Reforma politického systému Bosny a Hercegoviny

 7. červen 2005  Martin Riegl   komentáře

O chybných krocích mezinárodního společenství v Bosně a Hercegovině a neschopnosti místních politických elit dovést zemi do euro-atlantických struktur toho bylo napsáno velmi mnoho, dalo by se říci až příliš mnoho. Nicméně deset let po Daytonu je třeba přejít od kritiky ke konkrétním návrhům jak situaci řešit. Cílem tohoto textu je přiblížit základní alternativy k současnému systému založenému na Daytonských dohodách a zhodnotit jejich klady a zápory. Je nutné si rovněž uvědomit, že se Bosna bude nadále potýkat se stále upadajícím zájmem mezinárodního společenství o tuto zemi a zejména se stále nižší ochotou poskytovat finanční pomoc.

O chybných krocích mezinárodního společenství v Bosně a Hercegovině a neschopnosti místních politických elit dovést zemi do euro-atlantických struktur toho bylo napsáno velmi mnoho, dalo by se říci až příliš mnoho. Nicméně deset let po Daytonu je třeba přejít od kritiky ke konkrétním návrhům jak situaci řešit. Cílem tohoto textu je přiblížit základní alternativy k současnému systému založenému na Daytonských dohodách a zhodnotit jejich klady a zápory. Je nutné si rovněž uvědomit, že se Bosna bude nadále potýkat se stále upadajícím zájmem mezinárodního společenství o tuto zemi a zejména se stále nižší ochotou poskytovat finanční pomoc.

Nicméně přivést Bosnu a Hercegovinu na nezvratnou cestu k plnohodnotné demokracii ( k čemuž jsou nezbytné reformy policie, hospodářství, zlepšit standardy demokracie, vymahatelnost práva atd.) je nezbytnou podmínkou pro stabilizaci západního Balkánu a jeho výhledové začlenění do euro-atlantických struktur jako celku. V opačném případě se země ocitnou v izolaci a jejich postavení bude nelehké.

Obrázek 1: ukazuje rostoucí izolaci zemí západního Balkánu v letech 1998 – 2006 v souvislosti s rozšiřováním EU[1].

Poměrně dlouhodobě kritizují současný politický systém analytici think-tanku sídlícího v Berlíně a Sarajevu – the European Stability Initiative, kteří upozorňují na rostoucí závislost bosenských politiků na mezinárodní asistenci při řešení domácích politických problémů. O tom, že nelze o Bosně hovořit jako o plnohodnotné demokracii hovořil i předseda projektu Daytonských mírových dohod Mr.Hitchner[2], který zmiňuje diskusi mezi lordem P.Ashdownem a právě ESI, která vytváří stále větší tlak na Ashdownovo odvolání. Hitchner zřetelně poukazuje na to, že je nezbytné přijmout nový ústavní text, který nahradí Daytonskou dohodu. Proces přijímání nové ústavy by logicky měl být iniciován úřadem Vysokého komisaře[3], nicméně nová ústava bude jen politickým nástrojem, který sám o sobě nemůže vyřešit veškeré problémy.

Přes stupňující se tlak rozličných nevládních organizací i mezinárodních představitelů na odstoupení současného Vysokého představitele P.Ashdowna[4], je nutné říci, že se množství věcí v Bosně podařilo rozhýbat ( reforma ministerstva obrany, vnitra, redukce armády atd.). Prvním velmi důležitým (vnějším) faktorem, který napomohl zlepšení politické situace byly bezpochyby pády autoritativních režimů v Chorvatsku a Srbsku snažící se Bosnu destabilizovat.

Na druhé straně rozhodně nelze tvrdit, že se daří zlepšovat ekonomické ukazatele: růst HDP není dostatečný, nedaří se snižovat nezaměstnanost, která je enormně vysoká a je hlavním problémem obyvatelstva napříč etniky, výdaje na státní správu jsou extrémně vysoké ( například veřejné výdaje na státní úrovni vzrostly na celostátní úrovni mezi léty 1998 – 2002 o 258 %, v roce 2000 P.Ashdown nařídil zdvojnásobení platů soudců v celé zemi). Veřejné výdaje se zdají na první pohled velmi nízké – celkové veřejné výdaje tvoří jen třetinu ročního rozpočtu Vídně, nicméně relativně jsou velmi vysoké[5]. Tato finanční politika „přeplácení“ ve veřejné sféře byla vedena snahou vytvořit silné a efektivní instituce, což bylo zcela logické. V současné době sice patří posty ve státní správě k nejlépe placeným v celé Bosně, ale ta si to bohužel ze svých zdrojů nemůže dovolit. Extrémně vysoké zůstávají také finanční toky pro armádu a výplaty veteránům a válečným invalidům, při jejichž vyplácení dochází ke zpoždění a jsou zdrojem napětí.

Nicméně obecným problémem je nedostatek informací o stavu obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že nebylo provedeno sčítání obyvatelstva, úřady pracují jen s nespolehlivými údaji což způsobuje problémy. Kvůli nedostatku relevantních informací se často a diametrálně liší údaje o počtu obyvatel, výši HDP či nezaměstnanosti, což vede k neschopnosti úřadů přijmout konkrétní kroky ke zlepšení situace.

Problémy však nejsou jen v ekonomické sféře, ale i v oblasti vnitřní bezpečnosti. Doposud se nepodařilo ustavit jednotnou policii zejména pro odpor zástupců Republiky Srbské, kteří soustavně blokují dlouho a velmi pečlivě připravovanou policejní reformu, která je naprosto nezbytná, protože policie není schopna vést elementární boj s organizovaným ani běžným zločinem. V předchozích měsících zahýbal Bosnou obrovský korupční skandál, ve kterém hrál jednu z hlavních rolí člen nejvyššího exekutivního orgánu – kolektivního prezidia Čovič. Přes vytrvalý diplomatický tlak evropských zemí odmítal rezignovat a poukazoval na údajnou politizaci svého případu, pročež musel P.Ashdown rozhodnout o jeho odvolání.

Jaká jsou tedy politická řešení současného stavu? Jednoznačné je, že současný stav, kdy je Bosna a Hercegovina mezinárodním vojenským protektorátem a tedy kvazi – státem, je po více než deseti letech od skončení války neudržitelný politicky ani finančně.

Prvním obecným okruhem řešení, které může být rozpracováno do více podob je vyjít z principů současné oktrojované ústavy. Tedy pokusit se pokračovat v principu konsociační demokracie, kterou teoreticky rozpracoval A.Lijphart. Nicméně historie ukázala, že toto řešení je vhodné tam, kde se tento model soužití vyvinul historicky a je prakticky nepřenositelný, čehož je Bosna a Hercegovina nejčerstvějším příkladem i když naštěstí ne nejtragičtějším.

Alternativním řešením může být federalismus nezaložený na etnické bázi. V konkrétní podobě se jedná o návrh European Stability Initiative (podobný připravila i International Crisis Group), který byl publikován 8. července 2004. Analytici tohoto think – tanku počítají s rozdělením Bosny a Hercegoviny do dvanácti kantonů, což přináší velmi pozitivní účinky – bude se jednat o řešení velmi levné, standardní v Evropě, vyřeší chorvatské požadavky na vytvoření třetí entity, protože budou zrušeny již existující entity. Výsledkem by mělo být vytvoření obvyklé třístupňové federální struktury s federální, regionální a lokální úrovní. Výhodou tohoto návrhu je, že veškeré územní jednotky se kterými se počítá již fakticky existují ( 10 kantonů ve Federaci Bosna a Hercegovina – Sarajevo, Tuzla, Zenica – Doboj, Una Sana, Střední Bosna, Hercegovina – Neretva, Livno, Západní Hercegovina, Posavina, Goražde, zvláštní distrikt Brčko a entita Republika Srbská).

Tím se zamezí značné komplikaci, kterou by představovala politická jednání a ustavování komisí pro vymezování hranic mezi nově vznikajícími subjekty federace (kantony). Každý z navrhovaných dvanácti kantonů bude mít své přirozené finanční, administrativní a kulturní centrum. Jistou nevýhodou je, že jednotlivé kantony budou velmi odlišné v územním rozsahu, velikosti populace, (např. Goražde 35,258 obyvatel, Republika srbská 1,066,324)[6] což je však velmi běžné např. ve Švýcarsku i USA.

	Tabulka 1: Horizontální budování státu - Nerovnoměrnost veřejných výdajů ve 12 federálních jednotkách (2001)
		Obyvatelstvo	Vzdělání		Veřejná bezepčnost
			mil. KM	per capita	mil. KM	per capita
	Gorazde	35,258	4.6	131	5.0	142
	Posavina	43,706	5.9	136	7.6	175
	Okres Brčko	71,000	20.1	283	12.2	123
	Západní Hercegovina	81,304	18.6	228	12.2	150
	Canton 10 (Livno)	83,974	18.6	117	9.1	108
	Hercegovina - Neretva	217,333	39.6	182	21.6	99
	Centrální Bosna	239,728	34.5	144	26.2	109
	Una Sana	305,905	44.9	147	29.1	95
	Zenica-Doboj	397,201	59.5	150	32.2	81
	Sarajevo	400,498	148.4	371	62.1	155
	Tuzla	507,490	79.1	156	38.8	76
	Republika Srbská	1,066,324	129.1	121	92.4	87

Jak naznačuje předešlá tabulka obrovské rozdíly panují i v ekonomické úrovni jednotlivých kantonů a ve struktuře jejich výdajů. To však může mít velmi pozitivní důsledek, protože tyto rozdíly jdou napříč etniky a mohou být motivací pro spolupráci jednotlivých kantonů, které budou mít společné zájmy (např. výdaje na vzdělání, bezpečnost atd.) bez ohledu na etnickou skladbu jejich obyvatel).Za hlavní výhody „federálního“ návrhu ESI lze označit zefektivnění veřejné správy, omezení veřejných výdajů, zpřehlednění alokace zdrojů atd.

Bezpochyby i tento návrh se potýká s mnohými problémy a nelze ho považovat za ideální řešení. Lze se domnívat, že na toto řešení přistoupí představitelé Republiky Srbské, to samé však nelze automaticky očekávat od Chorvatů a Bosňáků, protože bosenská politika se dosud nevymanila z určité iracionality a vzájemné antagonismy a nedůvěra jsou nadále velmi silné. Problematickým bodem návrhu je onen kanton, který vznikne ze současné Republiky srbské, který se bude rozkládat na 49% rozlohy Bosny a Hercegoviny, bude zahrnovat okolo 30% obyvatelstva, bude mít vlastní policii (policie je organizovaná na entitní úrovni) zatímco druhá entita Federace Bosna a Hercegovina se „rozpadne“ na deset kantonů, což se může zdát Chorvatům a Bosňákům nepřijatelné z hlediska jejich bezpečnosti.

---

[1] http://www.esiweb.org/westernbalkans/

[2] Robert B.Hitchner, How to Leave a Democratic Bosnia?, Wall Street Journal Europe, 29-31.8.2003, Brussels

[3] v čele Úřadu vysokého komisaře(OHR) je lord P.Ashdown, disponuje rozhodujícími politickými pravomocemi – odvolávat politiky z funkcí, dekretem přijmout zákon, měnit ústavy atd.

[4] tento tlak s největší pravděpodobností vyústí v Ashdownovo odvolání, nicméně motivací jsou především francouzské a německé zájmy, protože obě země se chystají obsadit post Vysokého komisaře svým diplomatem

[5] http://www.esiweb.org/pdf/esi_document_id_63.pdf, str. 17-18

[6] http://www.esiweb.org/docs/showdocument.php?document_ID=48

[Nahoru ↑]

---

Přidat komentář

Další články autora

Další články z rubriky

Vložit komentář