Reportáž z přednášky gen. Randáka na téma Korupce a klientelismus

21. únor 2013 Lucie Čavojská komentáře

20. února se na půdě Západočeské univerzity v Plzni konala přednáška gen. Karla Randáka na téma Korupce a klientelismus. Akce byla pořádána pod záštitou Akademického spolku studentů politických věd AS CPSSU v Plzni. I přes ne zcela hojnou účast si pořadatelé cenili návštěvníků jak z řad studentů, ale i veřejnosti. Úvodního slova se ujala moderátorka akce, která následně předala slovo svému hostovi. Jelikož byla akce pořádaná politologickým spolkem, svou úvodní řeč o korupci Karel Randák spojil s politickým prostředím.

Reportáž z přednášky gen. Randáka na téma Korupce a klientelismus

Dne 20. února se na půdě Západočeské univerzity v Plzni konala přednáška gen. Karla Randáka na téma Korupce a klientelismus. Akce byla pořádána pod záštitou Akademického spolku studentů politických věd AS CPSSU v Plzni.

I přes ne zcela hojnou účast si pořadatelé cenili návštěvníků jak z řad studentů, ale i veřejnosti. Úvodního slova se ujala moderátorka akce, která následně předala slovo svému hostovi. Jelikož byla akce pořádaná politologickým spolkem, svou úvodní řeč o korupci Karel Randák spojil s politickým prostředím. Poukázal na odlišné přístupy politiků ke korupci a také na to, že se jejich zájem o řešení korupce začíná objevovat hlavně před volbami a slouží tudíž jako poutač na voliče v podobě předvolebních slibů. Neopomněl přidat příklad Akce čisté ruce z doby opoziční smlouvy a konstatoval, že právě v této době se vytvořilo podhoubí pro následnou rozbujenou korupci v České republice. Randák nepochybuje, že politikům jde především o získání politických bodů, a to celkově svědčí o jejich ignoranci vůči hlubším řešením. Sám premiér Nečas však hájí současnou vládu tím, že proti korupci dělá dost, a tudíž již není potřeba dalších aktivit či činnosti občanských sdružení.

Korupce v českém prostředí tedy podle Randáka vzniká od 90. let. „Zákony z té doby nejsou špatné či nekvalitní, jen by je stačilo dodržovat a zavést určité mechanismy, jejichž prostřednictvím by se opravdu dodržovaly.“ Zde se nabízela otázka, kde podle něj nastal zlom, kdy se zákony přestaly brát v potaz a korupčníci se začali chovat nelegálně. Randák to zdůvodňuje tak, že se do politického prostoru podařilo začlenit i orgány činné v trestním řízení, což jsou policie, státní zastupitelství, a dokonce i soudy. „A jakmile situace dospěje do stádia, kdy z politické úrovně můžete ovlivňovat orgány činné v trestním řízení, je jasné, že to nepřinese nic dobrého.“ Vymahatelnost práva v České republice je tudíž mizivá, což dokonce dle slov Randáka potvrdila i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Je tedy alarmujícím a zdrcujícím faktem, že se v Čechách nelze dovolat žádné spravedlnosti kolem sjednávání veřejných zakázek, které jsou předražené a na nichž se podílejí firmy existující klidně i jen pár dní.

Podle gen. Karla Randáka tvoří základní stavební jednotku korupce politické strany, jež ovlivňují veškeré kontrolní mechanismy, jako je NKÚ či ÚOHS. „Na přední místa těchto úřadů jsou totiž úředníci jmenováni na základě rozhodnutí politických stran, a tudíž kontrola není nezávislá a ti lidé se tak stávají nepostižitelnými a dělají si, co chtějí. Hlavními viníky korupce jsou tedy jednoznačně současní politici.“

Po tomto obsáhlém úvodním příspěvku dal Karel Randák prostor pro diskuzi a dotazy z řad veřejnosti. Mezi prvními se v diskuzi vyskytla také otázka týkající se přímé volby prezidenta, v níž Randák neúspěšně kandidoval. Podle jeho slov není zklamaný z toho, že nenasbíral dostatek podpisů, ale hlavně z nezájmu veřejnosti k boji proti korupci. Díky kandidatuře ale získal spoustu zkušeností, a to například s financováním kampaní. „Aby byl totiž kandidát veřejně známý a na očích, potřebuje se objevovat na všech místech po celé republice a na to jsou potřeba billboardy a jiné reklamní předměty. Otázkou ale zůstává, kdo celou kampaň zaplatí a jak získat transparentní peníze.“ Poukázal na vítězného kandidáta Zemana, jenž není schopen doložit transparentnost svých účtů a na Jana Fischera, který kvůli kampani dokonce dluží peníze. Podle Randáka totiž Fischer přijímal peníze od lidí, kteří za to očekávali protislužbu. Bohužel ale v době, kdy bylo jisté, že Fischer nevyhraje, jemu přislíbení sponzoři se od něj odtáhli a Fischer jim dokonce ještě vrátil i zbytek peněz, které mu zůstaly na účtu. A právě zde byl porušen zákon. Ten totiž doporučuje odevzdat zbylé peníze z kampaně na charitu či podobné účely, ale je zakázáno finanční prostředky jakkoliv vracet původnímu majiteli, to je považováno za trestný čin. Randák prozradil, že jeho neutracené finance odešly do Fondu proti korupci. Financování prezidentských kampaní, to je tedy podle Randáka první slabina přímé volby prezidenta. Druhým problémem je fakt, že obyčejní řadoví občané se ve volbě rozhodují podle nepodstatných věcí, jako je například to, že Karel Schwarzenberg má řečovou vadu a jeho žena nemluví česky. Tyto maličkosti ale podle něj nesouvisí se státními záležitostmi. Je to jen zářný příklad úspěchu populismu.

Velmi podnětný byl i dotaz dalšího posluchače, jehož zajímalo, proč je například zákon o veřejných zakázkách tak složitý a tolikrát pozměňovaný. Karel Randák tuto problematiku demonstroval na příkladu Poslanecké sněmovny ČR. Její jednací řád je totiž natolik složitý, že nově příchozí poslanci nemají i několik měsíců šanci do něj proniknout. Poslanec je tedy jako jedinec ve sněmovně nevýznamný a podobně je tomu i v Senátu. „Tyto instituce jsou pro jedince jakýmsi strojem, který ho semele, proto nemám důvěru v opatření, jež navrhují poslanci. Jsem ovšem optimistický v nařízeních policie a soudů, které zavádějí jednoduchá opatření, jako je zavřít někoho, až zčerná.“ Až bude konečně fungovat tato jednoduchá metoda, lidé páchající korupci se začnou bát.

Na to respondent z publika reagoval, že nevěří tomu, že tito cyničtí jedinci dostanou někdy strach, protože takoví lidé už nemají strach z ničeho.

Randák ale oponoval: „Já jsem honil spoustu lidí po celém světě, našel jsem i Krejčíře. Dnes najdete každého, když chcete. A jakkoliv jsou tito lidé cyničtí, tak jediné, čeho se bojí, je ten kriminál. Krejčíř si na korupci postavil celou svou kariéru, zkorumpoval si dokonce i Seychely. Říkal tomu „model Opava“. Prošel si ale vazební věznicí a to byla pro něj otřesná zkušenost, a proto se nadále ukrývá.“ Podle Randáka tedy všichni lidé, kteří takto uvažují, se bojí vězení. A na tomto strachu je vystaveno chování a uvažování těchto lidí, viz případ Davida Ratha. „Poté, co jsou korupčníci odsouzeni, schválně proces zdržují, protože si jsou jistí, že pokud se jednou do vězení dostanou, je s nimi ámen.“ A právě zde podle Randáka veškerý cynismus končí. „Když dopadli Davida Ratha, celá ČSSD byla zelená strachy z toho, co na ně Rath prozradí. Ale jsem si jistý, že až David Rath jednou vyleze, bude z něj jiný člověk.“

Na otázku, co považuje za krok vpřed na cestě k vymýcení korupce, Randák odpověděl, že to bude stav, kdy bude policie fungovat v součinnosti se státním zastupitelstvím a justicí. A také, až bude možná nezávislá represe, jež se nejvíce zefektivní nalezením správných lidí, kteří se dosadí na správná místa. „Dokud se budou na jmenování podílet politici a jejich strany, tak se tam správný člověk dostane jen náhodou a to je například případ nejvyššího státního zástupce pana Pavla Zemana. Po jmenování do úřadu se zjistilo, že si Zeman nenechá do svého počínání mluvit od politiků. Pokud by tedy tato situace platila i v rámci policie, byl by to úspěch. „Je potřeba si o tom člověku zjistit více. Pak máte totiž záruku, že funkce nebude zneužita, a to já vidím jako cestu. Kdyby byl policejní prezident nestranný, nebyl bych dnes trestně stíhán.“

Další dotaz z publika zněl, jaké jsou potencionální budoucí hrozby týkající se korupce. „Nedokážu si představit další hrozby, když někdo dokáže ukrást celý vlak, když spadne most kvůli ukradené části, nebo se můžete zabít na silnici, kterou spravuje DPP.“ U pražského dopravního podniku se zastavil, aby informoval, že lidé, kteří v DPP pracovali, měli velmi hierarchický systém, který se skládal až ze sedmi stupňů podřízenosti. Až do posledního referenta byl podle Randáka celý DPP prorostlý korupčníky, kteří se formou vymáhání lístků od neplatičů podíleli na tunelování. Následně vysvětlil systém vymáhání, jež probíhá skrze advokátní kanceláře, které jsou placeny DPP za to, aby se těmito případy zabývaly přednostně.

Ostatní dotazy se týkaly například omezených pravomocí BIS či prezidentské amnestie. Na závěr padla příznačná otázka, jak se může řadový občan angažovat v boji proti korupci. Randák přiznal, že občan takových pravomocí kromě volebního práva moc nemá, nicméně má petiční právo či právo vyvolat referendum. Příkladem toho může být referendum vyvolané veřejností kolem výstavby radnice na Praze 7 či stavba obchodního centra v Plzni. „Lidé tímto způsobem očividně dokázali zastavit evidentní tunel v řádu milionů korun a politici jsou z toho nyní velmi šokovaní. Další možností občanské participace v boji proti korupci je zakládání neziskových organizací. Jejich problémem je ale jejich velký počet a vzájemná neshoda, čímž ztrácejí sílu,“ uzavřel debatu gen. Karel Randák.

Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová

Text neprošel jazykovou korekturou.

Fotogalerie spjatá s článkem: http://www.e-polis.cz/galerie/57-prednaska-na-tema-korupce-a-klientelismus.html

Jak citovat tento text?

Čavojská, Lucie. Reportáž z přednášky gen. Randáka na téma Korupce a klientelismus [online]. E-polis.cz, 21. únor 2013. [cit. 2024-09-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/reportaz-z-prednasky-gen-randaka-na-tema-korupce-a-klientelismus.html>. ISSN 1801-1438.