Strategické volby pro českou společnost a teoretická východiska

1. září 2009 Vlastimil Růžička komentáře

Tým pracovníků Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK v Praze (CESES) si klade nelehké úkoly. Snaží se objasnit problémy, vývojová ohrožení a rozvojové příležitosti české společnosti vždy v nějakém dlouhodobém výhledu. Světlo světa už spatřily takové publikace, jako je Vize rozvoje České republiky do roku 2015, Putování českou budoucností či Průvodce krajinou priorit.

Strategické volby pro českou společnost a teoretická východiska

Potůček, Martin; Musil, Jiří; Mašková, Miroslava (2008). Strategické volby pro českou společnost. Teoretická východiska. Praha: Slon.

Tým pracovníků Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK v Praze (CESES) si klade nelehké úkoly. Snaží se objasnit problémy, vývojová ohrožení a rozvojové příležitosti české společnosti vždy v nějakém dlouhodobém výhledu. Světlo světa už spatřily takové publikace, jako je Vize rozvoje České republiky do roku 2015, Putování českou budoucností či Průvodce krajinou priorit.

Přestože bývají podnětnou pomůckou pro pracovníky koncepčních útvarů na různých úrovních veřejné správy, podniků i institucí a mohou být inspirací ke komentářům novinářů, výraznější polemiku v české společnosti nevyvolaly – média ani veřejnost nejeví o „vážná“ témata zájem. Akademická pracoviště, jež by měla dávat jasné impulzy společnosti, být hlavním poradním orgánem pro věci řízení, se opět uzavírají do sebe, společenské vědy a prognostika jako by byly posupně tlačeny na okraj zájmu společnosti.

Čeští vědci odcházejí do zahraničí, kde existují řádově vyšší investice do vzdělání a vědy a těší se tady vyšší společenské prestiži, než je tomu v Čechách. Někteří zůstávají, ale pracují ještě v soukromém sektoru, uspokojují poptávku nejrůznějších subjektů, jež dokážou za jejich úsilí dobře zaplatit. Stejně jako mediální sféra, která bývá akademiky tak často kritizována, dostávají se také oni do onoho kolotoče tržních mechanismů, který mimo jiné znamená i zvýšení závislosti na zaměstnavateli. Nezávislá akademická půda je ohrožena, tradice filantropie zaměřená na vědu ve své původní podobě prakticky neexistuje.

Německý sociolog Jürgen Habermas to nazývá nezvratným fenoménem dnešní doby – „refeudalizovaná společnost zbavená autonomie“, jež neplní původní poslání a je nezdravě kontrolována ekonomickou a politickou mocí. Pokud si k tomu ještě dosadíme období přechodu k demokracii, které lze v Čechách definovat jako dlouholetý zápas, dostáváme jasnou odpověď na otázku o vážnosti či váženosti společenských věd.

Osvícení mecenáši už dávno odešli, akademické autority se ztrácejí v šedém průměru denních starostí a hodnověrné hypotézy o vývojových ohroženích a rozvojových příležitostech padají houfně pod stůl. To, co zůstává, není ani zdaleka měřeno kvalitou či společenskou naléhavostí. A ani v dlouhodobém horizontu však prý nelze počítat s tím, že společenské vědy budou v Čechách brány natolik vážně, aby byly přetaveny do racionálních voleb a byl jim vdechnut život. Dokladem budiž aktuální snížení rozpočtu na vědu a vzdělávání a celkový postoj vlády. Zřejmě máme stále jiný žebříček hodnot než zbytek vyspělého světa.

Vstup České republiky do Evropské unie sice znamenal do jisté míry poněkud vyspělejší formy komunikace, nicméně k boření starých pořádků to zřejmě nestačí. Masmediální myšlenková klišé, která zkreslují vnímání skutečné situace země, nemohou být dobrým východiskem pro řešení problémů. Neboť, jak říká jeden z autorů knihy, sociolog Jiří Musil, kombinace všech výše uvedených skutečností může vést pouze k tomu, že se Česká republika stane jedním z okrajových členů Unie. V terminologii filozofa Jana Patočky si na místo možnosti velkých českých dějin vybere opět cestu malých českých dějin se svou neodmyslitelnou poddanskou kulturou. „Handicap komunismu v ekonomice, ve správě země, ale především v myšlení, v postojích a chování lidí nás zatěžuje mnohem více, než jsme si ochotni připustit. Pravda je hořká: naše země někde kvete, na některé holiny dosud nepadlo úrodné semínko; někde dokonce zarůstá novým plevelem,“ dodává další z autorů publikace, profesor Martin Potůček.

Jaké jsou tedy strategické volby, před nimiž se nacházíme, pokud českým politikům vyhovuje žít přítomností a ohlížet se ze zištných důvodů i do minulosti? A nabízí se i další otázka – jak dlouho bude ještě tento stav trvat a jak je možné, že tuto skutečnost nepociťují občané jako krácení svých osobních práv v demokracii.

Jak citovat tento text?

Růžička, Vlastimil. Strategické volby pro českou společnost a teoretická východiska [online]. E-polis.cz, 1. září 2009. [cit. 2024-09-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/strategicke-volby-pro-ceskou-spolecnost-a-teoreticka-vychodiska.html>. ISSN 1801-1438.