Václav Havel - Pan Prezident

29. prosinec 2011 Jana Rybářová komentáře

Dne 18. prosince 2011 nás po dlouhé nemoci, přesto nečekaně, opustil Václav Havel. S jeho jménem navždy zůstane spojena naše sametová revoluce a éra obnovy svobody a demokracie. Václav Havel byl státník, který byl natolik světově uznávanou osobou, že se stal symbolem boje za demokracii a lidská práva. Jako nikdo jiný se zasloužil o mezinárodní postavení, prestiž a autoritu České republiky ve světě.

Václav Havel - Pan Prezident

Dne 18. prosince 2011 nás po dlouhé nemoci, přesto nečekaně, opustil Václav Havel. S jeho jménem navždy zůstane spojena naše sametová revoluce a éra obnovy svobody a demokracie. Václav Havel byl státník, který byl natolik světově uznávanou osobou, že se stal symbolem boje za demokracii a lidská práva. Jako nikdo jiný se zasloužil o mezinárodní postavení, prestiž a autoritu České republiky ve světě. Komunistický stát mu znemožnil studovat a dal mu životní zkušenost, která z něho v šedesátých letech vytvořila dramatika odhalujícího absurditu a vyprázdněnost totalitního režimu. Perzekuce, které nastoupily po potlačení Pražského jara, vedly k jeho statečnému občanskému protestu, kolem něhož postupně vznikla Charta 77 a disidentské hnutí. Komunistické věznění a pronásledování z něho udělaly symbol odporu proti totalitě a předurčily ho pro jeho klíčovou roli vůdce listopadové revoluce. Odtud po pádu komunismu vedla přímá cesta do funkce hlavy státu. Byl přesvědčeným zastáncem a obhájcem hodnot humanity, demokracie a lidských práv a těžce nesl jejich nerespektování některými diktátorskými režimy současného světa.[1]

Za více než týden, který od smrti Václava Havla uplynul, bylo v médiích řečeno snad i to, co není pravda. Často slýchávám, že je zde „přehavlováno“. Asi ano. Jako jedna z nejvýznamnějších osobností 20. století si Václav Havel zasloužil velké rozloučení. Tohle už je ale asi opravdu trochu moc. Nejedná se zde totiž o kvalitu, ale o kvantitu informací, které média ventilují do společnosti. Stává se z toho celkem očekávaně byznys. Nesouhlasím s výrazem budování kultu osobnosti, ale spíš se „smrtí na prodej“. Může se dokonce zdát, že se jedná o jeho zbožšťování. On by to tak nechtěl.

Všichni jsme lidé. I pan Havel byl člověk. A tak jako ostatní lidé udělal dobré kroky a špatné kroky. Dobrá rozhodnutí a špatná rozhodnutí. Mezi ty nejlepší patřilo to, že se díky němu náš přechod k demokracii obešel bez násilí. Byl poklidný, nedošlo během něj k výrazným újmám na zdraví a na majetku. To se také stalo z velké části podstatou naší softpower. Mezi ty špatné kroky patří ty, které se týkají ekonomiky nově vzniklého státu. Nebyl to ekonom a věřil svým kolegům. Bohužel. Chyby děláme všichni. Tímto chci poukázat na to, že jej nelze vidět jen ve špatném, nebo jen v dobrém světle. Přesto nyní považuji jeho přínos za převyšující jeho chyby. Uznávám ale, že konečné dopady budeme schopni racionálně zhodnotit až s odstupem času.

V zahraničí se stal Václav Havel legendou. Jeho jméno znal celý svět. Byl to bojovník za svobodu, který se nebál jít za své činy do vězení. Lidé neznali Českou republiku, ale znali jméno Václav Havel. Nebo se to alespoň říká. Každopádně mu nelze odepřít to, že se „podílel na procesu česko-německého smiřování, probouzel zájem o problémy v oblasti Balkánu, o lidská práva a nebál se zvednout hlas tam, kde jiní mlčeli. Ve věci vstupu České republiky do Severoatlantické aliance (přestože byl původně proti vstupu ČR do NATO, pozn. red.) či Evropské unie si Havel mohl díky již větší jednotě na české politické scéně dovolit sehrávat roli jakéhosi garanta demokratického směřování České republiky. Ve svých zahraničněpolitických aktivitách, bez ohledu na míru složitosti či rozpornosti v jejich přijímání, však Václav Havel působil jako nejlepší velvyslanec České republiky, který nejenom otevíral dveře z Česka do světa, ale též přiváděl pozitivní zájem ze světa zpět do České republiky[2] “ (citováno z nekrologu MZV ČR).

Odešel muž, jehož hodnoty byly tak čisté, že se mu mnozí za jeho naivitu vysmívali. On však ve své hodnoty věřil. Madeleine Albrightová ve svém smutečním projevu k tomuto tématu řekla: „Ti, kteří si o něm mysleli, že je naivní, se snad ani nemohli více mýlit. Václav Havel si byl plně vědom lidské slabosti, ale my si jej budeme pamatovat pro jeho odhodlanost nepřijmout ji jako trvalý stav bytí. Svědomí vnímal jako lidský orgán, který je třeba pravidelně vyživovat a posilovat tím, že je vystavován nepřízni počasí. Svobody si cenil nikoli jako cíle o sobě samém, ale jako prostředku, kterým nakonec dosáhneme toho, že pravda zvítězí. Málokdo byl více Čech než Václav Havel, avšak jeho důvtip a laskavost, moudrost a hloubka jeho myšlenek promlouvala ke všem[3] “.

Poslední rozloučení bylo důstojné a troufám si tvrdit, že takové, jaké si pan Prezident zasloužil. K tomuto závěru docházím, porovnám-li jeho pohřeb s pohřbem královny Matky ve Velké Británii v roce 2002. Jejího pohřbu se zúčastnil více než milion lidí a další tisíce lidí po celém světě sledovaly přímý přenos z pohřbu. Britové dostali v práci dovolenou a na dvě minuty po příjezdu rakve s ostatky královny do Westminsterského opatství jakoby se v Británii zastavil čas. Zde se dle odhadů sešlo 400 000 lidí a dalších asi 600 000 lemovalo smuteční průvod, který byl dlouhý 23 mil (tj. asi 37 kilometrů) a vedl z londýnského Westminsterského opatství do Windsoru, kde byly ostatky pochovány v rodinné hrobce na královském hradě. Bohoslužbu doprovázelo 101 úderů zvonů a kytice ze 101 růžových květů, vždy jeden za každý rok královnina života[4]. Smuteční průvod v Praze byl dlouhý něco málo přes 1,5 kilometru (od Pražské křižovatky k Pražskému hradu). Samotného rozloučení se zúčastnily tisíce lidí na Hradčanském náměstí a na druhém nádvoří Pražského hradu[5]. Další lidé sledovali přenos na velkoplošných obrazovkách v jiných městech České republiky nebo doma na svých počítačích či v televizi. Během minuty ticha, která byla stanovena na 12. hodinu v den pohřbu, vypálily čtyři kanóny na pražském Petříně 21 čestných salv. Lidé v České republice drželi od středy 21. prosince do pátku, kdy se konal pohřeb, třídenní smutek. V porovnání s Velkou Británií je tedy naše rozloučení skromnější. Když však uvážíme velikost země a počet obyvatel a také to, jaký mají Britové vztah ke své královské rodině, myslím, že to není vůbec špatné.

Důležitým aktem, který se během oficiální pohřební ceremonie udál, byly smuteční projevy. První četl prezident republiky Václav Klaus. Byl to kvalitní projev. Myslím, že prezidentovy projevy vázající se k tématice úmrtí Václava Havla patří k těm nejkvalitnějším, které kdy pronesl a bojím se toho, že i k těm, které kdy v budoucnosti pronese. Následoval projev ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Ten v něm nazval Václava Havla „náčelníkem“. Přesně to byl ten moment, kdy z lidí spadlo napětí a smutek, které úmrtí Václava Havla vyvolalo. Po tomto projevu následoval potlesk. Samozřejmě ne od smutečních hostů v Katedrále svatého Víta, ale od těch, kteří přišli dát poslední sbohem na Hradčanské náměstí. Po projevu Karla Schwarzenberga pronesla projev Madeleine Albrightová. Byl velmi srdečný a vyznačoval se příjemnou atmosférou a byl rovněž odměněn bouřlivým potleskem. Kladla jsem si otázku, proč nebyl projev Václava Klause oceněn stejně. Myslím si, že za to může pořadí projevů. Kdyby totiž byl projev Václava Klause následoval až po projevu Karla Schwarzenberga, pravděpodobně by se potlesku dočkal také. I když, kdo ví…

Závěrem

Václav Havel byl jednou z nejvýznamnějších osobností 20. století nejen v České republice, ale i ve světě vůbec. Stal se symbolem boje za demokracii a lidská práva. Byl to člověk, kterému se podařilo „vynést“ Českou republiku mezi moderní státy Západu a prezentovat ji jako zemi, která je schopná stát se rovnocenným aktérem na půdě mezinárodních vztahů. Přestože ne všechny kroky, které učinil, byly dobré, přesně takového si jej musíme pamatovat. Chyby lze totiž napravit, dobré kroky je však třeba zakonzervovat, uchovat si je v paměti a být na ně patřičně hrdí. Moc často se totiž nestávají.

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Text neprošel jazykovou korekturou

Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:V%C3%A1clav_Havel_cut_out.jpg

[1] Z projevu prezidenta republiky na smutečním shromáždění k uctění památky prezidenta Václava Havla, dostupného na: http://www.klaus.cz/clanky/3004.

[2] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Památce Václava Havla, dostupné na: http://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/pamatce_vaclava_havla.html, 26.12.2011.

[3] ČTK: Projev Madeleine Albrightové na mši za Václava Havla, dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/analyzy-a-specialy/clanek.phtml?id=726697, 26.12.2011.

[4] Queen Mother is laid to rest, dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/1919541.stm, 28.12.2011; Svět se rozloučil s britskou královnou matkou, dostupné na: http://www.rozhlas.cz/zpravy/zahranici/_zprava/32817, 28.12.2011.

[5] Vařeková, V.: Česko vzdalo poslední hold Václavu Havlovi, dostupné na: http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/994470, 26.12.2011.

Jak citovat tento text?

Rybářová, Jana. Václav Havel - Pan Prezident [online]. E-polis.cz, 29. prosinec 2011. [cit. 2023-12-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vaclav-havel-pan-prezident.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Jana Rybářová

Studentka druhého ročníku bakalářského oboru Politologie na Západočeské univerzitě v Plzni. Zajímá se především o dění na české politické scéně. Od února 2012 je editorkou rubriky Na domácí půdě.

[Nahoru ↑]