Rozhovor s Erikem Taberym
26. říjen 2011 Petr Vrchota komentářeErik Tabery se narodil roku 1977. Do redakce Respektu vstoupil v roce 1997, tehdy ještě jako elév, a později se stal řadovým redaktorem. Jeho doménou je především domácí politická scéna, jíž pravidelně uštědřuje výstižnou a nemilosrdnou kritiku. Publikoval knihy Vládneme, nerušit – Opoziční smlouva a její dědictví, jež byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika, a Hledá se prezident – Zákulisí voleb hlavy státu. Za svůj novinářský přínos získal cenu Novinářská křepelka (2003) a Cenu Ferdinanda Peroutky (2008). Od roku 2009 je šéfredaktorem týdeníku Respekt.
Interview bylo pořízeno v rámci nedávné konference Forum 2000, která poprvé zavítala také do Plzně. V západočeské metropoli se uskutečnila veřejná debata na téma Korupce: jak proti ní efektivně bojovat, jejímž moderátorem byl Erik Tabery. Šéfredaktora týdeníku Respekt jsme se zeptali na několik otázek.
Letošní Forum 2000 nabídlo plejádu zajímavých hostů. V čem podle Vás tkví hlavní smysl tohoto projektu? Jaké poselství vysílá právě letošní ročník?
Nehledě na nějaké konkrétní téma, Fórum má obrovskou devízu v tom, že spojuje spoustu chytrých lidí z různých koutů nejen této země, ale i z celého světa, aby spolu mohli sdílet myšlenky. V českém prostoru je to naprosto výjimečné. Před čtrnácti dny jsem mluvil s polskými novináři a oni jako první věc, kterou nám závidí, zmiňovali právě Forum. Je to něco, co dělá naši zemi trochu zajímavější. Pro spoustu chytrých lidí ji dává na mapu, že mají možnost sem přijet nebo o tom slyší. Primárně vidím ten bonus v tom, že se sem sjedou lidé, kteří mohou debatovat, sdílet nějakou myšlenku. Je jedno, jestli je téma právní stát nebo vztah města a krajiny. V tomhle ohledu je to tedy pro mě dílčí věc.
Na Foru 2000 proběhla hlasitější výměna názorů mezi Peterem Eigenem a Laurentem Weillem o tom, jestli korupce musí být nezbytně škodlivá. Všeobecně se všichni shodujeme na tom, že má převážně negativní konotace. Může však být však za určitých okolností prospěšná pro většinovou společnost?
Jakoby do jisté míry je to pro mě až moc akademická otázka. Ve chvíli, kdy se korupce stává systémovým problémem, tak už neřešíte, jestli má nějaké pozitivní stránky. Tam to zasahuje stát v jeho samotném chodu. A zároveň berte v potaz důvěryhodnost, což je podle mě asi největší problém. Když někdo rozkrade peníze, tak se najdou jiné. Jakmile ale začne mít veřejnost pocit, že stát tu není pro ně, ale jenom proto, aby ho někdo soustavně rozkrádal, potom vznikají další a další problémy, které můžeme vidět dnes a denně. Z tohohle důvodu si myslím, že hledat na korupci něco pozitivního je trochu mimo mísu.
Tato myšlenka byla nadnesena právě v souvislosti s koncentračními tábory, tedy v extrémním případě života a smrti, kdy budete dělat vše, co bude ve vašich silách, abyste přežil.
To je právě otázka. Když si vezmete paměti lidí, kteří prošli těmito tábory, musíte si položit otázku. Jaký můžete dát úplatek? Určitě takový, k němuž jste se musel dostat nějakým zvláštním způsobem. A teď následuje otázka. Máte vy právo mít tu výhodu oproti ostatním? V teoretické rovině určitě ne. Když se potom ocitnete v té dané chvíli, vždycky jde hlavně o vlastní přežití, takže to už potom není debata. Vezme-li to však z teoretického hlediska, tak tam rozhodně neplatí.
Mladá generace vidí nekalé praktiky a korupční skandály na každém rohu, předražené veřejné zakázky a s tím související nechuť k politice jako takové. Myslíte si, že projekty typu Veřejnost proti korupci Karla Janečka mohou být dobrým prostředkem, jak mladým vštípit větší zájem o politiku a veřejný prostor?
Já myslím, že každá snaha v tomto ohledu, pokud je míněna vážně a pokud má ambici pomáhat boji s korupcí a nemá pomáhat někomu se zviditelnit (což se bohužel občas taky děje), má svůj význam. Je v tom možná jistý idealismus, ale já úplně nepatřím ke kritikům, kteří berou mladší generaci jako povrchnější. Moje zkušenost je taková, že ti lidé jsou sensitivnější, dokážou o tom přemýšlet. Nedokážu teď určit, jestli je to většina nebo menšina. Možná je to menšina. Když máte aktivní menšinu, tak dokáže strhnout tu většinu. Já jsem v tomto ohledu optimista. Jde o to, aby společnost dávala mladým lidem najevo, že o ně stojí, že jim naslouchá, že si jich váží. Já v mladých lidech vidím naopak šanci, než naopak.
Na jaře letošního roku přijela důstojnice americké armády do Čech učit zaměstnance státní správy, jak upozornit na korupční jednání, tzv. whistleblowing. Jak obtížné u nás bude prolomit hráz po dlouhých letech v nedemokratickém područí, aby Češi začali vnímat korupci jako kterýkoli jiný zločin?
Tady je třeba velmi obecné téma, kde může sehrát i roli veřejná debata v symbolické rodině. Společně musí dát jasně najevo, že když je svědkem nějakého špatného jednání, její povinností je s tím něco udělat. Máte situaci a jako novinář to vidím dennodenně, kdy nemůžete jít za šéfem a říct: ´Podívejte se, tady děláte chybu´. Máte jedinou možnost, sdělit, ať už třeba novináři nebo vyšetřovatelům, a upozornit je na to, co se děje špatně. Když použijeme výraz práskání, tak nejhorším způsobem práskání je anonym. Whistlebloweři většinou nejsou anonymy. Jsou to velmi často lidé, kteří hlídají Vaši identitu. Nazývat oznamování korupčních praktik jako práskání, což udělalo mnoho politiků v té kauze Michálek, to je naprosto fatální chyba. Chce to čas a přesvědčování.
Současná vláda Petra Nečase používá boj proti korupci jako časté zaklínadlo své vládní legitimity. Vidíte pozitivní kroky nebo alespoň náznaky, které vláda podnikla, aby neutíkaly peníze z veřejných zakázek?
To je možná složitější otázka, než se zdá. Popravdě řečeno já tu vůli vidím, což možná zní trochu překvapivě. V mnoha ohledech je však ta vůle slabá, nedůsledná. Často se nechají odradit nějakým dílčím problémem, nebo se svést nějakou chybnou tezí. Když se bavíte s politiky ve vládě, já jim věřím, že ji chtějí omezit. Myslím si, že tomu nepřikládají takovou důležitost. Mohu uvést příklad z neformální schůzky premiéra a novinářů, kde premiér několikrát v teorii zmínil, že nejlépe se korupce oslabí, pokud zmenšíte stát přerozdělováním. To se ovšem nikdy nestane, v tom je ta potíž. Já bych si přál hrozně moc věcí, ale musíte být realisti a rozhodovat podle toho, v jakém prostředí se pohybujeme. Takovéto řeči mi přijdou téměř jako drzost.
Máte na mysli ono populární rčení „zloděj křičí, chyťte zloděje“?
Ano. Prostě máme nějaké podmínky, oni to podceňují. Tam se projevuje ta odtrženost od veřejnosti. Aby jim došlo, že si kopou hrob. Bohužel z mého pohledu pozorovatele kopou hrob nám všem. Když se vrátím ke ztrátě důvěry v politiku, chuť se nějak angažovat, zajímat, chodit k volbám, to je špatně pro nás pro všechny. Společnost je potom náchylnější ke gaunerům, kteří dají laciné sliby, ale ve skutečnosti jsou pouhými populisty.
Jak moc oslabujete tuto zemi absence zákona o státní správě, jehož účinnost byla opětovně odložena?
Kdybyste se mě ptal třeba, jakou hierarchii důležitých kroků je třeba udělat, zákon o státní správě by byl úplně na prvních místech. Vychází nám z něj úplně všechno. Budete-li se bavit o veřejných zakázkách, tak například lidé, kteří o nich rozhodují, jsou často pod tlakem a poté logicky ustupují, neboť se bojí o svou existenci. Druhým příkladem je fakt, že se nám nevytváří státní správa s nějakou tradicí a zkušeností. Vezměte si třeba paměti Blaira a přečtete si jenom začátek. On tam vzpomíná, jak přišel do Downing Street a šéf jeho úřadu byl ve své funkci 30 let a je tam pořád. Tito lidé se nevyhazují, oni tam nejsou proto, aby sloužili nějakým partikulárním zájmům premiéra, ale aby sloužili té zemi. Toto mi tady chybí.
A co mě překvapuje, že proti zákonu o státní správě je primárně pravice. To je úplný nesmysl, protože státní správa je řád. To znamená, že pravice by jej naopak měla chtít. Když to vezmete do důsledku, tak by měl být skoro v čele jejich programu.
Veřejná zakázka na ohromný ekotendr, která byla vyčíslena přibližně na 25 miliard Kč, znepokojuje nejrůznější politické strany, nevládní organizace, které apelují na rozdělení zakázky na více částí, aby se soutěžilo. Přesto ministr financí Kalousek tvrdošíjně zastává názor jednoho tendru v hodnotě až dvojnásobné. Není toto jasný signál přihrání finančních prostředků pro dopředu domluvený finanční kartel?
Je to úplně ukázkové. Už je divné, že měsíc dopředu jsme psali, o jaké přesné částky půjde. Varující by mělo být, že Kalousek je zkušený politik, on ví, že potřebuje veřejné mínění na své straně. V tomhle ohledu on jde přes mrtvoly, přes veřejné mínění. Z toho je cítit, že tam musí být nějaký velmi osobní neprůhledný zájem.
Mimochodem dnešní vláda, byť má tak špatný kredit, ona zatím nerozhodla o nějaké větší zakázce, o nějaké větší skandálnější otázce. Všechny těžkosti, které se na ni valí, pochází ještě z vlády předchozí. Ekontendr může být velkou osudovou chybou.
Já předpokládám, že ji neudělají, protože Věci veřejné i ODS je proti, rovněž Schwarzenberg je mimochodem proti. Já jsem zvědavý, jak to udělají, ale předpokládám, že budou trochu opatrnější.
Jiří Paroubek opustil řady sociální demokracie a koketuje s národními socialisty nebo založením vlastní strany. Jaký vývoj lze podle Vás předpokládat?
Spousta lidí zejména z pravice ho podceňuje. On má zvláštní dar iritovat intelektuály. Ale tím samým darem okouzluje určitý okruh lidí. Pokud se podíváte na předvolební kampaň, kde lidé za ním chodí, klaní se před ním, jako by byl nějaký polobůh. On je schopný populista. Na druhou stranu nemůže nabídnout nic jiného než sociální demokracie. ČSSSD je tradiční a bohatší strana. Navíc Paroubek nemá nikoho, jako měl Kalousek Schwarzenberga, který byl tváří TOP09. Je tam řada aspektů, které mu mohou hrát do karet. Pokud bych měl dát jednoduchou odpověď, myslím, že skončí pod pěti procenty. Nebude mít dostatek peněz ani lidí. Pokud sociální demokracie neudělá nějakou velkou chybu v kampani, domnívám se, že nemá šanci.
Tedy, že ho čeká stejný osud jako třeba Zemanovce?
Ano. On má výhodu, že je oproti Sobotkovi rétor. Ale spíš si myslím, že neuspěje.
Připravovaný návrh zákona o přímé volbě prezidenta již ve sněmovně prošel prvním čtením? Myslíte si, že budou mít zákonodárci dostatečnou vůli a výdrž, aby onen návrh byl přijat a Češi si již v roce 2013 mohli zvolit hlavu státu přímo?
Nebudou, protože těch odstředivých sil je tam strašně moc. Prezident je velmi dobře obchodovatelná položka, což jsme viděli už nedávno. Pro Senát je navíc jeden z jeho hvězdných momentů, tak se nebude chtít zbavovat své pravomoci. Spíše budou mít tendenci hledat podobnou taktiku jako u imunity. To znamená, že jsem pro, ale pak hlasuji jinak.
Zase může nastat chvíle, kdy se objeví velký společenský problém. Politici budou mít pocit, že si budou muset zlepšit renomé. Nikdy to stoprocentně nemůžeme vědět. Při dnešním východisku ale myslím, že ne.
Chystá Respekt v nejbližší době nějaké novinky, na které se čtenáři mohou těšit?
My jsme udělali největší novinku, že jsme pronikli na iPAD. Mám radost, že ta aplikace je hodně chválená. Jsme první české médium, které se dostalo na Kindl. Teď se tedy soustředíme na hledání jiných cest ke čtenáři. Jinak podstata se nemění: ta snaha a ambice to dělat nejlíp, jak to jde.
Erik Tabery se narodil roku 1977. Do redakce Respektu vstoupil v roce 1997, tehdy ještě jako elév, a později se stal řadovým redaktorem. Jeho doménou je především domácí politická scéna, jíž pravidelně uštědřuje výstižnou a nemilosrdnou kritiku. Publikoval knihy Vládneme, nerušit – Opoziční smlouva a její dědictví, jež byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika, a Hledá se prezident – Zákulisí voleb hlavy státu. Za svůj novinářský přínos získal cenu Novinářská křepelka (2003) a Cenu Ferdinanda Peroutky (2008). Od roku 2009 je šéfredaktorem týdeníku Respekt.
Odpovědný redaktor: Jan Železný
Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sv%C4%9Bt_knihy_2009_-_Erik_Tabery.jpg
Jak citovat tento text?
Vrchota, Petr. Rozhovor s Erikem Taberym [online]. E-polis.cz, 26. říjen 2011. [cit. 2025-02-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/rozhovor-s-erikem-taberym.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Petr Vrchota
Šéfredaktor e-Polis. Navštěvoval všeobecné gymnázium v Třeboni. V současné době dokončuje bakalářské studium oboru Mezinárodní vztahy - Britská a americká studia na Západočeské univerzitě v Plzni. Absolvoval certifikovaný program Robinson-Martin Security Scholars Program na Prague Security Studies Institute. Do jeho hledáčku spadají především témata politiky a společnosti ve Spojených státech amerických a Latinské Americe. Zabývá se rovněž otázkami mezinárodní bezpečnosti a lidských práv. Mezi jeho záliby patří cestování, cyklistika, tenis, jazyky, hudba všech žánrů, občasné muzicírování na hudební nástroje a kvalitní knihy s dávkou napětí i faktu. V redakci e-Polis působí od října 2010.
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 3.75 hvězdiček / Hodnoceno: 4x
Vložit komentář
Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!