Reportáž z Konference o mezinárodní bezpečnosti (1. díl)

23. březen 2015 Anika Metelková komentáře

Letošní vlajkovou lodí byla pro Akademický spolek studentů politických věd v Plzni Konference o mezinárodní bezpečnosti. Největší akce tohoto roku proběhla 19. 3. 2015 v prostorách ZČU v Sedláčkově ulici.

Marek Štys (vpravo) z organizace Člověk v tísni při zahájení konference o Mezinárodní bezpečnosti.

Konference započala krátkým úvodním slovem vedoucího Katedry politologie a mezinárodních vztahů doktora Davida Šance, který projevil nadšení, že Akademický spolek tuto akci uspořádal nad rámec svých každodenních studijních povinností a ocenil i diváky, kteří si udělali čas a přišli se něco nového dozvědět.

BLOK HUMANITÁRNÍ POMOC

V prvním bloku zabývajícím se humanitární pomocí přednášel Marek Štys, vedoucí sekce pro humanitární programy a vnější vztahy organizace Člověk v tísni. Jeho prací u organizace je zajišťovat financování a celkové designování pomoci. Štys posluchačům například představil, na jaké typy se dělí katastrofy – přírodní a způsobené lidmi (resp. válkami a konflikty). Přírodní katastrofy pak dále dělí na náhlé (zemětřesení, tsunami,…) a na pomalu nastupující (například sucho). Tyto katastrofy, včetně těch způsobených lidmi, pak umožňují vznik chronických a komplexních krizí a rozpadu lokálních struktur v postižené oblasti.

Proto se Člověk v tísni snaží o jakousi rekonstrukci po katastrofě nejen v tom smyslu, že dochází k opravě materiálních věcí, ale je zde i snaha o navrácení původní životní úrovně. Všechny projekty obsahují také prvek prevence (např. pokud se vesnice zničí zaplavením, příště jí vypomohou, aby se vystavěla na nějaké platformě, aby nedošlo k opětovné katastrofě).

Největší program, který Člověk v tísni prováděl, byl v Sýrii pro uprchlíky. Dodávány byly potravinové balíčky, ale také potravinové kupóny, aby podpořili místní drobné živnostníky. Denní dávky jídla zde dostává přibližně 50 000 lidí (vč. zásobování místních pekáren moukou), přičemž tato pomoc musí být řízena z Turecka na dálku, protože není povolen legální vstup na Syrské území. Dalším projektem, který je dle Štysova názoru pro Člověka v tísni nejprofilovější, je humanitární pomoc na Ukrajině. Je zde přes 490 000 vnitřně přemístěných osob a do sousedních států uteklo přes půl milionu uprchlíků. V prvních šesti měsících konfliktu sem byla poskytnuta pomoc v celkové výši kolem 110 milionů korun.

Štys se zmínil i o dalších misích, na kterých kooperoval – jednalo se o Filipíny v roce 2013, kde byly nejvíce poškozeny kokosové plantáže na severu a právě lidé, co na nich pracovali, byli osloveni do tzv. programu "cash for work" a za odklízení trosek dostávali místní peníze, aby měli alespoň nějaký příjem, za který by přežili.

Pomoc při přírodních katastrofách a při konfliktech má odlišné charakteristiky. U přírodních katastrof je nutná okamžitá reakce, je snazší fundraising, zapojení příjemců pomoci je rozsáhlé, pro rekonstrukční fázi se využívají místní partneři a je zde možnost určité prevence dalších katastrof. Naproti tomu u konfliktů je přístup komplikovanější, musí se brát daleko větší bezpečnostní ohledy, je nutná humanitární advokacie a pomoc kopíruje politicko-vojenskou situaci. Avšak humanitární pomoc nemůže nabídnout žádné řešení konfliktu (na rozdíl od pomoci v případě přírodních katastrof).

Marek Štys pak zakončil svůj výstup několika humanitárními principy, které by měly dodržovat obě strany konfliktu: humanitární imperativ (pomoc nejpotřebnějším, neutralita (politická, vojenská i náboženská), nestrannost, nezávislost (na politických agendách). A pokud se bavíme o bezpečnosti, je dobré zmínit některé bezpečnostní opatření, která musí zaměstnanci Člověka v tísni dodržovat. Jsou jimi například: prevence rizik, analýza rizik, školení zaměstnanců, bezpečný transport, bezpečnost kanceláří, pracovní psychohygiena a nejdůležitějším prvkem je rozdrobit distribuční místa, aby nedošlo k příliš velké koncentraci lidí, co potřebují pomoc, na jednom místě. Mohli by se totiž stát snadným terčem útoku.

BLOK KONFLIKTY A ZBRANĚ BUDOUCNOSTI

Blok o konfliktech a zbraních budoucnosti započal Ondrej Rajkovič, absolvent Politologie v Hradci Králové, který od září 2009 přispívá na portál On War|On Peace a od roku 2013 působí také jako redaktor internetového magazínu Armádní noviny. Ve svém příspěvku se zaměřil na zbrojní systémy v konfliktech 21. století.

V první části prezentace zmínil, že v Asii a v Severní Africe jsou konflikty většinou motivovány ekonomicky, přičemž v Asii se jedná o globální úroveň a v Africe o regionální. Střední Východ se potýká spíše s ideologicky motivovanými konflikty a Východní Evropa se Střední Asií hlásí výskyt především konfliktů, které jsou zaměřené na změnu multipolárního statusu quo. Poté se host přenesl ve svém příspěvku ke konkrétním faktorům, které omezují a směrují vývoj vojenských technologií. Jde o ekonomickou sílu, technologickou a vědeckou základnu, geopolitické faktory, vnitropolitická stabilita a udržitelnost vývoje a nových vojenských systémů.

V případě trendů vývoje nákupů zbraní, akcentoval dilema států, zda nakoupit zbraně nové nebo zda je výhodnější modernizovat zbraně stávající. Z této části příspěvku vyplynul fakt, že některé země hledí při nákupu zbraní spíše na kvantitativní hledisko (Indie, Čína) a jiné státy zase na to kvalitativní (USA, Japonsko, Austrálie, Korea, Izrael).

Před samotným nákupem zbraní pak státy zvažují, zda bude nakoupený arsenál využitelný a jaké jsou jeho možnosti nasazení v praxi. Vývoj nových vojenských technologií šel v posledních letech v obrovské míře dopředu – šlo především o rozvoj v oblasti technologií systémů kontroly a velení pomocí: superpočítačů s umělou inteligencí, pokročilých systémů komunikace s nasazenými jednotkami a v rámci nich a v neposlední řadě pomocí nových systémů zpravodajské analýzy.

Petr Kalinič (vlevo) a Ondrej Rajkovič v rámci bloku věnovanému zbraním budoucnosti

Druhým vystupujícím v rámci bloku o budoucnosti zbraní byl Petr Kalinič, student doktorského studia oboru etnologie na Katedře antropologie FF ZČU. Zaměřuje se na studium současných i historických ozbrojených konfliktů, především na jejich taktickou, vojensko-politickou a geopolitickou dimenzi.

Prvním bodem jeho prezentace bylo vymezení aspektů postmoderních válek. Upozornil na fenomén válek bez pravidel, také na to, že je velmi těžké díky tomuto fenoménu určit, kde je ještě válka a kde už mír.

Aspektem postmoderní války je paralelní existence státních armád a speciálních jednotek, popřípadě soukromých subjektů. Právě vzrůstající fenomén soukromých „armád“ vedl k nárůstu teroristických skupin a k militarizaci civilistů. Existuje široká škála metod postmoderních válek. Jedná se o metody vojenské, diplomatické, ekonomické, informační a psychologické operace. Současnými příklady postmoderních válek můžou být ty, které se paralelně vedou v Libyi, Sýrii, Iráku a na Ukrajině.

Současné tendence ve vojenské organizaci jsou obsaženy nejen v nových doktrínách a v případných tlacích na elity státu, ale také v různých typech válčení. Jedněmi z takových typů jsou například swarming, open-source nebo network-centric. Využívají se principy nejen destrukce, ale i disrupce (snaha o rozklad systémů uvnitř napadaného státu/celku). Důležité jsou tedy především útoky na infrastrukturu (jak na vojenskou, tak na civilní). Na vojáky je vyvíjen daleko větší tlak ve smyslu výcviku, vedení a v technice.

Vznik ruského konceptu "hybridní války" vznikl již v roce 2012, když vyšel titul Význam vědy pro predikci. Toto dílo bylo reakcí na fenomén arabského jara (2010 – dosud) a došlo ke sloučení aspektů EBO, network-centric a swarming. Když bychom se blíže podívali na military swarming, jedná se o situaci, kdy si mnoho malých a prostorově rozptýlených jednotek mezi sebou vyměňuje informace a jsou velmi dobře koordinačně sladěny. Jsou pak mnohem lépe schopny vést trvalý manévrový ne/kontaktní boj. Absentuje tedy jakákoliv fronta, jednotky jsou obtížně detekovány a celkově se vede taktika decentralizace.

Technický rozměr budoucích válek by mohl vypadat například takto: byly by zde nové, modernizované a improvizované zbraně, náklady na jejich výrobu se budou snižovat, budou se rozvíjet senzory i jejich rušení, maskování. Dojde k rozvoji přesně naváděné munice, útoky budou selektivní, například pomocí energie (vyšší používání energetických zbraní jako lasery a elektromagnetické zbraně). Jednotlivci budou vylepšeni balistickou ochranou, exoskelety či budou používat různé stimulační drogy k vyššímu výkonu a lepší pozornosti.

Na závěr bloku o budoucnosti zbraní vystoupil armádní generál Jiří Šedivý, který v letech 1998–2002 zastával funkci náčelníka Generálního štábu Armády České republiky.

V současné době dle generála probíhá opuštění zbraní, systému a způsobů bojové činnosti poplatné době studené války – využívaly se zbraně masového použití, které byly relativně nepřesné. Palba se vedla optickými zaměřovači, nedokonalými počítači, existovaly zbraně plošného ničení a bylo zde hned několik nerealistických představ o použití jaderních zbraní jak na zemi, tak na moři (případně pod hladinou moří či v kosmickém prostoru). Oproti tomu máme dnes nové technologie, pro něž je zásadní použití výpočetní techniky, nových komunikačních technologií, nových materiálů, ale také moderních fyzikálních procesů.

Kam se bude ubírat válčení? Generál Šedivý předpokládá, že válka proti terorismu je minulá válka, protože i teroristé už chápou, že válka se nedá vyhrát jen terorem. Svět má tendenci k organizovaným bojovým strukturám (například ISIL, BoKo Haram,…). Vrací se však i hrozba dobře organizovaných armád, kterou můžeme vidět v Rusku, Iránu, Severní Koreji, Indii, Pákistánu či Číně.

Generál Šedivý se stejně jako předchozí panelista domnívá, že se budou využívat moderní technologie, a to nejen vojenské, ale duálního použití (spojovací technologie, satelitní snímkování a navigace, nanotechnologie, média, přepravní prostředky atd.). Zbraně tedy budou totálně digitalizovány, válčení se celkově odosobní (budou v popředí bezpilotní a bezosádkové technologie – což je i morální problém, protože zabíjet stisknutím tlačítka je daleko jednodušší, než v klasické válce.

Jak citovat tento text?

Metelková, Anika. Reportáž z Konference o mezinárodní bezpečnosti (1. díl) [online]. E-polis.cz, 23. březen 2015. [cit. 2025-03-17]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/reportaz-z-konference-o-mezinarodni-bezpecnosti-1-dil.html>. ISSN 1801-1438.