Tradiční české politické strany v krizi: vlastní vinou?

 10. květen 2021  Dominik Schejbal  komentáře

Česká republika se v současné době připravuje na volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a spolu s tím samozřejmě vyvstávají otázky nad tím, kdo a v jaké míře může ve volbách uspět, jaký může získat počet mandátů v Poslanecké sněmovně a jaký bude jeho koaliční potenciál. Hovoříme o tom, zda Andreje Babiše může porazit spíše liberální koalice dvou nových politických subjektů, Pirátské strany a hnutí STAN, či zda premiéra Babiše vystřídá spíše koalice SPOLU, složená z tradičních, spíše konzervativních, stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Sledujeme úpadek další tradiční strany, tentokrát v levicové části politického spektra, ČSSD, která se dlouhodobě pohybuje na, nebo spíše pod, hranicí 5 % potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny. Cílem tohoto textu je poukázat na chyby, které dvě, kdysi největší tradiční politické strany v České republice, samy učinily. Článek je tedy pokusem o retrospektivní reflexi působení ČSSD a ODS na českém politickém poli. Statě upozorňují na okamžiky, které lze považovat za příčiny současné krize těchto dvou tradičních stran v České republice. Rozsah textu samozřejmě neumožňuje popsat všechny.

Tradiční české politické strany v krizi: vlastní vinou?Tradiční české politické strany v krizi: vlastní vinou?

Česká republika byla prakticky od svého vzniku v roce 1993 zvyklá sledovat situaci, kdy v politickém systému země dominovaly dvě tradiční, hodnotově ukotvené, politické strany. Pravicová Občanská demokratická strana a levicová Česká strana sociálně demokratická od vzniku samostatné republiky do roku 2010 zásadně dominovaly českému politickému systému. Strany si mezi sebou předávaly moc, dokázaly si být tvrdou opozicí i vstřícným partnerem. Naposledy jsme toto mohli vidět ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006, kdy ODS získala ve volbách 35, 38 % hlasů voličů, a tedy 81 mandátů v Poslanecké sněmovně. ČSSD v témže roce získala 32, 32 % hlasů ve volbách a 74 poslaneckých křesel v dolní komoře. V roce 2010 byl již zisk občanských demokratů výrazně nižší, ve volbách skončili druzí s 20, 22 % hlasů voličů a 53 mandáty v Poslanecké sněmovně. ČSSD ve volbách sice zvítězila, avšak pouze se ziskem 22, 08 %, což sociálním demokratům vyneslo 56 poslaneckých křesel (Cabada 2016: 67; Český statistický úřad 2006a; Český statistický úřad 2006b; Český statistický úřad 2010a; Český statistický úřad 2010b).

Vidíme tedy zásadní proměnu stranického systému po volbách v roce 2010, umocněnou volebním úspěchem strany Věci veřejné, jež byla první z nových, chceme-li protestních, politických stran, jež se etablovaly na české politické scéně. Samozřejmě další vývoj nastal po předčasných parlamentních volbách v roce 2013, které z ODS učinily marginální opoziční stranu. ČSSD tyto volby zvládla v poněkud lepší kondici, než ODS, avšak ani sociálním demokratům se nenaplnila předvolební očekávání, ačkoli ve volbách zvítězili (Cabada 2016: 67 – 68).

Zásadním okamžikem v krizi tradičních politických stran v České republice byly řádné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané v roce 2017. Poprvé v historii samostatné České republiky první místo neobsadila ani jedna ze stran, které Českou republiku formovaly v předešlých více než 20 letech. Ve volbách suverénně zvítězilo hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. Hnutí ve volbách získalo 29, 64 % hlasů voličů, což mu vyneslo 78 mandátů v nové Poslanecké sněmovně. Občanští demokraté sice posílili a obsadili ve volbách druhé místo, ale se značným odstupem za hnutím ANO 2011 se ziskem 11, 32 % hlasů a získala 25 mandátů, což v kontrastu s volbami v roce 2013 znamenalo zlepšení pouze o 3, 6 % hlasů a 9 mandátů. Sociální demokraté ve volbách dopadli ještě hůře, získali pouze 7, 27 % hlasů, což znamenalo ztrátu více než 13 % hlasů. Ve volbách získala ČSSD 15 mandátů, což znamenalo pro stranu ztrátu 35 poslaneckých míst.

2. Vlastní chyby: Občanská demokratická strana

Rozsah článku samozřejmě nedává příležitost věnovat se plně všem krokům Občanské demokratické strany, které lze historicky hodnotit jako chybné, avšak je důležité zmínit alespoň některé z nich.

2. 1 Opoziční smlouva

V roce 1998 došlo po parlamentních volbách k politickému patu, kdy vítěz voleb, Česká strana sociálně demokratická, se 74 mandáty nedokázala v Poslanecké sněmovně najít většinu k tomu, aby mohla v souladu s Ústavou České republiky regulérně vládnout. Na druhou stranu ani Občanská demokratická strana, která ve volbách skončila druhá, nedokázala najít pravicovou většinu, s níž by mohla usednout ve vládním kabinetu. Na základě jednání České strany sociálně demokratické, vedené Milošem Zemanem, a Občanskou demokratickou stranou v čele s Václavem Klausem, došlo k dohodě o tom, že občanští demokraté umožní ČSSD existenci menšinového kabinetu. Tato shoda oficiálně nazvaná „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou“, nazývaná též jako „opoziční smlouva“, zavazovala ODS k toleranci Zemanovy menšinové vlády, na druhou stranu za to získala post předsedy Poslanecké sněmovny, Senátu, klíčové sněmovní výbory nebo post předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu (Koudelka 1998: 462).

ODS podpisem smlouvy popřela slova svého předsedy Václava Klause, který před volbami odmítal jakoukoli formu tolerance menšinové vlády ČSSD ze strany občanských demokratů. Dohoda dvou ústředních stran navíc na 4 roky prakticky vymazala pravolevé dělení české politické scény a značně politickou scénu změnila. Podpisem smlouvy byla prakticky eliminována na 4 roky parlamentní opozice. Opoziční smlouva samozřejmě byla předmětem značné veřejné kritiky, zejména v roce 1999, kdy si země připomínala 10. výročí pádu komunistického režimu v tehdejší Československé republice. Několik občanských iniciativ, například Děkujeme, odejděte, která žádala odchod Václava Klause a Miloše Zemana z politiky.

2. 2 Vláda s Věcmi veřejnými

Po volbách v roce 2010, v nichž ODS sice nezískala prvenství, ale společně s TOP 09 a Věcmi veřejnými dokázala najít v nové Poslanecké sněmovně vládní většinu, vstoupila ODS do vlády s dvěma novými politickými subjekty, s do jisté míry etablovanou a na tradičních hodnotách vystavěnou TOP 09 a naprosto novou, protestní stranou, s Věcmi veřejnými. Vláda byla silně proreformně orientovaná, avšak občanští demokraté přenechali svým koaličním partnerům většinu významných rezortů, například Ministerstvo financí, Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo zahraničních věcí (Cabada 2016: 68).

Vláda, v jejímž čele stál premiér a předseda ODS Petr Nečas, se od počátku prezentovala jako vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci, což do jisté míry dokázala svými konkrétními kroky naplnit. Během svého působení připravila a v Poslanecké sněmovně prosadila dva výrazně úsporné návrhy státního rozpočtu nebo snižovala zadlužování země. Kabinet také reformoval systém sociálních dávek, které se snažil více adresovat, nebo změnil zákoník práce tak, aby trh práce učinil pružnější. Byl zásadně snížen počet státních zaměstnanců a byla připravena i prosazena zásadní reforma týkající se církevních restitucí (Hanžlová – Bojčev – Bartošová 2013).

Jakkoli vláda dokázala připravit a prosadit několik důležitých legislativních změn, tak nedokázala tyto změny dostatečně komunikovat s veřejností, což se výrazně podepisovalo i na její kredibilitě u veřejnosti. Kabinet byl navíc nucen řešit celou řadu interních problémů, které jeho práci mnohdy výrazně paralyzovaly. První z afér přišla již na konci roku 2010, kdy korupční skandál na Státním fondu životního prostředí dosáhl na ministra životního prostředí Pavla Drobila, který v důsledku toho rezignoval. Další aféra přišla v dubnu 2011 v souvislosti s ministrem dopravy a faktickým šéfem nejmenší vládní strany Věci veřejné, Vítem Bártou, který byl obviněn z korupce stranických kolegů. V důsledku těchto obvinění rezignoval (Hanžlová – Bojčev – Bartošová 2013; Aktuálně 2020).

Rozsah textu samozřejmě nedovoluje zmínit všechny kauzy, které vládní koalici provázely, avšak nelze nezmínit rozkol, který ve Věcech veřejných nastal v dubnu 2012, kdy skupina ministrů za VV v čele s vicepremiérkou odmítla podat demisi, jež strana svým ministrům nařídila. Karolína Peake opustila poslanecký klub Věcí veřejných a spolu s dalšími 7 poslanci této strany založila vlastní platformu LIDEM, která později vládu podporovala, čímž však, vzhledem k odchodu Věcí veřejných z vlády, značně snížila podporu vlády v Poslanecké sněmovně (Aktuálně 2020).

2. 3 Pád Nečasovy vlády

Vláda Petra Nečase předčasně ukončila své působení demisí v červnu 2013, kdy v důsledku zásahu ÚOOZ na Úřadu vlády České republiky, tlaku parlamentní opozice i veřejnosti, rozhodl premiér o předčasném konci vládního kabinetu. Orgány činné v trestním řízení původně prováděly šetření v souvislosti s kauzami lobbistů Romana Janouška a Ivo Rittiga, při kterém však došly k zjištění, že vrchní ředitelka Kabinetu předsedy vlády a jeho milenka Jana Nagyová zneužívala vojenské zpravodajství k sledování premiérovy manželky. V souvislosti s tím bylo také zjištěno údajné uplácení poslanců ODS Tluchoře, Šnajdra a Fuksy posty ve státních firmách výměnou za jejich odchod z Poslanecké sněmovny před hlasováním o daňovém balíčku (Aktuálně 2020).

Ze strany ODS existovala snaha o rekonstrukci vlády na původním stranickém půdorysu, avšak s novým premiérem, lépe řečeno premiérkou Miroslavou Němcovou. Prezident republiky Miloš Zeman však nerespektoval, že původní vládní koalice měla většinu 101 hlasů v Poslanecké sněmovně, a sestavením úřednické vlády pověřil ekonoma Jiřího Rusnoka (Aktuálně 2020).

Bylo očekávatelné, že okolnosti pádu Nečasovy vlády se promítnou na stranických preferencích ústřední vládní strany, Občanské demokratické strany. V červnu 2013 agentura STEM uvádí, že ODS v průzkumu veřejného mínění konaném v červnu 2013, těsně před zásahem na Úřadu vlády České republiky, dosahuje 12, 7 %. V průzkumu konaném téže agenturou v září 2013 ukazují v preferencích zásadní propad, kde ODS dosáhla již pouze na 7, 6 %. V zářijovém průzkumu byl naopak patrný nárůst hnutí ANO 2011 (STEM 2013a; STEM 2013b).

 

 

 

2. 4 Vstání z popela?

Po propadu ODS v předčasných volbách v roce 2013 převzal vedení ODS profesor politologie, ministr školství Nečasovy vlády Petr Fiala, který ODS vede i v dnešních dnech. Občanští demokraté před několika týdny slavili 30. výročí vzniku strany v dubnu 1991. Je samozřejmě na místě ptát se, v jaké kondici je strana, která v minulosti dala republice nejen prezidenta, ale také 3 premiéry a několik předsedů obou komor Parlamentu České republiky. Občanská demokratická strana dnes pod vedením Petra Fialy stojí před důležitými parlamentními volbami, do nichž vstupuje společně s KDU-ČSL a TOP 09 v koalici SPOLU, jejíž volební výsledek může do značné míry určit budoucnost Petra Fialy v čele ODS (Šídlo 2021).

Stranické preference koalice SPOLU v současné době stagnují mezi 17 a 19 %. Jedná se o značnou ztrátu na koalici České pirátské strany a hnutí Starostové a nezávislí, která v současné době vede v průzkumech veřejného mínění. Petr Fiala i přes to, že preference strany stagnují a nesplňují původní očekávaní, hovoří o ambici zvítězit a prosazovat program koalice SPOLU. Politologové nicméně hovoří o tom, že předseda ODS hraje v těchto volbách i o svou stranickou pozici a v případě, že koalice SPOLU ve volbách neuspěje, je vysoká pravděpodobnost, že Petr Fiala z vedení občanských demokratů odejde (Vachtl 2021).

3. Vlastní chyby: Česká strana sociálně demokratická

Jak již bylo výše uvedeno, článek neumožňuje věnovat se plně všem okamžikům, které lze v historii tradičních stran hodnotit jako chybné, a proto se u ČSSD zaměříme především na ty, které strana učinila po volbách v roce 2013, během vlády Bohuslava Sobotky a v předvolební kampani v roce 2017.

3. 1 Lánský puč

V sobotu 26. 10. 2013 byla Česká republika na konci mimořádných parlamentních voleb, jejichž vítězem se dle očekávání stala ČSSD v čele s předsedou, volebním lídrem a později i premiérem, Bohuslavem Sobotkou. Nutno však zmínit, že se nejednalo o vítězství nijak závratné, sociální demokraté ve volbách zvítězili s 20, 45 % hlasů, což nebyl nijak výrazný náskok před druhým hnutím ANO 2011 Andreje Babiše. Skutečnosti, že ČSSD nenaplnila svá očekávání, si byli plně vědomi Sobotkovi odpůrci uvnitř strany, a proto tentýž večer vyrazili první místopředseda strany a hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek, místopředseda strany Zdeněk Škromach, předseda poslaneckého klubu Jeroným Tejc, hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec a hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola do Lán na schůzku s prezidentem Milošem Zemanem (Česká televize 2014).

Dodnes není jasné, jak podstatná schůzka byla. Milan Chovanec, jeden z účastníků schůzky uvádí, že nešlo o nic zásadního, schůzka měla spíše demonstrovat sílu Michala Haška. Nicméně již následující den po schůzce prezidenta s uvedenými politiky ČSSD došlo 2/3 většinou k odvolání předsedy Bohuslava Sobotky z týmu, který za sociální demokraty vyjednával budoucí podobu vládní koalice. Klíčoví partneři, se kterými ČSSD o vládě jednala, hnutí ANO 2011 a KDU-ČSL, deklarovali zájem jednat o vládě s Bohuslavem Sobotkou, nikoli Jeronýmem Tejcem, který nově vedl vyjednávací tým. První, kdo konání schůzky přiznal, byl Milan Chovanec, jehož slova však další účastníci až do 30. 10. 2013, kdy vydali společné prohlášení zahrnující i přiznání schůzky, nepotvrdili. Účastníci schůzky nedokázali odhadnout, jak se vyvine veřejné i vnitrostranické mínění. Na podporu Bohuslava Sobotky se konala na Hradčanském náměstí demonstrace a postupem času odsoudila chování účastníků schůzky i většina krajských organizací ČSSD. Jak celá aféra dnes skončila, už dnes víme. Všichni účastníci schůzky, kromě Milana Chovance, skončili v politickém ústraní nebo z vedení strany 8. 11. 2013 odešli. Bohuslav Sobotka byl 10. 11. 2013 opět pověřen vedením jednání o vládě a v lednu 2014 se stal premiérem koaliční vlády (Česká televize 2014; Kutek 2013).

Jakkoli schůzka na lánském zámku výrazně nepoškodila premiéra Bohuslava Sobotku a nevzala ČSSD vůdčí pozici ve vládě, tak samozřejmě ovlivnila veřejný obraz strany, kdy Česká strana sociálně demokratická působila na své členy, partnery i voliče nejednotně. Podíváme-li se na preference ČSSD, které vzešly z průzkumu agentury STEM (2013), konaném v prvních dnech prosince 2013, tedy po vyřešení lánské schůzky, tak vidíme zásadní propad. Ve srovnání s výsledkem voleb v říjnu 2013 jde o ztrátu více než 6 % hlasů a posun na druhou příčku, kdy první zaujímá hnutí ANO 2011 miliardáře a vicepremiéra Sobotkovy vlády Andreje Babiše (Česká televize 2014).

3. 2 Vláda s hnutím ANO 2011

Po výše popsaných událostech, spojených s vnitřními problémy ČSSD, došlo k sestavení koaliční vlády ČSSD, hnutí ANO 2011 a KDU-ČSL. Koalice byla na začátku svého působení vnímána veřejností spíše pozitivně. V kontrastu s vládou ODS, TOP 09 a VV působila klidně. Po úřednické vládě Jiřího Rusnoka, která vládla bez důvěry dolní komory parlamentu, byla považována i za nositele jisté politické stability (Eibl – Gregor 2019: 13).

Dlužno uvést, že vládu v podstatě do roku 2016 neprovázely zásadní vnitřní spory, minimálně ne takové, které by výrazně plnily česká média. V roce 2016 se v České republice konaly volby do zastupitelstev krajů a 1/3 Senátu Parlamentu České republiky. Ve veřejném prostoru samozřejmě byla otázka, zda sociální demokraté obhájí velké vítězství z krajských voleb 2012, kdy zvítězili v 9 krajích ze 13. ČSSD ve volbách nakonec zvítězila jen ve dvou  krajích, pro stranu to byl bezesporu fatální neúspěch. ANO 2011 naopak získalo prvenství v 9 krajích v ČR, čímž se úspěšně dokázalo etablovat ve všech úrovních národní samosprávy. Ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky v roce 2016 ČSSD obhájila pouze 1 z 9 mandátů (Český statistický úřad 2012;  Český statistický úřad 2016a; Český statistický úřad 2016b).

Premiér Bohuslav Sobotka po neúspěšných volbách začal pojmenovávat některé z příčin volebního debaklu. Řadil mezi ně například i schopnost hnutí ANO 2011 vyvolat v lidech pocit, že i přes účast na vládní práci je hnutí subjektem opozičním. ČSSD naopak podle politologa Lukáše Valeše dokáže přijmout plně odpovědnost za účast na vládě. Jihočeský hejtman Jiří Zimola mluvil o tom, že ČSSD má centrálně díky Sobotkově práci výsledky, ale na rozdíl od hnutí ANO 2011 je nedokáže dostatečně prezentovat (ČT24 2016).

3. 3 Volební kampaň v roce 2017 jako příklad marketingového fiaska

V této části si dovolím uvést několik chyb, které Česká strana sociálně demokratická učinila před volbami v roce 2017. Prvním z nich je bezesporu kauza lithium. Již po faktickém konci sněmovních prací v VII. volebním období Poslanecké sněmovny začala v českém veřejném prostoru eskalovat informace o tom, že ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček (ČSSD) podepsal memorandum o těžbě lithia na Cínovci. Toto memorandum mělo, dle některých zdrojů, přinést ČSSD finanční zisk a zároveň být pro ČR ekonomicky nevýhodné. Poslanci se 16. 10. 2017 sešli na mimořádné schůzi, kde měli toto téma diskutovat. Schůze byla svolána především na základě iniciativy poslanců KSČM a ANO 2011. ČSSD nedokázala kritiku dostatečně odrazit a vzhledem k načasování celé kauzy to lze považovat za jednu z příčin volebního neúspěchu (Eibl – Gregor 2019: 18 – 19).

Volební kampaň sociálních demokratů měl vést dle původního plánu tehdejší předseda strany Bohuslav Sobotka, avšak po Sobotkově rezignaci na post předsedy ČSSD se stal volebním lídrem Lubomír Zaorálek, tehdejší ministr zahraničních věcí, úřadujícím předsedou strany Milan Chovanec, toho času ministr vnitra, a v čele vlády stál pořád Sobotka. Vznikl zde tedy jakýsi triumvirát, který mohl působit na voliče nepřehledně. Na poslední chvíli došlo i ke změně manažera volební kampaně. Sociální demokraté vyrazili do kampaně s tím, že vyhlašují válku levné práci. Toto heslo je možné očekávat od strany, která působila 4 roky v opoziční parlamentní lavici, nikoli od strany, která mohla válku levné práci vyhlásit během svého působení ve vládě. Slovo válka je navíc v obecném měřítku považováno za nevhodné pro vedení kampaně, působí příliš negativisticky (Eibl – Gregor 2019: 74 – 75).

 

 

 

Závěr

Jak vyplývá z článku, Česká strana sociálně demokratická a Občanská demokratická strana učinily na své politické cestě mnoho chyb, z nichž některé lze považovat za klíčové pro jejich nynější politickou krizi. Dlužno uvést, že vlastní chyby tradičních politických stran jsou pouze částí z příčin současné krize tradičních stran obecně, nejen v České republice. Za posledních sedm let se politické klima v České republice, ale i dalších evropských zemích, jako je Německo, Slovensko nebo Francie, značně změnilo. Došlo a dochází ke značné personalizaci politiky, pro voliče přestává být klíčový program a práce politické strany, ale do popředí se ve značné míře dostává osoba lídra dané politické strany.

Změn doznal také politický marketing, který je v současné době zásadním stavebním kamenem celé kampaně politické strany před jakýmikoli volbami. Je otázkou, zda se tradiční politické strany dokázaly na tento fenomén politického marketingu etablovat. Jisté však je, že personalizaci politiky velmi dobře v České republice pochopila nová hnutí, jako ANO 2011 nebo SPD Tomia Okamury. To, jak hlubokou krizí prochází tradiční politické strany v České republice, uvidíme za 5 měsíců, kdy již budou známy výsledky parlamentních voleb. Dnes je nezpochybnitelným faktem, že zatímco občanští demokraté budou spolu se svými koaličními partnery TOP 09 a KDU-ČSL usilovat o vítězství ve volbách, ČSSD bude hrát o své další přežití v Poslanecké sněmovně.

 

 

Přehled užité literatury a dalších pramenů

CABADA, Ladislav (2016). Český stranický systém v roce 2016. Personalizační tendence, populismus a anti‑politické přístupy. In: Politics In Central Europe 12 (2S), s. 67 – 76.

ČESKÁ TELEVIZE (2014). Lánská schůzka. Aktéři se Sobotky nezbavili a až na Chovance museli odejít. ČT24, 8. 11. 2014 (https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1010612-lanska-schuzka-akteri-se-sobotky-nezbavili-a-az-na-chovance-museli-odejit, 5. 5. 2021).

ČT24 (2016). ČSSD se chce zatraktivnit a na sněmovní kandidátky přizvat nestraníky. ČT24. 9. 10. 2019 (https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1932822-cssd-se-chce-zatraktivnit-a-na-snemovni-kandidatky-prizvat-nestraniky, 6. 5. 2021).

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2006a). Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 02.06. – 03.06.2006. Celkové výsledky hlasování. Volby.cz (https://volby.cz/pls/ps2006/ps2?xjazyk=CZ, 27. 4. 2021).

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2006b). Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 02.06. – 03.06.2006. Přehled zisků mandátů. Volby.cz (https://volby.cz/pls/ps2006/ps53?xjazyk=CZ&xv=1, 27. 4. 2021).

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2010a). Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 28.05. – 29.05.2010. Celkové výsledky hlasování. Volby.cz (https://volby.cz/pls/ps2010/ps2?xjazyk=CZ, 27. 4. 2021).

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2010b). Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 28.05. – 29.05.2010. Přehled zisků mandátů. Volby.cz (https://volby.cz/pls/ps2010/ps53?xjazyk=CZ&xv=1, 27. 4. 2021).

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2012). Volby do zastupitelstev krajů konané dne 12.10. – 13.10.2012. Volby.cz (https://www.volby.cz/pls/kz2012/kz3?xjazyk=CZ&xdatum=20121012#1, 6. 5. 2021).

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2016a). Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016. Volby.cz (https://www.volby.cz/pls/kz2016/kz3?xjazyk=CZ&xdatum=20161007, 6. 5. 2021).

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2016b). Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016. Volby.cz (https://www.volby.cz/pls/senat/se?xjazyk=CZ&xdatum=20161007, 6. 5. 2021).

EIBL, Otto - GREGOR, Miloš (2019). Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017 (Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury).

HANŽLOVÁ, Jitka – BOJČEV, Nikola – BARTOŠOVÁ, Simona (2013). Nečasova vláda je poslední den u moci. Ušetřila, ale reformy se jí nepodařily. iRozhlas, 9. 7. 2013 (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/necasova-vlada-je-posledni-den-u-moci-usetrila-ale-reformy-se-ji-nepodarily_201307090828_sbartosova, 3. 5. 2021).

KOUDELKA, Zdeněk (1998). Opoziční smlouva: nový prvek politického systému. In: Politologický časopis 5 (4), s. 462-467.

KUTEK, Lukáš (2013). Chovanec o detailech lánské schůzky. Byla hloupá a propagandistická. ČT24, 3. 11. 2013 (https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1067499-chovanec-o-detailech-lanske-schuzky-byla-hloupa-a-propagandisticka, 5. 5. 2021).

STEM (2013a). Stranické preference 2013. STEM, 18. 6. 2013 (https://www.stem.cz/stranicke-preference-cerven-2013/#more-2262, 4. 5. 2021).

STEM (2013b). Stranické preference září 2013. STEM, 16. 9. 2013  (https://www.stem.cz/stranicke-preference-zari-2013/#more-2263, 4. 5. 2021).

STEM (2013c). Stranické preference prosinec 2013. STEM, 19. 12. 2013 (https://www.stem.cz/stranicke-preference-prosinec-2013/#more-2318, 5. 5. 2021).

ŠÍDLO, Jindřich (2021). ODS slaví. Svou minulost. iRozhlas.cz, 21. 4. 2021 (https://www.irozhlas.cz/komentare/komentar-jindrich-sidlo-ods-vyroci-minulost_2104211732_miz, 5. 5. 2021).

VACHTL, Jiří (2021). ODS slaví 30. narozeniny v nejisté době. Fialovi půjde ve volbách o přežití. iDnes.cz, 21. 4. 2021 (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ods-vyroci-30-let-zalozeni-petr-fiala-koalice-spolu-politologove.A210421_104610_domaci_chtl, 5. 5. 2021).

Jak citovat tento text?

Schejbal, Dominik. Tradiční české politické strany v krizi: vlastní vinou? [online]. E-polis.cz, 10. květen 2021. [cit. 2024-03-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/tradicni-ceske-politicke-strany-v-krizi-vlastni-vinou.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 2.33 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář