USA se připravují na preventivní jaderný úder proti Rusku
26. listopad 2007 Lukáš Rázl komentářeSpojené státy urychleně modernizují a rozšiřují svůj jaderný arzenál. Cílem tohoto rozsáhlého přezbrojení tisíců jaderných hlavic, raket a ponorek není a kvůli svému rozsahu ani nemůže být „válka proti teroru“ či neutralizace druhořadých „darebáckých států“. Spojeným státům jde o eliminaci strategických nukleárních sil Ruska a Číny a o získání naprosté jaderné a z ní odvozené politické převahy nad nimi v 21. stol. Ostatní velmoci sice také zbrojí, ale bez ohledu na rétoriku médií o návratu nového kola studené války, na soutěž se Spojenými státy nemají ani ekonomické, finanční ani technologické schopnosti.
Spojené státy urychleně modernizují a rozšiřují svůj jaderný arzenál. Cílem tohoto rozsáhlého přezbrojení tisíců jaderných hlavic, raket a ponorek není a kvůli svému rozsahu ani nemůže být „válka proti teroru“ či neutralizace druhořadých „darebáckých států“. Spojeným státům jde o eliminaci strategických nukleárních sil Ruska a Číny a o získání naprosté jaderné a z ní odvozené politické převahy nad nimi v 21. stol. Ostatní velmoci sice také zbrojí, ale bez ohledu na rétoriku médií o návratu nového kola studené války, na soutěž se Spojenými státy nemají ani ekonomické, finanční ani technologické schopnosti.
Spojené státy jsou na jedné straně bezesporu skvělá a svobodná země. Ale jsou i moderním impériem nové doby, jehož moc překračuje ve všech směrech, všechny své hranice. Bylo by chybou pro jedno nevidět druhé, protože Spojené státy hrají riskantní hru, v které nejde o nic menšího než o globální moc a v sázce není nic většího než soudný den nás všech.
Nastává renesance jaderných zbraní
Názor o nepoužitelnosti jaderných zbraní pochází z někdejšího stavu rovnováhy v jejich „kvalitě“ a množství, kterého v době studené války dosáhly USA a SSSR. „Hromady“ raket a jaderných hlavic, které obě strany nahromadily, totiž zaručovaly vzájemné a naprosté zničení USA a SSSR bez ohledu na to, kdo by zahájil jaderný útok jako první (MAD – mutual assured destruction). Tato patová situace samozřejmě znemožňovala jakékoliv užití jaderných zbraní. Jaderné zbraně, k „velké lítosti“ stratégů a ideologů na obou stranách, se tak v době studené války staly tou absolutně nejdražší a zároveň nejméně použitelnou zbraní všech dob.
Změna v možnosti reálného použití jaderných zbraní, paradoxně nastává až dnes, prakticky dvě dekády po zániku komunismu. Politické důvody otevřeně nejlépe vyjádřil Zbigniew Brzezinski: „Pokud se Rusko znovu stane samostatnou mocností, asertivně se snažící znovu získat kontrolu nad jihem (střední Ásie) anebo vytvoří alianci s Čínou či s ní bude spolupracovat, potom bude americká dominance Euroasie dramaticky ohrožena… Amerika proto musí být připravena použít všechny prostředky, aby nebyla vyloučena ze hry na nejdůležitější šachovnici…“
Renesanci úvah o možném politickém, ale i vojenském použití jaderných zbraní pak způsobuje úpadek ruských strategických sil. Ten nabyl charakteru prakticky jednostranného odzbrojení na minimální úroveň. A to za situace, kdy Spojené státy dosáhly průlomových technologických inovací, které jim umožňují modernizovat a rozšířit svůj strategický arzenál na kvalitativně vyšší úroveň a z ní získat jednoznačnou jadernou převahu nad Ruskem.
Vzhledem k tomu, že na celém světě neexistuje žádný jiný potenciální protivník pro Spojené státy, s výjimkou Ruska a Číny, vůči kterému by velice nákladná a jednoznačně ofenzivní modernizace mnoha set amerických mezikontinentálních raket, tisíců jaderných hlavic, desítek bombardérů a ponorek, měla jakýkoliv smysl, nelze pochybovat o tom, „kdo“ je cílem tohoto amerického vyzbrojování. Navíc, G.W.Bush i další představitelé americké administrativy opakovaně prohlásili, že považují doktrínu „vzájemně zajištěného nukleárního zničení“ velmocí (MAD) za překonanou. Jak řekl Donald Rumsfeld „MAD is dead“.
Vzhledem k tomu, že MAD je pro Američany „mrtvá záležitost“, Rusové jsou slabí (a Číňané ještě slabší), je logické, že USA usilují o získání takových schopností, které by jim umožnily, budou-li USA chtít, jednorázově zničit celý ruský i čínský raketojaderný potenciál prvním úderem. A to při minimalizaci civilních obětí protivníka i ekologických škod a při zachování nulového rizika zasažení amerického území odvetným úderem náhodně přeživší ruskou či čínskou raketou. Tomu odpovídá i současné ofenzivní rozmisťování amerického raketojaderného arzenálu do výchozích pozic naposledy zaujmutých ve výhni studené války v 80. letech.
Americe jde bezesporu o to získat schopnost „vypnout“ jaderné arzenály Ruska (a Číny) - doslova získat schopnost je jednostranně nukleárně odzbrojit, tak de facto znovu obnovit svůj raketojaderný monopol a udržet si postavení „hegemona na nejdůležitější euroasijské šachovnici“.
Slabý dědic impéria Zla
Zhrzené milenky bývají velmi nepříjemné. Rusko rezignovalo na svoji marnou snahu z 90. let, stát se součástí západu a všeobecně se snaží vystupovat až jako nepříjemně silný a sebevědomý partner, který se právě proti západu nejčastěji vymezuje. Součástí nové ruské asertivity v zahraniční politice, je i mediálně vděčné, občasné předvádění svalů, jako je z vojensko-strategického hlediska bezcenná vakuová bomba či slavnostní křtění „prázdného“ ponorkového trupu. Jenže, západní jestřábové využívají této imitace ruské vojenské síly k přirovnávání vojenské moci Ruska k agresivnímu Sovětskému svazu a takto vytvořené obavy z Ruska k prosazení svých vlastních záměrů.
Skutečná vojenská síla a schopnosti Ruska jsou při tom zcela jiné. Rusko má dnes o 80% méně ponorek, o 39% méně strategických bombardérů a o 58% méně balistických raket, než-li SSSR v roce 1991. Úpadek ruského arzenálu je však ještě mnohem větší - protože jen málo z toho, co Rusko stále ještě má, je použitelné.
Co se jaderného arzenálu týká, je pravda, že Rusko má přibližně 3.500 jaderných hlavic velkého účinku. Z tohoto čísla ovšem nelze usuzovat, jak se v případě argumentace zastánců protiraketové obrany často děje, že počet hlavic odpovídá i počtu nosičů a tedy vojensky použitelné ruské jaderné síle. Většina ruských hlavic je totiž zakonzervována k dlouhodobému skladování. Bez vlastních raketových nosičů, které by je byly schopny dopravit na cíle, je vojensky zcela bezcenná.
Co totiž Rusku chybí jsou právě tyto raketové nosiče. V roce 1991 SSSR disponoval celkem 1.300 mezikontinentálními raketami. Dnešní Rusko nominálně stále ještě vlastní 560 balistických raket, jenomže 80 % z nich již překročilo nejzazší hranici své životnosti a musí být, už z důvodu prosté ruské sebezáchovy, co nejdříve sešrotovány. A nejlépe nahrazeny novými raketami. Jenomže ty Rusko nemá. Jeho výrobní kapacita vychvalovaných raket nové třídy Topol, která má dosloužené předchůdkyně nahradit, činí dnes pouze okolo 10 kusů ročně. Proto Rusko nestíhá nahrazovat vyřazované staré rakety novými a v důsledku toho bude mít Rusko v roce 2010 pouze 150 (a podle některých odhadů dokonce pouze okolo 100) pozemních mezikontinentálních raket. Je zřejmé, že výše uvedené „hromady“ jaderných hlavic tak Rusku budou v té době více méně úplně k ničemu.
Naproti tomu Spojené státy budou v roce 2010 disponovat nejméně čtyř až pětinásobnou převahou nad Ruskem, v počtu pozemních mezikontinentálních nosičů jaderných zbraní (USA již dnes mají 560 zmodernizovaných raket a staví další).
Co se ruských strategických bombardérů týče, jejich hlídkové lety byly znovu po 15 letech s velkou slávou letos obnoveny. Kolik z ruských bombardérů je však, po mnoha letech velmi omezené údržby, skutečně schopných letu, není zatím známo. Jako vodítko je možno vzít stav ruského stíhacího letectva, v kterém jen polovina ze všech letadel, která jsou oficiálně ve službě, je letuschopných, ale jen pouhých 32 %, z celkového stavu všech strojů, je schopno skutečného operačního nasazení.
Co se umístění ruských strategických bombardérů týče, nalézají se pouze na dvou základnách (ostatní nemají příslušné zázemí). Jenže, jejich jaderná výzbroj, s výjimkou plánovaných letů a na rozdíl od americké praxe, je z bezpečnostních důvodů skladována mimo území základen. Z toho důvodu není ruské strategické letectvo schopno reagovat na žádný nepředpokládaný vývoj a z hlediska USA je velmi snadné jej eliminovat překvapivým americkým útokem.
Nejtristnější situace v ruských strategických silách ovšem panuje ve vojenském námořnictvu. Rusko sice nedávno slavnostně spustilo na vodu novou raketonosnou ponorku, což vyvolalo spekulace o znovuzrození někdejší ruské pýchy – ponorkového loďstva. Ty byly hojně živeny jak vlastní kremelskou propagandou, tak i západními médii. Pravda je jiná. Tato nová ponorka bude do aktivní služby uvedena nejdříve v roce 2010 a další ji do operačního nasazení mohou následovat ne dříve než po roce 2015 (*).
Co se stávajících ponorek týče, Rusko má v současnosti v aktivní službě pouze šest raketonosných ponorek, jejichž kvalita i životnost je vyčerpaná. Naprostou většinu roku kotví v přístavu, kde jsou více než snadným terčem. Chybí jim údržba, modernizace i zkušené posádky. Ruské raketonosné ponorky podnikly v loňském roce pouze dvě krátké plavby, což srovnáme-li s více než čtyřiceti plavbami amerických raketonosných ponorek ve stejném období a více než šedesáti plavbami sovětských raketonosných ponorek v roce 1990, svědčí o jejich katastrofálním stavu.
Úpadek ruského ponorkového námořnictva se projevil i při cvičení v roce 2004 (dokonce za Putinovy přítomnosti), když všechny tři, z ponorky odpálené balistické rakety buď zcela selhaly nebo po startu nabraly špatný kurz a musely být zničeny. Naprosto stejně pak skončily pokusy o odpálení balistických raket z raketonosných ponorek při cvičení v létě a opět znovu na podzim 2005. (*)
Není-li ruské námořnictvo schopno odpalovat balistické rakety v rámci předem připraveného cvičení, jaká by byla jeho schopnost odpálit své balistické rakety v případě náhlého překvapení?
Na stráži demokracie
V důsledku extrémního prodloužení doletu, přesnosti zásahu a schopnosti nést jaderné hlavice na raketách s plochou dráhou letu, které nepodléhají žádným odzbrojovacím dohodám, získaly USA v současnosti schopnost zasáhnout libovolný cíl na území Ruska, včetně raketojaderných základen, a to i bez použití mezikontinentálních raket či raket středního doletu.
Stávající Bushova administrativa, po období uvolnění v 90. letech, opět rozmístila americké lodě a ponorky, vybavené těmito raketami do palebných postavení v blízkosti ruských pobřežních vod, a to v množstvích odpovídající situaci z konce studené války.
Bezesporu jedním z nejagresivnějších kroků celé Bushovy vlády je historicky nebývalá redislokace amerických raketových ponorek z Atlantiku do severního Tichého oceánu. Z tohoto směru totiž není Rusko chráněno proti případně vystřeleným americkým balistickým raketám radary včasné výstrahy a je tedy z této strany „slepé“, a to až do okamžiku případného překvapivého dopadu raket na cíle v Rusku.
Bushova vláda rovněž zrealizovala rozsáhlou modernizaci amerických jaderných hlavic, V jejím důsledku zvýšily americké zbraně pravděpodobnost zničení ještě nevystřelené ruské mezikontinentální rakety, chráněné v betonovém silu, z 12 % (stav předcházející modernizaci) na současných 90 %. Tato modernizace mnoha set jaderných hlavic má smysl pouze tehdy, plánují-li USA první úder proti Rusku (protože bombardovat prázdná raketová sila je logicky nesmysl).
Pokud by USA provedly první úder takto modernizovanými zbraněmi proti ruským raketovým základnám, pak pouze okolo 10 % pozemních ruských raket, tedy 10 - 15 raket (sic!) by mělo být schopno přežít americký první úder, vedený mezikontinentálními raketami a to pouze za předpokladu, že by USA nenasadily proti jednomu cíli více útočných prostředků, což bezesporu mohou. Obdobně zdecimovány by jistě byly i střely na ruských bombardérech a ponorkách. Navíc by i minimální počet přeživších ruských raket mohl být dále snížen prostřednictvím masivních úderů amerických raket s plochou dráhou letu.
Americký první úder by byl politicky nepřijatelný, pokud by hrozilo, že byť jediná raketa, v rámci ruské nebo čínské odvety by mohla zasáhnout USA. Proto i z tohoto důvodu budují Spojené státy intenzivně svoji protiraketovou obranu, která by měla být schopna zlikvidovat přeživší zbytky ruských (a případně čínských) raket po americkém prvním úderu, a které by se měly počítat doslova pouze na jednotky kusů.
V této souvislosti je důležité, že 10 kusů antiraket umístěných v Polsku není tak nízké číslo jak se zdá, protože by nestálo proti „tisícům raket“, jak zastánci protiraketové obrany často argumentují, ale proti pouze několika střelám. Navíc, americká protiraketová obrana nebude spočívat pouze na jediné základně a počet antiraket může být, po vybudování kterékoliv základny, logicky, kdykoliv zvýšen.
Ti, kteří výše uvedená fakta odmítají s tím, že USA „určitě nikdy nepoužijí jaderné zbraně jako první a zcela jistě o tom ani neuvažují“, jistě nevědí, že v současnosti odtajněné dokumenty Bílého domu z roku 1969 (mladší jsou ještě utajované), prokazují existenci celkem pěti plánů pro vedení nukleární války, z nichž tři (sic!) byly založeny na preventivním a překvapujícím jaderném úderu Spojených států proti SSSR.
Stávající Bushova administrativa je též první vládou od korejské války, která nejen nevylučuje preventivní použití jaderných zbraní, ale dokonce zcela veřejně uvažuje o použití jaderných zbraní při útoku proti prokazatelně stále ještě nejaderné zemi (Irán).
Pokud americké politické vedení stupňuje americkou nukleární moc, pak tak činí v prvé řadě proto, aby získalo více moci politické. A zcela jistě nikoliv proto, aby rozpoutalo nukleární apokalypsu, na které nemá zájem nikdo - protože z ní nelze získat zhola nic. Bylo by tedy omylem považovat americké kroky, podniknuté s cílem získat jadernou nadvládu nad Ruskem a Čínou, jako krok, který nutně povede k americkému prvnímu úderu a tedy k válce samé. Je více než jisté, že pokud Spojené státy bezpečně získají schopnost jednorázově eliminovat raketojaderný potenciál Ruska a Číny, pak, s velkou pravděpodobností, Amerika tuto svou schopnost pouze přetaví v diplomacii.
Politická moc a prestiž Ruska a Číny, by americkým „vypnutím“ jejich nukleárních arzenálů, velmi, velmi upadla. Na rozdíl od Spojených států, jejichž moc, v důsledku získání jaderné převahy, či dokonce raketojaderného monopolu a z nich vyplývající vojenské svrchovanosti nad Ruskem a Čínou, by se tímto naopak zásadně posílila. Amerika by se stala „jediným šerifem ve městě s právem nosit (a použít) svou zbraň“. Dodejme jaderně nabitou.
Vítejme ve světě renesance jaderných zbraní. Kdo chce, ať věří, že jen pro „bohulibé cíle…“
Každá mince má dvě strany
Ti kdo věří, že Spojené státy jsou a hlavně budou stát vždy jen a pouze na té jediné správné straně, americkou jadernou převahu a případnou eliminaci moci autoritářského Ruska a totalitní Číny jistě, bouřlivě uvítají.
Na druhou stranu, americká jaderná nadvláda může přinést i významná rizika. Může ještě více zostřit americký unilateralismus, a vést ještě k větší americké agresivitě při jednostranném prosazování svých zájmů ve světě. Ne vždy jde USA jen o demokracii, svobodu a právo. Ne vždy jsou americkými spojenci „čistí hoši“ bez poskvrny. Amerika někdy jedná i z mnohem přízemnějších pohnutek, jde-li o suroviny a jejich kontrolu, vliv, moc či zkrátka o rozdílné názory. A nelze vyloučit ani „individuelní selhání amerických mocných“ tak, jako v případě vyvolání a vedení druhé irácké války.
Největší rizika však budou vyplývat z pokusu „vypnutých“ jaderných velmocí obnovit svůj „jaderný status“ a nastolit zpět situaci dnešní jaderné rovnováhy. Protože očekávat, že se Rusko a Čína se zásadním úpadkem své moci a prestiže smíří, je nereálné.
Rusko by se bezesporu vydalo cestou odstoupení o likvidaci raket středního doletu, jejichž „výroba“ a rozmístění je, stejně jako za chruščovových, časů, mnohem rychlejší a levnější, než výstavba mezikontinentálních raket nebo ponorkového loďstva. Evropská unie a Japonsko by se pak znovu staly rukojmími Ruska a Číny v jejich jaderné rivalitě s USA. Japonsko by na to pravděpodobně reagovalo vlastním znovuvyzbrojením, včetně získání vlastních jaderných zbraní. Jaderné Japonsko by řetězovou reakcí následovaly další asijské státy s Jižní Koreou v první řadě s celou řadou nepředvídatelných dopadů na lokální soupeření. Udržení Blízkého východu v nejaderném stavu, za situace všeobecného jaderného zbrojení a vzniku nových jaderně vyzbrojených zemí, by se stalo jistě jen zbožným přáním. Co se Evropy týče, vztahy mezi evropskými státy navzájem a vůči USA by prošly bezesporu velkou krizí. Pravděpodobně i proto USA tolik akcentují vznik své přítomnosti a zvláštních vztahů ve Střední Evropě.
Největším nebezpečím ovšem bude extrémní nárůst hrozby neočekávaného vypuknutí jaderných úderů mezi velmocemi, a to paradoxně právě z důvodu nukleární slabosti Ruska a Číny: Budou-li totiž Rusko a Čína přesvědčeny, že Amerika disponuje prostředky, které jsou schopny jedním úderem zlikvidovat celý jejich jaderný potenciál do té míry, že po něm již nebudou schopny provést, vůči Americe, svůj odvetný úder - pak budou vůdci Ruska a Číny, v každé budoucí krizi, pod tlakem provést jaderný úder vůči USA sami jako první. A to dokud k němu mají prostředky a „stůj co stůj“. Protože, budou-li otálet a Amerika je předběhne a prvním úderem je „jaderně odzbrojí“ tak, že by Rusko a Čína by již v odvetě neměly udeřit čím, pak by se Rusko s Čínou staly v několika minutách bezbrannými poraženými. A jako takoví by byli vydáni na milost podmínkám diktovaným vítěznou Amerikou.
Z toho důvodu budou udržovat Rusko a Čína svůj slabší raketojaderný arzenál ve stavu stálé nejvyšší pohotovosti, což může naopak na druhou stranu vyprovokovat (ale i z americké strany ospravedlnit) jednostranný americký odzbrojující úder vůči nim. Zvláště kdyby byl na takové úrovni, že by nezpůsobil významnější lidské ani ekologické ztráty.
Nebývalá bezpečnostní krize, která by po získání americké nukleární převahy nastala, by byla nesmírně nebezpečná pro celý svět. Riziko jaderného střetu by vystoupilo na úroveň nepoznanou od dob velkých krizí studené války. Prezidentská administrativa G.W.Bushe, jejíž vláda skončí příští rok, však závod o získání americké nukleární převahy již odstartovala. Spirála rizika se točí stále rychleji a zdá se, že zůstane světu jako rozhodně nejnebezpečnější dědictví neokonzervativních jestřábů, kteří před osmi lety nastupovali k moci s přáním „změnit svět“. Neuvěřitelné se pomalu stává skutkem.
- Foreign Affairs: The Rise of U.S. Nuclear Primacy (Keir A. Lieber and Daryl G. Press), March/April 2006
- Foreign Affairs: Nuclear Insecurity (Wolfgang K. H. Panofsky) September/October 2007
- Foreign Affairs: Nuclear Exchange: Does Washington Really Have (or Want) Nuclear Primacy? (Peter C. W.
- Flory, Keith Payne, Pavel Podvig, Alexei Arbatov, Keir A. Lieber, and Daryl G. Press) September/October 2006
- Center for Strategic and Budgetary Assessments: Spending on US Nuclear Strategic Forces (S.M.Kosiak) Release: 2006
Jak citovat tento text?
Rázl, Lukáš. USA se připravují na preventivní jaderný úder proti Rusku [online]. E-polis.cz, 26. listopad 2007. [cit. 2025-03-17]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/usa-se-pripravuji-na-preventivni-jaderny-uder-proti-rusku.html>. ISSN 1801-1438.
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 2.93 hvězdiček / Hodnoceno: 112x
Vložit komentář
Stefan Kmeto
čtvrtek, 3. leden 200813:23
V prípade realizácie takejto vízie zo strany USA, tj. jaderné odzbrojenie Ruska a Číny vznikne "nový druh" vojny". Terorizmus na profesionálnej armádnej úrovni, podporovaný priamo vládami, tajnými a bezpečnostnými silami daných krajín, pretože nebudú sa mať už možnost oprieť o vojenskú silu. Tento na rozdiel od oficiálnej vojenskej doktríny nebude brať ohlad na civilné, ani na ekologické obete. Naopak. Vznikne nový odroda "Mocenského terorizmu", ktorý bude vo svojej podstate daleko hrozivejší, než samotný povodca jeho vzniku - aktívny jadrový arzenál.
Napsal: Stefan Kmeto [Odpovědět]
neki
sobota, 5. leden 200822:06
USA nemaj nejlepší techniku,Rusové je už před jakou dobou předběhli.
Napsal: neki [Odpovědět]
eastman
čtvrtek, 10. leden 200816:29
Dobrý den
Můžu vědět odkud jste čerpal informace o stavu Ruských armádních sil?
Napsal: eastman [Odpovědět]
Anonym....
úterý, 5. únor 200820:59
Stejne jednou valka bude a az bude tak to bude uz jedno kdo ma a nema jaderne zbrane....a nebo kdo jich ma vic!!ale az tohle stane tak s tim nikdo nic neudela....a budem se jen modlit at ¨to co nejdrive skonci...Uvidite...
Napsal: Anonym.... [Odpovědět]
xele111
úterý, 6. květen 200815:40
USA jsou nejvetší svině na svetě oni jen dokáží rozpoutat válku kež by jim taky někdo dal do držky škoda že se rozpadl sojuz jinak by si USA nedovolovali protože by měli strach z absolutního zničení
Napsal: xele111 [Odpovědět]
lol
úterý, 6. květen 200822:16
Moc hezký článek ovšem jaderné zbraně jsou sice hodně ale ne vše, pokud by amerika rozpoutala válku dříve nebo později by na to krutě doplatila, stačí zničení strategických míst a je na holičkách ale je fakt že tyy má usa po celim světě...
Až to příde bude to pěknej masakr protože Rusko se nikdy nevzdá a Čína to samí a ještě přičteme Indii a vlasně amíky nesnáší skoro celá asie ...
Napsal: lol [Odpovědět]
corbeau
pátek, 13. červen 200816:03
autor tomu čemu píše nerozumí a čísla vytrhává z kontextu, bohužel. MAD je samozřejmě mtrvá, protože vztah USA a RF již nestojí na konfrontaci a kooperaci, zajištění odstrašování již není potřeba, viz SORT. Proboha, zamyslel se autor vůbec, proč by měli USA zájem vyvolávat jadernou konfrontaci? Zřejmě jeho kognitivní mapy zůstávají v padesátých letech minulého století, kdy mimochodem USA mohli vymbombardovat SSSR bez problémů, protože měli převahu jaderných zbraní 1:20...Tendenční a nepodložené.
Napsal: corbeau [Odpovědět]
Jana
středa, 10. září 200812:31

Nejde o to vyvolat jadernou válku, ale mít jadernou převahu. To z velmoci dělá supervelmoc, hegemona mezinárodního systému, kterému se ostatní musí podřídit. Je jasné, že s tím Rusko ani Čina nesouhladí, proto hrozí, že se tomuto rozdání karet budou bránit dokud mohou. A to vyvolává nebezpečí jaderného konfliktu. USA se vždy chovaly brutálně a brutálně se budou chovat i nadále. V tom spočívá role hegemona.
Napsal: Jana [Odpovědět]
Oester
čtvrtek, 9. říjen 200819:57
to corbeau: USA nemohly vybombardovat SSSR bez problémů, protože SSSR by reagoval obsazenim zapadni Evropy a to ostatne byl duvod pro patovou situaci po celou dobu Studene valky, at uz pocty jadernych zbrani byly jakekoliv (Zapadni Berlin by byl prvnim uzemim okamzite obsazenym sovetskou armadou). Jinak to, ze USA vyvolavaji jadernou konfrontaci je fakt, kteremu jsme svedci vsichni - zamyslel se Mr. corbeau nad tim, co prozivame?
Napsal: Oester [Odpovědět]
Jindra
pátek, 10. říjen 200812:50
Nechme stranou ten bulvární tón a nedostatek zdrojů, ale jádro je zbytečné zpochybňovat. USA jen logicky těží ze svých možností. O apokalypsu nikomu nejde, jde o politiku a o její vnitřní zdroje, které jsou logicky i ve vojenské síle. A mají-li USA možnost získat jadernou převahu, jako že mají, bylo by spíše s podivem, že by se ji nepokusily otestovat. Důsledky testu - to je jiná věc. Rozhodně bych ale nedoporučoval pohybovat se v hodnotících kategoriích hodný a zlý, protože o to vůbec nejde.
Napsal: Jindra [Odpovědět]
jindra
úterý, 17. únor 200921:32
A dostal klinec po hlavičce. Stefane trafil jses.
Napsal: jindra [Odpovědět]
jindra
úterý, 17. únor 200921:38
Klinec nebo hřebik? A ty bys zasloužil také stará vojno. DBC 08566X ...pamatuješ? )))
Napsal: jindra [Odpovědět]
jindra
středa, 18. únor 200910:28
Ale teď vážně. Otázka nemá absolutně smysl v podobe jestli USA napadnou Rusko a Čínu, ale kdy to udelají Číňané a Rusové. A o to tady jde. To je gro problému. Ostatní je jenom bubnování na králíky. USA díky své chronicky nešťastné zahraniční politice ztrácí půdu pod nohama. Holá síla je k ničemu, když její šaty vlastní nepřítel. Chce to smysl. Ahoj příteli.
Napsal: jindra [Odpovědět]
Jarek
středa, 18. únor 200919:20
Výrazy typu: "Spojené státy jsou na jedné straně bezesporu skvělá a svobodná země." či "...v sázce není nic většího než soudný den nás všech." by nebyly akceptovatelné ani u průměrné studentské práce.
Napsal: Jarek [Odpovědět]
fext
úterý, 24. únor 200917:31
Autor zapomíná na skutečnost, že Rusko je nikoli pomalu, ale zcela jistě zaplavováno muslimy, kterých je dost mimo jiné i v Ruském armádě. Muslimský Pakistán, v jehož částech se už zavádí šaríja, má jaderné zbraně také.
Napsal: fext [Odpovědět]
aaa
pondělí, 19. říjen 200922:22
vážený pisateli,
jste si vědom toho, že odpálení střel jedné jaderné ponorky znamená konec civilizace a že je i vcelku jedno kam ty rakety dopadnou ?
jste si vědom toho, že proti raketám typu TOPOL M na strategické úrovni či proti raketám ISKANDER na operačnětakltické úrovní není obrany ?
jste si vědom toho, že 250 kt hlavice je desetinásobek toho co spadlo na Nagasaki a cca patnáctinásobek toho co spadlo na Hirošimu ?
kdybyste si byl toho vědom nehlásal byste tady tyto podivné vize
Napsal: aaa [Odpovědět]
bbb
pátek, 23. říjen 200911:34
to aaa: Histerie není dobrý rádce. Doporučuji Henry Kissinger - nuclear weapons and foreign policy. A-bombs v Japonsku způsobily ztráty na životech pouze v desítkách tisíc lidí, výbuch obří vodíkové pumy (kterou v arzenálu dnes ani Rusko, ani USA nemají, protože ji nepotřebují) přímo ničí prostor o průměru max. "pouhých" cca 100 km. Závěr, že "odpálení střel z jediné ponorky znamená konec civilizace" je tedy nesmysl. Naopak je to důsledek 60 let indoktrinalizace veřejného mínění (nejdříve SSSR - po dobu jeho vlastní jaderné slabosti, později západní levicí ve funkci užitečného idiota), jehož cílem bylo imputovat západu, že nukleární zbraně jsou nepoužitelné. To, že tomu tak není, svědčí o tom, že stávající schválené vojenské doktríny, jak USA tak Ruska, veřejně počítají s preventivním jaderným úderem. A dokonce i s jaderným úderem jako odpovědí proti lokální, konvenční vojenské agresi (Rusko - Medvěděvova doktrína). A to již nehovořme o nových generacích jaderných zbraní, mezi nimiž je stejný rozdíl, jako mezi současným chirurgickým bombardováním vybraných cílů - a kobercovým bombardováním za II.WW. Cílem není již plošné vyhlazení nepřítele, ale v duchu Clausewitze, eliminace jeho vůle k odporu. Např i za pomoci přesných a omezených útoků jadernými zbraněmi.
Napsal: bbb [Odpovědět]