Syrské válčiště – jak uznat neuznatelné?

11. duben 2017 Pavel P. Kopecký komentáře

Mezinárodní politika někdy skutečně připomíná cirkusovou manéž. Třeba politicko-ekonomické kruhy, které se v USA dosud pořádně nesmířily s tím, že Trump již nějaký pátek zastává vedoucí funkci ve státě, stále oživují konspirační teorie. Nesvedou přestat s šířením „pravd“, že prezidentovo vítězství je tak nějak nelegitimní. A protože mnohá média veřejné služby ve střední Evropě potřebují permanentně vodit za ručičku, slyšíme z nich definitivní přitakávání těmto spekulacím.

Zdroj: commons.wikimedia.org

Ba co víc: varování, aby i v Česku, kde se kvapem blíží sněmovní a prezidentské volby, nedošlo také k technicky blíže neurčeným zásahům proradného Kremlu. Vždy a všude zavrženíhodného Ruska.

Zvlášť odsouzeníhodné je samozřejmě stále sebevědomější vystupování Moskvy na území Sýrie. Zde jejími letecké údery, které zákonná vláda v Damašku vřele vítá, pravidelně sprovozují ze světa desítky nebohých civilistů. Kdežto Američany vedené letecké operace tamtéž a týmiž prostředky tvrdě dopadají na islamistické cíle. Na hlavy nepřátel lidstva, s nimiž se vlastně již od 11. září 2001 vede další světová válka…

Ačkoli, jak se to vezme. Uveďme si jeden barvitý příklad za všechny. Dokud stál v čele Spojených států přesvědčený Demokrat a de facto krvavý nobelista Barack Hussein Obama. Ohledně strategického areálu Sýrie po dlouhé roky nepokrytě platilo, že košile (ne)umírněného islamisty je bližší než Asadův kabát. Jako nejpalčivější starost dost neurčitého „mezinárodního společenství“ se tak prezentovalo, že v syrské metropoli trůní Bašár Asad. Diktátor, jenž vyrůstal za přísně prosovětské a krajně nevybíravě proti islamistické vlády svého otce Háfize. Spojenec teokratického Íránu, s nímž jej pojí nepřátelství vůči jaderně ozbrojenému Izraeli, neochvějnému regionálnímu spojenci Washingtonu.

Ostatně byl to právě záměr taktéž disponovat atomovými hlavicemi, co ze zmíněného Teheránu na dlouho učinilo terč zatraceně ostré propagandy Západu. Když se ale pak – k veliké nelibosti Jeruzaléma – tato výbušná záležitost do značné míry upravila smlouvou z roku 2015, ztratily se ataky informační války přímo zázračně rychle. Doslova mávnutím kouzelného amerického proutku.

Neznamenalo to však vůbec, že by se stejně pronikavě zlepšila také pozice páně Asadovy kliky. Přesto však vypočítavé, dlouhodobě nemoudré, využívání extrémistických sil v boji za svržení damašského zřízení postupně začalo ztrácet dech. Licoměrnost vůči Daeši i dalším radikálům pozvolna zpochybnilo několik zásadních událostí. Zejména politickými elitami (ne)zpracované migrační vlny a vyděračská role Turecka, dále prakticky vševojsková angažovanost Ruské federace, ale koneckonců i tolik potřebná změna politického větru v Novém světě.

Zatímco obamovci nemohli oficiálně připustit reálně nastolený fakt, že si Putin prosadil svou, tedy Asadovo mocenské přežití, s apriori ostouzeným Trumpem je to jiné. Konečně došlo také na formální změnu. „Dědičný“ prezident Syrské arabské republiky je už pro americkou administrativu kýmsi novým. Dá se sarkasticky říci, že jako bájný Fénix povstává z popela. Zůstává pořád postavou „nečestnou a nesportovní“, leč jeho svržení přestalo být podmínkou mírového uspořádání země.

Damašská elita si začíná být stále jistější v kramflecích. Pravděpodobnost vojenského triumfu povstalců je nyní zcela zanedbatelná a její hlavní představitel získal znovu veřejné uznání od nejdůležitějších hráčů. A tak si jemu věrné jednotky počínají opravdu dovolovat „neslýchané“. Před pár dny dokonce raketami ostřelovaly izraelské bitevní letouny, jimž se dávno stalo běžným operovat ve vzdušném prostoru sousedního svrchovaného státu.

Daný stav nejspíš zásadně nezmění ani nové neboli další a mimořádně podivné uplatnění chemických zbraní. Z něj byla znovu – a s nápadnou jistotou – okamžitě obviněna pravidelná syrská armáda. Pokud ne rovnou expediční ruské jednotky…

V dalších měsících a letech, v nichž bude proxyválka s její důležitou mediální složkou či spektakulárními (odvetnými) útoky bezesporu pokračovat, půjde svým způsobem o to samé jako na začátku. Jen třeba obráceně. Co je ještě přijatelný kompromis a co už by znamenalo ztrátu velmocenské tváře.

Literatura:

Energetická bezpečnost a mezinárodní politika, Praha 2011.

Clarke, R. J.: Strategie války proti terorismu, Praha 2005.

Keegan, J.: Válka v Iráku, Praha 2006.

Radvan, E.: Problém bezpečnosti v politickém a etickém myšlení, Brno 2004

Jak citovat tento text?

P., Pavel. Syrské válčiště – jak uznat neuznatelné? [online]. E-polis.cz, 11. duben 2017. [cit. 2025-03-20]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/syrske-valciste-jak-uznat-neuznatelne.html>. ISSN 1801-1438.