Perspektivy temelínského tendru

27. březen 2013 Ondřej Šamonil komentáře

Úkol dostavby temelínské jaderné elektrárny je jedna z velkých otázek, před kterou současná česká bezpečnostní komunita stojí. Delikátnost tohoto úkolu vychází z faktu, že účastnící veřejného tendru pocházejí z rozdílných zahraničně-politických směrů a je na ně proto nazíráno (médii a veřejností) jako na metaforické zosobnění budoucnosti české zahraniční politiky. Vytváření napjatého prostředí v debatě o českých zájmech a dostavbě Temelína je pak zprostředkováno touto mediální pozorností a komentáři. Je však i důsledkem jiných, větších, problémů, před kterými současná česká zahraniční politika leží.

Perspektivy temelínského tendru

Úvod

Účelem tohoto příspěvku není zodpovědět otázku „kdo“ by měl Temelín dostavět. Je však nutné si vytyčit určitou perspektivu či rámec uvažování při diskusi o tomto tématu. Nejvíce pozornosti je věnováno „ruské možnosti“, tj. scénáři, ve kterém by elektrárnu dostavěla ruská strana. Proto se v tomto textu zaměříme na vytyčení základní perspektivy ruské nabídky dostavby temelínské jaderné elektrárny. Je skutečně životním zájmem ČR, aby ruské konsorcium zvítězilo?

Limity tohoto textu jsou určeny faktem, že tendr prozatím nebyl ukončen, naopak se začíná (s vyřazením jednoho z účastníků) více a více komplikovat. Hlavním problémem tedy je stanovení dostatečné šíře a hloubky textu. I z toho důvodu je charakter textu spíše spekulativní.

Vytyčení aspektů

Jaderná elektrárna Temelín, ležící v jižních Čechách, je s instalovaným výkonem 2 x 1000 MW největší zdrojem elektrické energie v České republice. Tlakovodní reaktory pracují na bázi ruské technologie VVER (tedy tzv. „vodo-vodní reaktory“) získané v rámci vzájemné pomoci ze Sovětského svazu. Po roce 1989 byly plány zrevidovány a počet reaktorů snížen na dva. Přijato bylo též rozhodnutí, předat výstavbu řídících a kontrolních systémů americké firmě Westinghouse.[1] Nějaký čas po uvedení JE do provozu, s tím jak se Temelín stával více a více rentabilní, přicházely první návrhy k dostavbě elektrárny na původní počet čtyř reaktorů. V roce 2008 požádal ČEZ o vypracování dokumentace EIA. Toto datum je bráno jako samotný začátek tendru.

Česko-ruské konsorcium MIR.1200 podalo svojí zadávací dokumentaci k projektu dostavby Temelína 2. června 2012. Konsorcium se skládá ze tří firem, kterými jsou ruský Atomstrojexport a OKB Gidopress a česká společnost Škoda JS. Atomstrojexport je „vývozní sekcí“ Federální agentury pro atomovou energii Ruské federace (Rosatom), státním orgánem zodpovědným za regulaci jaderné energetiky v zemi. OKB Gidopress je pak dceřinou společnosti Rosatomu. Majoritním vlastníkem akcií ve Škodě JS je pak ruský strojírenský gigant OMZ.[2]

Pro začátek je nutno podotknout, že samotná zakázka je z finančního hlediska skutečně masivního rázu. Nominálně se jedná o přibližně 200 až 300 miliard korun. Je zde také možnost, že vítězi bude přislíbena účast i na dalších jaderných zakázkách ČEZu (JE Dukovany a Jaslovské Bohunice). Tím by se cena akvizice vyšplhala až na rekordní půl biliónu korun. To samo sebou vytváří pochyby, zdali nebude mít tendr i jinou, politickou, rovinu.

K vytyčení jednotlivých aspektů ruské nabídky se přidržíme metody navržené Tichým (2012). Ten ve svém článku nastiňuje pět pohledů, ze kterých lze tendr zkoumat, abychom správně oddělily mýty a polopravdy, které současná debata na toto téma produkuje.

Prvním je aspekt finanční, tj. kolik soutěžící za dostavbu nabídnou. Velkou výhodou MIRu bude nabídka Atomstrojexportu poskytnout plné financování projektu.[3] Důležitým aspektem bude poté zkoumat finanční rentabilitu projektu, tj. návratnost investice do dostavby.

Druhým aspektem bude ekonomická stránka. Stručně řečeno, kolik ze zakázky bude outsourcováno českým firmám. Tato otázka je důležitá především pro politické zastupitele, kteří se netají tím, že masivní tendr by v případě outsourcování přinesl tolik potřebné investice a zakázky pro české firmy. Všichni účastníci slibují outsourcovat okolo 70 % zakázky českým firmám.[4]

Třetím hlediskem je technologie použitá k výstavbě. To opět hraje do karet MIRu, neboť technologie VVER tvoří již přibližně 80 % JE Temelín, čili by elektrárna profitovala ze standardizované technologie. Stejně tak je důležité české jaderné know-how. Bývalý předseda vlády Mirek Topolánek prohlásil, že je „absolutně esenciální, aby jaderná technologie zůstala v českých rukou.“[5].

Bezpečnostním aspektem myslíme nejen otázku energetické závislosti, ale i bezpečnost technologie a zabezpečení proti jaderné havárii. Všechny nabídky jsou dostatečné. Pouze nabídka (vyřazené) Arevy by pravděpodobně splňovala poslední zabezpečovací standardy EU. K otázce energetické závislosti – mnoho toho bylo napsáno o vlivu Ruska v rámci energetiky. ČR je závislá na Rusku v případě plynu okolo 70 %, v ropě z 67 % a z hlediska jaderného paliva ze 100 %.[6]

Poslední, pátým, aspektem je pak otázka zahraničně-politická: nemůže tak velká zakázka „orientovat“ ČR přílišným směrem na východ? Obrovská hodnota zakázky prý, jak se někteří komentátoři domnívají, připoutá oba budoucí účastníky k sobě, ekonomicky i politicky. Mobilizace silných politických hráčů na všech stranách tomu určitě nasvědčuje. Bývalá ministryně zahraničí Hillary Clinton, viceprezident Joe Biden i sám Barrack Obama jsou jedni z mnoha, kteří projevují „aktivní zájem“ o tendr (Tichý, 2012: 17). Ruská strana má výhodu v rostoucím exportu českých firem do Ruska a rozšiřující se industriální základny v ČR.[7]

Outsourcing jako ústřední bod?

Nyní musíme tyto vytyčené aspekty postavit do širšího kontextu zakázky. Jako nejdůležitější pohled je obvykle prezentován ekonomický/technologický aspekt, především pro současnou koaliční vládu premiéra Nečase. Kýžený ekonomický stimulus úsporných opatření se stále nedostavuje a sám premiér se netají tím, že by zakázka mohla nastartovat českou ekonomiku. Pomohla by tak přinést zpět tolik potřebnou popularitu vládě sužované korupčními skandály a slabým ekonomickým růstem.[8] Formálně vláda podpořila zakázku vytvořením pozice vládního zmocněnce pro dostavbu Temelína, kterým je Václav Bartuška. Jeho primárním úkolem je na tendr „dohlížet“.

Otázkou zůstává, zdali se někdo ze soutěžících přiblíží slíbeným outsourcovaným 70 %. Sám Bartuška prohlásil, že „dokud nepodepíšete závaznou smlouvu a stavba nezačne, vždy to zůstane na rozhodnutí jejich managementu“ (Bartuška, 2012).

Pravdou zůstává, že TVEL[9] vyjádřil záměr přenést výrobu do České Republiky.[10] Český export směrem do Ruska navíc rostl meziročně nejrychleji ze všech.[11] Účast české Škody JS v konsorciu poté poukazuje na možnost, že by se případný reaktor vyvíjel v ČR. Bez zajímavosti ovšem nelze nechat, že Škoda JS v tuto chvíli vyrábí i pro francouzskou Arevu a EdF součástky pro projekty v Taishanu (Čína), Olkiluotu (Finsko) a Flammanville (Francie).[12] Ani Američané nezůstávají pozadu, již nějaký čas spolupracují s českými vědci ze Západočeské univerzity v Plzni a z ČVUT na zkvalitnění jaderných reaktorů v ponorkách amerického námořnictva.[13]

Varovná znamení

Zbylé dva aspekty bezpečnostní a zahraniční politiky jsou v tuto chvíli spíše upozaděny. Česká vláda oficiálně nemůže tendr ovlivňovat. Jedná se totiž o soukromou investiční akci ČEZu a Bartuškova pozice je čistě poradní. ČEZ se nechal slyšet, že chce rozhodnout o výsledku apoliticky, tj. pouze z finančního hlediska.

Co se týče závislosti jaderného paliva, argumentace vychází ze zdůvodnění postupného rušení starých uhelných elektráren: jak se budou rušit elektrárny uhelného typu, bude jejich podíl na produkci elektrické energie nahrazován jadernou energií. Protože dodavatelem jaderného paliva do ČR je ze sta procent ruský TVEL, česká energetika se tak stane ještě závislejší na Rusku. Výhledově se počítá s podílem 50 % jaderné energetiky na produkci v ČR – tj. 50 % energetiky ovládaných TVELem (resp. Rosatomem). Daniel Roderick, výkonný ředitel Westinghouse, poté argumentuje časovou nákladností přestavby reaktoru na jiný typ paliva (7-10 let).[14]

Jakkoliv se odborníci vyjadřují proti Roderickově tvrzení (argumentují technickým postupem vzniku, který může postupně probíhat v jiných zemích), nejdůležitější je asi fakt, že jaderné palivo je jiného charakteru než ropa nebo plyn. Jinak řečeno, „nemůžete jen zavřít kohoutek“. Právě díky možnosti se předzásobit výrazně upadá závislost na koncovém dodavateli paliva. Nelze proto nechat bez povšimnutí, že v poslední aktualizaci Státní energetické koncepce navrhla vláda zařazení jaderného paliva do systému strategických rezerv, které by zavazovalo vlastníky jaderných elektráren k vytvoření zásob paliva na dobu nutnou k překlenutí výpadku dodávek (Aktualizace státní energetická koncepce, 2010: 73).

Poněkud odlišný, nicméně zajímavý, náhled nabízí vládní zmocněnec Bartuška. Ten je vůči česko-ruskému konsorciu skeptický ze strachu o institucionalizaci korupčního prostředí v ČR. Zakázka tohoto rozsahu přinese hlubší provázání s ruským byznysem, pověstným svojí mafiánsko-korupční kulturou. A není daleko od pravdy, podíváme-li se na některé projekty v ČR, např. stavba skladu vyhořelého jaderného paliva poblíž Temelín v hodnotě 1,5 miliardy korun. Stejný sklad stál v Německu skoro polovinu a firma dohlížející na tuto zakázku v ČR, CEEI, je vyšetřována policií pro svou neschopnost doložit majitele. Navíc jednatel CEEI Martin Peter je ve vazbě kvůli plánování vraždy předsedy správní rady té samé společnosti, Jana Kováře. Nejvíce zarážející na celé skutečnosti je fakt, že se nikdo nepozastavuje nad těmito praktikami v tak strategické oblasti, jakou jaderná energetika bezesporu je.[15]

Klíč – finance

Klíčovým a nejdůležitějším aspektem, který nakonec pravděpodobně celou zakázku rozhodne, jsou finance, resp. návratnost této obří investice. Jinými slovy, pokud se investice projeví jako příliš ztrátová, ČEZ od ní odstoupí a zakázku zruší, zvláště ve světle nedávných problémů v Bulharsku a Albánii. Hlavním důvodem stavby temelínské elektrárny je rostoucí poptávka a cena elektřiny. Ve chvíli, kdy je ČR čistým exportérem elektřiny, je nasnadě, jestli je opravdu nutné navyšovat kapacitu o další výrobu při nulové garanci růstu cen.

Pohyb cen jaderné elektřiny záleží v zásadě na několika faktorech, z nichž ty nejdůležitější jsou; (1) výzkum obnovitelných zdrojů energie (OZE) a jejich širší zapojení do produkce elektřiny (včetně vyřešení „německých blackoutů“), (2) vývoj těžby břidlicových plynů v Polsku s možností osamostatnění na dodávkách plynu z Ruska a v neposlední řadě (3) rozhodnutí o prolomení těžebních limitů v severních Čechách. V případě prolomení limitů a pokračující produkce starých fosilních elektráren zde bude menší důvod pro vybudování nových bloků Temelína (Daborowski – Grozskowski, 2012: 19).

Závěr

Stavba Temelínské elektrárny je nesmírně komplexním a složitým úkolem, a to jak z materiálního, tak bezpečnostního hlediska. Možnosti odpovědi na otázku, kdo by se měl tohoto úkolu zhostit, jsme se snažili rozkrýt v tomto textu pomocí vytyčení pěti základních aspektů, mezi které patří finanční, ekonomická, technologická, bezpečnostní a zahraničně-politická dimenze. Ačkoliv je většina pozornosti věnována ekonomickým otázkám outsourcingu českých firem, upozaděné bezpečnostní otázky představují varování, a to nikoliv jen z důvodů energetické závislosti, ale i možnosti prorůstání klientelismu a korupčního podhoubí v českém byznysu.

Ve výsledku se dá říci, že asi tím nejdůležitějším aspektem, který nakonec o stavbě nových bloků rozhodne, bude finanční udržitelnost. Bartuška tohle sám potvrdil, když mluvil o možnosti čtvrtého scénáře dostavby Temelína, a to sice: „ (…) že tu elektrárnu nebude stavět nikdo. Je to velice reálný scénář.“ (Bartuška, 2012).

Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová

Odpovědná korektorka: Bc. Martina Koudová

Titulní obrázek převzat z: www.wikipedia.cz

Bibliografie

Bartuška, Václav (2012): Energetická bezpečnost ČR. [seminář] (osobní komunikace, 23. 10. 2012).

Daborowski, Tomasz – Grozskowski Jakub (2012): Shale gas in Bulgaria, the Czech Republic and Romania: Political context – legal status – outlook. Warsaw: Centre for Eastern Studies.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (2010): Aktualizace státní energetické koncepce. Praha.

Tichý, Lukáš (2012): Jaderná politika EU a dostavba jaderné elektrárny Temelín. Bulletin Central European Journal of International and Security Studies. Květen 2012, s. 13-17.

[1] ČEZ: „The Temelín Nuclear Power Station.“ Available at http://www.cez.cz/en/power-plants-and-environment/nuclear-power-plants/temelin.html, 2. 18. 2013.

[2] Škoda JS a.s.: „Hlavní milníky historie.“ Dostupné na http://www.skoda-js.cz/cs/profil-spolecnosti/hlavni-milniky-historie.shtml, 30. 12. 2012.

[3] Radiožurnál: „Dvacet minut: Thomas Epron, zástupce francouzské společnosti Areva.“ Dostupné na http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1090929, 22. 12. 2012.

[4] Jones, Tom: „Rosatom promises up to Kč 120 billion to Czech firms if awarded nuclear tender.“ Česká pozice, 10. 24. 2011. Available at http://www.ceskapozice.c zwww.ceskapozice.cz/node/41332, 2. 15. 2013.

[5] Topolánek, Mirek: „Temelín není hrozba, ale šance.“ iHNED.cz, 20. 8. 2012. Dostupné na http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-57090150-temelin-neni-hrozba-ale-sance, 30. 12. 2012.

[6] Šlechta, Ondřej: „Temelín: čeho se bát a nebát?“ Revue Politika. 31. 10. 2012. Dostupné na http://www.revuepolitika.cz/clanky/1750/temelin-ceho-se-bat-a-nebat, 18. 2. 2013.

[7] Atominfo.cz: „Rosatom ocenil tři české firmy za dodávky ruskému průmyslu.“ 13. 12. 2012. Dostupné na http://atominfo.cz/2012/12/rosatom-ocenil-tri-ceske-firmy-za-dodavky-ruskemu-prumyslu/, 30. 12. 2012.

[8] Strnadová, Barbora: „Česko má ekonomicky blbou náladu, tvrdí Nečas. K růstu má pomoci dostavba Temelína.“ iHned.cz. 17. 8. 2012. Dostupné na http://zpravy.ihned.cz/c1-57059150-cesko-ma-ekonomickou-blbou-naladu-tvrdi-necas-k-rustu-ma-pomoci-dostavba-temelina, 27. 12. 2012.

[9] ruský výrobce jaderného paliva, součást Rosatomu.

[10] iDnes.cz: „Ruský Tvel chce v Česku vyrábět palivové články.“ 13. 9. 2009. Dostupné na http://ekonomika.idnes.cz/rusky-tvel-chce-v-cesku-vyrabet-palivove-clanky-f5y-/ekonomika.aspx?c=A091013_074917_ekonomika_spi, 16. 12. 2012.

[11] Šitner, Roman: „Rusko táhne český export. Pro tuzemské firmy je náhradou za krizi v eurozóně.“ iHned.cz. 10. 2. 2013. Dostupné na http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-59269350-rusko-tahne-cesky-export-pro-tuzemske-firmy-je-nahradou-za-krizi-v-eurozone, 15. 2. 2013.

[12] Škoda JS a.s.: „Hlavní milníky historie.“ Dostupné na http://www.skoda-js.cz/cs/profil-spolecnosti/hlavni-milniky-historie.shtml, 30. 12. 2012.

[15]Feifer, Gregory – Whitmore, Brian: Czech Power Games: How Russia IS Slowly Rebuilding Rebuilding Influence In The Former Soviet Bloc. Radio Free Europe. 9. 25. 2010. Available at http://www.rferl.org/content/Czech_Mate_How_Russia_Is_Rebuilding_Influence_In_The_Former_Soviet_Bloc/2168090.html, 12. 30. 2012.

Jak citovat tento text?

Šamonil, Ondřej. Perspektivy temelínského tendru [online]. E-polis.cz, 27. březen 2013. [cit. 2024-09-12]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/perspektivy-temelinskeho-tendru.html>. ISSN 1801-1438.