Vznik a vývoj křesťanství na Filipínách

Manila - Při každoročním náboženském shromáždění, konajícím se k uctění vzácné černé sochy Ježíše Krista, došlo k obrovské tlačenici. Při ní bylo zraněno nejméně 400 lidí, kteří se snažili sochy dotknout. Pro filipínské katolíky je procesí se sochou jednou z nejdůležitějších událostí v roce, neboť lidé věří, že socha má magickou moc.

Vznik a vývoj křesťanství na Filipínách

Manila - Při každoročním náboženském shromáždění, konajícím se k uctění vzácné černé sochy Ježíše Krista, došlo k obrovské tlačenici. Při ní bylo zraněno nejméně 400 lidí, kteří se snažili sochy dotknout. Pro filipínské katolíky je procesí se sochou jednou z nejdůležitějších událostí v roce, neboť lidé věří, že socha má magickou moc. 

Téměř 2 miliony římskokatolických věřících se 9. ledna sešly ve filipínské metropoli, aby se zúčastnily procesí, které neslo dřevěnou sochu Ježíše Krista z parku Luneta do pět kilometrů vzdáleného kostela, nacházejícího se v nejstarší části města ve čtvrti Quiapo. Většina z věřících tuto cestu absolvovala naboso, oděná v tradičních kaštanově hnědých košilích[1].

Sochu Ježíše Krista, zvanou Černý Nazaretský, na Filipíny dovezli v roce 1607 augustiniánští mniši z Mexika, kde byla vyřezána. Důvodem její černé barvy je údajně požár, který na lodi během plavby vypukl. Filipínci začali věřit v její zázračnou moc, protože tato dřevěná socha přestála nepoškozena do dnešní doby i několik zemětřesení a silných bombardování. Podle věřících jsou zázračné vlastnosti sochy uvolňovány při dotyku, proto se téměř všichni účastníci procesí snaží sochy dotknout nebo na ni alespoň házejí ručník, aby do sebe absorboval část zázračné moci. Na celé shromáždění dohlíží 3000 policistů[2].

Jedním z filipínských věřících je dvaapadesátiletá žena jménem Beverly jdoucí naboso za sochou a držící transparent: „Pane, prosím, odpusť mi všechny mé hříchy a pomoz mi vyhrát v loterii jackpot a pomoci tak mé rodině.[3] “

Další nadšenou věřící, která se procesí účastní je devětapadesátiletá Linda Memeová, která za čtyřicet let ani na jednom procesí nechyběla. „Nemohla jsem se dostat blíž, ale když jsem viděla Černého Nazaretského, věděla jsem, že všechny mé modlitby budou vyplněny.“ [4]

Stovky lidí měly v průběhu procesí zdravotní problémy. Část účastníků v panujícím horku omdlela, další lidé byli zraněni během nastalé tlačenice v úzkých ulicích nebo při snaze dostat se co nejblíže k soše. Mezi nejčastější zranění patřily řezné rány, zlomeniny a pohmožděniny[5].

Filipíny a Východní Timor jsou jedinými asijskými státy, ve kterých převládají křesťané, konkrétně římští katolíci. Na Filipínách zaujímají 84 procent z celkového počtu 90 milionů obyvatel. Filipínské římskokatolické slavnosti jsou známé pro svoji barvitost a entuziasmus věřících, kteří se nechávají dobrovolně bičovat nebo ukřižovat ve jménu Božím. Mezi další nejvýznamnější filipínské křesťanské svátky patří Velký pátek a den ukřižování Krista[6].

Vznik a vývoj křesťanství na Filipínách

V roce 1500 portugalský průzkumník Fernão de Magalhães, plující pod španělskou vlajkou, doplul náhodně na Filipíny, když hledal západní cestu do Východní Indie, kde byl jeho cílem obchod s kořením. On a jeho muži přistáli na filipínském ostrově Cebu[7].

V té době byla na Filipínách většina komunit bez výrazné centralizované moci. Jedinou výjimkou byl muslimský sultanát rozkládající se na souostroví Sulu a Mindanao. Absence výrazné centralizované moci znamenala, že i malý počet Španělů byl schopen christianizovat velké množství Filipínců žijících v politicky autonomních jednotkách daleko snadněji, než pokusy o christianizaci lidí žijících ve velkých, organizovaných a komplexních královstvích, jako bylo například buddhismem ovlivněné království Theravada v pevninské části jihovýchodní Asie a na ostrově Jáva[8].

Ve skutečnosti nebyli Španělé schopni si dlouhodobě podmanit filipínské muslimské sultanáty a obrátit je na křesťanskou víru. Válčili s nimi po celou dobu jejich koloniální nadvlády, tedy období dlouhé 300 let[9].

Připlutí Fernãoa de Magalhãese do Cebu bylo prvním pokusem Španělů převést Filipínce na římskokatolickou víru. Španělsko za krátkou dobu vyslalo dalšího průzkumníka, Legaspiho, který si podmanil muslimské osídlení v Manile roku 1570. Nebýt španělské intervence, je velice pravděpodobné, že Filipíny by byly v současnosti z velké části muslimské[10].

Španělské praktiky christianizace Filipínců[11] :

1. Hromadný křest - v počáteční praxi křest velkého počtu Filipínců najednou, umožnil začátek přechodu ke křesťanství.
2. Politika redukce - tato politika znamenala v podstatě násilné přesídlení obyvatel z různých častí země do centralizovaných oblastí, kde by byli lépe kontrolováni a museli platit daně.
3. Postoj španělských kněží - španělští mniši byli nuceni naučit se domorodé jazyky. Mniši pomáhali Filipíncům při jejich vzestupu v řebříčku hierarchie a v pokusech o uznání samostatnosti, stejně jako v možnosti vyjádřit se, jak by měla podle nich kolonie vypadat.
4. Přizpůsobení křesťanství místním podmínkám - původní obyvatelé byli animisté. Věřili v duchy, které uctívali oběťmi a v jejich moc nad dobrými i zlými událostmi.

Španělské duchovenstvo představilo některé výjimečné evropské rysy katolické praxe, která se mísí i s domorodými rituálními praxemi. Španělští kněží se spoléhali na živé divadelní představení příběhů z Bible, s cílem pomoci Filipíncům pochopit ústřední poselství křesťanství. Dnes toto koloniální dědictví žije dál prostřednictvím náboženského dramata[12].

Na Filipínách se vyvinula zvláštní forma náboženského synkretismu, ve které dochází k promíchávání dvou zcela samostatných společností - křesťanství a domorodých praktik animismu. Z tohoto splynutí vznikl jeden zajímavý funkční celek. Ve filipínském křesťanském kalendáři se tak objevují zcela unikátní obřady, které jsou spojením jak domorodé náboženské víry, tak tradičních katolických obřadů. Můžeme zde být svědky oslav Dne Všech Svatých ozvláštněné o oslavy pěstování a sklizně rýže[13]. 

Dalším příkladem synkretismu je i filipínská oblast Luzon, kde se mnoho domorodých etno-lingvistických skupin bránilo španělské nadvládě. Místní římskokatoličtí nebo anglikánští kněží se dodnes velmi přizpůsobují oblastním rituálům a zvyklostem, na tradiční animistický pohřební obřad jsou pozváni, aby vykonali poslední pomazání a pronesli řeč. Výhodou tohoto druhu synkretismu je, že názory místních lidí a jejich tradice nejsou ztraceny, pouze se spojily s vírou a praxí křesťanství. Mnoho protestantských misionářů nedokázalo rozpoznat význam podpory původních zvyků. Označovali tyto praktiky jako zlo, a proto při misijní činnosti v těchto oblastech nebyli úspěšní[14].

Po ovládnutí Filipín Španělskem a USA v roce 1901[15], po španělsko-americké válce, se sílící nespokojeností s nadvládou začaly vznikat filipínské národní křesťanské sekty. Výsledkem bylo ozbrojené povstání proti Španělsku vedené Georgiem Aglipayem, duchovním vůdcem Národní ozbrojené armády, která si začala říkat Aglipayanové. Španělští biskupové byli zatčeni a církevní majetek byl zabrán. V rané fázi 20. století dosáhl počet Aglipayanů 33 procent populace. V současnosti se jejich počet pohybuje kolem 5 procent a jsou přidruženi k protestantské biskupské církvi Spojených států amerických. Další dynamickou národní křesťanskou sektou je Iglesia ni Kristo, založená kolem roku 1914 Felixem Manolo Ysagunem. Lídři těchto sekt často tvrdili, že vstup do sekty je jediným způsobem jak nalézt spásu a nebe, ostatní čeká apokalypsa. Členy těchto náboženských uskupení jsou chudí a rozvrácení věřící, plní pocitu odcizení od katolické církve[16].

V odlehlejších částech Filipín, kam nikdy španělský kolonialismus nepronikl a římský katolicismus se začal šířit až od počátku 20. století, docházelo k masovému soutěžení různých křesťanských uskupení a muslimů o to, kdo konvertuje a získá tak v dané oblasti moc. Tato uskupení začala postupně pronikat i do římskokatolických oblastí. Na Filipínách mají stále velikou převahu římští katolíci, ale v budoucnu se dá očekávat, že dojde k přeměně do různých forem křesťanství[17].

Křesťanství v dnešních Filipínách, na rozdíl od španělského období, je směsí filipínského nacionalistického římského katolicismu a protestantských misijních úspěchů. V americkém koloniálním období 1900 - 1946 připlouval na Filipíny velký počet protestantských učitelů a misionářů, kteří přicházeli, aby očistili to, co označovali za nesprávné charakteristiky filipínského římského katolicismu[18]. V nedávné době došlo k vytvoření El Shaddai, fundamentalistického hnutí uvnitř římského katolicismu. Toto hnutí si okamžitě získalo obrovskou podporu jak na Filipínách, tak mezi Filipínci žijícími v zahraničí. Stejně jako charismatické fundamentalistické křesťanské sekty v USA, hnutí El Shaddai, vedené "Bratrem Mikem", spoléhá na uzdravovací obřady, masová shromáždění, rozhlasové a televizní vysílání, pomocí kterých apeluje na velký počet lidí hledajících zprávy a řešení jejich chudoby a problémů. V Manile se konají obrovská shromáždění, která jsou prostřednictvím médií vysílána po celých Filipínách. Věřící hledají vykoupení nebo lepší život tím, že poslouchají to, čím je v podstatě Filipínské evangelium. Na tato shromáždění si velmi často Filipínci berou různé předměty, aby je Bůh mohl požehnat.

Náboženská víra na Filipínách je založena na schopnosti náboženství nabídnout odpovědi na otázky, obavy a potřeby lidí v různých životních situacích[19].

Seznam literatury a pramenů:

• ČT24. Při náboženském procesí bylo v Manile zraněno 400 lidí. http://www.ct24.cz/svet/112063-pri-nabozenskem-procesi-bylo-v-manile-zraneno-400-lidi/ (12. 1. 2011)
• Gardner, P., Scott A., Rohan M. S., Shackleton A.: Encyclopedia of Word Geography. Oxford. Andromeda Oxford Limited. 1993.
• Goh, R. B. H.: Christianity in Southeast Asia. Singapore. ISEAS publications. 2005.
• Miller, J..: Religion in the Philippines. http://filipinokastila.tripod.com/religion.html (14. 1. 2011)
• První zprávy. Při procesí na Filipínách bylo zraněno 400 lidí. http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/ze-zahranici/pri-procesi-na-filipinach-bylo-zraneno-400-lidi/style=print/ (11. 1. 2011)
• Reuters. Barefoot Filipinos parade Christ statue in capital. http://www.reuters.com/article/idUSTRE70811Q20110109 (12. 1. 2011)

• Russel, S.: Christianity in the Philippines. http://www.seasite.niu.edu/crossroads/russell/christianity.htm (11. 1. 2011)

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Odpovědná korektorka: Jana Nováková

Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cristo_de_los_mendez.jpg?uselang=cs

[1] Reuters. Barefoot Filipinos parade Christ statue in capital. http://www.reuters.com/article/idUSTRE70811Q20110109 (12. 1. 2011)

[2] Reuters. Barefoot Filipinos parade Christ statue in capital. http://www.reuters.com/article/idUSTRE70811Q20110109 (12. 1. 2011)

[3] Reuters. Barefoot Filipinos parade Christ statue in capital. http://www.reuters.com/article/idUSTRE70811Q20110109 (12. 1. 2011)

[4] První zprávy. Při procesí na Filipínách bylo zraněno 400 lidí. http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/zezahranici/pri-procesi-na-filipinach-bylo-zraneno-400-lidi/style=print/ (11. 1. 2011)

[5] ČT24. Při náboženském procesí bylo v Manile zraněno 400 lidí. http://www.ct24.cz/svet/112063-pri-nabozenskem-procesi-bylo-v-manile-zraneno-400-lidi/ (12. 1. 2011)

[6] Gardner, P., Scott A., Rohan M. S., Shackleton A.: Encyclopedia of Word Geography. Oxford. Andromeda Oxford Limited. 1993, s. 458-459.

[7] Russel, S.: Christianity in the Philippines. http://www.seasite.niu.edu/crossroads/russell/christianity.htm  (11. 1. 2011)

[8] Goh, R. B. H.: Christianity in Southeast Asia. Singapore. ISEAS publications. 2005, s. 19-21. 

[9] Miller, J..: Religion in the Philippines. http://filipinokastila.tripod.com/religion.html (14. 1. 2011)

[10] Russel, S.: Christianity in the Philippines. http://www.seasite.niu.edu/crossroads/russell/christianity.htm  (11. 1. 2011)

[11] Russel, S.: Christianity in the Philippines. http://www.seasite.niu.edu/crossroads/russell/christianity.htm  (11. 1. 2011)

[12] Russel, S.: Christianity in the Philippines. http://www.seasite.niu.edu/crossroads/russell/christianity.htm  (11. 1. 2011)

[13] Miller, J.: Religion in the Philippines. http://filipinokastila.tripod.com/religion.html (14. 1. 2011)

[14] Russel, S.: Christianity in the Philippines. http://www.seasite.niu.edu/crossroads/russell/christianity.htm  (11. 1. 2011)

[15] Gardner, P., Scott A., Rohan M. S., Shackleton A.: Encyclopedia of Word Geography. Oxford. Andromeda Oxford Limited. 1993, s. 458-459.

[16] Goh, R. B. H.: Christianity in Southeast Asia. Singapore. ISEAS publications. 2005, s. 23-26.

[17] Miller, J..: Religion in the Philippines. http://filipinokastila.tripod.com/religion.html  (14. 1. 2011)

[18] Miller, J..: Religion in the Philippines. http://filipinokastila.tripod.com/religion.html (14. 1. 2011)

[19] Russel, S.: Christianity in the Philippines. http://www.seasite.niu.edu/crossroads/russell/christianity.html (11. 1. 2011)

Autor: Tadeáš Tesař

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Doku Umarov: Terorista a vůdce severokavkazských povstalců

Kurilské souostroví: oblast rusko-japonského sporu

Další články z rubriky

Zpět do Zátoky sviní aneb Patria ó muerte!

Odborníci z řad vědců a lékařů debatovali na téma očkování proti koronaviru – kdy nás vrátí k normálními životu?

Petr Fiala, Michael Romancov a Tomáš Pojar diskutovali o česko-ruských vztazích a ruském vlivu v České republice

Vložit komentář