Společenské podání ruky, ale nesouhlas přetrvává. Hollande a Merkelová (ne)hledají společnou evropskou strategii

 19. červenec 2012  Eva Pelikánová   komentáře

François Hollande od svého zvolení do prezidentské funkce kvituje předem avizované spekulace týkající se jeho spolupráce s hlavní proevropskou političkou Angelou Merkelovou. V současnosti se ukazuje, že jejich vzájemná kooperace, podpora v evropských záležitostech a nastolování nových témat nebude oplývat entuziasmem doplněným upřímným přátelským podáním ruky.

Společenské podání ruky, ale nesouhlas přetrvává. Hollande a Merkelová (ne)hledají společnou evropskou strategiiSpolečenské podání ruky, ale nesouhlas přetrvává. Hollande a Merkelová (ne)hledají společnou evropskou strategii

François Hollande od svého zvolení do prezidentské funkce kvituje předem avizované spekulace týkající se jeho spolupráce s hlavní proevropskou političkou Angelou Merkelovou. V současnosti se ukazuje, že jejich vzájemná kooperace, podpora v evropských záležitostech a nastolování nových témat nebude oplývat entuziasmem doplněným upřímným přátelským podáním ruky.

O nezbytném přátelství mezi Berlínem a Paříží píše pro Courrier international Clemens Wergin, v jehož článku se můžeme dočíst, že i když se jejich politiky rozcházejí, pro upevnění přátelství a zejména kvůli historickým okolnostem, které se udály po druhé světové válce a na počátku evropské integrace, si tito dva politici udržují profesionální vstřícný vztah nezbytný pro obě země. Spolupráce s Francií byla pro Německo klíčová a sama Francie v ní viděla svůj vlastní prospěch, zejména ve spojenectví s Německem proti Spojeným státům americkým. V článku se objevuje nejen zkrácený náhled do historie evropské spolupráce, ale i nastíněný směr německo-francouzské evropské politiky. Německo dříve hledalo rovnováhu mezi silami USA, Velké Británie a na druhé straně spoluprací s Francií, která byla více orientována na Evropu. Ovšem politika Merkelové a Sarkozyho se nesoustředila pouze na řešení krize eura, ale Sarkozy byl politikem nejvíce transatlantickým, kterého kdy Francie měla a který nestavěl Německo do pozice spojence proti Londýnu a Washingtonu. Současná Hollandova politika zřejmě donutí Angelu Merkelovou ke změně strategie a evropských politických ambicí, které narážejí na to, že státy nebudou chtít podporovat sílící integraci pod záštitou Německa. To se bude muset smířit s tím, že nedojde k dalšímu rozšiřování evropských struktur. V závěru článku autor uvádí, že tato vzdálenost mezi Paříží a Berlínem může přinést i pozitivní důsledky, že může být i lepší mít Evropu bez skandinávského členství a Velkou Británii nabídnou světu, ne jen Evropě[1].

Důležitost historickým determinantům ohledně německé evropské politiky přisuzuje i další článek na internetovém serveru Courrieru international od autora Georga Hoffmana-Ostenhofa, který dělal rozhovor s bývalým členem Bundesbanky Thilem Sarrazim. Rozhovor se týká zejména historické odpovědnosti a dluhu vůči Evropě a Sarrazim dodává, že: „německý historický dluh by se ale neměl přeměnit do hory dluhů finančních“. Sarrazim je ovšem napadán liberálem Patrickem Döringem, že dává historické okolnosti do absurdní souvislosti s měnovou politikou. Je jasné, že německá politika je tím vším poznamenána, také i jakousi nedůvěrou, která je zde stále přítomná možná až po budoucí generace. Veškerá integrace, financování projektů a ekonomicky slabých členských států je na jednu stranu v dlouhodobém strategickém německém zájmu, aby se nestalo zemí izolovanou. Ovšem politika Angely Merkelové, která je zastánkyní společné evropské fiskální politiky, naráží na odpůrce jak z německých řad, tak i ostatních států, kteří se cítí být pod „nadvládou“ Německa. Z těchto důvodů tak může naopak hrozit odtržení německé vlády, pokud Angela Merkelová bude nucena změnit svoji politiku[2].

Courrier international pokračuje v evropských tématech a nezapomíná ani v poslední době hojně skloňovaný evropský rozpočtový pakt, který se projednával na červnové schůzi v Bruselu. Stefan Reinecke ve svém článku potvrzuje, že Německo do této doby prosadilo na půdě EU téměř většinu svých požadavků či názorů, ale v otázce rozpočtového paktu jeho síla slábne a ani ve stanovení jistého stropu evropského dluhu nenachází podporu. Důvodem není levicové zaměření Françoise Hollanda, ale to, že je Berlín neústupný a hrozí tím, že nepomůže Španělsku ani Itálii. V Bruselu je ale Merkelová spíše sama proti většině. Vždy se kancléřka navrátila ke své ekonomické pomoci zemím potýkajících se s krizí, nyní je to ale poprvé, kdy upřednostňuje nepružné a nepragmatické jednání. Jediným důsledkem toho všeho by byla zkáza eura[3].

Internetový server levicového deníku Le Monde se Evropské unii a tématům s ní souvisejícím velmi věnuje. Mimo jiné píše o červnovému summitu, kde se německo-francouzské jednání nedočkalo konsenzu a kdy poprvé po dvanácti letech tak nebyl nastolen společný program summitu. Článek tematicky navazuje na Courrier international a dodává, že Hollande je zastáncem euro-dluhopisů, sdílení společného evropského dluhu a využití evropských fondů na urychlení realizace velkých projektů. Merkelová je pro určení výše státních dluhů, která by se nesměla překročit, a pro zásahy do trhu práce pro zlepšení konkurenceschopnosti jednotlivých zemí. Kancléřka navíc tvrdě argumentovala o nedůvěře mezi účastníky summitu či o nutnosti přísnější kontroly fiskálních rozpočtů[4].

Autoři článku v deníku Le Monde Stefan Collignon, Nelly Morisot a Gabriel Richard-Molard rozebírají, proč má prezident Hollande dle nich historickou šanci změnit Evropu. Nastiňují fakt, že Německo nastolilo model ekonomiky, který byl přebírán jinými zeměmi nebo byl alespoň tím, který byl prosperující a měl dávat příklad ostatním. Hollandova prezidentská kampaň nabídla jiný druh ekonomiky. Nutno podotknout, že Francie je nedílnou součástí Evropy, kde je velmi patrný německý vliv dotýkající se všech evropských zemí. Ovšem tyto země jsou zainteresované do nové levicové francouzské politiky a podporují myšlenku paktu stability a růstu. Další výhodou pro Françoise Hollanda je i to, že pochopil nutnost nastolení rovnováhy moci pro mocenský souboj, na čemž ztroskotal jeho předchůdce. S ohledem na federální volby v Německu musí kancléřka Merkelová přehodnotit své politické a sociální priority, aby zabránila debaklu v roce 2013. Tato příležitost je vhodná pro Françoise Hollanda, aby stanovil nástroje pro budoucí francouzsko-německou spolupráci a to i vzhledem k tomu, že se blíží padesáté výročí Elysejské smlouvy v roce 2013 a je třeba začít připravovat úpravu smluvních podmínek[5].

Le Parisien a Libération se na svých internetových serverech zabývají především již zmíněným rozpočtovým paktem a případnou změnou francouzské ústavy kvůli jeho ratifikaci. Francouzská Ústavní rada by měla vydat usnesení do jednoho měsíce, avšak již nyní se domnívá, že by změna ústavy byla nevyhnutelná a až poté by bylo umožněno pakt ratifikovat. Zaznívají ale i hlasy, že by se mělo o ratifikaci vyhlásit referendum[6].

Pravicový internetový server deníku Le Figaro se krátkým příspěvkem navíc okrajově zmiňuje o čínské podpoře v krizi eurozóny, která vyplývá ze strategické spolupráce a jednání mezi Čínou a EU. Čína shledává poslední evropský summit jako: „důkaz odhodlání Evropy k řešení otázek týkajících se státního dluhu členských zemí EU“[7].

Jednání mezi hlavami Německa a Francie se možná ještě nyní, krátce po francouzských volbách, snaží udržet přátelskou atmosféru, která spíše těží z pozůstatků silné a vlivné politické kooperace kancléřky Merkelové a bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho. Je zjevné, že se tito dva evropští lídři rozcházejí v budoucích představách o směřování integrace. Nyní se jedná o otázkách rozpočtové odpovědnosti členských států EU. Další jednání ukážou, zda německá strana bude muset změnit politickou strategii, či krize eurozóny nabere nový radikální směr. Otázkou zůstává, zda se nepříliš vlídná spolupráce Berlína a Paříže udrží pohromadě díky historickým událostem nebo nebude mít sama o sobě dopad na další vývoj evropské integrace či posilování supranacionálních tendencí evropských struktur.  

Zdroje:

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Odpovědná korektorka: Bc. Jana Nováková

Titulní obrázek převzat z: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2012/may/14/hollande-merkel-dont-expect-new-dawn


[1] Wergin, Clemens:2012. Délicate et nécessaire amitié franco-allemande.Courrier international.9.7.2012, dostupné na: http://www.courrierinternational.com/article/2012/07/09/delicate-et-necessaire-amitie-franco-allemande, 14.7.2012.

[2] Hoffmann-Ostenhof, Georg: 2012. L´Allemagne ne doit pas oublier sa dette avers l´Europe. Courrier international.7.6.2012, dostupné na: http://www.courrierinternational.com/article/2012/06/07/l-allemagne-ne-doit-pas-oublier-sa-dette-envers-l-europe, 15.7.2012.

[3]  Reinecke, Stefan:2012.Dommage, Merkel joue la dure!. Courrier international. 28.6.2012, dostupné na: http://www.courrierinternational.com/article/2012/06/28/dommage-merkel-joue-la-dure, 15.7.2012.

[4]  Le Monde. 2012. "Médiocrité", "Formules simplistes"... Echanges tendus entre Paris et Berlin. 15.6.2012, dostupné na:http://www.lemonde.fr/politique/article/2012/06/15/mediocrite-formules-simplistes-echanges-tendus-entre-paris-et-berlin_1718991_823448.html, 14.7.2012.

[5]  Collignon, Stefan, Morisot, Nelly, Richard-Molard, Gabriel:2012.France-Allemagne: pourquoi François Hollande a une chance historique de changer l´Europe. Le Monde.31.5.2012, dostupné na: http://www.lemonde.fr/idees/article/2012/05/31/france-allemagne-pourquoi-francois-hollande-a-une-chance-historique-de-changer-l-europe_1709783_3232.html, 14.7.2012.

[6] Le Parisien.2012. Traité budgétaire européen: Hollande saisit  le Conseil constitutionnel. 13.7.2012, dostupné na: http://www.leparisien.fr/politique/traite-budgetaire-europeen-hollande-saisit-le-conseil-constitutionnel-13-07-2012-2089142.php, 15.7.2012. La Libération. 2012. Le Conseil constitutionnel se penche  sur le traité budgétaire européen. 13.7.2012, dostupné na: http://www.liberation.fr/politiques/2012/07/13/le-conseil-constitutionnel-se-penche-sur-le-traite-budgetaire-europeen_833179, 15.7.2012.

[7] Le Figaro. 2012.Zone euro: la Chine réaffirmeson soutien.10.7.2012, dostupné na: http://www.lefigaro.fr/flash-eco/2012/07/10/97002-20120710FILWWW00297-zone-eurola-chine-reaffirme-son-soutien.php, 15.7.2012.

Jak citovat tento text?

Pelikánová, Eva. Společenské podání ruky, ale nesouhlas přetrvává. Hollande a Merkelová (ne)hledají společnou evropskou strategii [online]. E-polis.cz, 19. červenec 2012. [cit. 2024-03-28]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/spolecenske-podani-ruky-ale-nesouhlas-pretrvava-hollande-a-merkelova-nehledaji-spolecnou-evropskou-strategii.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!