Volby do Národní rady Slovenské republiky 2002
2. květen 2005 Mgr. Jindřich Čermák komentářeSlovenská republika, která byla přes 70 let naším sousedem v jednom státě, je i přes 11 let samostatné existence státem, který je nám blízký jazykově, historicky a kulturně. Je škoda, že náš blízký soused se nám stále více a více vzdaluje, což je zapříčiněno zejména mediálním nezájmem z české strany. To platí i o všeobecném povědomí o slovenské politické scéně, která se omezuje na velké události a přitažlivé skandály. Proto jsem se zaměřil na poslední volby našich východních sousedů.
Úvod
Slovenská republika, která byla přes 70 let naším sousedem v jednom státě, je i přes 11 let samostatné existence státem, který je nám blízký jazykově, historicky a kulturně. Je škoda, že náš blízký soused se nám stále více a více vzdaluje, což je zapříčiněno zejména mediálním nezájmem z české strany. To platí i o všeobecném povědomí o slovenské politické scéně, která se omezuje na velké události a přitažlivé skandály. Proto jsem se zaměřil na poslední volby našich východních sousedů.
Volby 1998 a situace do voleb 2002
- a 26.září 1998 se ve Slovenské republice konaly parlamentní volby, které se staly plebiscitem o vládě Vladimíra Mečiara[2]. Voleb se zúčastnilo 3.385.536 voličů, což znamenalo volební účast 84,24%. A i když HZDS (Hnutie za demokratické Slovensko) volby vyhrálo, většina voličů dala přednost změně a volila demokratičtější subjekty – SDK (Slovenská demokratická koalícia), SDĽ (Strana demokratickej ľavice), SMK (Strana maďarskej koalície) a SOP (Strana občianskeho porozumenia). Mandáty poslanců ještě získala nacionalistická SNS (Slovenská národná strana).
Tabulka 1: Výsledky voleb 1998, strany nad 5% kvórum | ||||||
Strana | % hlasů | Mandáty | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
HZDS | 27 | 43 | ||||
SDK | 26,33 | 42 | ||||
SDĽ | 14,66 | 23 | ||||
SMK | 9,12 | 15 | ||||
SNS | 9,07 | 14 | ||||
SOP | 8,01 | 13 |
Vládu se pokusil sestavit předseda HZDS a vítěz voleb Vladimír Mečiar, ale koaliční partnery se mu nalézt nepodařilo. A tak Jozef Migaš, předseda Národní rady[3], pověřil sestavením vlády Mikuláše Dzurindu, lídra SDK. Jemu se povedlo sestavit širokou koalici subjektů SDK, SDĽ, SMK a SOP. Teoreticky se mělo jednat o koalici čtyř subjektů, ale SDK představovalo původně koalici, později stranu složenou z pěti menších, která byla nucena se takto sloučit v důsledku Mečiarovy reformy volebního zákona z roku 1998[4], kdy každá ze stran koalice musí získat minimálně 5% hlasů. Obdobně i SMK, tvořící původně koalici, byla nucena sjednotit se v jednu stranu. Zatímco u SMK – šlo o MKDH (Maďarské kresťanskodemokratické hnutie), WSES (Wspólnota-Soužití-Együttélés-Spolužitie) a MOS (Maďarská občianská strana) – se rozplynuly do nově vytvořené strany, tak u SDK původní stranické struktury nezanikly a členy SDK se stalo jen 150 kandidátů do NRSR (šlo tedy o typický příklad volební strany na jedno použití), původní strany – KDH (Kresťansko-demokratické hnutie), DÚ (Demokratická únia), DS (Demokratická strana)[5], SDSS (Sociálně demokratická strana Slovenska) a SZS (Strana zelených Slovenska).
Je jasné, že tato poněkud těžkopádná a nesourodá koalice bude mít vnitřní problémy. Ty se nejvíce projevily ve vnitřní soudružnosti poslanců zvolených za SDK. Jednotlivé subjekty koalice se snažily po volbách rychle znovu osamostatnit. Klíčovým byl podzim 2000. V listopadu založil Mikuláš Dzurinda a jeho stoupenci s KDH a DÚ stranu SDKÚ (Slovenská demokratická a kresťanská únia). Cílem této strany bylo vytvořit stabilnější, silnější a dlouhodobější politickou strukturu s cílem uspět ve volbách 2002. Z ideologického hlediska mělo jít o stranu pravého středu s křesťanskodemokratickou a liberální platformou.[6]
Jako další se osamostatnila a znovu obnovila KDH, když v listopadu 2000 založili poslanci této strany vlastní poslanecký klub a prosadili začlenění KDH jako rovnoprávného člena vládního kabinetu. Ve vlastním evolučním vývoji postupovaly i další strany SDK, kdy se tu spojovaly, jindy zase rozpojovaly. Část DS se rozpustila v SDKÚ, část založila OKS (Občianská konzervatívna strana). Tato situace marginalizovala další součásti SDK (např. SDSS se rozpustila úplně).[7]
Rozštěpení se nevyhnulo další vládní straně – SDĽ. Ta doplatila na svou účast ve vládě s ostatními pravicovými stranami. Část pod vedením Petera Weisse založilo alternativní levicovou stranu SDA (Sociálno-demokratická alternativa), jež se prezentovala jako moderní strana sociálně-demokratického typu.
Pro stranu SOP byla největším úspěchem instalace Rudolfa Schustera na presidentský stolec na Bratislavském hradě ve volbách v roce 1999, v čemuž zdárně pomáhaly ostatní strany vládní koalice a televize Markíza.
Právě spolumajitel této televize, Pavel Rusko, se stal šéfem nově založené liberální strany ANO (Aliancia nového občana). Dalším novým subjektem na slovenské politické scéně se stala strana SMER, do jejíhož čela se postavil poslanec a bývalý místopředseda SDĽ Robert Fico.
Jisté změny se nevyhnuly ani dlouhodobě nejsilnější straně slovenského spektra, HZDS. Její původně poněkud neinstitucializovaná struktura se v opozici proměnila na lidovou stranu, čemuž odpovídal i proměněný název na ĽS-HZDS (Ľudová strana – Hnutie za demokratické Slovensko), čímž by si Mečiar přál navázat na Hlinkovu Ľudovou strana. Přesto i v této navenek velmi jednotné straně se v roce 2002 objevil velký rozpor. Skupina politiků pod vedením Ivana Gašparoviče, jež byla nespokojena s místem na kandidátce, odešla z HZDS a pár měsíců před volbami založili vlastní stranu HZD (Hnutie za demokráciu).
Napjatá situace se projevila i v poslední parlamentní straně SNS. Tam byla část poslanců pod vedením Jána Sloty (bývalého předsedy této a dlouholetého primátora Žiliny) nespokojena s vedením předsedkyně Aleny Malíkové, která vyústila v založení vlastní strany P SNS (Pravá Slovenská národná strana)[8].
Samotná situace před volbami byla velmi napjatá a průzkumy většiny společností měly problémy s určením počtu subjektů, které se mohly do Národní rady dostat. O vítězi měly jasno – měla se jím stát ĽS-HZDS.
Volební zákon č. 80/1990 a jeho novely
Původní volební zákon o volbách do Národní rady byl přijat 16.března 1990 a byl celkem osmkrát novelizován – sedmkrát parlamentem (novely č. 8/1992, č. 104/1992, č. 518/1992, č. 157/1994, č. 81/1995, č. 187/1998 a č.223/1999) a jednou nálezem ústavního soudu (č. 66/1999).
Slovenský parlament je jednokomorový – tvoří jej 150-ti členná Národná rada. Do ní má právo volit každý slovenský občan s trvalým pobytem na Slovensku starší 18-ti let a právo být volen má každý slovenský občan s trvalým pobytem na Slovensku starší 21-ti let. Funkční období parlamentu jsou čtyři roky. Volby vyhlašuje předseda NR SR a to minimálně 90 dní před volbami. Předseda se může rozhodnout, zda budou volby jeden nebo dva dny. Pokud jsou volby v jeden den, tak jsou místnosti otevřeny od 7:00 do 18:00, v případě dvoudenních voleb jsou první den místnosti otevřeny od 14:00 do 22:00 a druhý den od 7:00 do 14:00.
Každá strana může nominovat 150 kandidátů. A pokud není strana zastoupena v NR a má svůj poslanecký klub, tak musí potvrdit že má 10 tisíc členů a pokud je nemá, tak musí připojit petici s 10 tisíci podpisy.[9]
Volič má právo zasáhnout do kandidátky prostřednictvím čtyř preferenčních hlasů. Jejich užitek je podmínkou využití minimálně 10% voličů strany a mandát pak získá kandidát, který získá takových preferenčních hlasů 10%.
Na Slovensku je novelou č. 518/1992 zaveden klouzavý mandát, což znamená, že pokud se zvolený poslanec stane členem vlády nebo státním tajemníkem, nastupuje na jeho místo náhradník. Ten vykonává funkci poslance jen do té doby, do kdy je původní poslanec ve vládním úřadě. Tento náhradník není automaticky určen z neúspěšných kandidátů, ale je dosazen politickou stranou, která má na tento mandát nárok.[10]
Při volbách tvoří celé Slovensko jeden volební obvod [11]. V letech 1992 a 1994 byly volební obvody čtyři (Bratislava, Západoslovenský, Středoslovenský a Východoslovenský). Účelovou změnou volebního zákona Mečiarovy vlády (č. 187/1998), byl změněn počet obvodů na jeden. Tuto účelovou změnu však obě Dzurindovy vlády zatím zachovaly, i když se objevují hlasy, které podporují změnu celého volebního systému i počtu obvodů.[12]
Další účelovou změnou byla už výše zmíněná uzavírací klauzule pro koalice. Novela zákona č. 187/1998 nabyla účinnost 18.června 1998, tedy čtvrt roku před volbami. Novelizace širokého Dzurindova kabinetu – č. 223/1999 – nabyla účinnosti 4.září 1999, tedy asi rok po volbách. Jen připomenu, že v této novele se měnila pravidla uzavíracích klauzulí pro koalice. V současné době platí 5% pro strany, 7% pro dvou a tříčlenné koalice a 10% hlasů pro čtyř a více členné koalice.
Pro přepočet mandátů se používá Hagenbach-Bischoffova kvóta. To znamená, že „součet platných hlasů odevzdaných pro postupující politické strany nebo koalice se vydělí číslem 151 (počet mandátů zvýšený o číslo jedna). Číslo, které vyšlo tímto dělením zaokrouhlené na celé číslo, je republikovým volebním číslem.
Celkový počet platných hlasů, který dostala politická strana nebo koalice, se dělí republikovým volebním číslem a straně se přidělí tolik mandátů, kolikrát je republikové volební číslo obsažené v součtu platných hlasů, které tato politická strana nebo koalice získala.
Pokud se tímto způsobem nepřidělí všechny mandáty, Ústřední volební komise přidělí tyto mandáty postupně těm politickým stranám nebo koalicím, které mají největší zůstatek dělení. Při rovnosti zůstatků hlasů se přidělí mandát politické straně nebo koalici, která získala větší počet hlasů. Pokud je i počet hlasů stejný, rozhodne los.“[13]
Tabulka 2: Použití Hagenbach-Bischoffovy metody při výsledcích voleb z roku 2002 | ||||||||||||
Strana | Počet získaných hlasů | Mandáty rozdělené dle RVČ | Zbytek po vydělení | Mandáty rodělené dle zbytku | Celkový počet mandátů | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
HZDS | 560,961 | 35 | 15,496 | 1 | 36 | |||||||
SDKÚ | 433,953 | 27 | 13,347 | 1 | 28 | |||||||
SMER | 387,100 | 24 | 13,252 | 1 | 25 | |||||||
SDK | 321,069 | 20 | 9,529 | 0 | 20 | |||||||
KDH | 237,202 | 15 | 3,547 | 0 | 15 | |||||||
ANO | 230,309 | 14 | 12,231 | 1 | 15 | |||||||
KSS | 181,872 | 11 | 10,525 | 0 | 11 | |||||||
RVČ=Republikové volební číslo činí 15.577 |
tabulka 2 - Použití Hagenbach-Bischoffovy metody při výsledcích voleb z roku 2002
Volby 2002
Volby v roce 2002 proběhly ve dnech 20. a 21.září. K volebním urnám si našlo cestu 2.913.267 voličů, což činí 70,06%. Nejmenší účast byla v okrese Skalica (58,76%), nejvyšší pak v okrese Tvrdošín – 77,72%. Celkově byla volební účast spíše překvapením, neboť Slovensko se potýkalo s „blbou náladou“, kterou jen těžko mohlo zvrátit vylepšený obraz v zahraničí a přivedení Slovenska před brány Evropské unie. Celkově špatný stav společnosti měla na svědomí nejen vláda, kdy řada Slováků začala Dzurindovy přezdívat „Malý Mečiar“ a to z důvodu vzrůstající míry korupce a klientelismu. Největší problémy se hromadily ve zdravotnictví, školství a sociální sféře, kdy nezaměstnanost, i přes pokles, dosáhla v roce 2002 18,6%, kdy nejvyšší hodnoty byly zaznamenány v Košickém kraji, kde v některých romských osadách dosahovala hodnot 100%.
graf 1 - Volební účast dle jednotlivých okresů – Zdroj: www.statistics.sk
Tabulka 3: Použití Hagenbach-Bischoffovy metody při výsledcích voleb z roku 2002 | ||||||||||
Číslo | Název politické strany | Hlasy | Podíl % | Mandáty | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1 | Strana zelených na Slovensku | 28 365 | 0,98 | |||||||
2 | Slovenská demokratická a kresťanská únia | 433 953 | 15,09 | 28 | ||||||
3 | Strana za demokratické práva občanov | 6 716 | 0,23 | |||||||
4 | Strana demokratickej ľavice | 39 163 | 1,36 | |||||||
5 | SMER | 387 100 | 13,46 | 25 | ||||||
6 | Hnutie za demokratické Slovensko | 560 691 | 19,50 | 36 | ||||||
7 | Občianska konzervatívna strana | 9 422 | 0,32 | |||||||
8 | Hnutie za demokraciu | 94 324 | 3,28 | |||||||
9 | Politické hnutie Rómov na Slovensku - ROMA | 6 234 | 0,21 | |||||||
10 | Komunistická strana Slovenska | 181 872 | 6,32 | 11 | ||||||
11 | Strana maďarskej koalície | 321 069 | 11,16 | 20 | ||||||
12 | Kresťanskodemokratické hnutie | 237 202 | 8,25 | 15 | ||||||
13 | Ľudová strana | 763 | 0,02 | |||||||
14 | Združenie robotníkov Slovenska | 15 755 | 0,54 | |||||||
15 | Ľavicový blok | 6 441 | 0,22 | |||||||
16 | Ľavicový blok | 6 441 | 0,22 | |||||||
17 | Aliancia nového občana | 230 309 | 8,01 | 15 | ||||||
18 | Béčko - Revolučná robotnícka strana | 2 818 | 0,09 | |||||||
19 | Žena a rodina | 12 646 | 0,43 | |||||||
20 | Sociálnodemokratická alternatíva | 51 649 | 1,79 | |||||||
21 | Slovenská národná jednota | 4 548 | 0,15 | |||||||
22 | Nezávislá občianska strana nezamestnaných a poškodených | 26 205 | 0,91 | |||||||
23 | Slovenská národná strana | 95 633 | 3,32 | |||||||
24 | Robotnícka strana ROSA | 8 699 | 0,30 | |||||||
25 | Rómska občianska iniciatíva SR | 8 420 | 0,29 | |||||||
26 | Pravá Slovenská národná strana | 105 084 | 3,65 | |||||||
Tučně vytištěné strany postoupily do prvního skrutinia a získaly mandáty. Kurzívou vytištěné strany získaly více než 3% a nárok na 60 Sk za hlas. |
Voleb se zúčastnilo celkem 26 stran, hnutí a koalic. Reálnou šanci získat mandát dle různých průzkumů mělo celkem osm až deset stran, ostatní byly předurčeny do role stafáže.
Mandáty si rozdělilo celkem 7 stran, přičemž největším překvapením byl zisk Komunistické strany.
graf 2 - Rozdělení křesel v NR - Zdroj: www.statistics.sk
V největších městech zcela propadla vítězná ĽS-HZDS. V Bratislavě získala 11,6% a v Košicích jen 9,25% hlasů. Tradičně nejsilnější je tato strana v Trenčínském kraji[14]. Z jednotlivých okresů dopadla nejhůře v okrese Dunajská Streda (tradiční bašta SMK), kde získaly pouhých 1,74% hlasů, nejvyšší volební zisk zaznamenaly v okrese Čadca a to 41,28% hlasů. Silné postavení získala strana také v Žilinském kraji.
SDKÚ se stala překvapením voleb, neboť po předchozí čtyřleté vládě jejího lídra Mikuláše Dzurindy se žádný kladný výsledek nepředpokládal. Nakonec i díky vcelku dobré kampani dosáhly překvapivě dobrého výsledku, vyhrály ve třech největších městech – Bratislavě, Košicích i Bánské Bystrici. Nejsilnější bylo SDKÚ v Bratislavském a Košickém kraji, dobrého výsledku ještě dosáhlo v některých okresech Prešovského kraje. Nejlepším výsledkem v jednotlivých okresech bylo 40,65% v okrese Bratislavě I, nejmenším výsledkem bylo 3,96% v Dunajské Stredě.[15]
Strana SMER začala velmi dravou a agresivní kampaní. Dlouho to vypadalo, že Ficova strana volby vyhraje, nakonec ale právě voliče tato agresivnost poněkud vystrašila (obrázek). Nejsilnější pozici měla strana v severních okresech Trnavského a Bratislavského kraje. Nejvyššího zisku dosáhla v okrese Medzilaborce – 20,44%, nejméně pak v Dunajské Stredě – 1,82%.
SMK je stranou, která má svůj stálý voličský elektorát v maďarské menšině na jihu Slovenska. Tam je naprosto dominantní stranou. Všechny okresy, s výjimkou těch bratislavských tato strana zcela ovládla. Nadprůměrné výsledky však měla i v Bratislavě a Košicích. Nejúspěšnějším okresem byla Dunajská Streda se ziskem 86,18% hlasů, nejméně úspěšným pak okres Bytča se ziskem 13 hlasů (0,07%).
KDH se vymezuje na konzervativnější část voličského spektra než SDKÚ a může se chlubit na slovenské poměry dlouhou historií. Mezi její bašty patří některé okresy Žilinského kraje a Prešovský kraj. Nejúspěšnější byla strana v okrese Námestovo s 23,59% hlasů, nejméně voličů přesvědčila v Dunajské Stredě s 0,66% hlasů.
ANO se prezentovala jako strana s liberálními postoji. Při spojení s televizí Markíza ale výsledek nakonec představoval určité zklamání. Nejsilnější pozici má tato strana v Košickém kraji. Z okresů měla největší úspěch v Liptovském Mikuláši a to 15,24% (Liptovský Mikuláš je rodným městem Pavola Ruska, předsedy ANO), nejmenší úspěch se dostavil, jak jinak, v Dunajské Stredě, kde kandidáty ANO volilo 1,73% voličů.
KSS představuje jedinou čistě levicovou stranu v NR, která má, bohužel, typově blíže ke tvrdému komunistickému pojetí, než k sociálně-demokratickým ideálům. Nejsilnější postavení dokázala získat v nejvýchodnějších částech Slovenska. Nejvíce procent hlasů získali komunisté v okrese Medzilaborce – 24,91% a nikoho už nemůže překvapit že nejméně hlasů získali v okrese Dunajská Streda – 0,70%.
graf 3 - Vítězné politické strany v jednotlivých okresech - Zdroj: www.statistics.sk
President Rudolf Schuster pověřil sestavením vlády 23.září 2002 Vladimíra Mečiara, ten však po čtyřech oznámil neschopnost najít koaliční partnery a tak tato povinnost přešla na Mikuláše Dzurindu. Ten mezitím vedl soukromé rozhovory a tak už poměrně brzo mohla být podepsána koaliční smlouva. 8.října 2002 podepsali Mikuláš Dzurinda, předseda SDKÚ, Béla Bugár, předseda SMK, Pavol Hrušovský, předseda KDH a Pavol Rusko, předseda ANO koaliční dohodu, ve kterém si představitelé rozdělili vládní posty dle jednotlivých stran a posty v NR, kde část ponechali i zástupcům opozice.
Samotná vláda pak byla presidentem Schusterem jmenována 23.října 2002.
tabulka 4 - Složení vlády 23.10.2002 | |||
Resort | Obsazení postů | Státní tajemníci | |
Předseda vlády | Mikuláš Dzurinda (SDKÚ) | ||
|
Pál Csáky (SMK) | ||
Zahraničí | Eduard Kukan (SDKÚ) | Ivan Korčok (SDKÚ), József Berényi (SMK) | |
Hospodářství | Robert Nemcsics (ANO) | Eva Šimková (ANO), László Pomóthy (SMK) | |
Obrana | Ivan Šimko (SDKÚ) | Rastislav Káčer (SDKÚ) | |
Vnitro | Vladimír Palko (KDH) | Martin Pado (SDKÚ) | |
Finance | Ivan Mikloš (SDKÚ) | Vladimil Podstránsky (SMK) | |
Kultura | Rudolf Chmel (ANO) | József Kvarda (SMK) | |
Zdravotnictví | Rudolf Zajac (ANO) | Peter Ottinger (SDKÚ) | |
Školství | Martin Fronc (KDH) | László Szigeti (SMK), Fr. Tóth (ANO) | |
Spravedlnost | Daniel Lipšic (KDH) | Lucia Žitňanská (KDH) | |
Práce, sociální věci a rodina | Ľudovít Kaník (SDKÚ) | M. Beblavý (SDKÚ), M. Horváth (ANO) | |
Životní prostředí | László Miklós (SMK) | Peter Stanko (KDH) | |
Zemědělství | Zsolt Simon (SMK) | Ján Golian (SDKÚ), M. Radošovský (KDH) | |
Doprava, pošty a telekomunikace | Pavol Prokopovič (SDKÚ) | Ján Kotuľa (KDH), B. Opaterný (ANO) | |
Výstavba a regionální rozvoj | László Gyurovszky (SMK) | Ján Hurný (SDKÚ), Zsolt Lukács (SMK) |
Tato koalice se prezentuje jako středo-pravá, a svou politikou i tezemi prosazuje velmi pravicovou politiku. Do hlavních bodů vlády patří mj. debyrokratizovat stát, snížení počtu zaměstnanců státní správy, vypracování zákona upravující lobbing, omezení imunity, snížit deficit veřejných financí a jejich následná reforma.
Tato vláda Mikuláše Dzurindy nakonec přivedlo Slovensko do Evropské unie i NATO.
Přehled parlamentních stran
Aliancia nového obana – ANO
Byla založena 14.května 2001 a na ustanovujícím kongresu 26.května 2001 v Popradě byl předsedou zvolen Pavol Rusko. Strana se hlásí k liberálnímu programu a hlavním heslem strany je svoboda jednotlivce. Strana je přidruženým členem Evropské liberální, demokratické a reformní strany (ELDR).
Hnutie za demokratické Slovensko – Ľudová strana – HZDS - ĽS
Strana byla založena z oddělením z VPN a od začátku je spojena s jménem Vladimíra Mečiara, který stojí v čele strany od samého počátku. V rámci samostatného Slovenska byla HZDS hlavní vládní stranou do roku 1998, kdy odešla do opozice. V roce 2000 se HZDS na transformačním sjezdu v Trnavě přetvořila ve standardní stranu lidového typu. Mezi hlavní politické body patří obhajoba národních zájmů, ale i začlenění do euroatlantických struktur.
Komunistická strana Slovenska – KSS
Strana byla znovuzaložena v březnu 1991 jako následovnice KSS komunistického Československa. Hlavním programovým cílem je obnova socialismu. Předsedou strany je Jozef Švec.
Kresťanskodemokratické hnutie – KDH
Ustanovující sněm KDH se konal 18.února 1990 v Nitře. Na tomto sněmu zvolený předseda Ján Čarnogurský vydržel v této funkci 10 let. Je to strana založena na křesťanském principu a prosazující křesťanské zásady a morálku. Nynějším předsedou je Pavol Hrušovský, předseda Národní rady. Strana je přidruženým členem Evropské lidové strany.
Slovenská demokratická a kresťanská únia – SDKÚ
Ustavující kongres SDKÚ se konal v listopadu 2000 v Bratislavě. Peripetie okolo utváření a programu strany jsem popsal výše. Předsedou strany je premiér Mikuláš Dzurinda.
SMER – Tretia cesta
SMER byl založen 20.října 1999 a ustanovující sjezd se konal 11.prosince téhož roku ve Stupavě. Předsedou strany byl zvolen bývalý místopředseda SDĽ Robert Fico. Ambicí SMERu je vytvoření prostoru pro novou generaci politiků. Neřadí se ani do levé ani do pravé části spektra, snaží se jít „třetí cestou“, v praxi ale prosazuje v Národní Radě spíše levicovou politiku.
Strana maďarskej koalície – Magyar Koalíció Pártja – SMK-MKP
Ustanovující sněm SMK se konal 21.června 1998 v Dunajské Stredě a předsedou se stal a od té doby je Béla Bugár. Strana je založena na národnostním principu a v současném slovenském parlamentně je jedinou národoveckou stranou. Strana přidruženým členem Evropské lidové strany.
Místo závěru – preference stran před volbami do EP
Smeru by hlasy odevzdalo 26 procent, HZDS by volilo 19,5 procenta, SDKÚ by dostala 12 procent, SMK 10, KDH 9,2 a HZD-ĽÚ 6 procent. ANO by volilo 4,8 procenta dotázaných. KSS by dostala 3,1, SF 2,9, Aktívne ženy Slovenska 2,3, SNS-P SNS 2,2, Demokratická únia Slovenska 1 procento, Živnostenská strana 0,4 procenta, Slovenská ľudová strana 0,3 procenta, Maďarská federalistická strana, OKS a Rómske kresťanské demokratické hnutie po 0,1 procenta hlasů.
viz. též Národní rada Slovenské republiky
Použitá literatura a prameny:
- Cabada,L., Dvořáková,V. a kol.: Komparace politických systémů III., VŠE, Praha 2000.
- Cabada,L., Kubát,M. a kol.: Úvod do studia politické vědy, Eurolex Bohemia, Praha 2002.
- Leška,V.: Slovenská volební překvapení, IN: Mezinárodní politika 12/2002, str. 17-20.
- Leška,V.: Slovensko před parlamentními volbami, IN: Mezinárodní politika 6/2002, str. 6-9
- Srb, V.: Tiché hlasování, IN: Mezinárodní politika 9/2002, str. 9-10
- Volební zákon č.80/1990 ve znění pozdějších novel
- www.statistics.sk
- www.minv.sk
- www.infovolby.sk
- www.sita.sk
- www.sme.sk
- www.ano-aliancia.sk
- www.hzds.sk
- www.sdkuonline.sk
- www.strana-smer.sk
- www.kss.sk
- www.smk.sk
- www.kdh.sk
[2] V letech 1994-1998 tvořily vládní koalici HZDS, SNS a ZRS (Združenie robotníkov Slovenska)
[3] Od jara 1998 bylo Slovensko bez presidenta a po ústavní změně z 14.července 1998 přešly pravomoce presidenta do rukou předsedy Národní rady.
[4] V roce 1999 vládni koalice iniciovala zpětnou změnu, takže nyní musí koalice dvou až tří stran získat minimálně 7% hlasů a koalice čtyř a více stan minimálně 10% hlasů.
[5] Tyto strany vytvořily tzv. „Modrou koalici“, další dvě strany se přidaly v roce 1997.
[6] Leška: Slovensko před parlamentními volbami, IN: Mezinárodní politika 6/2002, str. 7
[7] Leška: Slovensko před parlamentními volbami, IN: Mezinárodní politika 6/2002, str. 7
[8] Je paradoxní, že obě strany se v rámci voleb do Evropského parlamentu dohodly na společné kandidátce.
[9] Paragraf 17, odstavec 3 a 4 volebního zákona.
[10] Tento odstavec 1 paragrafu 48 volebního zákona je důsledkem Mečiarovy volební změny.
[11] Stejně tak je tomu v Nizozemí a Izraeli.
[12] SDKÚ navrhuje např. 8 obvodů (podle současného krajského uspořádání), ANO navrhuje většinový systém a 100 členný parlament, SMER prosazuje 7% uzavírací klauzuli, 120 členný parlament a smíšený volební systém.
[13] Paragraf 42, odstavec 1,2 a 4volebního zákona.
[14] V krajských volbách v roce 2001 získalo toto uskupení v Trenčínském kraji 100% všech mandátů.
[15] Při porovnání preferenčních hlasů dvou hlavních rivalů Mečiara a Dzurindy vítězí drtivě Mečiar poměrem 358.834 preferenčních hlasů oproti 197.081 hlasu Mikuláše Dzurindy.
Jak citovat tento text?
Čermák, Jindřich. Volby do Národní rady Slovenské republiky 2002 [online]. E-polis.cz, 2. květen 2005. [cit. 2025-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/volby-do-narodni-rady-slovenske-republiky-2002.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Mgr. Jindřich Čermák
V letech 2000-01 student politologie a historie na FF UK, od roku 2002 student politologie na Fakultě filozofické ZČU v Plzni. V odborné činnosti se věnuje zejména volebním systémům, politickému systému České republiky a komu
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 4.14 hvězdiček / Hodnoceno: 28x
Vložit komentář
Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!