Výzkumy veřejného mínění v Afghánistánu neprobíhají, zaznělo v debatě

 9. listopad 2015  Anika Metelková   komentáře

Na akademické půdě ZČU se v minulém týdnu uskutečnila zajímavá debata, jejímž cílem bylo zasvětit posluchače do současné situace v Afghánistánu pohledem civilních a ozbrojených složek české armády. Pozvání na akci přijal brig. gen. Pavel Adam z ministerstva obrany a bývalý člen provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru Matyáš Zrno. Moderování se ujal Václav Lídl z Asociace pro mezinárodní otázky.

Zdroj: Asociace pro mezinárodní otázkyZdroj: Asociace pro mezinárodní otázky

Konference se konala dne 4. 11. 2015 v Plzni v budově ZČU v Sedláčkově ulici. Akci organizovala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) společně s Eurocentrem Plzeň za podpory Ministerstva obrany České republiky v rámci programu Příprava občanů k obraně státu (POKOS). S propagací vypomáhal i náš domácí ASCPSSU.

Jako první se ujal slova Pavel Adam, který nejprve poznamenal, že veškeré mise, kterých se ČR účastní, vychází z mezinárodních závazků (ať už s EU, NATO či OSN). Armáda tím získala obrovské zkušenosti, které možná do budoucna prý budeme potřebovat. Typické jsou především asymetrické mise, kde není klasický protivník ve formě vojáka v uniformě, proto jsou úkoly pro Armádu ČR mnohdy obtížné, ale nikoliv nezvládnutelné, protože se jedná o profesionální armádu a její členové se i profesionálně chovají. AČR se dále účastnila dalších pozorovatelských misí (10 pozorovatelských misí OSN), ale zde se jednalo o účast spíše symbolického rázu.

Poté svoji řeč převedl konkrétně k misi v Afghánistánu, kterou považuje za doposud největší. Jejím hlavním úkolem bylo (z vojenského hlediska) zabezpečit civilní a jiná uskupení, dále se jednalo o výcvik místních policistů a vojáků (například pilotů vrtulníků). Česká účast se za poslední roky snížila na přibližně 300 členů, a toto číslo by mělo v následujících letech stagnovat. Když se vrátil zpět k cílům mise, akcentoval skutečnost, že se zde vyvíjela i budovatelská činnost, která sloužila k upevnění centrální, potažmo lokální vlády. V těchto věcech se snažili vyjít vstříc místnímu obyvatelstvu a konkrétní potřebě na místě. Rekonstrukčních týmů zde byly desítky (někdo budoval nemocnice, někdo jiný školy a vězení) a tyto týmy se vzájemně doplňovaly, proto mohla být pomoc efektivní, ale ne vždy byla situace ideální. Zda se tato pomoc podařila, ukáže čas a i to, zda po odchodu jednotek bude oblast nadále stabilní a samostatná. Poté odkázal na svého kolegu, pana Zrna, protože zmínil, že to hlavní týkající se rozvojové pomoci, bylo v rukou civilních expertů, kteří zapřahovali místní firmy a snažili se tak pomoci místní ekonomice. Armáda ČR tedy zajišťovala především onu důležitou bezpečnost.

Matyáš Zrno, vedoucí právě oné civilní části pomoci, navázal na pana generála informací, že od jeho návratu z Afghánistánu uběhly 4 roky, a že se nyní na celé své působení v místě konfliktu dívá s určitým odstupem a vidí případné chyby, kterým se s týmem mohl vyhnout, výsledek však dle jeho názoru není vůbec špatný. Na to, že Česká republika byla jen kapkou v moři pomoci, splnila to, co se od ní očekávalo a to, na to měla možnosti, protože v Lógaru se pohybovalo i několik daleko větších hráčů, kteří měli kapacity několikanásobně vyšší, a to jak personálně, tak finančně (například USA). Tým pana Zrna se skládal z 12 lidí (z odborníků na zemědělství, ekonomiku, stavby či média a většinou se jednalo o lidi mezi 20–30 lety). Jejich hlavní snahou bylo postavit za pomoci místních neformálních struktur provincii na vlastní nohy, což byl občas poměrně těžký cíl. Bylo tomu tak i kvůli duálnímu vedené (civilní a vojenská část měla stejné pravomoci). Občas se ve vedení rozkol našel, ale většinou spolupráce probíhala v pořádku. Ideálně však nefungovala multinacionalita, protože jinak fungují čeští a jinak američtí či holandští vojáci, takže zde fungovala přímá úměrnost – čím více národů a struktur, tím větší jsou problémy v komunikaci. Mise tedy občas nebyla tak pružná a funkční, jak by mohla v ideálním případě být.

Poté následovala zmínka o tzv. bermudském trojúhelníku (Kábul, Praha, Lógar), který představoval složitou byrokracii, kdy jednotlivé schvalující dokumenty k určitým úkonům musely cestovat pro razítka do všech zmíněných měst a celý proces se tím velmi natahoval. Za největší problém v celé pomoci považuje pan Zrno kulturní rozdíly, které opravdu něco znamenají a není to pouhý výmysl, protože v Afghánistánu dochází naprosto běžně k podplácení, veškerá činnost je brána podle toho, jak to pomůže rodině onoho člověka a lidé nekomunikují jako jednotlivci, ale jako zástupci historické paměti, kterou ta rodina nese.To znamená, že nemají přílišnou důvěru k cizincům, u kterých neví, jaký mají původ a zda v jejich rodině byli lidé stateční či zbabělí. Za další problém považuje negramotnost policie, atomizovanost a anarchizovanost společnosti, která trvá už příliš dlouho (v podstatě již od roku 1979).

Poslední na řadu přišly dotazy, pro zajímavost můžeme zmínit: „Jaké je převažující místní veřejné mínění ohledně působení vojenských jednotek v Afghánistátu?“ Odpovědí bylo, že výzkumy veřejného mínění tam neprobíhají a je to sice nepěkné říct, ale Afgháncům se nedá věřit, protože velmi často lžou a mají jiný způsob vyjadřování a komunikace. Propaganda Talibanu je však velmi efektivní (např. pomocí rádia). Ozbrojené síly jsou brány spíše jako okupační, Taliban bere jednotky jako cizí element. Poté přišel dotaz, zda probíhá nějaká jazyková příprava či příprava na kulturní odlišnosti. Pan generál zmínil, že tato příprava opravdu probíhá, ale jedna věc je teorie a druhá praxe. Někteří vojáci tuto kulturní odlišnost nepochopí ani za tu obvykle šestiměsíční dobu, co jsou do místa vysláni.

Oba vystupující pak svůj přednes shrnuli tak, že Česká republika udělala na své možnosti opravdu to, co mohla, pan Zrno na závěr zmínil, že za ty prostředky, které byly vynaloženy, by mohlo být „více muziky“, ale to už hodnotíme z dnešních pozic.

Jak citovat tento text?

Metelková, Anika. Výzkumy veřejného mínění v Afghánistánu neprobíhají, zaznělo v debatě [online]. E-polis.cz, 9. listopad 2015. [cit. 2024-03-29]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vyzkumy-verejneho-mineni-v-afghanistanu-neprobihaji-zaznelo-v-debate.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.6 hvězdiček / Hodnoceno: 5x


Přidat komentář

Vložit komentář