Rozpad (zahrádkových) trpaslíků

28. duben 2009 Pavel P. Kopecký komentáře

Předčasné volby nejsou ještě ani pořádně v dohledu a vykonaly přitom mnohé... KDU-ČSL s hlasovacím nožem na krku se zmítá v poločasu rozpadu, což dokazuje nervózní prostořekost ministra financí v demisi a pokračující komika Vsetíňana Zlatoústého. Charakteristicky vždyjednotná, druhá nejstarší strana u nás se rozkližuje na – zjednodušeně řečeno – levici (lidovci) a pravici (křesťanští demokraté).

Rozpad (zahrádkových) trpaslíků

Dále od Hradu, dále se skví Zelení, kteří ve středovýchodní Evropě avantgardně zasedli v zákonodárném sboru. Pokročili za cenu unikátního posunu vpravo, což komentátoři s estetickým cítěním nazvali „barvením mořskou vodou“, do tyrkysova. Nečekaně dokázali nováčci ještě víc, recentně ve Sněmovně zasedá politické ochranářství přírody hned ve dvou vydáních: v edici SZ a Demokratické strany zelených. Vzplanul sektářský boj o to, kdo je pravý zelenáč čili předzvěst totálního pádu nejméně do beránkovsko-patočkovské neparlamentnosti.

Václav Havel dal svou podporou středové straně do třetice polibek smrti. Pokaždé vsadil stejně špatně. Předtím také na svatouškovské formace ODA či US-DEU, v jejichž čelech většinou trůnila druhá či třetí liga prohlašující se za vedení výběrových stran. Tito „vůdcové“ neobstávali v reálných politických zápasech, neboť své raison d´etre stavěli na nenávisti k rudému a/nebo modrému režimu. Hloupé je, že po pádu obou tragikomických partají, jejichž předáci se prohlašovali za filozofy nebo juristy, nebyla zdiskreditována svébytná ekologická myšlenka ve vysokých patrech politického činžáku, což se nyní bohužel děje.

Vypadá to, jako kdyby byly mladistvé špičky Zelených produktem špatné recyklace. Mocenskou kariéru neúnavného Bursíka – politického turisty – lze v letopisech České republiky zarámovat údobím od jedné přechodné vlády po druhou exekutivu letní. Přitom rodinný tandem Kateřiny „Biomasy“ Jacques působil zpočátku velmi ladně: jako padouch Zahradník v bláznivé veselohře „Adéla ještě nevečeřela“, jejž za kořistí do oblak vynesl rychle se pnoucí stonek, rostla, ba šplhala po tonfě zasahujícího policisty… Voličstvo spolklo svou pravidelnou dávku pravdoláskových emocí a telenovela běžela dál. Základem prezentace do třetice všeho zlého byla logicky a bezmála výhradně – práce s médii. Jenže všeho do času. Pod čoudícím kotlem Topolánkova kabinetu přitopilo svérázné duo biopalivem, když vyhlásilo hon na ze stáda zběhlou „samici hovězího skotu“. Dokázali to mimochodem lépe, než by to svedla „kotelnice“ Jílková. Ke spolutvořené čunkiádě, personálně propojené s historií malých parlamentních stran (!), tak přihodili proslulou „nejdražší krávu ve střední Evropě“. Politický katar v srdci Starého kontinentu dospěl, přestože mnozí aktéři byli vysloveně splachovací, k předčasným volbám. A pokud se nestane zázrak, doktor Bursík s tetou Kateřinou skončí při tlačenici do dolní komory i Evropského parlamentu obdobně krajskému klání.

Kde hledat poučení z nového krizového vývoje v zemi, straně a vládě? Nesporný úpadek demokratických principů nezpůsobili dvacet let po Listopadu komunisté, nýbrž druhá generace revolucionářů, prostřednictvím „Síly, Kaťuško, síly“. Když se na české politické zahrádce napříště objeví nový kompost, mohl by být elektorát opatrnější. Alespoň projednou. Kdy to nastane, Čunkův a Kalouskův Bůh suď, leč nejspíše již s příští mrkví.

Jak citovat tento text?

P., Pavel. Rozpad (zahrádkových) trpaslíků [online]. E-polis.cz, 28. duben 2009. [cit. 2025-01-15]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/rozpad-zahradkovych-trpasliku.html>. ISSN 1801-1438.