Relativita v politice
8. říjen 2008 David Khol komentářeBývalý prezident Václav Havel v nedávných Otázkách Václava Moravce ukázal, že je stále výraznou osobností s jasným názorem (opravdový homo politicus). Celý rozhovor ale ukázal na jeden zásadní problém – relativitu pohledů na svět, v tomto případě na konflikt mezi Ruskem a Gruzií, potažmo také odštěpeneckými republikami Abcházii a Jižní Osetií.
Bývalý prezident Václav Havel v nedávných Otázkách Václava Moravce ukázal, že je stále výraznou osobností s jasným názorem (opravdový homo politicus). Celý rozhovor ale ukázal na jeden zásadní problém – relativitu pohledů na svět, v tomto případě na konflikt mezi Ruskem a Gruzií, potažmo také odštěpeneckými republikami Abcházii a Jižní Osetií.
Václav Havel tento boj označuje jako válku mezi medvědem a trpaslíkem. On sám jako medvěda označuje obrovité Putinovské Rusko a jako malého trpaslíka Saakašviliho Gruzii. Ale je tomu skutečně tak? Jiní zase jako medvěda označují Gruzii, stát, který se díky poměrně masivnímu zbrojení (a vojenským dodávkám jak z USA, tak i z Řecka, Turecka a České republiky) stalo jedním z vojensky nejsilnějších států regionu. Trpaslíkem je pak nesrovnatelně menší a slabší Jižní Osetie mající pouhých cca 100 000 obyvatel a podobně velká nedaleká Abcházie.
Nadnesena byla otázka, kdo zaútočil jako první. Podle většiny pozorovatelů to byla gruzínská armáda! Málokdo si bohužel dnes již vzpomene na to, že plán znovu obsadit Jižní Osetii a Abcházii vyhlásil gruzínský prezident Saakašvili prakticky hned poté, co se stal prezidentem. Označil to tehdy dokonce za svůj hlavní úkol. Tehdy měl také pro své plány poměrně značnou podporu, ta však zásadně klesala poté, co se ukázalo, že tento úkol je nerealistický. Mnozí jasně poukazovali na to, že takovéto operace vyústí v otevřený konflikt s Ruskem. Mezi tyto kritiky se zařadil i tehdejší ministr obrany Okruašvili, který přitom byl vždy považován spíše za „jestřába“.
Celá válka byla prezentována jako dílo diktátora. Václav Havel za něj považuje ruského prezidenta Putina. Ostatně nedávno označil Rusko a Bělorusko za totality nového typu. Ale nemohl by za diktátora být označen i gruzínský prezident Saakašvili? Faktem je, že k moci se dostal státním převratem a nikoliv na základě demokratických voleb. Soustředil nebývalé množství moci, nezvyklé v demokratických státech. Jeho opozice je dosti nevybíravým způsobem potlačována, až to některým připomíná staré sovětské časy. Za jeho vlády natolik klesla gruzínská ekonomika, že dnes je Gruzie ekonomicky nejslabší ze všech bývalých sovětských republik, takže někteří zlí jazykové tvrdí, že jeho snaha znovu obsadit Abcházii a Jižní Osetii (ve které navíc byl nastartován docela slušný ekonomický růst) byla vedena především ekonomickými zájmy.
Často kladenou otázkou bylo také to, zda onen trpaslík udělal chybu. Nespornou chybou především abcházské vlády bylo to, že i po svém vyhlášení samostatnosti se málo snažila o své diplomatické uznání. Prohrála tak především mediální válku, ve které byla gruzínská prozápadní (a především proamerická) vláda mnohem úspěšnější. Chybou abcházské a jihoosetské vlády bylo i to, že až příliš spolupracovaly s vládou Podněsterské republiky, státu odtrhnuvšího se od Moldavska, který je mnohými mezinárodními organizacemi pokládán za stát stojící na ilegálním obchodu se zbraněmi.Vytvářely tak jakousi osu malých a neuznaných států místo toho, aby se pokoušely navázat standardní vztahy se státy celosvětového společenství.
Osobnost Václava Havla může vyvolat asociace s jinou osobností tohoto regionu, bývalým gruzínským prezidentem Zviadem Gamsachurdiou. Tento bývalý disident, filosof, demokrat po svém nástupu do úřadu udělal vůči Jižní Osetii a především Abcházii řadu kroků, které lze z dnešního pohledu považovat za problematické. Abcházcům nejprve, zřejmě v porevoluční euforii, slíbil samostatnost – a to v jejich historických hranicích.. Později byl naopak tvrdě proti uznání Abcházie. Poté, co jeho pozice zeslábla a bylo jasné, že v z prezidentského úřadu bude svržen, začal opět Abcházce podporovat a ti mu oplátkou poskytli politický azyl. Právě tato nejednotnost postojů vedla mnohé malé národy k nacionalismu a následně také touze po vlastním nezávislém státě.
Ať už situace v této oblasti dopadne jakkoliv, pro Evropskou unii z ní vyplývá jedno velké poučení. Evropská unie by měla jasně a konkrétně definovat hodnoty, na kterých stojí, které vyžaduje od svých potenciálních partnerů. Za nimi by si také měla jasně a pevně stát a to i bez ohledu na momentální zájmy.
Jak citovat tento text?
Khol, David. Relativita v politice [online]. E-polis.cz, 8. říjen 2008. [cit. 2025-02-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/relativita-v-politice.html>. ISSN 1801-1438.
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 3 hvězdiček / Hodnoceno: 2x
Vložit komentář
Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!