Vzestup krajní pravice ve francouzském tisku
10. březen 2010 Selma Hamdi komentářeFrancie si za poslední 4 měsíce prošla bouřlivou debatou, zahájenou 2. listopadu ministrem pro přistěhovalectví Ericem Bessonem. Tématem byla otázka národní identity.
Vzestup krajní pravice ve francouzském tiskuFrancie si za poslední 4 měsíce prošla bouřlivou debatou, zahájenou 2. listopadu ministrem pro přistěhovalectví Ericem Bessonem (paradoxně bývalý člen Socialistické strany). Tématem byla otázka národní identity[1].
Ač by se mohlo zdát, že je tato problematika nová, její kořeny dosahují mnohem dále, než je období čtyř měsíců. Již v roce 2002, kdy se konaly volby o prezidentské křeslo a do prvního kola se dostal předseda krajně pravicové Národní fronty (FN) Le Pen, se ukázalo, že toto téma zaměstnává francouzskou společnost (Perottino: 2005, 247). A možná více, než si dokážou Francouzi připustit.
Ve chvíli, kdy premiér Fillon schválil zahájení této debaty, spustila se vlna kritiky od levice po pravici. Podle předsedy vlády však debata o národní identitě neznamená vzrůst nacionalismu v zemi, ale naopak se jedná o patriotismus, jenž má Francouze spojit[2]. Dále slíbil, že zachová pouze ta opatření, která budou pro společnost nejpřijatelnější. Nakonec tedy došlo ke zřízení komise složené z intelektuálů. Tu má na starosti Besson a jejím úkolem bylo koordinovat debatu o národní identitě a vytvářet závěry, jež z ní vzešly. A tak došlo k vydání jakési občanské knížky, která vysvětluje veškerá důležitá data a představuje významné osobnosti spjaté s francouzskou historií, dále byl zaveden na školách „den občanské uvědomělosti“, kde školáci měli probírat svá práva a povinnosti, ve třídách mají viset francouzské vlajky spolu s Deklarací práv člověka a občana z roku 1789 a nesmíme zapomínat ani na zpěv státní hymny, k němuž má docházet minimálně jednou za rok. Co se týče cizinců, kteří mají zájem o dlouhodobý pobyt ve Francii, od této chvíle musí být každý informován o republikánských zásadách Francie, zejména pak musí být zdůrazněna rovnost mezi ženami a muži. Ve chvíli, kdy se cizinec má stát občanem země, musí podepsat chartu, čímž deklaruje svůj souhlas s právy a povinnostmi Francouzské republiky[3].
Kritika na sebe nenechala dlouho čekat. Jedním z důvodů jsou i březnové regionální volby, a proto mnoho stran nepovažuje načasování této diskuze za náhodné. Podle socialistů nemají argumenty zastánců debaty nic společného s republikánskými hodnotami a upozornili, že tato rozprava již způsobila mnoho bolestivých ran, jež se nebudou snadno, ne-li vůbec, hojit. A pokud se má situace zlepšit, musí si strany zamést před vlastním prahem a začít aplikovat republikánské zásady samy – dodržováním lidských práv. Debata podle nich totiž není nic jiného, než poštvávání Francouzů proti sobě[4].
Komunisté naproti tomu vyzvali k okamžitému ukončení diskuze na toto téma. Obvinili vládu a prezidenta, že jejich předstíraná intelektuální debata není nic jiného než účelový a podlý politický tah před volbami, jehož následky jsou však nebezpečné pro národní jednotu. Zároveň vznesli požadavek na odstranění ministerstva pro přistěhovalectví, jehož samotná existence podporuje xenofobii[5].
Levicový blok navíc obvinil Sarkozyho z podpory rasismu, zaběhlých a ošemetných stereotypů a stigmatizace určité části obyvatel. Poté se usnesli, že zorganizují manifestaci[6]. Ta se nakonec uskutečnila v únoru v rámci týdne proti kolonialismu. Lidé se v ní dožadovali odstranění ministerstva pro přistěhovalectví a připomínali diskriminaci za dob kolonialismu[7].
Oč tedy doopravdy šlo? Již v roce 2007 při prezidentských volbách oba kandidáti, Sarkozy z pravicové UMP (Unie pro lidové hnutí) i Royalová z levicové PS (Socialistická strana), využili zamítnutí evropské Ústavy a mezi svá klasická témata zahrnuli i myšlenku národní identity. Zejména Sarkozy se nebál obohatit téma bezpečnosti země o otázku přistěhovalectví (Müller, 2007: 4-5). Vzhledem k tomu, že tato rétorika mu zajistila vítězství, dá se předpokládat, že se pravice rozhodla v regionálních volbách zajistit si úspěch na vlně nacionalismu.
Hlavní otázkou bylo, co znamená být Francouzem. Sarkozy se domnívá, že debata o národní identitě je zcela legitimní. Jak říká, bez identity by nemohla být rozmanitost[8]. A tak byla zahájena anketa, v níž se projevilo, že pro 76 % Francouzů existuje idea jakési národní identity. Z toho se však 65 % domnívá, že je čím dál tím méně patrná[9].
Deník L'express si nechal udělat průzkum veřejného mínění a v reakci na prohlášení prezidenta, že ten, jehož sny jsou ve francouzštině, je Francouz, se tázal lidí na jejich názor. Z průzkumu vyšlo, že si většina lidí uvědomuje svoji národní identitu, ale zároveň se objevily i názory, že francouzskou identitu jednoho dne vystřídá identita evropská, případně lidé deklarovali nesouhlas se způsobem, jak se vláda snaží tuto totožnost uměle definovat. Jak řekla jistá Rechel W., je to vymývání mozků[10].
Eric Besson si ale stojí za svým. Přes veškerou kritiku tvrdí, že jsou to tabu, ne debata o národní identitě, která napomáhají nebezpečným stereotypům, a radikálně odmítá tvrzení, že se snaží „flirtovat“ s voliči Le Pena[11].
Alexis Brézet, redaktor deníku Le Figaro, shrnuje ve svém článku názory mnoha kritiků, když prohlašuje, že debata o národní identitě mohla přinést mnoho zajímavých myšlenek, kdyby nebyla prvoplánová a neskončila bez jasných výsledků. Navíc upozorňuje, že neúspěch debaty byl dán již od počátku, protože Besson, jakožto bývalý člen PS ve vládě pravicového Fillona, nemohl garantovat kvalitní a věcnou diskuzi mezi pravicí a levicí. A ptá se: kdyby to byl někdo jiný, byla by debata více přínosná a měla jasný závěr? Anebo platí, že kdokoli, kdo vytváří veřejný názor, by neměl tuto otázku vytáhnout, natož pak Sarkozy (Brézet, 2010)?
Domnívám se, že problémem Francie není vzrůstající obliba stran s extrémně-pravicovým programem, ale spíše přebírání jejich témat ostatními stranami. Kam až jsou schopni Francouzi, respektive francouzská vláda, zajít, ukáže až čas.
Literatura:
- Müller, Zdeněk: 2007. Prezidentské volby ve Francii: sázka na reformu. Mezinárodní politika. 6/ 2007, 4-6.
- Perottino, Michel: 2005. Francouzský politický systém. Slon: Praha
Internetové zdroje:
- Brézet, Alexis: 2010. Identité : l'occasion manquée. Le Figaro 12. 2. 2010., dostupné na: http://www.lefigaro.fr/lefigaromagazine/2010/02/13/01006-20100213ARTFIG00107--identite-l-occasion-manquee-.php, 7.3. 2010.
- La Libération, dostupné na: www.laliberation.fr., 7. 3. 2010.
- L´express, dostupné na: www.lexpress.fr., 7. 3. 2010.
- Le Figaro, dostupné na: www.lefigaro.fr, 7. 3. 2010.
- Le Monde, dostupné na: www.lemonde.fr, 7. 3. 2010.
- Le Point, dostupné na: www.lepoint.fr, 7. 3. 2010.
[1] L´express: 8. 2. 2010. Fin du débat sur l'identité nationale? Dostupné na :
[2] Le Figaro: 8. 2. 2010. Identité nationale : Fillon tente d'apaiser les esprits. Dostupné na : http://www.lefigaro.fr/politique/2010/02/08/01002-20100208ARTFIG00697-identite-nationale-fillon-devoile-les-premieres-mesures-.php. 7. 3. 2010.
[3] Le Figaro: 8. 2. 2010. «La Marseillaise» et le drapeau entrent à l'école. Dostupné na : http://www.lefigaro.fr/politique/2010/02/09/01002-20100209ARTFIG00005-la-marseillaise-et-le-drapeau-entrent-a-l-ecole-.php. 7. 3. 2010.
[4] Le Point: 9. 2. 2010. La gauche ironise sur "l'enterrement en petite pompe" du débat sur l'identité nationale. Dostupné na: http://www.lepoint.fr/actualites-politique/2010-02-09/reactions-la-gauche-ironise-sur-l-enterrement-en-petite-pompe-du-debat-sur/917/0/422035. 7. 3. 2010.
[5] tamtéž
[6] tamtéž
[7] La Liberation: 27. 2. 2010. Manifestation à Paris pour réclamer la suppression du ministère de l'Immigration. Dostupné na: http://www.liberation.fr/societe/0101621834-manifestation-a-paris-pour-reclamer-la-suppression-du-ministere-de-l-immigration. 7. 3. 2010.
[8] Le Point: 9. 2. 2010. Sarkozy défend une nouvelle fois le débat sur l'identité nationale. Dostupné na: http://www.lepoint.fr/actualites-politique/2010-02-09/sarkozy-defend-une-nouvelle-fois-le-debat-sur-l-identite/917/0/422250. 7. 3. 2010.
[9] Le Figaro: 13. 2. Identité: l´occasion manquée. Dostupné na: http://www.lefigaro.fr/lefigaromagazine/2010/02/13/01006-20100213ARTFIG00107--identite-l-occasion-manquee-.php. 7. 3. 2010.
[10] L´express: 9. 2. 2010. „Les mesures pour l'identité nationale: "un cirque stéréotypé". Dostupné na: http://www.lexpress.fr/actualite/politique/les-mesures-pour-l-identite-nationale-un-cirque-stereotype_847714.html. 7. 3. 2010.
[11] Le Monde: 6. 3. 2010. Eric Besson : "Je n'ai pas fait le jeu du Front national". Distupné na: http://www.lemonde.fr/politique/article/2010/03/06/eric-besson-je-n-ai-pas-fait-le-jeu-du-front-national_1315335_823448.html. 7. 3. 2010.
Jak citovat tento text?
Hamdi, Selma. Vzestup krajní pravice ve francouzském tisku [online]. E-polis.cz, 10. březen 2010. [cit. 2025-03-17]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vzestup-krajni-pravice-ve-francouzskem-tisku.html>. ISSN 1801-1438.
Autor: Selma Hamdi
Bývalá šéfredaktorka e-Polis.cz Absolventka bakalářského studia politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Nyní studuje na Fakulte sociálních věd UK v Praze magisterské studium politologie. Nejvíce se zajímá o oblast Blízkého východu, environmentální tématiku a otázky rozvoje. Mezi její záliby patří četba, klasický i moderní tanec a filmy.
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 4.09 hvězdiček / Hodnoceno: 11x
Další články autora
Další články z rubriky
Vložit komentář
Lukas
čtvrtek, 11. březen 201014:51
Nechápu, proč se tento výtah nazývá "vzestup krajní pravice", když o tom v článku ani zmínka. Navíc mi nejde na rozum, proč se tu neustále operuje se slovním spojením "vzestup krajní pravice"? To je jakási mantra, o které už nikdo nepřemýšlí - rozhodně však ne autoři této tzv. rubriky. Jde opravdu o vzestup? Věnujete se této problematice dlouhodobě a jste tak schopni vypozorovat tendence? Nebo je každá zmínka v novinách symptomem "vzestupu krajní pravice"?
Napsal: Lukas [Odpovědět]
Selma
neděle, 14. březen 201016:11
to Lukas: Vzestup krajní pravice není žádná mantra, ale fakt, se kterým se některé státy potýkají. V případě Francie se nejedná o vzestup krajně pravicové strany, ale převzetí jejích témat jak na pravici, tak na levici, což se se projevilo právě při prezidentských volbách v roce 2007. Nyní, před regionálními volbami, toho využil pravicový blok, který převzal jeden z témat FN, jelikož se předpokládalo, že si tím zvýší preference (respektive že tím přilákají voliče Le Pena). V tom tkví vzestup krajní pravice ve Francii. Ale o tom je celý můj příspěvek, možná by neuškodilo si jej přečíst znova.
Napsal: Selma [Odpovědět]
Lukas
pondělí, 15. březen 201021:15
Milá slečno, zcela zaměňujete pojmy. Nazývat současnou debatu "kdo je Francouz" vzestupem krajní pravice (nebo symptomem tohoto jevu) je - nezlobte se - hloupé a bez smyslu. Jakoby vám ucházelo, že důraz na národ (tedy mimo jiné) je vlastní i jiným stranicko-politickým rodinám (typicky konzervativní) než čistě krajně pravicovým (a dokonce i na krajní pravici nalezneme uskupení, které s slovem národ neoperují, nebo ho velmi upozaďují ve prospěch jiných kategorií - typicky neonacisté). Čtu pravidelně dva přední mainstreamové listy (Figaro, Monde...), o vzestupu krajní pravice .. ani vidu ani slechu. Přejímaní témat mezi strany je fenomén obvyklý, rozhodne-li se UPM, nebo kdokoliv jiný zdůraznit téma patřící obvykle do repertoáru stran patřící spíše ke krajní pravici, udělá to zní krajně pravicovou stranu? ... pomůžu vám, těžko. Naopak, zůstává stále stranou demokratickou se vším, co k tomu v dnešní moderní Evropě patří. Naučte se rozlišovat volební rétoriku v rámci volební strategie od skutečně vážně myšlených postojů.
K vašemu tvrzení, že tematika přistěhovalectví přinesla Sarkozymu vítězství... to je přeci ohromný nesmysl. Sarkozy zvítězil především díky schopnosti přesvědčit Francouze o nutnosti reforem, že on jako dynamický muž tyto reformy sociálně citlivě může uskutečnit ... Sarkozyho kampaň nebyla štvavá, naopak! "Ensemble tout devient possible!" ... Najděte si analýzy (přístup do elektronických databází asi v Plzni máte), potom pište, tentokrát již informovaně.
Napsal: Lukas [Odpovědět]
Selma
čtvrtek, 18. březen 201023:32
to Lukas: Milý Lukasi! Vaše kritika mi přijde lichá a toto je má poslední reakce k Vašim komentářům.
Tématem měsíce března je vzestup krajní pravice a jak jsem Vám již psala, v případě Francie se nejedná o vzestup krajně pravicové strany, ale o náhlý zájem o krajně pravicové téma. Otázka národní identity je typická pro krajní pravici a za tím si stojím. Sám Le Pen kritizoval vládu za to, že mu krade téma (viz stránka FN, kde se v programu píše o národní identitě: http://www.frontnational.com/?page_id=1095 ).
Za druhé: ano, přejímání témat mezi stranami je obvyklý, ale co se týče přejímání námětu typických pro strany, které patří na okrajích ideologické osy, to rozhodně standardní není. O tom svědčí i obrovská vlna kritiky, jež následovala. A hlavně, nikde jsem nepsala, že by se z UMP stala krajně pravicová strana, tak mi prosím nekritizujte něco, co jsem ani nezmínila.
Za třetí: nikde neuvádím, že by Sarkozyho kampaň byla štvavá, buďte tedy korektní a nevymýšlejte si. A že mu otázka národní identity přinesla vítězství ve volbách? Ano, to je interpretace pravice, proto se rozhodla, že i ona zkusí své štěstí na vlně nacionalismu. Já jsem jen napsala, že mezi svá klasická témata zahrnul i tuto otázku, což mu zajistilo vítězství. Nepíšu, že pouze a jedině díky tomuto tématu zvítězil.
A závěrečná připomínka: když pravidelně čtete francouzský tisk, jistě Vám neuniklo, že neexistuje žádný Figaro a Monde, ale Le Figaro a Le Monde...
Napsal: Selma [Odpovědět]
Jarek
pátek, 19. březen 201001:19
Obsahově i žánrově se článek liší od toho, co by čtenář čekal po přečtení nadpisu. Klidně se smířím, že krajní pravice znamená krajně pravicovou tématiku. Ovšem hlavně jsem čekal rozbor způsobu informování o tématu francouzským tiskem. Tedy, které deníky o tématu nejvíce píší, jaký mu věnují prostor, nač se nejvíce soustřeďují a jaké pozice zastávají. Francouzský tisk zde měl být, dle mého soudu, předmětem zkoumání a nikoli pouze zdrojem informací pro článěk. Zjednodušeně, čekal jsem, že tu popíšete, jak tisk ve Francii reflektuje vzestup "krajní pravice". Místo toho je tu článek o krajní pravici, který se analýze zdrojů nevěnuje. Obsahově to není špatně, ale žánrově je to jiný styl psaní, který se na problematiku dívá z jiného úhlu pohledu.
Ale jinak vás chválím za vybrání zajímavého tématu.
Napsal: Jarek [Odpovědět]
Nouma z Prahy
pátek, 19. březen 201015:22
to Selma: Vážená, z Vašeho příspěvku dýše jak málo jsou někteří dnešní studenti schopni diskutovat. Nechápu, proč mé argumenty považujete za parafrázi vašich slov, když píšu "Sarkozy kampaň nebyla štvavá, naopak" neříkám tím, že jste to řekla tak vy, nýbrž abych zdůraznil pointu. Cítím se teď jak někde ve školce... LOL
Směji se od srdce též vašemu tvrzení: "otázka národní identity je typická pro krajní pravici a za tím si stojím" (Tu es têtu comme une bourrique!), takže všici čeští buditelé byly krajními pravičáky, nejen ti, též Pekař a Masaryk! Běda jim! Brát si do huby národ, gajdovci prašivý!!! Běda Třeštíkovi, jež se tak velkohubě vyjadřuje o kořenech, životě a budoucnosti národa Českého! ... Vzestup krajní pravice v Čechách! ... Ne, Smetano!, Braniboři, ale multikulturalisté v Čechách! ...Národ se neříká, je to sprosté slovo! A co teprve jeho identita, no fuj. Či zájmy, ble."
A teď vážně. Zdá se, že debata ve Francii točí se kol problému, jak definovat tento národ. Již drahnou dobu francouzský národ zakládal se nikoliv na krvi a jazyku (jako je tomu ve střední Evropě) ale k příslušnosti ke státu, na občanství. Ačkoliv se často pokládá francouzský model za velmi pokrokový (a já s tím více méně souhlasím) není ani ve v Francii samozřejmě vnímán, především pak v realitě poměrně signifikantních změn sociálních, jež přineslo do Francie především přístěhovalectví. Otázka leží v tom, zda princip občanství je dostačující, či zda Francouze dělá Francouzem i něco jiného? Jeho oddanost k republikánským hodnotám, znalost francouzštiny, sekulárnost, láska k vínu, ženám či arogatní chování v zahraničí? .) A o tom, to jako by je. Žádný vzestup, milá slečno, jen diskuze lidí o nich samotných. Národ diskutuje o tom, čím je a čím není. Nás to taky čeká, časem. (Kdo je Čechem? Jedu onehdy v tramvaji a zády ke mně stojí maminka s malým děťátkem v zavinovačce. Podle odlesku ve skle vidím, že je to Asiatka. Děcko se narodilo asi už v Čechách, předpokládejme mongolským rodičům. Je tedy Čechem. Přestože je podobný běžnému Pražákovi asi jako já běžnému Papuánci. Je dost možné, že z něj bude buddhista a když budeme mít štěstí nenaučí se česky, nebo jen trochu. ... Ano je Čechem, ale najdou se jistě milióny jiných Čechů, kteří řeknou, že Čechem býti nemůže, nevypadá tak a vůbec. Chci říct, debata o tom, kdo je součástí národní skupiny a kdo není, se nám taky nevyhne , jakmile budou podobné problémy, které jsem popsal, více zřejmé.)
K vašemu za třetí: "Vzhledem k tomu, že tato rétorika mu zajistila vítězství, dá se předpokládat, že se pravice rozhodla v regionálních volbách zajistit si úspěch na vlně nacionalismu." Takže tak.
Za čtvrté, och, Selmo, zda-li mi to dokážete odpustit, že nenapsal jsem členy. Ach jak stydím se! Jak podstatné toto je. (A vůbec ne přitrouble dětinské) ... Plazím se... odtud.
Napsal: Nouma z Prahy [Odpovědět]
Bushido
pondělí, 22. březen 201010:25
to Nouma z Prahy:
LOL ? ble ? mno pěkné tak to mě teda ROFL a pls no more flame ... více netřeba dodávati !
Napsal: Bushido [Odpovědět]
