproduktivní a dokáže být úspěšná jen ve spojení s lobbováním. [32]

Závěr

Neziskový sektor má nesporný přínos pro českou společnost nejen pro poskytování svých služeb, ale také pro svůj přínos k budování občanské společnosti. NS by měl být schopen reprezentovat jednotlivé zájmy občanů a svou činností vytvářet prostředí zaručující demokratický vývoj a stabilitu země. Do budoucna je třeba doplnit představu o směřování vývoje NS o vizi určité organizační sítě, „která stabilizuje občanské poměry, absorbuje a stimuluje neformální občanské iniciativy, poskytuje obyvatelstvu prostor pro participaci na věcech veřejných bez ohledu na politické nebo vládní krize… vize „záchranné sítě“ občanského života… vize neziskového sektoru v roli aktéra zasahujícího do rozhodovacích procesů, zapojeného do mezinárodních struktur, schopného mobilizovat veřejnost, vytvářet tlak na ostatní aktéry a vystupovat partnersky vůči veřejnému komerčnímu sektoru“ (Frič 2001: 124-125).

Neziskové organizace by měly mít právo participovat na poskytování veřejných služeb. Nabízejí své služby v oblastech, kde jsou třeba, znají poptávky trhu a dokáží oproti státu pružně reagovat na potřeby občanů. Díky dobrovolné práci a dárcovství jsou služby NO levnější a směřují těm potřebným. Služby NO jsou pružné, neboť mají flexibilní organizační strukturu, která je odolná vůči byrokratické zakonzervanosti. NO jsou citlivější k problémům lidí a dokáží je citlivěji vyřešit, jsou aktuální – dokáží reagovat na aktuální situaci a vyjádřit nové potřeby lidí. Dále se snaží zapojovat do svých aktivit obyčejné občany, kteří se tak učí, jak vyřešit své problémy pomocí svých vlastních sil. Navíc občanům umožňují nepoliticky participovat na věcech veřejných. [33]

Přesto nelze mluvit jen o pozitivních aspektech NO, ale je třeba zmínit také jejich slabé stránky. Například někteří autoři hovoří o přílišné koncentraci NO na své zájmy. Díky působení NO dochází k zvýšení závislosti některých občanů na jejich pomoci a službách. Dobrovolníci poskytují neprofesionální pomoc, NO disponují nedostatkem zdrojů. Navíc neexistují v NS dostatečné kontrolní mechanismy. [34] Většina těchto slabých stránek neziskového sektoru se ovšem odvíjí od jeho současného postavení v ČR…

V současné době jsou v ČR vztahy mezi státem a neziskovým sektorem spíše kladné (kooperativní) než konfliktní. Přesto je stále třeba tento vztah posilovat. Navíc by bylo třeba vytvořit formální pravidla a tím zamezit nepřiměřené závislosti NO na charakteru konkrétních osobností působících ve veřejné správě.

Role NO by neměla působit jako „poskytovatel“ služby státu, který ulehčuje státním institucím jejich fungování, ale jako seriózní autonomní partner, který představuje legitimní alternativu vůči státním organizacím. [35] Bohužel v dohledné době se tomu tak asi nestane, neboť vnitřní organizace NS v ČR není zatím natolik efektivní, aby mohl být vládou chápán jako respektovaný partner pro vyjednávání (Frič 2001: 120).

Na závěr lze pouze dodat, že v dnešních moderních demokraciích se vliv NO na veřejnou politiku považuje za blahodárný a potřebný jak z hlediska státem zajišťovaných služeb, tak z hlediska rozvoje občanské společnosti a demokracie. Česká politická scéna by si toto měla uvědomit a snažit se neziskový sektor podporovat a poskytnout mu možnost rozvíjet se, a tak přispět k rozvoji české občanské společnosti a větší demokratičnosti celého politického systému.

Použitá literatura

  1. Deverová, L.; Pajac, P. (2001). Právní základy fungování neziskového sektoru v ČR. In: Frič, P.; Goulli, R (2001). Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia.
  2. Frič, P. (2000). Neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky. Praha: Agnes.
  3. Frič, P.: Neziskový sektor v ČR. In: Sborník analytických studií pro Strategický program sociálního a ekonomického rozvoje České republiky ( http://www.vlada.cz/files/rvk/rases/sbornik_cast2.pdf ), staženo 20. 11. 2007.
  4. Frič, P. (2001). Společensko politický kontext aktuálního vývoje neziskového sektoru v ČR. In: Frič, P.; Goulli, R (2001). Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia.
  5. Frič, P.; Šilhánová, H. (2001). Neziskový sektor v ČR – shrnutí. In: Frič, P.; Goulli, R (2001). Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia.
  6. Krejčí, O. (2001). Mezinárodní politika. Praha: Ekopress.
  7. Marada, R. Politický systém a občanská společnost. In: Sborník analytických studií pro Strategický program sociálního a ekonomického rozvoje České republiky ( http://www.vlada.cz/files/rvk/rases/sbornik_cast2.pdf ), 20. 11. 2007.
  8. Novoroční projev prezidenta republiky Václava Havla z 1. 1. 2004 ( http://old.hrad.cz/president/Havel/speeches/1994/0101.html, 19. 11. 2007).
  9. Syrečková, Y. (2005). Faktory efektivnosti fungování veřejného sektoru a obecné poznatky o vlivu řízení veřejného sektoru na rozvoj regionů. Brno: Masarykova univerzita.
  10. Vajdová, T.: Zpráva o neziskovém sektoru v ČR. In: Rada vlády pro nestátní neziskové organizace ( http://wtd.vlada.cz/ files/rvk/rnno/zprava_o_neziskovem_sektoru.pdf), 20. 11. 2007
  11. Waisová, Š. (2005): Úvod do studia mezinárodních vztahů. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o

Poznámky

[1] http://www.radio.cz/cz/zpravy/67295#2, 18. 11. 2007.

[2] Neziskové organizace žádaly prezidenta ČR o omluvu, neboť svým výrokem, že ovlivňují život lidí, aniž by měly mandát vzešlý z voleb a výroky, že neziskové organizace představují hrozbu pro svobodu a demokracii, považují za ostudu. Dle nich Václav Klaus znehodnotil a odsoudil činnost mnoha občanů, kteří jsou aktivní v neziskovém sektoru. Dle nich se český prezident staví proti aktivní občanské společnosti. Prohlášení a výzva zástupců neziskových organizací „Omluvou k demokracii“ z 6. 6. 2005 k shlédnutí zde: http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050606_140008_domaci_lkr, 18. 11. 2007.

[3] Podle disidentů má být prezident ČR garantem ústavnosti států a jeho institucí a takováto kritika neziskového sektoru mu nepřísluší. Dopis disidentů Klausovi podepsalo 12 osobností, kterým se nelíbí zlehčování úsilí a role občanských iniciativ. Dopis disidentů k shlédnutí zde: http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050523_102507_domaci_jpl, 18. 11. 2007.

[4] http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050606_140008_domaci_lkr, 18. 11. 2007.

[5] http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050523_154319_domaci_mad, 18. 11. 2007.

[6] http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050523_125649_domaci_mad, 18. 11. 2007.

[7] http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050910_160515_domaci_mad, 18. 11. 2007.

[8] http://www.reflex.cz/Clanek21556.html, 17. 11. 2007.

[9] http://www.reflex.cz/Clanek21556.html, 17. 11. 2007.

[10] Názor disidentky Šiklové, která se dále domnívá, že nevládní organizace jsou třetím pilířem demokracie: http://zpravy.idnes.cz/osobnost.asp?r=osobnost&c=A050525_171604_osobnost_lkr, 18. 11. 2007.

[11] Nadnárodní korporace jsou považovány za „hlavní nástroj internacionalizace světové ekonomiky, nejdůležitější kanál přímých investic v zahraničí“ (Krejčí 1996: 157). Ovlivňují zahraniční politiku států a globální ekonomiku, navíc se stávají autonomními politickými hráči (Waisová 2005: 114)

[12] http://www.lidovky.cz/ln_nazory.asp?r=ln_nazory&c=A060319_171135_ln_nazory_znk, 18. 11. 2007.

[13] http://www.novinky.cz/domaci/svejnar-se-vyslovil-proti-referendu-o-radaru_126319_2vjua.html, 18. 11. 2007.

[14] Václav Havel oproti Václavu Klausovi považoval rozkvět neziskového sektoru za měřítko vyzrálosti občanské společnosti (http://old.hrad.cz/president/Havel/speeches/1994/0101.html, 19. 11. 2007).

[15] http://neziskovky.cz/cz/fakta/neziskovy-sektor-v-cr/co-to-je-neziskovy-sektor, 20. 11. 2007. Zároveň existuje v podmínkách české společnosti mnoho dalších právně-organizačních forem, které vykazují znaky neziskovosti, ale nevyhovují všem kritériím uvedené definice NO. Tyto organizace bývají nazývány „hybridní organizace“. K těmto typům více: Frič, P.; Šilhánová, H. (2001). Neziskový sektor v ČR – shrnutí. In: Frič, P.; Goulli, R (2001). Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, str. 21-22.

[16] V právní teorii jsou neziskové organizace definovány také dle L. Salamona. Jedná se o právnické osoby (instituce), které „jsou subjekty soukromého práva, nerozdělují případně vytvořený zisk mezi své zakladatele ani členy svých orgánů, jsou samosprávné a jsou nadány vysokou mírou dobrovolnosti“ (Deverová, Pajac 2001: 59). NO podléhají právu soukromému, s určitým uplatněním některých veřejnoprávních prvků, které se týkají především registračního procesu. Obecně vzato ale náleží právní úprava NO do rámce občanského práva (právě proto někteří autoři používají místo označení „neziskový sektor“ termín „občanský sektor“). Více k jednotlivým zákonům a právní úpravě jednotlivých typů právnických osob působících v neziskovém sektoru: Deverová, L.; Pajac, P. (2001). Právní základy fungování neziskového sektoru v ČR. In: Frič, P.; Goulli, R (2001). Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, str. 63-71; Vajdová, T.: Zpráva o neziskovém sektoru v ČR. In: Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (http://wtd.vlada.cz/files/rvk/rnno/zprava_o_neziskovem_sektoru.pdf, str. 6-10; 20. 11. 2007).

[17] Vajdová, T.: Zpráva o neziskovém sektoru v ČR. In: Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (http://wtd.vlada.cz/files/rvk/rnno/zprava_o_neziskovem_sektoru.pdf, str. 14-15; 20. 11. 2007).

[18] Tj. „Úmluva Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí“.

[19] Tou „dotčenou veřejností“ jsou myšleny environmentální organizace.

[20] Vajdová, T.: Zpráva o neziskovém sektoru v ČR. In: Rada vlády pro nestátní neziskové organizace(http://wtd.vlada.cz/files/rvk/rnno/zprava_o_neziskovem_sektoru.pdf, str. 14; 20. 11. 2007

[21] http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050523_154319_domaci_mad, 18. 11. 2007.

[22] http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050523_154319_domaci_mad, 18. 11. 2007.

[23] http://www.proculture.cz/index.php?section=36&a_id=751, 21. 11. 2007.

[24] Ale možnost neziskových organizací a odborníků z těchto řad zasahovat do veřejné politiky nebyla právně zakotvená.

[25] Vysvětlení proč tomu tak bylo, podává teorie heterogenity, která vznik a nárůst počtu NO přisuzuje státu a trhu, který v oblasti poskytování služeb selhával. Společnost byla heterogenní a stát ani trh nedokázaly vstřebat veškeré potřeby společnosti. Právě proto podle této teorie nastoupily NO, které tento problém dokázaly odstranit. Další vysvětlení nárůstu počtu NO říká, že vzhledem k tomu, že před rokem 1989 byly veškeré dobrovolné organizace sdruženy v Národní frontě a byly budovány na principech tuhého centralismu, po rozpadu komunistického režimu došlo k rozpadu velkých organizací, které zastřešovaly mnoho menších organizací, a proto je nárůst počtu NO jen formální záležitostí (Frič 2001: 81). Další vysvětlení poskytuje teorie kolektivní identity, dle které je důležitý pocit sdílení nebo participace na vytváření kolektivní identity. A právě díky tomu lze očekávat, že lidé se budou sdružovat, i když nebude docházet k selhání státu nebo trhu. Více k jednotlivým teoriím, které vysvětlují nárůst počtu NO: Frič, P. (2001). Společensko politický kontext aktuálního vývoje neziskového sektoru v ČR. In: Frič, P.; Goulli, R (2001). Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, str. 80-84). Uvedený nárůst počtu NO lze ale především vysvětlit v souvislosti s rozvojem neziskového nestátního sektoru v oblasti poskytování veřejných služeb. Třeba ale upozornit, že čísla počtu NO se často v statistikách liší. (http://neziskovky.cz/ _dataPublic/attachments/99934ad5d9b4ae8a6a26599c054ecc29/stat_NNO_tabulka_1990_2007.pdf, 21. 11. 2007).

[26] Zdroje příjmů NO jsou již výše zmíněné dotace státu. Dále získávají prostředky vlastní činností, členských příspěvků a darů.

[27] Vajdová, T.: Zpráva o neziskovém sektoru v ČR. In: Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (http://wtd.vlada.cz/files/rvk/rnno/zprava_o_neziskovem_sektoru.pdf, str. 10-11; 20. 11. 2007).

[28] Více k průzkumu Pavola Friče: Frič, P. (2000). Neziskové organizace a ovlivňování veřejné politiky. Praha: Agens, str. 31-57.

[29] První je tzv. korporativní model (německý model), kde několik asociací NO ustavilo společný formální kooperační orgán, se kterým vláda musí konzultovat legislativní otázky v důležitých společenských oblastech. Tento model má ovšem sklon konzervovat programovou strukturu NO. Další model vztahu státu a NO představuje „model zájmových skupin“ (americký model), ve kterém NO vystupují jako nositelé skupinových zájmů, přičemž zároveň mají možnost reálně ovlivnit výsledky legislativního procesu. Tento systém je sice oproti předchozímu modelu otevřenější, ale „postrádá schopnost generovat a implementovat koherentní strategie rozvoje neziskového sektoru nebo jeho části, a to jak ze strany státu, tak ze strany neziskových organizací“ (Frič 2000: 29). Britský, tzv. „model střední cesty“ se snaží komunikaci státních institucí a NO částečně koordinovat a formalizovat. NO mají možnost ucházet se o možnost realizovat státní programy. Navíc na obou stranách dochází k vytváření zvláštních orgánů, které mají za úkol koordinovat vzájemnou komunikaci. Efektivita tohoto modelu zatím není dostatečně prokázána (Frič 2000: 29).

[30] Neztotožňovat ovlivňování a lobbování. Ovlivňování je širší pojem, lobbování je obvykle definováno v souvislosti s legislativním procesem.

[31] Více k RNNO: Vajdová, T.: Zpráva o neziskovém sektoru v ČR. In: Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (http://wtd.vlada.cz/files/rvk/rnno/zprava_o_neziskovem_sektoru.pdf, str. 26-28; 20. 11. 2007

[32] NNO zaznamenaly značné úspěchy. Například se jim podařilo prosadit do Národního rozvojového plánu jako prioritu rozvoj občanského sektoru. Zákon o právu na informace o životním prostředí je v podstatě celý dílem NNO. Dokázaly ovlivnit zákon o reformě veřejné správy, zákon o odpadech, zákon o sociálně právní ochraně, zákon o sociální pomoci apod.

[33] Frič, P.: Neziskový sektor v ČR. In: Sborník analytických studií pro Strategický program sociálního a ekonomického rozvoje České republiky, str. 480-481 (http://www.vlada.cz/files/rvk/rases/sbornik_cast2.pdf, 20. 11. 2007).

[34] Přehlednou klasifikaci problémů, se kterými se potýká český neziskový státní sektor nalezneme zde: Frič, P.: Neziskový sektor v ČR. In: Sborník analytických studií pro Strategický program sociálního a ekonomického rozvoje České republiky, str. 484 (http://www.vlada.cz/files/rvk/rases/sbornik_cast2.pdf, 20. 11. 2007); Marada, R. Politický systém a občanská společnost. In: Sborník analytických studií pro Strategický program sociálního a ekonomického rozvoje České republiky, http://www.vlada.cz/files/rvk/rases/sbornik_cast2.pdf, 20. 11. 2007, str. 385-387.

[35] Neziskové organizace by měly mít možnost konkurovat servisním organizacím státu – např. ROPO. Stát by měl konkurenční prostředí spíše podporovat.

Jak citovat tento text?

Nováková, Martina. Zastupitelská demokracie a nevládní organizace [online]. E-polis.cz, 10. leden 2008. [cit. 2025-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/zastupitelska-demokracie-a-nevladni-organizace.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.13 hvězdiček / Hodnoceno: 15x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!