Vlivem migrační krize se bude česká společnost polarizovat

 21. říjen 2015  Soňa Krpálková   komentáře

Migrace budí mnoho emocí a strachu, které nelze odsuzovat. Zároveň se jedná o krizi, která rozdělí českou společnost. Tvrdí to předseda poslanecké sněmovny Jan Hamáček (ČSSD). Co si myslí o střetech mezi vládou a opozicí? Co přinesla nedávná diplomatická mise do Číny? Dozvíte se v rozhovoru Soni Krpálkové.

Jan Hamáček (ČSSD). Zdroj: Facebook.comJan Hamáček (ČSSD). Zdroj: Facebook.com

Do křesla předsedy poslanecké sněmovny jste se dostal postupným kariérním růstem v ČSSD. Co říkáte na nově vzniklé strany a hnutí založené na několika výrazných osobnostech?

Hlavním rozdílem mezi stranami, které fungují tradičním způsobem a mají za sebou standardní vývoj, a na druhé straně hnutími, o kterých mluvíte, je v ideovém ukotvení. U levicových nebo u pravicových stran, může volič předvídat chování a zná hodnoty, o které se tyto strany opírají. To už tak úplně neplatí u uskupení, které v poslední době vznikají nejen u nás, ale i v řadě evropských zemí. Když se bavím s kolegy ze Slovenska, Polska nebo Maďarska, objevují se tam podobné tendence. Jak se ale ukazuje, tato uskupení nemají dlouhou životnost. Vznikají na populistických základech a voliči naštěstí brzy z opojení procitají. Všichni známe osud Věcí veřejných, které byly prvním podobným výrazným subjektem u nás.

V roce 2009 Vám ministr obrany Martin Barták udělil Záslužný kříž za zásluhy o rozvoj resortu. Ministr následně odmítl zveřejnit důvod jeho udělení. Řekl ho Vám osobně?

Vždy jsme se snažili o bezproblémovou spolupráci mezi poslaneckou sněmovnou a rezortem obrany. Národní bezpečnost je totiž oblast, která by měla být nadstranická. A takto jsem k ní vždy přistupoval. Zmíněného ocenění od tehdejšího ministra obrany si i v tomto kontextu velmi vážím.

Ve funkci předsedy Poslanecké sněmovny reprezentujete Českou republiku v zahraničí. Jednalo se, i přes vaše zkušenosti jako poradce předsedy vlády pro zahraniční politiku a předseda zahraničního výboru sněmovny, o velký zásah do vašeho běžného programu?

Samozřejmě, jako předseda poslanecké sněmovny mám i v oblasti zahraniční politiky více povinností než tomu bylo v minulosti. Parlamentní diplomacii však považuji za jednu nejvyšších priorit a jsem přesvědčený o tom, že nese své plody. A to nejen v ekonomické oblasti.

Mezi cíle vašich zahraničních cest patřila i Čína. Důvodem bylo několik ekonomických dohod včetně zavedení linky Praha – Peking, která začala fungovat koncem září. Můžete specifikovat další, možná méně viditelné, výsledky těchto jednání?

Naše letošní delegace, kterou jsem přivezl do Číny, byla historicky vůbec největší českou misí do této země. Byla složená nejen z politiků, a to i regionálních, ale především z podnikatelů. Nechci přímo přičítat naší misi nějaké konkrétní výsledky, ale jistě vidíte, že čínské společnosti u nás začínají v poslední době velmi výrazně investovat. Kontakty s čínskými partnery však probíhají na mnoha úrovních – od prezidentské až po regionální úroveň nebo podnikatelské svazy.

Po vaší návštěvě Japonska jsem v médiích zaregistrovala zprávu o tom, že Japonsko má zájem o spolupráci v jaderné energetice. Postoupila již tato jednání dál?

Ano, součástí japonské firmy Toshiba je i dodavatel jaderných technologií Westinghouse. Tato firma v minulosti dodávala palivo do temelínské jaderné elektrárny a účastnila se i zrušeného tendru na její dostavbu. Japonsko tedy má zájem podílet se na projektech, které se týkají rozvoje naší jaderné energetiky. Ale nejen v ní. Zájem japonských firem se týká i řady vyspělých technologií. Možná se málo ví, že právě Japonsko je po Německu druhým největším investorem do České republiky. Působí zde více než 200 japonských firem, které u nás investovaly stovky miliard korun. Považuji za nutné tento trend rozvíjet a jednat s japonskými partnery o jejich účasti na dalších perspektivních projektech.

V současné době jsou česká média plná vzájemného obviňování vládní koalice a opozice ze vzájemné blokace návrhů zákonů. Můžete tuto nejasnou situaci upřesnit?

Svým způsobem to patří k parlamentní demokracii a vzájemné pošťuchování oponentů můžeme s trochou nadsázky sledovat od dob senátu ve starověkém Římě. Nemělo by to však přesáhnout určitou míru, i když i ta míra může být vnímána subjektivně. Nedávno jsem například zaznamenal, že kosovští opoziční poslanci přerušili jednání tamního parlamentu slzným plynem. Proti tomu jsou rétorická cvičení v naší poslanecké sněmovně jen drobností.

Ale abych situaci nezlehčoval. Jde především o udržení určité míry obstrukcí. Rozhodnutí ústavního soudu jasně říká, že opozice má právo vyjádřit nespokojenost s postupem vlády, má právo použít obstrukce, nicméně ty by neměly znamenat totální blokádu práce parlamentu. Opozice tedy má právo podle Ústavního soudu říci své výhrady, ale vláda a většina v Poslanecké sněmovně má právo vládnout. My jsme tento princip v době, kdy jsme byli v opozici, plně respektovali.

Opozice zároveň vyhrožuje vládě dlouhými obstrukcemi v souvislosti s EET. Co si o tom myslíte?

Elektronická evidence tržeb je na zvláštní kapitolu, která může stát sama o sobě. Kromě ideových rozporů a pohledů koaličních a opozičních stran zde hrají ještě zvláštní roli osobní antipatie hlavních aktérů. Vztah mezi bývalým ministrem financí Miroslavem Kalouskem a současným ministrem Andrejem Babišem, který je předkladatelem zákona, se neustále vyostřuje. Bohužel to začíná být na úkor věcné diskuse, zájmu občanů a splnění závazků, které dala současná vláda voličům prostřednictvím programového prohlášení. Věřím však, že zvítězí zdravý rozum a najdeme kompromisní řešení, jak EET zavést.

Ožehavým tématem je i migrační krize. Kde vidíte řešení této krize? Není efektivnější než kvóty řešení problému na místě vzniku, tedy v Sýrii, Jordánsku, atd.?

Pravděpodobně nejsme příliš daleko od toho, aby toto téma začalo českou společnost velmi výrazně polarizovat. Zcela nepochybně je v něm mnoho emocí a strachu, které ale z mého pohledu nelze odsuzovat nebo je považovat za nepřirozené.

Jaké je tedy řešení? Co by měla dělat Evropská unie?

Současná migrační krize je patrně největší dosavadní zkouškou pro Evropskou unii a její strukturu i bilaterární spolupráci mezi jednotlivými státy. Po několikaměsíčním vývoji intenzivně tlačí její členské země k tomu, aby stanovily meze svojí solidarity a potažmo tak i meze svých sociálních států. Současná početná migrační vlna testuje schopnost členských zemí spolupracovat a účinně reagovat na vzniklou situaci a to v takové míře, k níž dosud nikdy nebylo potřeba a v neposlední řadě také testuje schopnost dodržovat svá vlastní migrační pravidla.

Řešení však bezpodmínečně musí být jednotným výstupem a musí jít napříč všemi členskými státy. Protlačování kvót bez jakýchkoliv souvisejících řešení EU poškozuje v očích nejen české veřejnosti. Zároveň musí být unie schopná chránit svoje vnější hranice za současného poskytování podpory hraničním zemím, soustředit se na pomoc uprchlíkům v místech krize a současně se podílet na řešení příčiny konfliktů v lokalitách odkud uprchlíci pocházejí.

Český veřejný prostor věnuje i kauze bratrů Michalákových. Osobně se mi kauza zdá plná nejasností, problematické nahlížení do spisu a jiné. Jak osobně na tuto kauza nahlížíte? Byla reakce Miloše Zemana ohledně norské velvyslankyně správná?

Prezident republiky nemá v tomto směru mnoho diplomatických nástrojů, jak projevit svůj nesouhlas s chováním konkrétní země. Norsko v té situaci muselo nějakou reakci očekávat. Osobně reakci prezidenta Miloše Zemana respektuji.

Jak citovat tento text?

Krpálková, Soňa. Vlivem migrační krize se bude česká společnost polarizovat [online]. E-polis.cz, 21. říjen 2015. [cit. 2024-03-29]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vlivem-migracni-krize-se-bude-ceska-spolecnost-polarizovat.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil


Přidat komentář

Vložit komentář