Proměna americké společnosti aneb Čajový dýchanek zase v kurzu
4. leden 2011 Petr Vrchota komentářeListopadové volby 2010 zanechaly na americké půdě nesmazatelnou stopu. Není tomu zrovna dávno, co dva miliony Američanů velebily na washingtonském Mallu právě inaugurovaného prezidenta Baracka Obamu. O necelé dva roky později složili voliči hlavě státu účty a nutno podotknout - účty ne příliš lichotivé.
Listopadové volby 2010 zanechaly na americké půdě nesmazatelnou stopu. Není tomu zrovna dávno, co dva miliony Američanů velebily na washingtonském Mallu právě inaugurovaného prezidenta Baracka Obamu. O necelé dva roky později složili voliči hlavě státu účty a nutno podotknout - účty ne příliš lichotivé. Dosavadní Obamovo vládnutí nerezonuje v Američanech dostatečnou důvěru. Takový projev názorně ilustruje přelétavý postoj voličstva, které se často nerozhoduje podle ideologického zabarvení, ale spíše podle aktuální situace. V následujících řádcích se pokusím osvětlit důvody americké nespokojenosti s demokratickou administrativou. Zaměřím se na vzestup libertariánského a křesťansky konzervativního hnutí Tea Party, jež možná částečně nabouralo tradiční bipartijní systém politiky USA s odkazem na jejich budoucí úspěch či selhání.
Mnozí komentátoři soudí, že Spojené státy procházejí výraznou obměnou. Měla by se týkat politického i společenského uspořádání. Jisté je, že teroristické útoky na New York a Washington z 11. září 2001 hrozivě rozdmýchaly mentalitou a sebevědomím Američanů. Podobně neslavná se zdá být pozice USA ve světě.[1] Dříve suverénní velmoc prochází těžkou hospodářskou krizí a svádí nesnadný souboj s konkurenčními ekonomikami jako Čína, Indie, Brazílie apod. Někteří prognostici hovoří o postupném úpadku amerického centra moci, podobně jako jsme tento jev mohli sledovat u habsburského Španělska nebo post-viktoriánské Británie.[2]
Veškeré ekonomické a politické změny se přímo odrážejí v americké společnosti. Nelze pochybovat o tom, že v těžkých chvílích jsou Američané schopni semknout se a již tak vštěpovaný patriotismus jenom kvete. Od dob Bushovy administrativy, jejíž nepopularita dosáhla v historii USA téměř svého maxima, zažila Amerika markantní posun.[3] Před prezidentskými volbami roku 2008 jsme mohli pozorovat četné slogany s výzvou Naděje pro změnu, Změna, kterou potřebujeme apod. Změny nakonec bylo skutečně dosaženo ke spokojenosti jedné strany a k hrůze té druhé. Co tedy vede Američany k náhlému obratu?
Spisovatel a žurnalista Fareed Zakaria ve své knize Budoucnost svobody zmiňuje, že i Spojené státy se momentálně pohybují na hraně neliberální demokracie. Mnoho občanů je znepokojeno lobbistickou mašinérií Wall Streetu. Je velice sporné, do jaké míry můžeme považovat konspirační teorie za relevantní. V zákulisí se nicméně čile mluví o tzv. novém světovém řádu, tedy ovládnutí washingtonských institucí bankéři a finančníky. Zlí jazykové tvrdí, že z Baracka Obamy se stala pouhá loutka, za kterou tahají pánové z newyorské burzy. Zakaria hovoří o fenoménu, kdy klientelismus, tlaky veřejného mínění a kolísavé postoje politických stran upozaďují původní hodnoty staré Ameriky.[4]
Do světla těchto neklidných událostí vstupují občané. V Americe platí oproti evropské tradici „zlaté“ pravidlo – „jsi-li nespokojen s postupem vládnoucí garnitury, sdruž se do spolku a snaž se s tím něco dělat“. Přesně touto zásadou se řídila vznikající hnutí po celé Americe, jež sestávala výlučně z obyčejných občanů. Z těchto rozladěných Američanů se zformovala síla, která si říká Tea Party Movement a která získává stále větší oblibu napříč všemi padesáti státy Unie. Velmi ostře se vymezuje vůči současné administrativě, neméně však vůči Republikánské straně. Má představovat hlasitý protest proti stále větším vládním zásahům do životů amerických občanů.
Podobnost s historickým incidentem v Bostonu z 16. prosince 1773, jenž předcházel rozpoutání války za nezávislost, není náhodná. Hnutí Tea Party si naopak na tomto symbolickém okamžiku zakládá. Jeho příznivci se odvolávají na ryzí puritánské hodnoty a dědictví otců zakladatelů. S idejemi na reformu společnosti, politiky i ekonomiky se mění i módní styl. Na předvolebních mítincích jsou prezentovány koloniální obleky v čele s napudrovanými parukami, třírohými klobouky či dvouřadovými kabátci.[5] Mohlo by se zdát, že jsme opět svědky sebestředného patriotismu, který má dokázat okázalost a velikost amerického národa. Nicméně motivy pro etablování tohoto uskupení jsou mnohem vážnějšího charakteru, nežli pouze dávat na odiv koloniální minulost. Bostonské pití čaje bývá označováno za milník ve vývoji samostatnosti tzv. prvních kolonií Britského impéria, neboť spustilo lavinu událostí, jež byly dovršeny nezávislostí Spojených států amerických. Hlavní důvody byly ekonomického rázu. Pod heslem „No taxation without representation“[6] vyústil nesouhlas proti daňovému zatížení kolonií tím, že skupina bostonských radikálů vyházela podhodnocený čaj z britských lodí do moře. Dnešní stoupenci hnutí Tea Party tvrdí, že nebojují proti vnějšímu nepříteli, nýbrž proti nepříteli uvnitř, tedy federální vládě. Myšlenka co nejnižších daní se proto po vzoru bostonské vzpoury stala ústředním bodem jejich existence, přičemž tehdejší heslo bylo nahrazeno aktuálnějším „No taxation without deliberation“[7].[8]
Podnětem pro masové protesty bylo přijetí zákona s názvem Troubled Asset Relief Program (TARP)[9], který umožnil ministerstvu financí převzít „tíživá“ aktiva kterékoli finanční instituce za cenu, kterou si samo určí. Odcházející prezident George W. Bush tak na podzim 2008 posílil federální moc nad bankovním sektorem. Olej do ohně přilil nový šéf exekutivy, Barack Obama, když prosazením stimulačního balíčku pro banky ve výši 787 miliard amerických dolarů, rozpoutal nepokoje. Patnáctého dubna 2009 symbolicky na den daní proběhla po celé zemi bouřlivá demonstrace, do níž se zapojily stovky tisíc Američanů. Mnozí našli zalíbení v Projektu 9-12 konzervativního moderátora Glenna Becka, jenž hlásal devět principů a dvanáct hodnot, podle nichž Amerika fungovala až do osudného 11. září.[10] Postupně se tak utvářela platforma hnutí Tea Party kritizující nadměrné vměšování federální vlády. Další Obamovy kroky jako zákon o emisích nebo kontroverzní zdravotnická reforma zavdaly už jen příčiny pro to, aby se z voličského hnutí dobrovolníků zformovala síla připravená pro volební klání. Úzkost z „velké vlády“ je v Americe po staletí enormní, a proto ani dnes nezůstává bez odezvy.
Hnutí čajového dýchánku, jak může být familiárně nazýváno, je však trochu opředeno záhadou. Jedná se o jednotné politické hnutí nebo o řadu na sobě nezávislých uskupení, jež si navzájem nepodléhají? Tato otázka bývá často nesnadno interpretována samotnými členy onoho hnutí. Ve skutečnosti existují podružné skupiny roztroušené po celé zemi, které se pak slučují na celostátní úrovni. Tea Party Patriots reprezentuje hrstku loajálních Američanů, jež tvoří spíše jakousi sociální síť. Po celých Spojených státech operuje zhruba 2800 menších skupin v rámci patriotů z Tea Party, jež nevysílají kandidáty, ale zaměřují se primárně na regionální problémy. Další organizace jako Tea Party Protest, Tea Party Nation nebo Tea Party Express naopak vysílají své kandidáty přímo vstříc volebním kampaním.[11] Jelikož nemají přílišné zkušenosti s nástroji pro vedení politického boje, poskytují jim proto známé konzervativní asociace jako American for Prosperity nebo FreedomWorks základní finanční, technologické a informační zdroje. Vědomi si potenciálu informačně-komunikačních kanálů využívají plně internetových i jiných prostředků pro oslovování širšího spektra voličů, což může připomínat Obamovu prezidentskou kampaň z roku 2008.[12]
V listopadových volbách zabodovala Republikánská strana, která v rámci parlamentního soupeření získala druhý nejlepší výsledek od druhé světové války. Většinově ovládla Sněmovnu reprezentantů a v Senátu si také polepšila, přestože rozhodující slovo mají pořád demokraté. Mohou republikáni vděčit za své volební vítězství právě představitelům Tea Party? Kuriózní je, že v některých státech a okrscích republikánům jejich konzervativnější kolegové pomohli a jinde na ně přenesli stín nedůvěry. Stále mnoho Američanů smýšlí o čajovém hnutí i přes jeho narůstající popularitu jako o šíleném experimentu, který spolčuje radikály, populisty a rasisty. Někteří kandidáti Tea Party opravdu splňovali tyto charakteristiky, vzpomeňme proti-hispánskou aktivistku Sharon Angleovou z Nevady, delawarskou „čarodějnici“ Christine O´Donnellovou nebo arizonského nadšence nacistických uniforem Riche Iotta.[13] V rozhodující chvíli tak ztratili cenné zisky pro své uskupení. Mluvčí Tea Party Movement přesto proklamují, že navzdory občasným extrémním jedincům je většina členů zcela spořádaná a důvěryhodná. Ani samotní republikáni nevědí, jak definovat svůj vztah k ideologickému partnerovi a konkurentovi zároveň. Republikánský statistik Bill McInturff vnímá tři rozdílné skupiny - 1. pouze republikáni, 2. členové Republikánské strany i Tea Party, 3. pouze členové Tea Party – druhá skupina je přitom hybatelem. Sdružuje okolo 45 % všech voličů, jejichž apelem se momentálně stalo pozastavení či dokonce zrušení zdravotnické reformy.[14] Zástupci Tea Party však upozorňují, že rozhodně nelze vnímat přímou souvislost mezi republikánem a členem jejich uskupení.[15]
Hnutí Tea Party disponuje velmi specifickým vnitřním uspořádáním. Neexistuje jedinec nebo užší elita, která by jej zosobňovala a prezentovala navenek. Na neoficiálního hlasatele se přesto pasovala neúspěšná kandidátka na viceprezidenta Sarah Palinová. Bývalá aljašská guvernérka křižuje zemi a na shromážděních konzervativního hnutí vystupuje jako patronka amerických hodnot. Nejen liberálové se usmívají při nedomyšlených výrocích a faux pas této dámy, Palinová nicméně zavelela k útoku. Moderuje televizní pořad na konzervativní Fox News, vydala již svou druhou knihu, jíž pravděpodobně implicitně oznámila svou prezidentskou kandidaturu pro rok 2012. Kromě kariérních motivací jí přísluší image vzorné ženy a matky. Je tedy možné, že alespoň v krátkodobém horizontu se stane tváří Tea Party Movement právě ona.[16]
Jak už zmíněno výše, nestálost politických stran vystihuje všeobecný neklid americké společnosti. Hlavní střet dvou mocných stran se vždy očekává ve Sněmovně reprezentantů. Přes čtyřicet let vládla Demokratická strana pohodlnou většinou v dolní komoře Kongresu do doby znamenitého vítězství republikánů v čele Newtem Gingrichem z roku 1994. Republikáni o svůj primát přišli v roce 2006 a na podzim jej znovu získali.[17] Oproti dřívějšímu trendu se dnes podoba Kongresu USA proměňuje s větší intenzitou. Američané reagují na jevy, které bezprostředně určují jejich každodenní život.
Francouzský politický myslitel Alexis de Tocqueville ve své zevrubné analýze amerického národa popisuje stav společnosti a její vývoj do devatenáctého století. Jeho kniha Demokracie v Americe objektivně posuzuje klady a zápory amerického systému. Tocqueville píše o zásadě svrchovanosti lidu v USA, kdy lid se podílí na tvorbě zákonů volbou zástupců. Onu realitu analyzuje jako stav, kdy společnost jedná sama a sama si vládne.[18] Samotní příznivci hnutí Tea Party prohlašují, že jedna revoluce stačila a že jeffersonovské a jacksonovské principy představují dokonalý ústavní systém zastupitelské demokracie. Ovšem pokud bude třeba, musí se Tea Party postavit vyšší moci a k další revoluci skutečně dojde.[19]
Podíváme-li se na webové stránky zmiňovaných Tea Party Patriots, dočteme se, že jejich motto zní: fiskální odpovědnost, ústavně omezená vláda, volný trh. Varují před bezprecedentním plýtváním peněz daňových poplatníků a apelují za zrušení Obamacare, jak označují zdravotnickou reformu. Takové provolávání může nabýt na síle, vezmeme-li v úvahu, že čajoví zanícenci obdrželi prostřednictvím Republikánské strany nezbytný politický mandát. Demokraté doufají, že díky krajním názorům zajde hnutí Tea Party příliš napravo tak, že již nebude pro mainstreamové voliče atraktivní.[20] Podobné scénáře mohou nastat stejně jako kdysi u Libertariánské strany nebo Strany zelených.
Prvotní úspěch hnutí Tea Party v podzimních volbách vypovídá o všeobecných náladách americké společnosti, která je značně roztříštěná. Doslova z obýváků a veřejných zařízení se vykrystalizovala občanská iniciativa, jež i přes leckdy krajní postoje dokázala zburcovat obyvatelstvo. Reaguje obzvláště na neutěšenou ekonomickou situaci v čele s desetiprocentní nezaměstnaností a přerozdělováním majetku. Z evropské perspektivy se projekt Tea Party může jevit jako iracionální, ovšem v americkém prostředí jde o běžný rys občanské společnosti. Vize, jež si předsevzali, mají nepochybně svůj smysl a potenciál. Chtějí-li omezovat výdaje a limitovat vládu, musí potom nalézt účinné mechanismy pro vydobytí smělých plánů. Jisté je, že pokud se omezí jenom na ideologické agitace vůči demokraticko-republikánskému gigantu, nebudou mít velké šance na úspěch. Do roku 2011, už ověnčeni vítězstvím získaných křesel, tak stále vstupují jako jedna velká neznámá.
Prameny
- Adler, Ben. 2010. A Look at Tea Party Election-Day Battle Plans. Newsweek, 2010. Dostupné na: http://www.newsweek.com/2010/10/22/a-look-at-tea-party-election-day-battle-plans.html (22. 10. 2010)
- Clift, Eleanor. 2010. A House Divided. Newsweek, 2010. Dostupné na: http://www.newsweek.com/2010/11/05/how-the-gop-will-have-to-work-with-the-tea-party.html (5. 11. 2010)
- Gallup. 2010. The Presidency. Dostupné na: http://www.gallup.com/poll/4729/Presidency.aspx#1 (2. 1. 2011)
- Kopp, Michal. 2010. Útoky z 11. září změnily i postavení USA v dnešním světě. Český rozhlas, 2010. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/zpravy/amerika/_zprava/782427 (11. 9. 2010)
- Lexington. 2010. The good, the bad and the tea parties. The Economist, 2010. Dostupné na: http://www.economist.com/node/17361396?story_id=17361396&CFID=155860214&CFTOKEN=62406704 (28. 10. 2010)
- Lexington. 2010. The qualities of Sarah Palin. The Economist, 2010. Dostupné na: http://www.economist.com/node/17629651?story_id=17629651 (2. 12. 2010)
- Lidové noviny. 2010. Tea Party mění i módu: frčí koloniální styl. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/tea-party-meni-i-modu-frci-kolonialni-styl-fim-/ln_noviny.asp?c=A101018_000032_ln_noviny_sko&klic=239464&mes=101018_0 (18. 10. 2010)
- Lidové noviny. 2010. Volby ukázaly sílu i slabiny hnutí Tea Party. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/volby-ukazaly-silu-i-slabiny-hnuti-tea-party-f3t-/ln_noviny.asp?c=A101104_000007_ln_noviny_sko&klic=239740&mes=101104_0 (4. 11. 2010)
- The Economist. 2010. The latest thumping. Dostupné na: http://www.economist.com/node/17421390?story_id=17421390 (4. 11. 2010)
- Travis, Shannon. 2010. Testing the Tea Party: Will the Movement Live or Die?. CNN, 2010. Dostupné na: http://edition.cnn.com/2010/POLITICS/10/27/sweep.tea.party/index.html?iref=allsearch (27. 10. 2010)
Literatura
- Amos, Glen A. American Revolution 2010: A Tea Party Patriot´s Call to Arms. 2010, s. 3 – 28.
- De Tocqueville, Alexis. Demokracie v Americe. 1992, s. 48 – 49.
- Kennedy, Paul M. The Rise and fall of the great powers. 1989.
- O´Hara, John M. A New American Tea Party: The Counterrevolution Against Bailouts, Handouts, Reckless Spending and More Taxes. 2010, s. 7.
- Wallerstein, Immanuel. Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. 2005.
- Zakaria, Fareed. Budoucnost svobody. 2004, s. 42 – 43.
Odpovědná redaktorka: Selma Hamdi
Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová
Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:5.3.10SarahPalinByDavidShankbone.jpg
[1] Český rozhlas: (2010). Michal Romancov. Útoky z 11. září změnily i postavení USA v dnešním světě. Český rozhlas 11. 9. 2010. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/zpravy/amerika/_zprava/782427, 16. 12. 2010.
[2] Kennedy, Paul M. The Rise and fall of the great powers. 1989.; Wallerstein, Immanuel. Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. 2005.
[3] Gallup (2010). The Presidency. Gallup 20. 12. 2010. Dostupné na: http://www.gallup.com/poll/4729/Presidency.aspx#1, 2. 1. 2011.
[4] Zakaria, Fareed. Budoucnost svobody. 2004, s. 42 – 43.
[5] Lidové noviny (2010). Tea Party mění i módu: frčí koloniální styl. Lidové noviny 18. 10. 2010. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/tea-party-meni-i-modu-frci-kolonialni-styl-fim-/ln_noviny.asp?c=A101018_000032_ln_noviny_sko&klic=239464&mes=101018_0, 17. 12. 2010
[6] Žádné daně bez zastoupení, pozn. autora.
[7] Žádné daně bez úmyslu, pozn. autora.
[8] O´Hara, John M. A New American Tea Party: The Counterrevolution Against Bailouts, Handouts, Reckless Spending and More Taxes. 2010, s. 7.
[9] Program na podporu problémových aktiv, pozn. autora.
[10] Amos, Glen A. American Revolution 2010: A Tea Party Patriot´s Call to Arms. 2010, s. 5 – 19.
[11] Amos, Glen A. American Revolution 2010: A Tea Party Patriot´s Call to Arms. 2010, s. 3 – 28.
[12] Newsweek:(2010). A Look at Tea Party Election-Day Battle Plans. Newsweek 22. 10. 2010. Dostupné na: http://www.newsweek.com/2010/10/22/a-look-at-tea-party-election-day-battle-plans.html, 17. 12. 2010
[13] CNN: (2010). Testing the Tea Party: Will the Movement Live or Die?. CNN 27. 10. 2010. Dostupné na: http://edition.cnn.com/2010/POLITICS/10/27/sweep.tea.party/index.html?iref=allsearch, 18. 12. 2010
[14] Newsweek: (2010). A House Divided. Newsweek 5. 11. 2010. Dostupné na: http://www.newsweek.com/2010/11/05/how-the-gop-will-have-to-work-with-the-tea-party.html, 18. 12. 2010
[15] Lidové noviny: (2010). Volby ukázaly sílu i slabiny hnutí Tea Party. Lidové noviny 4. 11. 2010. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/volby-ukazaly-silu-i-slabiny-hnuti-tea-party-f3t-/ln_noviny.asp?c=A101104_000007_ln_noviny_sko&klic=239740&mes=101104_0, 17. 12. 2010. „Bylo by velkou chybou myslet si, že tyto výsledky jsou oceněním Republikánské strany.“ Marco Rubio, floridský vítěz.
[16] The Economist: (2010). The qualities of Sarah Palin. The Economist 2. 12. 2010. Dostupné na: http://www.economist.com/node/17629651?story_id=17629651, 18. 12. 2010
[17] The Economist: (2010). The latest thumping. The Economist 4. 11. 2010. Dostupné na: http://www.economist.com/node/17421390?story_id=17421390, 16. 12. 2010
[18] De Tocqueville, Alexis. Demokracie v Americe. 1992, s. 48 – 49.
[19] The Economist: (2010). The good, the bad and the tea parties. The Economist 28. 10. 2010. Dostupné na: http://www.economist.com/node/17361396?story_id=17361396&CFID=155860214&CFTOKEN=62406704, 18. 12. 2010
[20] The Economist: (2010). The good, the bad and the tea parties. The Economist 28. 10. 2010. Dostupné na: http://www.economist.com/node/17361396?story_id=17361396&CFID=155860214&CFTOKEN=62406704, 18. 12. 2010
Jak citovat tento text?
Vrchota, Petr. Proměna americké společnosti aneb Čajový dýchanek zase v kurzu [online]. E-polis.cz, 4. leden 2011. [cit. 2025-02-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/promena-americke-spolecnosti-aneb-cajovy-dychanek-zase-v-kurzu.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Petr Vrchota
Šéfredaktor e-Polis. Navštěvoval všeobecné gymnázium v Třeboni. V současné době dokončuje bakalářské studium oboru Mezinárodní vztahy - Britská a americká studia na Západočeské univerzitě v Plzni. Absolvoval certifikovaný program Robinson-Martin Security Scholars Program na Prague Security Studies Institute. Do jeho hledáčku spadají především témata politiky a společnosti ve Spojených státech amerických a Latinské Americe. Zabývá se rovněž otázkami mezinárodní bezpečnosti a lidských práv. Mezi jeho záliby patří cestování, cyklistika, tenis, jazyky, hudba všech žánrů, občasné muzicírování na hudební nástroje a kvalitní knihy s dávkou napětí i faktu. V redakci e-Polis působí od října 2010.
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 4.12 hvězdiček / Hodnoceno: 8x
Vložit komentář
Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!