Samuel Phillips Huntington - zemřel politolog provokatér

 16. leden 2009  Pavel P. Kopecký  komentáře

Na sklonku minulého roku skonal Samuel Huntington (narozen 1927 v Novém Yorku). Nejznámější z pomyslné „Svaté trojice“, tj. ve světě nejproslulejších amerických politologů, skonal na Štědrý den 2008. A jistě není náhodou, že zbytek pomyslné triády učenců tvoří postavy, jež jsou či byly vůči emeritnímu harvardskému profesoru ve vztahu učitel – žák. Prvním z nich je Francis Fukuyama, o kterém se ještě dále zmíníme, a druhým Fareed Zakaria, šéfredaktor Newsweeku, jemuž v našem prostředí vyšla před asi čtyřmi lety kniha „Budoucnost svobody“.

Samuel Phillips Huntington - zemřel politolog provokatérSamuel Phillips Huntington - zemřel politolog provokatér

Na sklonku minulého roku skonal Samuel Huntington (narozen 1927 v Novém Yorku). Nejznámější z pomyslné „Svaté trojice“, tj. ve světě nejproslulejších amerických politologů, skonal na Štědrý den 2008. A jistě není náhodou, že zbytek pomyslné triády učenců tvoří postavy, jež jsou či byly vůči emeritnímu harvardskému profesoru ve vztahu učitel – žák. Prvním z nich je Francis Fukuyama, o kterém se ještě dále zmíníme, a druhým Fareed Zakaria, šéfredaktor Newsweeku, jemuž v našem prostředí vyšla před asi čtyřmi lety kniha „Budoucnost svobody“.

Ač není na místě zaměňovat povědomí o autorech v oborových, zde sociálněvědních kruzích, s proslulostí v širokých vrstvách, ohledně „causy Huntington“ lze mluvit o skutečném přesahu hranic mezi státy (ba civilizacemi), vrstvami a obory. Minimálně v zahraniční politice pověstně nepacifistický konzervativní protestant, politický teoretik a zakladatel periodika „Foreign Policy“ po mnoho let úzce spolupracoval s představiteli Demokratické strany. Většinou s těmi v globálu méně úspěšnými, a to včetně prezidenta Jimmyho Cartera, jehož před veřejností zdiskreditoval zahraniční neúspěch v Íránu zmítaném od roku 1979 islámskou šiítskou revolucí.

Deset let po ní vyvrcholila celá série vleklých ekonomických, sociálních, ekologických i jiných obtíží Sovětského svazu a logicky též jeho satelitů, jimž se Gorbačov neúspěšně pokoušel čelit přestavbou a glásností, fakticky o dvacet let zpožděným Pražským jarem. Ashův „Rok zázraků“ přinesl pád Berlínské zdi, polosvobodné volby v Polsku, státní pohřeb Imre Nagye a v ČSSR sametovou revoluci, kteréžto objala doslova tsunami entuziasmu. Tehdy si málokdo uměl představit, že sami čeští protagonisté změn budou za nějaký ten rok hovořit s ironií, neřkuli sarkasmem o „plyšáku“ neboli „textilním převratu“. Nekritické nadšení tehdy zasahovalo politiku, vojenství i (mimostojící) vykladače. Profesor Huntington, jenž v padesátých letech vydal knihu „Voják a stát“ poněkud předjímající významný projev odstupujícího generála a prezidenta Eisenhowera o roli armády a vlivu vojenskoprůmyslového komplexu, byl asi daleko kritičtější než spolutvůrce ideologie „Konce dějin“. Samozřejmě, právě jeho odchovanec Francis Fukuyama přišel s diskuzním konstruktem inspirovaným patrně filozofem první poloviny 19. století, G. W. F. Hegelem.

Mnozí jej pochopili příliš doslovně, ale v jádru šlo teoretikovi japonského původu, jednomu ze „Samových dětí“, o představu konce konfrontací mezi vyspělými zeměmi a trvalého vítězství liberálního kapitalismu. Představu nahrazení ve dvacátém věku dominantních politických náboženství měl i jeho někdejší učitel. Ten prohlásil, že klíčovými pro budoucnost mezinárodních vztahů se stanou kulturní identity včetně tradiční religiozity. Je jinak známo, že například nejrůznější srůsty mezi věrami tradičními a sekularizovanými existovaly i v dobách největších úspěchů komunismu či nacionálního socialismu. Není navíc ani vyloučeno, že marxismus a jemu příbuzné světonázory či vědecká prizmata zažijí obnovu jakožto vedlejší produkt globální ekonomické krize.

Po úspěchu pilotní eseje (1993) o konfliktních liniích mezi civilizačními okruhy rozepsal Huntington svá vědecká proroctví do obsáhlé knižní práce, přičemž varoval před nástupem bojovného islámu, ale i růstem moci Číny nebo Indie. Obsáhlý spis zažil hlavně po 11. září 2001 planetární boom. Stal se takřka živým tvorem, o jehož DNA projevil zájem kdekterý inženýr moci. Včetně agresivních neokonzervativců ve Washingtonu, jimž posloužila jako jedna z ideologických opor při „vývozu demokracie“, což byla začasté maska starších energeticko–bezpečnostních projektů zacílených také proti tzv. rozvíjejícím se ekonomikám.

Bestseller „Střet civilizací“, jímž Huntington udělal díru do unipolárního světa, náležel do grafomanické bibliografie 17 knižních titulů a mnoha článků. V češtině vyšly tři výrazné práce odstartované ovšem úspěchem „The Clash of Civilisations“; problému nastolování a úpadku lidovlády se věnoval „Třetí vlnou“ a téma kulturního střetu aplikované na vnitrostátní poměry USA rozvíjel v materiálu vydaném u nás pod názvem „Kam kráčíš, Ameriko?“.

Posud patří aspoň v akademických kruzích „k dobrému tónu“ polemizovat se Samuelem Phillipsem Huntingtonem; jeho názory náleží do páteřní odborné literatury. Přestože se politologova díla chopila do jisté míry politická demagogie, zesnulého nezbavila vnitřně silné intelektuální provokativnosti, která jej řadí po bok moderních klasiků vyniknuvších za pohnutého dvacátého věku v USA: Hannah Arendtové, Zbigniewa Brzezinského či Erica Voegelina.

Článek vyšel dne 12. 1. 2009 v Literárních novinách.

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/photo/1022921

Jak citovat tento text?

P., Pavel. Samuel Phillips Huntington - zemřel politolog provokatér [online]. E-polis.cz, 16. leden 2009. [cit. 2025-02-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/samuel-phillips-huntington-zemrel-politolog-provokater.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.11 hvězdiček / Hodnoceno: 27x


Přidat komentář

Vložit komentář

Lama

pondělí, 22. únor 2010
07:17

"Politolog-provokatér"? Co je provokujícího na Political Development and Political Decay, Political Order in Changing Societies, The Third Wave: Democratization in the Late Twentieth Century etc. Podobných článků se po jeho smrti vyrojilo - v nichž není absolutně nic než jen o té jeho knize, kterou zná kdejaký blb. To je přirozené u nepolitologů, nikoli u politickýh vědců. V Čechách nikdo nenapsal o jeho přínosu do studia institucionalismu, tranzitologie, politické sociologie. Není to tak zajmavé jako opakovat již milionkrát vyřčené a absolutně v ničem nové argumenty pro a proti "Střetu". Je to k smíchu.


Napsal: Lama [Odpovědět]