Vojenská doktrína Ruské federace

29. září 2019 Mgr. et Mgr. Jiří Zmrzlý komentáře

Další z článků od šéfredaktora Jiřího Zmrzlého nám tentokrát rozebere vojenskou doktrínu Ruské federace, která je považována za jeden z nejdůležitějších vládních dokumentů země. Věděli jste, že na rozdíl od USA nebo ČLR nemá Rusko žádnou protipovstaleckou doktrínu? To a mnohem více se dozvíte v našem článku.

https://www.google.cz/search?biw=1536&bih=674&tbm=isch&sxsrf=ACYBGNSL-HVPtj6pl0atfhveSRt_amo_6g%3A1569777229878&sa=1&ei=TeaQXZekNYS71fAP4sOn0Ac&q=vojensk%C3%A1+

Vojenská doktrína Ruské federace

Úvod

Jedná se o jeden z nejvýznamnějších strategických dokumentů ruské bezpečnostní politiky, zavazující ke své činnosti důležité aktéry ruského politického systému a bezpečnostních sil. Existence tohoto dokumentu je zakotvena v ústavě RF, která předává stvrzení dokumentu do rukou prezidenta RF. Poslední a tedy aktuální doktrína, byla sepsána v roce 2015, tedy za vlády prezidenta Vladimíra Putina. Ten uvedl doktrínu v platnost, jako dokument č. Pr.-2976, ze dne 25. prosince 2014. Uvedením tohoto dokumentu do mezinárodního povědomí zapříčinilo mnoho problémů blízkému zahraničí, ale i velícím strukturám NATO a vedení EU. Jedná se o jediný dokument, který nepřímo pojednává o hybridní válce, kterou vede Rusko a jeho orgány se zahraničím.

Rozdělení dokumentu a jeho vyjádření se k použití jaderných zbraní.

Dokument lze rozdělit do čtyř základních částí. První, tedy úvodní část vymezuje obecné záležitosti, tedy důvod, proč dokument existuje a jeho moc v politickém systému. Další část se zaměřuje na hrozby a bezpečnostní rizika pro Ruskou federaci. Mezi těmito hrozbami můžeme nalézt klimatické změny, environmentální potíže, požáry, terorismus, ale také rozšiřování základen NATO, zbrojení USA, šíření liberalizace ze strany EU apod. Ve skutečnosti dokument označuje 3 základní nepřátele USA, EU a NATO jako celek. Ve třetí kapitole se dokument zmiňuje o vojenské politice Ruska, tedy o jeho výzbroji, jeho průmyslových možnostech a rozvoji ozbrojených sil RF. Čtvrtá část se zaměřuje na vojensko-ekonomické možnosti Ruska, tedy jeho schopnost zásobovat armádu a zajišťovat její kvalitu a bezpečnost.

Vojenská doktrína RF zaručuje, že v bezprostředním případě hodlá použít všechny dostupné prostředky obrany, tedy jak konvenční tak nekonvenční zbraně. Jaderné zbraně hodlá Ruská federace použít pouze a jenom v případě, že budou použity proti ní nebo proti jejímu spojenci, například Bělorusku. Rozhodnutí o vojenském použití jaderných zbraní má v kompetenci prezident RF a o plnění rozkazů se stará velitelství vojsk strategického určení. Samozřejmě před použitím jaderných zbraní se dává přednost diplomacii, která má za úkol odvracet veškeré hrozby a nebezpečí namířené proti RF.

Spojenci Ruské federace

V rámci vnější politiky RF se Rusko zavazuje k dodržování mezinárodních dokumentů a Charty OSN, což je tak trochu v rozporu s anexí Krymu a vměšování se do vnitřních záležitostí některých států. I přes tyto nepřízně se Rusko snaží o politickou spolupráci na úrovni BRICS (Brazílie, Rusko, ČLR, Indie, Jihoafrická republika) a Šanghajské dohody, která bývá milně označována jako NATO východu. Vojenská spolupráce v těchto organizacích poněkud zaostává a nadále tyto členské státy spolupracují pouze a jenom v otázkách národní bezpečnosti, tedy v boji proti kriminalitě, šíření drog, terorismu apod. I když můžeme sledovat vojenská cvičení ruské armády a lidové osvobozenecké armády (vojska ČLR), jejich ministerstva obrany a velení armád pracují samostatně bez jakékoliv provázanosti.

Akce Nerozborné bratrství, jsou v rámci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti pořádány každý rok a v rámci akce se zpravidla aktéři účastní vojenského cvičení. Velitelé ozbrojených sil zúčastněných států kooperují útok a obranu se svými spojenci. Mezi signatáře smlouvy patří některé bývalé postsovětské republiky, jako např. Kazachstán, Bělorusko, Arménie, Kyrgyzstán, Tádžikistán apod. Mezi Běloruskem a Ruskem, s přítomností i dalších aktérů, kteří jsou však minimálně zastoupeni, jsou pořádána každoroční vojenská cvičení zvaná ZÁPAD. Tato cvičení slouží jako prostředek prezentace vojenských kapacit a možností, spolu s úderností ruských ozbrojených sil. Další vojenská cvičení jsou pořádána například na Baltu nebo v Černém moři. Méně známé, avšak důležité cvičení ruských vzdušných sil, je nácvik zásobování a obrana odlehlé Kaliningradské oblasti.

Vojenská doktrína se zmiňuje o budování kolektivní bezpečnosti, čímž se znovu vracíme k mému tvrzení, že vojenská spolupráce v Ruskem preferovaných organizacích, je v dohledné době vyloučena. V OBSE je Rusko aktivní, i když ve většině případů se stává předmětem častých sporů. Jeho bezpečnostní a vojenská spolupráce probíhá také se státy postsovětského prostoru, která ovšem upadá od války v Gruzii a protiteroristických operacích na Kavkaze.

I nadále je součástí ruské politiky závazek o ochraně kvazi států, které získávají z RF podporu jak vojenskou, tak finanční. RF nadále hodlá budovat společnou obranu s Osetii a Abcházií. Jedná se o jasný vzkaz Gruzii, která tyto separátní oblasti považuje za svoje celky a snaží se o uplatnění své moci na tomto území. Je zajímavé pozorovat, že například kvazi státy Abcházie a Jižní Osetie jsou ve vojenské doktríně RF přímo zmíněny, ale například Podněstří,

Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika nikoliv. Jedná se o státy, kde Rusko dlouhodobě působí vojensky a politicky, avšak ne oficiálně. Ruská federace neustále odmítá obvinění, že několik set ruských vojáků[1] působí v kvazi státu Novorusko, složeného z Doněcké a Luhanské lidové republiky. Pokud by se RF přiznala k existenci většího počtu jejich vojáků a její techniky v obou těchto republikách, došlo by k přiznání, že RF nerespektuje Chartu OSN a porušuje ji. I v současnosti tvrdí, že ruští vojáci v Novorusku jsou na dovolené nebo ve výslužbě, takže provádějí tuto činnost na tzv. „svoji pěst“. V současnosti se ví, že k sestřelení civilního letadla Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines ze 17. července 2014, byla použita ruská technika, která nikdy nebyla ani zapůjčena ani prodána Ukrajině, tudíž tvrzení prezidenta Vladimíra Putina, že jde pravděpodobně o ukořistěný protiletecký systém separatisty je zcela absurdní.[2]

Nepřátelé Ruské federace

Vojenská doktrína RF se nebojí přímo pojmenovat, kdo je hlavním zahraničním nepřítelem Ruské federace. V kapitolce o vnějších vojenských hrozbách se za hlavní hrozbu, ohrožující existenci RF, považuje „rozšiřování základen NATO“ a jejich rozmisťování podél hranic RF. Existují jasné a přímé důkazy o existenci několika desítek základen NATO u hranic s Ruskou federací. Jejich existence a ruská reakce na ohrožení jejich vlasti jsou poněkud přitažené za vlasy. Každý stát na světě má právo vybrat si, zda povolí či zamítne přítomnost vojsk cizího státu. Vymezuje jim jejich pravomoci a může určovat jejich početní stav na základně. Základny na území existují legálně a stejně tak jako NATO, tak i RF má možnost rozmístit své základny kdekoliv ve světě, avšak legálně s povolením vlády dotyčné země. To, že Ruská federace přestala být atraktivní jako vojenský ochránce a garant bezpečnosti zapříčinila už zaniklá Brežněvova doktrína, která umožňovala vojenskou intervenci bez státního vědomí, války s Gruzií, anexe Krymu a podpora separatistů a nevládních jednotek namířených proti vládám s protiruským zaměřením. Otázka ohledně povolení pobytu cizích vojsk je velmi rozsáhlá a hodí se jako téma samotné.

Ruská federace obviňuje NATO z porušování mezinárodního práva, budování vojenské infrastruktury v blízkosti hranic a přijetí dalších zemí do aliance. V dokumentu se jasně píše, že RF má zájem na dialogu s NATO i EU, ale zároveň se neštítí identifikovat tyto aktéry jako vnější aktéry ohrožující existenci Ruska. Ohledně EU je vojenská doktrína RF otevřena přesvědčení, že EU svou liberalizací narušuje ústavní systém Ruské federace a snaží se o vnitropolitickou a sociální destabilizaci. K tomu má využívat orgány a organizace jako Evropský soud pro lidská práva, OBSE, orgány EU, jedince jako je například Navalnij, apod. Podle dokumentu, ale i ruských médií, se tyto organizace snaží cílit na mladé obyvatelstvo a útočit tak na jejich historické hodnoty, ducha vlastenectví a další. Mediální kampaň EU proti Rusku pak má napomáhat vzniku fašistickým, teroristickým a proti systémovým aktérům uvnitř země a hanobit obraz Ruska ve světě. Proto je na Rusku vytvářet prevenci ve společnosti a zamezit šíření tohoto obrazu. O této poslední pasáži se odborníci domnívají, že se jedná o nepsaný článek ohledně vedení hybridní války.

Vojenská doktrína RF a její aplikace v politice.

Pojem hybridní válka není ve vojenské doktríně RF přímo uveden. Jedná se však o schopnost vedení boje pomocí dezinformací a útoků vedených nekalými prostředky. Za takové činy můžeme považovat například ruské angažmá v Novorusku, při anexi Krymu a při vedení informační války se západem a státy bývalého východního bloku a postsovětských zemích, s měnící se prozápadní politikou. Využívání dobře vybavené armády internetových trollů, využívání spřátelené veřejnosti, nerespektování suverenity státu, vytváření a podporování paramilitantních jednotek na cizím území… to vše se dá zařadit jako činnost vedení hybridní války. Čtenář musí sám vypozorovat, že v naší společnosti se pohybuje velké množství alternativních či proruských zdrojů, které opravují, často s falešnými údaji, ruský obraz ve světě.

V průběhu zkoumání jsem se utvrdil ve faktu, že Rusko nemá žádný dokument ani zmínku o protipovstalecké bezpečnostní politice, na rozdíl od ČLR či USA. Ruská federace se už v začátku své existence potýkala s konflikty na svém území (Čečensko, Dagestán). I v současné době se posiluje vojenská přítomnost na územích Kavkazu, Irkutské oblasti, Sachalinských ostrovech apod. V oblastech, kde Rusové tvoří méně jak 50 % obyvatelstva, se z pravidla nachází více policejních a vojenských stanic, které jsou připraveny zasáhnout proti povstalcům. Je ale důležité se zamyslet, jestli se z pohledu RF jedná o povstalce nebo teroristy. Ruské federace neakceptuje tvrzení, že by v ní byly drženy politické celky pod pohrůžkou násilí. Proto je jednodušší označit vzbouřence za teroristy, mafii, zločince, psychicky narušené jedince apod.

V zahraničních konfliktech se Rusko angažuje převážně jako poradce. V rámci mezinárodních úmluv posílá ke svým spojencům vojenské poradce, které občas tvoří celé roty vojáků. Nedávným případem je vyslání vojáků Specnaz do Venezuely.[3] Podobný případy podpory například dokazují vojáci v Podněstří, Abcházii, Jižní Osetii, Doněcké lidové republice a Luhanské lidové republice či dokonce v Sýrii. Po urovnání Rusko-tureckých vztahů ruské letectvo podporovalo leteckými údery tureckou armádu, která překročila hranice se Sýrii a účastnila se likvidací zbytků takzvaného Islámského státu.[4]

Závěr

Rusko dlouhodobě provádí a také projevuje zájem o vedení hybridní války a vysílání svých vojáků do zahraničí, jako podporu stávajících, pro Rusko výhodných režimů. V současné době, kdy se u ruské armády projevily nedostatky ve vedení bojů v poušti, probíhá obrovské vojenské cvičení STŘED v pouštích Tádžikistánu. Současně tak Ruská federace uvažuje o nahrazení amerických pozic v Afghánistánu a prezentuje svou armádu jako schopného garanta obrany, třeba v Indii.[5] Ruské vojenské síly se přeorientovávají na extrémní podmínky. Vojenské cvičení STŘED a militarizace Arktidy, spolu s vývojem výzbroje do velmi nehostinných podmínek, nám ukazuje, že současná vojenská doktrína začíná zaostávat a bude za potřeby její obnovení. Navyšování vojenských kapacit země a neustálé projevy vojenské síly mají dokázat NATO i EU, že Rusko je i nadále velmocí a je nezbytné s ní počítat.

Zdroje

BBC. Syria conflict: Russia and Turkey 'in first joint air strikes on IS'. BBC.[online]. 18. 1. 2017 (23. 9. 2019). Dostupné z:https://www.bbc.com/news/world-middle-east-38667895.

GOSTEV, Alexandr. Ne vse ubijcy nazvany. Radio Svoboda.[online]. 17. 7. 2019 (23. 9. 2019). Dostupné z:https://www.svoboda.org/a/30058437.html.

iRozhlas. Ruská letadla měla do Venezuely dopravit vojáky a materiál. Přiletěli i zástupci armády. iRozhlas.[online]. 25. 3. 2019 (23. 9. 2019). Dostupné z:https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/venezuela-rusko-prezident-krize-nicolas-maduro_1903250617_ako.

ŠPUNT, Alexandr. Indija priotkryvajet Rosii svoji boenno – morskie bazy. Regnum.ru. [online]. 17. 12. 2018 (23. 9. 2019). Dostupné z:https://regnum.ru/news/polit/2539305.html.

[5] ŠPUNT, Alexandr, 2018

[3] iRozhlas, 2019.

[2] GOSTEV, Alexandr, 2019.

[4] BBC, 2017.

[1] Toto číslo není konečné a není nijak ověřené. Neexistuje dokument, který by se shodoval v počtu nasazených ruských vojáků na tomto území. Největší číslo, okolo 2 000 udávají ukrajinské orgány. Druhé největší číslo pak udává Polsko a s nejnižším počtem přichází Rusko, které neuvedlo ani jednoho vojenského poradce. Ví se, že v Novorusku působí skupina příslušníků ze 76. pskovské gardové výsadkové divize, která působí neoficiálně na území Ukrajiny a která jako jedna z mála v roce 2014 přiznala 12 zabitých na území Novoruska. V rámci této divize se této zahraniční mise účastní i rozvědčíci GRU. V roce 2015 Rusko přiznalo 220 mrtvých. Zdroj:

Jak citovat tento text?

Jiří, et. Vojenská doktrína Ruské federace [online]. E-polis.cz, 29. září 2019. [cit. 2021-10-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vojenska-doktrina-ruske-federace.html>. ISSN 1801-1438.