Společenskovědní časopis

Navigace: Hlavní stránka » Mezinárodní vztahy » Ze zahraničního dění

Současná vnitropolitická situace v Turecku

16. květen 2013 Nikola Klímová komentáře

Turecká republika je sekulárním státem s bohatou historií, která ho svazuje hned s několika světovými regiony. Z hlediska geografického leží na pomezí Blízkého východu, Evropy a Kavkazu. Z této geopoliticky výhodné polohy se dále odvíjí i aktivní zahraniční politika státu. Turecko se v 50. letech připojilo k NATO, čímž v období studené války stvrdilo svou náklonnost ke „starému kontinentu“ a především Spojeným státům, které představují jednoho z hlavních strategických spojenců země, což je patrné především v oblasti bezpečnostní spolupráce. Spojitost s Blízkým východem souvisí s dlouhou historií Osmanské říše, která se rozprostírala na většině území tohoto geopolitického regionu.

Současná vnitropolitická situace v Turecku

1 Úvod

Turecko bylo vyhlášeno v roce 1923 jakožto demokratický stát opírající se o sekulární základy, které jsou zakotveny i v samotné ústavě.[1] Tento fakt však nebrání tomu, aby se více než 90 % obyvatelstva hlásilo k islámskému náboženství (zejména sunnitské větvi)[2], které začíná za vlády současného premiéra Recepa Erdogana hrát stále významnější roli.

Dnešní Turecko se potýká s velmi složitou jak vnitrostátní, tak mezinárodní politickou situací. Turecká vláda nebyla až do současné doby schopná urovnat své vztahy s kurdskou menšinou, která obývá jihovýchodní část země. Sousední Sýrie se již přes dva roky zmítá v krvavé občanské válce, kde pomalu přestává být jasné, za co jednotlivé strany bojují a kdo je vůbec tvoří. Velkou neznámou jsou i vztahy Evropské unie a Turecka. Rozhovory
o možném přistoupení k evropské sedmadvacítce se po několikaleté stagnaci znovu roztočily a členské státy se tak opět rozdělily na příznivce a odpůrce vstupu Turecka do EU. Nespornou výhodou by mohla být jeho role v zajištění energetické bezpečnosti Evropské unie, neboť turecké území je klíčové pro stavbu tranzitních sítí ropy a plynu v oblasti Kaspického moře
(v budoucnu je plánováno propojení i s Perským zálivem). V tomto kontextu je pak třeba vysvětlovat i opětovné diplomatické sbližování Turecka s Izraelem, jejichž vztahy byly poškozeny po izraelském útoku na tureckou loď Mavi Marmara mířící do pásma Gazy. Izrael totiž nedávno začal těžit zemní plyn v nově objeveném ložisku Tamar (ložisko Leviathan bude zprovozněno zanedlouho), přičemž Turecko by bylo perfektním tranzitním partnerem směrem do Evropy.

Z výše nastíněných důvodů jsem toho názoru, že Turecko je stát s velkým rozvojovým potenciálem. Bude stále častěji promlouvat do mezinárodního dění a jeho svázání s Evropou je tímto více než žádoucí. Ačkoliv je pozice Turecka na mezinárodněpolitickém poli bezesporu ojedinělá, v práci se zaměříme na aktuální domácí politický vývoj, který může způsobit oslabení země v globálním měřítku. V první části si blíže představíme probíhající mírová jednání mezi tureckou vládou a představiteli kurdské etnické menšiny. Druhá část práce bude věnována přípravě nové ústavy a zběžně se dotkne vztahů mezi jednotlivými parlamentními stranami.

2 Turecko-kurdský mírový proces

Turecko-kurdský konflikt, který propukl na počátku 80. let, je bezesporu zásadním problémem dlouhodobě ohrožujícím vnitřní suverenitu turecké vlády. S přibývající lety násilí páchané jak Stranou kurdských pracujících (PKK), tak Istanbulem bez přestání eskalovalo
a vyžádalo si již přes 40 000 mrtvých. V minulosti již několikrát došlo k zastavení bojů
a mírovým jednáním, všechny pokusy však skončily neúspěšně, což vedlo k vyhlášení další „partyzánské“ války Turecku (Hess, 2013).

Začátek roku 2013 je v tomto ohledu významným mezníkem, neboť byly započaty nové rozhovory mezi uvězněným vůdcem PKK Abdullahem Öcalanem a vládnoucí Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP)[3]. Vyjednávání za zavřenými dveřmi na ostrově Imrali, kde je Öcalan vězněn, se okamžitě stalo předmětem mnohých diskuzí. Öcalan je držen v naprosté izolaci od roku 1999, což znamená, že není již zcela dobře seznámen s realitou za zdmi své vězeňské cely. Na druhou stranu není možné zpochybňovat Öcalanovu autoritu, která byla potvrzena i okamžitým uposlechnutím jeho přání, aby stovky kurdských aktivistů ukončily hladovku (Reynolds, 2013). Kontroverze pak vyvolalo i proniknutí transkripcí nahrávek z vyjednávání mezi poslanci BDP a Öcalanem na veřejnost. Podobný incident totiž zapříčinil
i konec předešlých mírových jednání, která probíhala v Oslu (Bozkurt, 2013a).

Dosavadní vyjednávání musela čelit poměrně významným překážkám
a mezinárodnímu nátlaku. PKK je vedena jako teroristická organizace, a to nejen v Turecku, ale také v USA, zemích EU, Kanadě, Austrálii či Velké Británii.[4] Současná turecká ústava navíc ustavuje, že turečtí občané, kteří byli obviněni z terorismu (což jsou fakticky všichni členové PKK) nemají právo být zvoleni do tureckého parlamentu.[5] Daleko větší emoce nicméně vzbuzuje Trestní zákoník a dezinterpretace jednotlivých paragrafů a článků, podle nichž jsou odsouzeni nepohodlní představitelé opozice, umělci či novináři. V únoru 2013 vydala nevládní organizace Amnesty International zprávu, kde kritizovala chabé snahy současné vlády o naplnění mezinárodních právních standardů. Z kritizovaných článků, které jsou aplikovatelné na členy PKK, jmenujme zejména diskutovaný článek 314, který kriminalizuje členství v teroristických organizacích. Uvedená definice terorismu je však příliš vágní
a právně nejednoznačná.[6]

Obnovený mírový proces začal výrazně hýbat i s rozhádanou tureckou politickou scénou. Na jedné straně stojí vládnoucí AKP, která usiluje o znovunastolení vnitřní suverenity a splynutí Turecka de facto a Turecka de iure. Výrazně nakloněna mírovým jednáním je
i prokurdská Strana pro mír a demokracii, která aktuální situaci považuje za důležitý odrazový můstek. Na opačném konci názorového spektra stojí dvě opoziční strany (CHP a MHP), pro něž je Öcalan symbolem teroru a vrahem desetitisíců nevinných civilistů. CHP dává snahu AKP o nastolení míru s Kurdy (těšící se podpoře velké části turecké veřejnosti) do kontextu s nastolením prezidentského režimu, který prosazuje vládnoucí AKP. Nacionalistická MHP naopak poukazuje na to, že současná vláda sama napomáhá k vytvoření samostatného Kurdistánu na území Turecka.[7]

Za poslední tři měsíce došlo v oblasti turecko-kurdských vztahů k výraznému posunu. Ještě na únorovém poradním zasedání vládní AKP v Istanbulu premiér Erdogan odmítal jakékoliv zastavení akcí tureckých ozbrojených sil, a to do té doby, než PKK oficiálně oznámí složení zbraní.[8] V reakci na to odeslal uvězněný Abdullah Öcalan tři dopisy vyzývající k zastavení bojů, opuštění tureckého území a spolupráci s vládou na vytvoření nové ústavy. Jednotlivé dopisy byly adresovány straně BDP, evropskému křídlu PKK a do severoiráckých základen PKK v pohoří Kandil.[9] Během oslav svátku Nevruz (oslavy příchodu jara) přečetli členové strany BDP Öcalanův dlouho očekávaný projev. Uvězněný vůdce PKK oficiálně vyhlásil ukončení bojů a složení zbraní. Zároveň vyzval členy PKK k pokračování diplomatických jednání s tureckou vládou a ke vzájemné spolupráci při budování demokratického a multikulturního Turecka. Öcalan připomněl historickou jednotu obou etnik, která během první světové války bojovala bok po boku proti společným nepřátelům (Hayatsever, 2013). Dle poslance strany BDP Sırrı Süreyya Öndera by mělo stažení kurdských jednotek z tureckého území začít výhledově za osm až deset dní, tedy na začátku května.[10]

Prozatím posledním významným krokem bylo ustanovení tzv. Komise moudrých, v níž zasedají intelektuálové a veřejně uznávané osobnosti. Jejím úkolem by mělo být vysvětlovat veřejnosti jednotlivé kroky v mírovém jednání mezi centrální vládou a PKK
a také přesvědčit obyvatelstvo o správnosti zmíněného procesu. Komise by se měla skládat z několika podskupin, které by měly v jednotlivých regionech země pořádat přednášky
a debaty pro veřejnost na téma turecko-kurdského mírového procesu.[11]

3 Tvorba nové ústavy

Turecko se v současné době řídí ústavou, která byla přijata v roce 1982 lidovým referendem během vojenské vlády mezi lety 1980‒1983.[12] Kritika ústavy byla v roce 2011 styčným bodem ve volební kampani všech politických stran, neboť parlamentní volby tématicky navazovaly na referendum konané v roce 2010, v němž občané schvalovali přijetí balíku ústavních dodatků.[13] Vítězná AKP prosazující celkovou změnu turecké ústavy nicméně nezískala potřebnou ústavní většinu a musela se tak soustředit na nalezení politických spojenců, kteří by byli ochotni nový ústavní návrh schválit. Poměrně logickým krokem bylo vytvoření Ústavní usmiřovací komise, v níž zasedají zástupci ze všech čtyř parlamentních stran. Původní plán na vytvoření nové ústavy byl rozdělen do čtyř hlavních fází:

fáze sběru a evaluace dat,
fáze samotného vytváření ústavních článků,
fáze veřejné diskuze,
fáze předložení ústavního návrhu tureckému parlamentu.[14]

Proces vytváření nové ústavy jde však daleko pomaleji, než se původně očekávalo. Ústavní návrh měl být zkompletován do konce roku 2012 a předložen k veřejné rozpravě
na počátku roku 2013. Poslední den v březnu pak měl Ústavní usmiřovací komisi vypršet její mandát. Bohužel se ukázalo, že jednotlivé politické strany se nejsou schopny dohodnout
na zásadních rysech nového ústavního pořádku země. Mandát Komise byl údajně neoficiálně prodloužen do 23. dubna.[15]

Nejostřejší spory uvnitř zmiňovaného orgánu se linou na ose parlamentní versus prezidentský režim. Zatímco se opoziční strany CHP a MHP snaží za každou cenu udržet parlamentní formu vlády, vládnoucí strana AKP naopak preferuje návrat k prezidencialismu. Zraky všech se tak upírají k prokurdské BDP, která je dle svých slov otevřená oběma variantám (Bozkurt, 2013b). Opoziční Republikánská lidová strana obviňuje premiéra Erdogana z pokusů o neúměrné posílení pravomocí výkonné složky moci. Poukazuje též
na všeobecně známý fakt, že se samotný Erdogan hodlá ucházet v příštích prezidentských volbách o prezidentský úřad (Tisdall, 2013). S názory opozice sympatizuje i šéf Benátské komise[16] Gianni Buquicchio, který tvrdí, že turecká historie není charakteristická dlouhodobou demokratickou tradicí. Znovunastolený prezidentský režim by měl nebezpečný potenciál zvrhnout se v autoritativní styl vlády (Küçükkoşum, 2013).

Do této doby vypracovala Ústavní usmiřovací komise přesně 125 ústavních článků. Pouze však na 30 z nich se byli schopní zástupci jednotlivých politických stran zcela shodnout. Projednávání zbylých 95 článků bylo odloženo kvůli přetrvávajícím neshodám (Bozkurt, 2013c). Budoucnost ústavy z pera Ústavní usmiřovací komise je z tohoto pohledu vysoce ohrožena. Vládnoucí AKP má tedy několik možností, jak se zachovat. Vzhledem k tomu, že uvězněný vůdce PKK Öcalan, podpořil zavedení prezidentského režimu v Turecku, by premiér Erdogan mohl najít věrné spojence v BDP. Ta se nebrání jakýmkoliv diskuzím o případných ústavních změnách. Na druhou stranu by AKP mohla využít současné popularity a pokusit se prosadit vlastní návrh ústavy bez oficiální podpory jakékoliv jiné politické strany. V každém případě je charakter nové ústavy významným ukazatelem budoucího politického směru, kterým se Turecko vydá.

4 Závěr

Současná vnitropolitická situace Turecka je více než složitá a pro vnější pozorovatele téměř až nepřehledná. Domácí politická scéna je rozdělena na nesmiřitelné tábory ve dvou klíčových otázkách, kterými jsou turecko-kurdský mírový proces a tvorba nové ústavy. Tento explicitní boj má pod sebou však ještě skrytou konfliktní linii vinoucí se okolo samotné osobnosti současného premiéra. Erdogan se snaží vystupovat jako demokraticky smýšlející, otevřený, kultivovaný a globálně laděný politik, který chce vrátit své zemi její zašlý lesk a slávu. Nutno podotknout, že v současné době se mu to poměrně dobře daří. Evropská unie znovuotevřela přístupové rozhovory s Tureckem s vědomím, že jeho ekonomický potenciál není možné nadále přehlížet. Pokud by však EU o turecké členství neprojevila zájem, je ochoten vést zemi zcela autonomním směrem[17]. Turecko jakožto pomyslný most mezi Evropou a Blízkým východem se čím dál více angažuje v mezinárodní politice, kdy se snaží překlenout hodnotové a kulturní rozdíly mezi oběma regiony. Zatímco Evropa tuto snahu víceméně vítá, země na Blízkém východě toto potěšení nesdílí. Turecké pokusy o dobytí statutu regionální mocnosti naráží na odpor mnoha historicky vůdčích států, jako jsou Egypt, Irák, Sýrie či Írán.

Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová

Odpovědná korektorka: Tereza Špuláková

Titulní obrázek převzat z: www.wikipedia.cz (Captain Blood, licence http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs )

5 Seznam zdrojů a literatury

Amnesty International. Amnesty on new judicial package: Time to Deliver ( http://humanrightsturkey.org/2013/02/24/amnesty-on-new-judicial-package-time-to-deliver/, 16. 4. 2013).

Bozkurt, Göksel (2013a). Leak of Imrail record sparks controversy over its source. Hürriyet Daily News. 28. 2. 2013 ( http://www.hurriyetdailynews.com/leak-of-imrali-record-sparks-controversy-over-its-source.aspx?pageID=238&nid=42104, 15. 3. 2013).

Bozkurt, Göksel (2013b). Does BDP favor presidential system? Hürriyet Daily News.
4. 3. 2013 ( http://www.hurriyetdailynews.com/does-bdp-favor-presidential-system.aspx ?
pageID=238&nID=42255&NewsCatID=342, 9. 3. 2013).

Bozkurt, Göksel (2013c). Constitution commission to come to end? Hürriyet Daily News.
1. 4. 2013 ( http://www.hurriyetdailynews.com/constitution-commission-to-come-to-end.aspx ?
pageID=238&nID=43987&NewsCatID=342, 6. 4. 2013).

CIA – The World Factbook. Turkey ( https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html, 15. 3. 2013).

Constitution Making. Turkey Readying New Constitution ( http://www.comparative
constitutions.org/2012/03/turkey-readying-new-constitution.html 8. 3. 2013).

Constitutional Court of the Republic of Turkey. The Constitution of the Republic of Turkey ( http://www.anayasa.gov.tr/images/loaded/pdf_dosyalari/THE_CONSTITUTION_OF_THE_REPUBLIC_OF_TURKEY.pdf, 16. 4. 2013).

Hess, Jake (2013). Turkey´s PKK Talks. Foreign Policy – The Middle East Channel.
8. 1. 2013 ( http://mideast.foreignpolicy.com/posts/2013/01/08/turkeys_kurdish_opening,
16. 4. 2013).

Hürriyet Daily News. Erdoğan slams US envoy’s remarks, saying 'Turkey is not
anybody's scapegoat' ( http://www.hurriyetdailynews.com/erdogan-slams-us-envoys-remarks-saying-turkey-is-not-anybodys-scapegoat.aspx?pageID=238&nID=40786&NewsCatID=338, 28. 2. 2013).

Hürriyet Daily News. Öcalan calls on PKK militants to leave Turkey by August ( http://www.hurriyetdailynews.com/ocalan-calls-on-pkk-militants-to-leave-turkey-by-august.
aspx?pageID=238&nID=42001&NewsCatID=338, 8. 3. 2013).

Hürriyet Daily News. Parties to submit 'own charter drafts April 5' ( http://www.hurriyetdailynews.com/parties-to-submit-own-charter-drafts-april-5.aspx?pageID
=238&nID=44015&NewsCatID=338, 1. 4. 2013).

Hürriyet Daily News. PKK withdrawal to start in eight to 10 days: BDP deputy Önder ( http://www.hurriyetdailynews.com/pkk-withdrawal-to-start-in-eight-to-10-days-bdp-deputy-onder.aspx?pageID=238&nID=45294&NewsCatID=338, 22. 4. 2013).

Küçükkoşum, Sevil (2013). Turkey's democracy not up to strong presidency: Venice Commission head. Hürriyet Daily News. 16. 2. 2013 ( http://www.hurriyetdailynews.com/
turkeys-democracy-not-up-to-strong-presidency-venice-commission-head-.aspx?pageID=
238&nID=41239&NewsCatID=338, 17. 2. 2013).

Library of Congress. Turkey: Constitutional Reform Underway ( http://www.loc.gov/lawweb/
servlet/lloc_news?disp3_l205403275_text, 18. 3. 2013).

National Consortium for the Study of Terrorism and Responses to Terrorism. Kurdistan Worker´s Party (PKK) ( http://www.start.umd.edu/start/data_collections/tops/terrorist _
organization_profile.asp?id=63, 7. 4. 2013).

OSCE. Republic of Turkey – Parliamentary Elections 12 June 2011 ( http://www.osce.org/
odihr/elections/76837, 8. 3. 2013).

Parties and Elections in Europe. Turkey ( http://www.parties-and-elections.eu/turkey.html,
28. 2. 2013).

Reynolds, James (2013). Abdullah Ocalan: A bridge between Kuds and Turks? BBC News.
4. 2. 2013 ( http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-21314776, 28. 2. 2013).

Tisdall, Simon (2013). Turkish opposition leader condemns 'dictator' Erdogan. Guardian.
15. 2. 2013 ( http://www.guardian.co.uk/world/2013/feb/15/turkish-opposition-leader-dictator-erdogan, 16. 2. 2013).

Today´s Zaman. It is time for peace, not reckoning, PM says at first meeting with wise men ( http://www.todayszaman.com/news-311693-it-is-time-for-peace-not-reckoning-pm-says-at-first-meeting-with-wise-men.html, 10. 4. 2013).

Today´s Zaman. Opposition remains critical of latest step in peace process ( http://www.todayszaman.com/news-310378-opposition-remains-critical-of-latest-step-in -
peace-process.html 26. 3. 2013).

[1] Constitutional Court of the Republic of Turkey. The Constitution of the Republic of Turkey ( http://www.anayasa.gov.tr/images/loaded/pdf_dosyalari/THE_CONSTITUTION_OF_THE_REPUBLIC_O F_TURKEY.pdf, 16. 4. 2013).

[2] CIA – The World Factbook. Turkey (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/
geos/tu.html 15. 3. 2013).

[3] Poslední parlamentní volby proběhly v roce 2011. Vzhledem k 10 % volební klauzuli jsou v parlamentu zastoupeny jen čtyři politické strany. Vítězná Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), z níž pochází současný premiér Recep Erdogan, získala bezmála 50 % hlasů a obsadila tak 327 mandátů z celkových 550. Dalšími stranami v parlamentu jsou Republikánská lidová strana (CHP) se 135 mandáty, nacionalistická Strana národního hnutí (MHP) s 53 mandáty a prokurdská Strana pro mír a demokracii (BDP) s 35 mandáty (Parties and Elections in Europe. Turkey ( http://www.parties-and-elections.eu/turkey.html, 28. 2. 2013)).

[4] National Consortium for the Study of Terrorism and Responses to Terrorism. Kurdistan Worker´s Party (PKK) ( http://www.start.umd.edu/start/data_collections/tops/terrorist_organization_profile.asp?id=63,
7. 4. 2013).

[5] Constitutional Court of the Republic of Turkey. The Constitution of the Republic of Turkey ( http://www.anayasa.gov.tr/images/loaded/pdf_dosyalari/THE_CONSTITUTION_OF_THE_REPUBLIC_O F_TURKEY.pdf, 16. 4. 2013).

[6] Amnesty International. Amnesty on new judicial package: Time to Deliver ( http://humanrightsturkey.org/
2013/02/24/amnesty-on-new-judicial-package-time-to-deliver/, 16. 4. 2013).

[7] Today´s Zaman. Opposition remains critical of latest step in peace process ( http://www.todayszaman.com/
news-310378-opposition-remains-critical-of-latest-step-in-peace-process.html 26. 3. 2013).

[8] Hürriyet Daily News. Erdoğan slams US envoy’s remarks, saying 'Turkey is not anybody's scapegoat' http://www.hurriyetdailynews.com/erdogan-slams-us-envoys-remarks-saying-turkey-is-not-anybodys- scapegoat.aspx?pageID=238&nID=40786&NewsCatID=338, 28. 2. 2013).

[9] Hürriyet Daily News. Öcalan calls on PKK militants to leave Turkey by August ( http://www.hurriyet
dailynews.com/ocalan-calls-on-pkk-militants-to-leave-turkey-by-august.aspx?pageID=238&nID=42001&
NewsCatID=338, 8. 3. 2013).

[10] Hürriyet Daily News. PKK withdrawal to start in eight to 10 days: BDP deputy Önder ( http://www.hurriyetdailynews.com/pkk-withdrawal-to-start-in-eight-to-10-days-bdp-deputy-onder.aspx ?
pageID=238&nID=45294&NewsCatID=338, 22. 4. 2013).

[11] Today´s Zaman. It is time for peace, not reckoning, PM says at first meeting with wise men ( http://www.todayszaman.com/news-311693-it-is-time-for-peace-not-reckoning-pm-says-at-first-meeting - with-wise-men.html 10. 4. 2013).

[12] Constitution Making. Turkey Readying New Constitution ( http://www.comparativeconstitutions.org/2012/
03/turkey-readying-new-constitution.html 8. 3. 2013).

[13] OSCE. Republic of Turkey – Parliamentary Elections 12 June 2011 ( http://www.osce.org/odihr/elections/
76837, 8. 3. 2013).

[14] Library of Congress. Turkey: Constitutional Reform Underway ( http://www.loc.gov/lawweb/servlet/
lloc_news?disp3_l205403275_text, 18. 3. 2013).

[15] Hürriyet Daily News. Parties to submit 'own charter drafts April 5' ( http://www.hurriyetdailynews.
com/parties-to-submit-own-charter-drafts-april-5.aspx?pageID=238&nID=44015&NewsCatID=338,
1. 4. 2013).

[16] Expertní orgán Rady Evropy.

[17] S tím souvisí i opakovaná prohlášení premiéra Erdogana, který zdůraznil, že na přijetí do EU bude jeho země čekat pouze do roku 2023. V tomto roce bude Turecko slavit 100. výročí svého založení.

Jak citovat tento text?

Klímová, Nikola. Současná vnitropolitická situace v Turecku [online]. E-polis.cz, 16. květen 2013. [cit. 2024-12-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/soucasna-vnitropoliticka-situace-v-turecku.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Nikola Klímová

Šéfredaktorka zabývající se především oblastí mezinárodních vztahů, zahraniční politiky a mezinárodního práva. V e-Polis začínala v rubrice Ze zahraničního dění.

[Nahoru ↑]