Zdroj: InsideGov 2016
Uribe už ve volebním klání navrhoval bezpečnostní opatření, která mají zemi přinést bezpečí a stabilitu. Jeho sto bodový program vycházel z nutnosti řešit otázku guerill a drogových kartelů. Uribeho ambicí bylo výrazné navýšení vojenského rozpočtu, které by mělo za následek zdvojnásobení armády na bezmála sto tisíc osob a také zformování civilní domobrany, jež měla být hlavním pilířem v boji zejména díky znalosti prostředí v konkrétních lokalitách (The Information Warfare Site: 1). Na počátku svého funkčního období (2002) přichází s novou zahraničně-bezpečnostní koncepcí, která má navázat na Plán Kolumbie spuštěný za administrativy jeho předchůdce a pokračovat tak ve spolupráci s USA.[7] V dokumentu Demokratická bezpečnostní a obranná politika z roku 2003 byly vymezeny terorismus a drogy jako základní hrozby pro kolumbijský stát.
Součástí tohoto širšího dokumentu byl tzv. Vlastenecký plán, jehož obsahem bylo vojenské vypořádání se s největší kolumbijskou guerillou a který byl rovněž napojený na americké peníze (Henderson, 2011: 6).
Uribeho iniciativa se dočkala kladné reakce ze strany Spojených států, protože jak graf napovídá, tak zejména od roku 2003 - 2005 došlo k výraznému navýšení vojenské pomoci oproti rokům minulým.
Na konci roku 2005 končí finanční podpora USA, která se vztahovala k Plánu Kolumbie (Uribeho vláda dočerpává finance a zároveň rozjíždí nový plán, jednalo se o kumulaci více zdrojů). Za období pěti let klesla míra vražd na polovinu a kolumbijská vláda měla pod kontrolou všechny obce nad 1 500 obyvatel (U.S. Department of State 2016). Na druhou stranu americké finance určené na kolumbijskou armádu začínají od roku 2006 klesat a už nikdy nedosáhly stavu z roku 2004.
Konec Uribeho druhého období se nese v duchu vyjednávání smlouvy o volném obchodu s již novým americkým prezidentem B. Obamou. Jednání v roce 2010 přebírá Uribeho nástupce J. M. Santos a o dva roky později je smlouva ratifikována. Došlo tak k dalšímu prohloubení vzájemných vztahů.
Obamova administrativa nicméně přichází s ambicí být otevřenější vůči Latinské Americe a hledat nová strategická partnerství. Kolumbie už tedy neměla být jediným klíčovým spojencem v regionu, ale pouze jedním z mnoha, čímž by přišla o tuto výsadní pozici, díky které za poslední dvě dekády mohla modernizovat a rozšiřovat některé (zejména vojenské) oblasti státu. I přes to zůstala výše přidělených financí přibližně stejná po celé Obamovo první období, výrazný pokles nastal až na jeho konci v roce 2012.
Ve vztazích se Spojenými státy usiloval Uribeho nástupce J.M. Santos o větší diverzifikaci co se týče finanční pomoci. Což se projevilo v roce 2012, kdy poměr vojenské pomoci k ekonomické byl 45:55. Uvědomoval si, že některé regiony, kde se odehrávaly ozbrojené střety jsou konfliktem postiženy více než jiné (např. oblast Caqueta), tzn. zahraniční finance z větší části určené na vojenskou pomoc je třeba využít i na investice do infrastruktury, školství či zdravotnictví. Vrcholem spolupráce v ekonomické oblasti bylo podepsání smlouvy o volném obchodu (FTA) v roce 2012.[8]
Zdroj: InsideGov 2016
Nejvyšší finanční podpora vyčleněná na boj s drogami byla v letech 2000 v souvislosti s Plánem Kolumbie a v roce 2006.[9]
Santosův přístup v boji proti drogám byl diametrálně odlišný od Uribeho nekompromisního postoje guerilly a drogové kartely tvrdě potlačovat. Nejen, že se snažil vyvolat celosvětovou diskuzi na téma obchodu s drogami[10], ale také nabídl guerillám prostor k diskuzi. Ze strany představitelů FARC např. přišel návrh na legalizaci koky.
Zdroj: InsideGov 2016
Přelomovým mezníkem ve vývoji americko-kolumbijských vztahů je vyhlášení „Války proti terorismu“ Bushovou administrativou, která ospravedlnila invazi do Iráku v roce 2003 se záměrem svrhnout režim Saddáma Husajna a eliminovat tamní teroristické skupiny.
Kolumbie totiž patřila k největším podporovatelům invaze v regionu Latinské Ameriky.[11] Álvaro Uribe prohlásil: „Kolumbie musí USA v této invazi podporovat, protože USA rovněž podporuje Kolumbii v boji proti teroristům.“(McLean 2003: 3).
Proto dochází po roce 2003 k vytvoření zcela nového programu finanční pomoci určeného na boj s teroristickými organizacemi. Primárně tedy s FARC. Zároveň dochází k diverzifikaci dvou stávajících programů, aby bylo možné kofinancovat třetí - protiteroristický.
V roce 2007 byla ze strany G. Bushe přislíbena další finanční podpora pro boj s terorismem a drogami a to až do roku 2013 (Henderson, 2011: 9).
Zdroj: InsideGov 2016
Rozmach v produkci koky se zpomalil po roce 2001, kdy už byl na plno realizován Plán Kolumbie a začínal se připravovat plán další.
Zahájení vyjednávání o míru v roce 2012 usnadnil i fakt, že FARC nebyla ze strany Santose už nadále označována jako hlavní producent drog. Jedním z klíčových výstupů z probíhajících jednání bylo uzavření dohod ohledně zavedení programů nahrazujících výrobu a produkci koky (La Oficina del Alto Comisionada para la Paz 2014).
Na druhou stranu i přes tyto pro USA nepochybně pozitivní zprávy produkce koky opět začala narůstat. Dle odhadů UNODC se v roce 2014 vypěstovalo o 44% více koky než v roce předcházejícím a Kolumbie na úkor Peru znovu získává prvenství v celosvětové produkci koky. Tedy v době, kdy mírová jednání jsou už v pokročilé fázi s prvními výstupy (UNODC 2015: 11).
V návaznosti na to bude po definitivním uzavření příměří v roce 2017 zahájena masivní kampaň na substituci plodin, která by měla dle Santosovy vlády daný trend zvrátit.
Zdroj: InsideGov 2016
Opětovný nárůst nejen výroby, ale i produkce kokainu v roce 2014, je jakýmsi paradoxem v kontextu pokročilých jednání o míru s hlavním producentem drog. Za pozornost stojí i skutečnost, že od roku 2002 výrazně pokleslo pěstování koky, ale produkce samotné drogy zaznamenala výraznější pokles až o šest let později.
Bezpečnosti Spojených států se přímo dotýkají civilní, nepřímo pak ekonomické hrozby vycházející z drogové problematiky. V případě Kolumbie se přidávají i politické spolu s vojenskými hrozbami. Motivy vzájemné spolupráce v boji proti drogám jsou tedy výraznější v případě Kolumbie.
Pragmatismus při čerpání americké finanční pomoci mnohdy převládal ať už na úkor dobrých vztahů se sousedními státy nebo na úkor přijímání a implementace politik USA (viz. koncepce Války proti terorismu), které byly na poskytnutí finanční pomoci navázány.
V celkovém průměru více finančních prostředků na vojenské účely a boj s drogami bylo Kolumbii poskytováno za vlády G. Bushe. Obamova administrativa nicméně pokračovala v nastartovaném trendu v případě financí vyčleněných na boj s terorismem, v podstatě tak dodržovala závazky vyjednané Bushovou administrativou.
Do budoucna bude zajímavé sledovat dopady vyjednaného příměří na kolumbijsko-americké vztahy. Finanční programy USA nepochybně výrazně podpořily kolumbijské síly při potlačení hlavního producenta drog, což eventuálně vedlo k zahájení mírových rozhovorů. Nevysvětlí to ale skutečnost, že po dvou letech vyjednávání a předběžných dohod se v Kolumbii v roce 2014 znovu navýšila jak produkce koky, tak i kokainu. Pozornost by se tedy kromě pěstitelů koky měla zaměřit i na menší organizované skupiny producentů, kterých je na kolumbijském území stále nemalé množství.
Henderson, D. James. 2011.„Plan Colombia's place in the democratic security: Program of Álvaro Uribe Vélez.“ The Latin Americanist 55, č. 1, 3-15.
IWS - The Information Warfare Site. 2002. Colombia: The Uribe Administration and Congressional Concerns. b.m.: IWS.
La Oficina del Alto Comisionada para la Paz. 2014. Entérese del proceso de paz. Bogota: Oficinadel Alto Comisionado para la Paz.
McLean, Phillip. 2003.„Hemisphere Alert: The Impact of the war in Iraq on Canada, The Caribbean, and Latin America.“ Hemisphere Focus 11, č. 12. Dostupné na :http://csis.org/files/media/csis/pubs/hf_v11_12.pdf (6.12.016)
Pedraza, Luis Dallanegra. 2012.„Claves de la política exterior de Colombia.“ Revista Latinoamérica 54, č. 1. Dostupné na: http://www.cialc.unam.mx/web_latino_final/archivo_pdf/Lat54-37.pdf (7.12.2016)
Restrepo, Andrés López a Guizado, Alvaro Camacho. 2001. From smugglers to drug lords "traquetos": Changes in the Colombian illicit drugs organizations. Workingpaper 1, University of Notre Dame Press. Dostupné na:https://www3.nd.edu/~kellogg/faculty/research/pdfs/LopeCama.pdf (8.12.2016)
Swanstrom, Niklas. 2007.„The Narcotics Trade: A Threat to Security? National and Transnational Implications.“Global Crime 8, č. 1, 1-25.
United Nations Office on Drugs and Crime. 2015.Colombia: Coca cultivation survey 2014. Bogota: United Nations Office on Drugs and Crime.
Colombia Journal. http://colombiajournal.org/
Colombia Reports. http://colombiareports.com/
InsideGov. http://www.insidegov.com/
National Institute on Drug Abuse 2016. https://www.drugabuse.gov/
Transparency International. http://www.transparency.org/
United Nations Office on Drugs and Crime. http://www.unodc.org/
U.S. Department of State. http://www.state.gov/
[1] Ze zemí Latinské Ameriky zaujímá první místo co do čerpání americké pomoci.
[2] Prvním impulsem k vzájemné spolupráci bylo uznání faktu, že se Kolumbie nachází ve stavu vnitrostátní války a proto je nutné nahlížet na otázku uprchlíků mimo rámec mezinárodních vztahů a úmluv (Pedraza 2012: 66)
[3] Obnovená komunikace později vyústila v podepsání smlouvy o vzájemné ekonomicko-bezpečnostní spolupráci (Pedraza 2012: 65).
[4] Jednalo se o kartel z Cali a o Medelínský kartel.
[5] Do té doby byli zejména odkázáni na domorodé obyvatelstvo a klasické formy příjmů typu výkupného z únosů, výpalného apod.
[6] Ještě na prahu 21. století vládní odhady připisovaly guerille více jak 18 000 členů (Colombia Journal 2007). V současnosti, po tvrdém potlačování Uribeho administrativou, přes procesy demobilizace a reintegrace zpět do společnosti za vlády Santose, po v podstatě uzavřená vyjednání v dnešních dnech, se skutečný počet členů odhaduje na současnou jednu třetinu.
[7] Zároveň ale vycházel z Plánu Kolumbie, díky kterému zahajoval funkční období s modernizovanou armádou, která tak mohla významně přispět k oslabení FARC a dalších ozbrojených skupin (Henderson 2011: 4).
[8] Obsahem smlouvy bylo odstranit cla a celní bariéry a dál prohlubovat ekonomickou spolupráci mezi zeměmi.
[9] Nutno podotknout, že organizace InsideGov vycházela z více zdrojů a výsledná data tak jsou kumulací všech programů na boj s drogami určených, tzn. nedá se s přesností určit jak velké procento z uvedených finančních částek se bezprostředně týkalo Plánu Kolumbie nebo Vlasteneckého plánu.
[10] O nutnosti vnímat drogovou problematika v širším kontextu a hledat způsoby řešení hovořil už ve volebním klání.
[11] Mezi další podporovatele je možné zahrnout Kostariku, Nikaraguu či Salvador, naproti tomu velké státy v regionu jako Argentina nebo Brazílie se k invazi na Blízký východ stavěly kriticky (McLean 2003: 3).
Školník, Milan. Spolupráce USA a Kolumbie v kontextu drogového boje [online]. E-polis.cz, 13. červen 2017. [cit. 2023-12-10]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/spoluprace-usa-a-kolumbie-v-kontextu-drogoveho-boje.html>. ISSN 1801-1438.
Autor: Milan Školník
Mgr. Milan Školník se odborně zabývá korupcí a jejími dopady na společnost, specifikami české lokální politiky a spolu s Mgr. Michaelem Hamanem také sociálními sítěmi. Je autorem či spoluautorem celé řady článků v časopisech zařazených do databází Web of Science nebo Scopus. Pravidelně komentuje politické dění v regionálních médiích. Je spoluautorem originální metody, jak v rámci všech obcí v ČR lokalizovat zastupitele na plný úvazek a spoluzakladatelem unikátního internetového projektu www.politiciansonsocialmedia.com
[Nahoru ↑]
Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 5x
E-polis.cz hledá autory!
[28. leden 2019]
Časopis hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na emailovou adresu: reda…