Petr Fiala, Michael Romancov a Tomáš Pojar diskutovali o česko-ruských vztazích a ruském vlivu v České republice
30. duben 2021 Dominik Schejbal komentářeVe středu 28. 4. 2021 debatovali místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předseda ODS Petr Fiala, politický geograf Michael Romancov a bývalý diplomat Tomáš Pojar na půdě Pravého břehu – Institutu Petra Fialy o stavu česko-ruských vztahů a jejich budoucnosti, ruských aktivitách na území České republiky i o kauze Vrbětice. Debatou provázel redaktor Hospodářských novin Ondřej Houska.
Prvním tématem večerní diskuse byla právě reakce vlády na zjištění tajných služeb, které se týkalo výbuchu muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014. Tajné služby uvádí, že existuje důvodné podezření pro to, že za výbuchem skladu stojí dva agenti ruské GRU, kteří byli spojeni s Velvyslanectvím Ruské federace v České republice.
Podle Petra Fialy, předsedy nejsilnější opoziční strany, byla reakce vlády do jisté míry správná, kvituje vyhoštění ruských diplomatů nebo srovnání počtu členů diplomatického sboru na obou ambasádách. Na druhou stranu Fiala kritizuje například snahu premiéra Babiše bagatelizovat útok prostřednictvím slov o útoku na zboží, zmiňuje i do dnes nevysvětlenou plánovanou cestu ministra Hamáčka do Moskvy. Domnívá se, že vláda měla lépe formulovat své požadavky směrem ke spojencům v NATO a Evropské unii. Je spokojen s činností tajných služeb a domnívá se, že stoupne jejich kredibilita v zahraničí.
Michael Romancov rovněž souhlasí, že reakce směrem k Rusku byla správná, na druhou stranu za nešťastnou považuje komunikaci vlády směrem k občanům České republiky i vůči spojencům, což považuje za dlouhodobý problém, uvádí jako příklad kontroverze spojené s plánovanou výstavbou amerického radaru na území České republiky, konkrétně v Brdech.
Tomáš Pojar souhlasí, že směrem ke spojencům České republiky se mělo komunikovat jinak, formulace požadavků měla být jasná. Stejně jako Romancov uvádí, že komunikace zahraničněpolitické agendy se spojenci, ale i občany, je dlouhodobý problém českých vlád. Naši spojenci mohou být zmateni i z politické nejednoty v České republice, což samozřejmě také zhoršuje naši pozici. Vrcholní politici by měli navzájem lépe komunikovat v případech, jako je právě vrbětická kauza, mezi sebou i se svými zahraničními protějšky, uzavírá Pojar.
Petr Fiala reaguje na Pojarova slova tím, že koalice SPOLU komunikovala s představiteli Evropské lidové strany, jejíž členské strany jsou ve svých státech významné politické síly a mimo jiné jejich členové zastávají důležité exekutivní posty. Fiala uvádí, že jako člověk, který se teoreticky věnuje mezinárodním vztahům, upozorňuje své kolegy na vysokou důležitost symbolických gest, například na jednotné vystupování premiéra a prezidenta.
Petr Fiala na Houskův dotaz, zda vyslovení nedůvěry vládě, kterou SPOLU iniciuje, pozici České republiky ještě nezhorší, uvádí, že snaha vyslovit vládě nedůvěru souvisí i s vládními aktivitami směrem k Rusku. Zde uvádí například organizaci tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany a zvažovanou účast ruského Rosatomu nebo plánovaný dovoz ruské vakcíny Sputnik-V bez unijní certifikace či odvolání ministra zahraničí Tomáše Petříčka, který pronikání ruského vlivu do České republiky bránil.
Ondřej Houska se ptá Michaela Romancova na budoucnost česko-ruských vztahů, Romancov uvádí, že v 90. letech jsme získali pocit, že Rusko je daleko, protože mezi námi a Ruskem jsou Ukrajina a Slovensko, ale Rusko nás stále považuje za svou „zónu vlivu“. Romancov připomíná, že ruský ministr zahraničí Lavrov před několika dny prohlásil, že si Ruská federace přeje s Českou republikou standardní vztahy, ale chápe, že to bude jistou dobu trvat. Rusko bylo zasaženo našimi kroky směrem k ruské ambasádě v Praze, protože Ruská federace do jejího vybudování investovala značný finanční, personální a další kapitál. Úkolem příštích vlád bude v období 3 – 8 let normalizovat česko-ruské vztahy, například narovnat počty na ambasádách. Dle Romancova se Evropská unie bude muset naučit vystupovat ve světě jako velmoc.
Stran společné zahraniční politiky Evropské unie navrhuje Tomáš Pojar ponechat státům právo veta, protože kdybychom se ho vzdali, tak budou zahraniční politiku diktovat Německo a Francie. Pojar uvádí, že malé a středně velké země právo veto nepoužívají, je to spíše nástroj pro státy jako Německo a Francie, které ale zároveň veto v rukou dalších států nutí k diskusi. O tom, zda budou zastaveny sankce proti Rusku, se dle Pojara rozhodne nakonec v Berlíně.
Petr Fiala je rovněž proti rušení práva veta. Fiala, mimo jiné renomovaný profesor politologie a mezinárodních vztahů, tvrdí, že Evropská unie není zatím tak daleko, aby mohla mít společnou zahraniční politiku, což je ale dle něj dobře. Státní zájmy členů EU považuje stále za velmi heterogenní. Fiala je proti sjednocení za každou cenu, spíše navrhuje definici základních společných cílů.
Předseda nyní nejsilnější opoziční strany v Poslanecké sněmovně preferuje orientaci na Německo, protože Berlín, vzhledem k sousedství zemí, zajímáme, Francii nikoli. Zájem premiéra Andreje Babiše o orientaci na Francii příliš nechápal. Andrej Babiše je dle Fialy mezinárodně špatný vyjednavač, například nedokázal dostatečně vyjednat dodávky vakcín.
Michael Romancov souhlasí s Fialou a za příklad uvádí Velkou Británii po brexitu. Británie chce být globální hráč, ale to neznamená, že bude hrát sama, musí spolupracovat se svými bývalými dominii, například s Kanadou nebo Austrálií. Tyto státy mají velký teritoriální, ale i energetický nebo inovativní potenciál. Česká republika nikdy nebude dle politického geografa Romancova strategický partner pro globální hráče, například pro Rusko nebo Čínu, budeme strategičtí jen v konkrétních věcech.
Jak citovat tento text?
Schejbal, Dominik. Petr Fiala, Michael Romancov a Tomáš Pojar diskutovali o česko-ruských vztazích a ruském vlivu v České republice [online]. E-polis.cz, 30. duben 2021. [cit. 2024-10-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/petr-fiala-michael-romancov-a-tomas-pojar-diskutovali-o-cesko-ruskych-vztazich-a-ruskem-vlivu-v-ceske-republice.html>. ISSN 1801-1438.
Autor: Dominik Schejbal
[Nahoru ↑]