Přímá volba prezidenta - ANO či NE?

16. prosinec 2011 Jana Rybářová komentáře

14. prosince 2011 byla přijata Poslaneckou sněmovnou novela Ústavy, která zavádí přímou volbu prezidenta České republiky. Další cestou je nyní projednání návrhu v Senátu. Pokud se zde dosáhne třípětinové většiny přítomných senátorů, bude novela přijata a v březnu 2013 již budou moci voliči České republiky rozhodnout o své hlavě státu sami.

Přímá volba prezidenta - ANO či NE?

Potenciální přímá volba prezidenta republiky je často diskutovaným tématem. Nyní se ale zdá, že se věci daly do pohybu a zbývá již jen malý krok k tomu, aby byl volební systém změněn. Dokonce došlo ke spolupráci mezi opozičními i vládními stranami v Poslanecké sněmovně a kromě KSČM a tří poslanců všichni přímou volbu podpořili. Nyní však vyvstává otázka, zda přímá volba změní pohlížení na instituci prezidenta. Lidé tak nějak budou muset cítit odpovědnost za toho, koho si do čela státu postavili. A je vůbec česká občanská společnost dostatečně uvědomělá na to, aby mohla tuto odpovědnost přijmout?

Často se bohužel setkávám s tím, že se široká veřejnost o politické dění příliš nezajímá. Chybí jí souvislosti a snadno se tak stane, že svou volbou pouze reaguje na marketingově propracovanou kampaň, aniž by si uvědomovala, že líbivá předvolební hesla půjdou v běžné realitě jen těžko naplňovat. Zvýšený zájem o politiku přichází v okamžiku voleb, nebo v momentě, kdy ze „skříně vypadnou nějací kostlivci“, kteří politickou reprezentaci pošpiní. Pokud ale věci plynou vcelku pokojně, nestává se, že by se o politice nějak více diskutovalo. Lidé prostě politiky nechválí.

Joseph Alois Schumpeter, akademický ekonom a politik pocházející z Moravy, již v první polovině 20. století prohlásil, že „snížený smysl pro odpovědnost a nedostatek faktické vůle vysvětlují, proč je ve věcech domácí a zahraniční politiky průměrný občan tak neinformovaný a chybí mu úsudek. Je to však daleko více šokující u lidí, kteří jsou vzdělaní a v mimopolitickém životě aktivní, než u jedinců nevzdělaných a žijících ve skromných podmínkách. Informací je totiž dost a jsou snadno k dispozici. Ale to podle všeho nic neznamená“[2] .

Jedním z důkazů, že občanská společnost nejeví zájem o politiku, je volební účast. V České republice se pohybuje okolo 45 %. Jiná jsou samozřejmě čísla při volbách do orgánů státní správy[3] a jiná při volbách do samosprávních orgánů[4]. Každopádně v průměru se více než polovina voličů svého práva podílet se, i když minimální mírou, na politickém dění ve svém státě dobrovolně vzdává. V tomto shledávám dvě potenciální příčiny. Buď rezignovala a myslí si, že „jeden hlas nic nezmění“, případně že „není z čeho vybírat“, a proto zůstala radši doma, což je špatně. Anebo je spokojená se stavem, který je, což je dobře.

Problém ale rozhodně není v tom, že lidé nepřijdou k volbám. Troufám si tvrdit, že hlava státu je v naší zemi, přestože se jedná o parlamentní demokracii, výraznější osobností, než je předseda vlády, který má reálně více pravomocí. Prezidentský post má v tuzemsku hluboce zakořeněnou tradici, více ji prezentuje jak uvnitř, tak i navenek státu. (Nesnažím se tím rozhodně poukázat na žádnou z afér, které v současné době jsou s institucí českého prezidenta spojeny. Přestože je rozhodně neschvaluji, myslím si, že se tím Česká republika zviditelnila. Jestli je to dobře či špatně, to už je věcí názoru každého z nás). Věřím, že přímé prezidentské volby, nebo alespoň ty první, se setkají s mnohem větší voličskou účastí, než je tomu u současných voleb do ostatních přímo volených institucí.

Každopádně riziko voleb obecně je v tom, že lidé rádi reagují na populistické strany, a věřím, že se tomuto fenoménu nelze vyhnout ani v otázce prezidentské volby. Pokud se do parlamentu dostane populistická strana, až takový problém to není, vždy totiž existuje opozice, která má za úkol ji regulovat a usměrňovat. Vyvoláváním diskuze pak dochází k případným ústupkům zúčastněných stran. Je to přirozené a pro politiku zdravé. Problém nastává v otázce, co se stane, bude-li zvolen populistický prezident. Nyní se jedná o snížení jeho pravomocí. Ano, proč ne, zabrání to jistě špatným krokům, které by prezident mohl v budoucnu udělat. Pokud ale lidé získají možnost zvolit si, koho by chtěli vidět v čele své země, pravděpodobně nebudou nadšeni tím, že se jedná pouze o „loutku“, která nemá šanci prosazovat cíle, jež si před volbami vytyčila. Pak si ale kladu otázku, zda tedy má cenu přímou volbu prezidenta prosazovat. Jistě je dobré, že máme další kousek demokracie ve svých rukou. Už jenom pocit, že je možné něco změnit (vyměnit politiky), je pro všechny líbivý, avšak nemělo by to být na úkor jinému zájmu. Snažím se poukázat na financování voleb. Samotný volební akt je totiž velmi nákladnou záležitostí. Pokud jej porovnám s reálným přínosem přímé volby prezidenta, nemohu se ubránit dojmu, že se jedná jen o promyšlený krok, kterým si politické elity vyslouží preference voličstva. Dle anketních průzkumů, které jsou součástí některých internetových zpravodajských portálů, totiž vyplývá, že nadpoloviční většina hlasujících přímou volbu prezidenta podporuje.

Závěrem

Očekávané rozhodnutí Senátu České republiky o přijetí či zamítnutí novely Ústavy o přímé volbě prezidenta možná změní prezidentský post nejen v našich očích, ale také v jeho faktické podobě. Je ale také možné, že se nezmění nic. Funkci prezidenta v České republice totiž naplňuje a utváří sám prezident. Záleží jen na něm, zda svými činy přesáhne limity prezidentské pozice, anebo se stáhne do pozadí a zaměří se především na záležitosti zahraniční politiky, jak mu dnes velí Ústava. Způsob volby sice lidem dá možnost vybrat si, koho do čela země postaví, volit ale budou stále jen z předem jmenovaných kandidátů[5]. Navíc politicky neuvědomělí voliči mohou svým rozhodnutím napáchat více škody než užitku. Dle mého názoru tedy přímá volba prezidenta republiky není špatná, ale v našich podmínkách je zbytečným luxusem.

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová

Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pra%C5%BEsk%C3%BD_hrad_-_Mihulka.jpg

[1] Zdroj: ČTK.

[2] SCHUMPETER, J., A. (2004): Kapitalismus, socialismus a demokracie. Centrum pro studium demokracie a kultury: Brno.

[3] Za poslední tři volební období byl průměr volební účasti voleb do Poslanecné sněmovny 62 %, do Senátu pak 43 %. Zdroj: www.volby.cz.

[4] Za poslední tři volební období se pohybovala volební účast voleb do Krajských zastupitelstev okolo 35 %. Zdroj: www.volby.cz.

[5] Kandidáta na prezidenta by mohlo navrhnout alespoň 50 tisíc občanů starších 18 let nebo 20 poslanců nebo 10 senátorů. Zdroj: ČTK

Jak citovat tento text?

Rybářová, Jana. Přímá volba prezidenta - ANO či NE? [online]. E-polis.cz, 16. prosinec 2011. [cit. 2023-02-01]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/prima-volba-prezidenta-ano-ci-ne.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Jana Rybářová

Studentka druhého ročníku bakalářského oboru Politologie na Západočeské univerzitě v Plzni. Zajímá se především o dění na české politické scéně. Od února 2012 je editorkou rubriky Na domácí půdě.

[Nahoru ↑]